Délka hřebene Šumavy činí úctyhodných 120 kilometrů, což je po Krušných horách druhý nejdelší hřeben v České republice. Maximální šířka pohoří, které se v Německu nazývá Bayerischen Wald (Bavorský les), je 45 kilometrů.

Šumava je pokryta rozsáhlými smrkovými a smíšenými (v nižších polohách) lesy, které sice mají místy charakter pralesa, avšak i tyto nejcennější částí jsou stiženy kůrovcovou kalamitou.

Šumava, vymezení pohoří

Hřebenem pohoří Šumava mimo jiné prochází hlavní evropské rozvodí mezi Černým mořem a Severním mořem. Nejvyšším vrcholem české strany Šumavy je Plechý (1 378 m), dalšími významnými vrcholy jsou Boubín (1 362 m), Jezerní hora (1 343 m). Nejvyšší horou Šumavy (Bavorského lesa) je však Velký Javor (1 456 m, Grosser Arber), ležící již na území Německa (Bavorska).

Šumava se řadí k plošně největším a nejstarším pohořím střední Evropy. Zbytky zarovnaných vrcholových plošin patří k typickým geomorfologickým tvarům Šumavy. Jejich obvyklá nadmořská výška činí asi 1 000 m. Šumava je (od západu) ohraničena Všerubskou vrchovinou, Švihovskou vrchovinou, Šumavským podhůřím a od jihu státní hranicí, za kterou pokračuje jako Böhmerwald.

40 nejvyšších šumavských vrcholů

Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.

Vznik, formování a stavba pohoří

Šumava je jedním z nejstarších pohoří Evropy. Na jeho stavbě se podílejí v převážné míře přeměněné horniny prvohorního stáří, zejména žuly, ruly a svory. Val Šumavy byl však vytvořen až během alpínských vrásnění ve starších třetihorách vyzvednutím staré zarovnané paroviny. Šumava má mírný zaoblený reliéf s rozáhlými náhorními planinami. V některých partiích pohoří jsou patrné dokonce stopy ledovcové činnosti.

Ledovce v posledních glaciálech vyhloubily četné kary (především na severní straně pohoří), na jejichž dnech později vznikla ledovcová jezera jako Čertovo jezero a Černé jezero, dále Prášilské jezero, Plešné jezero a jezero Laka. Na bavorské straně se nacházejí jen menší jezera - Malé a Velké Javorské jezero a Roklanské jezero. Šumava je tak jediným českým pohořím, ve kterém se nacházejí ledovcová jezera.

Geomorfologické členění Šumavy

Národní park a biosférická rezervace Šumava

Národní park Šumava má chránit nejcennější partie Šumavy. Bohužel těžba dřeva zasahuje i ty nejcennější šumavské biocenózy. Navíc se v současné době jedná i o zrušení samotného národního parku…

NP Šumava, který byl po několika neúspěšných pokusech vyhlášen až v roce 1991, je největším národním parkem v České republice. Jeho rozloha činí 680 km², což se sousedním NP Bavorský les (vyhlášen v roce 1970) představuje chráněné území o rozloze 920 km².

Pro Šumavu jsou typická vrchoviště s podmáčenými půdami, na kterých se nedá hospodařit. V národním parku Šumava se objevují ledovcová jezera, horské smrčiny, ale i plochy, na kterých je dodnes patrné staleté působení člověka, jenž tady hospodařil až do skončení II. světové války a divokého odsunu po válce.

Chráněná krajinná oblast Šumava

Rozloha CHKO Šumava činí 99,624 km² a tvoří jakési ochranné pásmo národního parku Šumava, jenž byl v roce 1991 vyhlášen na jádrovém území tehdejší chráněné krajinné oblasti. Na celém území CHKO se důsledně dbá na citlivé využívání přírodních zdrojů, přesto ale není omezován pohyb turistů, houbařů aj. mimo značených cest.

Na území CHKO šumava se nachází velká řada významných přírodních lokalit, které zasluhují ochrany. Jsou to ochrany. Jsou to NPR Boubínský prales, Čertovo jezero a Černé jezero, Bílá strž s 13 m vysokým vodopádem, PR Čertova stráň, Datelovská strž, Milešický prales, Zhůřská pláň, Losenice, Nebe a Amálino údolí či řada přírodních památek jako jsou Královský hvozd, Blanice a Poušť s mimořádnou koncentrací mravenců druhu Formica polyctena, která je jakousi obdobou populární mravencovky v Jeseníkách.

Fauna Šumavy

Šumava byla v minulosti útočištěm i největších šelem evropského kontinentu. Vlk, medvěd i rys byli v minulosti vyhubeni. Dnes tady lze z této trojky potkat pouze rysa, jenž tady byl opětovně vysazen. Podle přírodovědců se na Šumavu vrací i los (Alces alces), jenž se tady společně se zubrem v minulosti vyskytoval vcelku hojně.

Z ptačí fauny se v horských lesích objevuje tetřev hlušec (Tetrao urogallus), relativně běžně je vidět jeřábek lesní (Bonasa bonasia) a na rašeliništích se objevuje tetřívek obecný (Tetrao tetrix). Objevuje se i ohrožený strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), puštík bělavý (Strix uralensis) nebo lejsek malý (Ficedula parva). V horských smrčinách nalezl vhodné hnízdní podmínky sýc rousný (Aegolius funereus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) nebo kos horský (Turdus torquatus).

Významné je zastoupení bezobratlých, jejich výčet by však zabral samostatnou stránku.

Ze zoogeografického hlediska šumavskou faunu představují druhy či skupiny s holarktickým či palearktickým rozšířením, četné jsou ale i typické středoevropské druhy, ale rovněž druhy atlantské či subatlantské.

Šumavská flóra

Na Šumavě bylo doposud popsáno asi 1 260 druhů rostlin. Z toho přes 500 druhů se vyskytuje na území národního parku, z nichž se 69 druhů řadí k druhům chráněným. Současná šumavská flóra se zformovala za posledních asi 12 000 let v poledové době, v posledních stoletích však byla silně ovlivněna činností člověka. Dnes ji navíc ohrožují v důsledku změn klimatu nepůvodní migrující nebo zavlečené druhy.

Asi nejvzácnějším šumavském druhem je (nebo možná byl, neboť některé prace jej považují za druh zaniklý) hořeček mnohotvarý pravý (Gentianella praecox subsp. praecox), jenž je (byl) šumavským endemitem. Z dalších endemických druhů tady nalezneme oměj šalamounek (Aconitum plicatum), hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica), prstnatec májový rašelinný (Dactylorhiza majalis subsp. turfosa) s zvonečník černý (Phyteuma nigrum).

Šumava, klimatické poměry

Podnebí Šumavy je mírné vlhké až chladné s vysokými úhrny srážek. Ty dosahují místy až 1 600 mm za rok. Tyto vysoké úhrny srážek, chladné klima a neprostupné horninové podloží na horských pláních Šumavy vytvořily vhodné podmínky pro vznik četných slatí. Těmi nejznámějšími jsou Tříjezerní slať, Jezerní slať, Modravské slatě či Chalupská slať, které vznikly na šumavských horských pláních v poměrně velkých nadmořských výškách. Slatě patří k nejcennějším a nejbohatším biotopům Šumavy. To byl také jeden z důvodů vyhlášení CHKO Šumava a Národního parku Šumava. Další informace naleznete na www.npsumava.cz.

Drsné podnebí a hluboké neprostupné hvozdy nikdy příliš člověka nelákaly, objevovali se tady prakticky jen pastevci a později hledači pokladů. Od 12. století dochází ke kolonizaci i šumavských hvozdů, ale prakticky jen německým obyvatelstvem. Větší prosperitu přináší až rozvoj hornictví ve 14. století a rozvoj obchodu ve stoletích 15. a 16. V 19. století však následuje odliv obyvatel, který pokračoval tentokráte nikoliv z ekonomických, ale geopolitických důvodů.

Šumavské podhůří - pohoří ve stínu Šumavy

Šumavské podhůří je rozsáhlou a značně členitou vrchovinou s průměrnou výškou 634 m, která obepíná od severu mnohem známější a vyšší Šumavu. Šumavské podhůří se rozkládá na celkové ploše 2 407 km².

Šumavské podhůří je geomorfologickým celkem Šumavské hornatiny. Na západě a na jihu sousedí s Šumavou, na severu s Blatenskou pahorkatinou a Švihovskou vrchovinou, na východě pak s Českobudějovickou pánví a Novohradským podhůřím.

Nejvyšším vrcholem tohoto rozsáhlého horského celku je Libín (1 096 m). Jeho výška je však v různých pramenech uváděna velice rozdílně. Od 1 093 m až po 1 119 m v mapě Vyšších geomorfologických jednotek České republiky. Dalšími významnými vrcholy Šumavského podhůří jsou Kleť (1 084 m), Plešivec (862 m), Buglata (832 m), Běleč (922 m), Svatobor (845 m), Sedlo (902 m), Borek (859 m) a řada dalších.

Oblast Šumavského podhůří je odvodňována řekami Otava, Blanice, Vltava a Volyňka. Na řadě úseků těchto vodních toků vznikla hluboká kaňonovitá údolí, která se zaryla hluboko do podkladu tvořeného převážně rulami, svory a granulity.

Na území Šumavského podhůří se velice zřetelně projevuje tzv. fénový efekt, jenž má podstatný vliv na místní klima. Šumavské podhůří stojící ve srážkovém stínu Šumavy má tak poměrně nízký roční úhrn vodních srážek a vyšší teplotu vzduchu. V důsledku toho se stálá sněhová pokrývka udržuje v zimním období jen ve výškách nad 800 - 900 m.

Do Šumavského podhůří zasahují dvě velkoplošná chráněná území. Jsou to CHKO Blanský les ve východní části a CHKO Šumava v jižních okrajových částech pohoří.

Šumavské podhůří, geomorfologické členění

Tip: Poznejte krásu šumavské přírody s katalogem ubytování Lipno , který vám usnadní výběr ideálního ubytování na Lipně a v jeho okolí.

Tip: To nejlepší ubytování Šumava naleznete na stránce Československo.cz.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.