Známý Sepp Rankelský - poslední šumavský obr

Poslední šumavský obr se jmenoval Sepp Rankelský

Hrdina Klostermannova románu "V ráji šumavském" se jmenoval Sepp Rankelský a narodil se před 191 lety.

Nejen četné pověsti ze Stašska a Povydří vyprávějí o šumavských obrech. Zůstalo po nich například jméno Obřího hradu u osady Popelná nad údolím Losenice nedaleko Nicova, ale v paměti stašského pomezí i daleko v bavorské zemi žije dosud i vzpomínka na skutečného lidského obra jménem Sepp Rankl. Správně se jmenoval Josef Klostermann, byl příbuzným spisovatele Karla Klostermanna a narodil se 16. ledna 1819 jako prvorozený syn králováckého svobodného sedláka na horské samotě Ranklov u Zlaté Studny na Churáňovsku.

V oblečení nanejvýš prostém

Samota Matěje Klostermanna nesla název podle původního majitele, další držitelé dělili s chalupou i jméno, a tak se tedy Josefu Klostermanovi začalo říkat Sepp Rankl. Stavení na náhorní pláni bylo obklopeno slatinami a lesy na rozlehlé Ranklově louce abylo odtud hodinu cesty na Antýgl (1 252 m) a odtud už byl na dohled majestátní Javor a temné dvojhřbetí Roklanu.

Čtěte také: Čarovným krajem zpívající řeky

Ke zděděnému majetku, poskytujícímu dostatek skromné obživy, přilnul jako jeho otec i nejstarší syn, který se obydlí nebál převzít, ačkoliv měl ještě devět sourozenců; všechny zaopatřil a postavil do života, neboť nejenom že dovedl pracovat jako nikdo jiný v kraji, ale svojí skromností a vůlí hravě překonával všechny tvrdosti tehdejšího života na Šumavě.

Chov dobytka něco vynášel, avšak peníze si Sepp vydělával především volským potahem, když podobně jako ostatní dřevaři dopravoval v odlehlé končině vichřicí zničené kmeny stromů z obrovských ploch lesa ke zpracování do skláren a na pily.

Patřil k nejspolehlivějším a nejzkušenějším formanům, avšak jeho jméno by stejně jako jiných jistě upadlo v zapomenutí, kdyby nepřišel se svými knížkami Karel Klostermann, který osobu Ranklovu opředl nebývalými siláckými schopnostmi, jimiž proslul v širokém okolí.

Podle autorových slov zaujal již svým prostým oblečení; statný, přes dva metry vysoký muž-levák nosil na režné košili vestu, kabát měl z látky, vyrobené podomácku - ze šerky. Neobyčejně dlouhé nohy vězely v černých šerkových kalhotách a v kožených holínkách. Vše doplňoval plstěný klobouk se širokým okrajem skoro dva metry dlouhá sukovice.

Nevydržel ani měřič síly

Sepp Rankelský vynikal nadlidskými výkony. Jak najdeme v knize Hanse Kollibebeho, vydané v roce 1930 v Kašperských Horách, doplněné a rozšířené Johannem Lukschem (kniha vyšla v roce 1979 a 1986 v Morsak Verlag v Grafenau), nezřídka se Seppovi přihodilo, že při cestách neprostupnými lesními prostorami uvízl těžký povoz s nákladem dřeva v rozbahněné cestě a spřežení jej nemohlo vytáhnout. Tehdy nejenom že k vyproštění postačil Sepp sám, ale mnohdy i na velkou vzdálenost dokázal podpírat vůz v místech zlomeného kola. Při práci ve skelné huti si bez potíží naložil na povoz sklářskými výrobky naplněnou bednu, o jejíž vyzvednutí se před ním marně pokoušeli čtyři dělníci.

Jednou se řezníkovi v Kvildě utrhla při porážce kráva. Splašené zvíře zamířilo k Ranklovu a tak lidé poslali pro Seppa, aby zvíře zastavil. Sepp vzal do ruky voj od žebřiňáku a vypravil se zvířeti naproti. Vzal jej rovnou po hřbetě, takže na místě padlo. V tehdejší době bývaly slavné poutě u kostela p. Marie Sněžné v Kašperských Horách. Mezi atrakcemi na náměstí byl i měřič síly v podobě hodin s ciferníkem, označující docílenou sílu stisknutých rukou.

U stánku se zastavil Sepp, když byl známými vyzván, aby také zkusil sviji sílu, že žádnému před ním se nepodařilo dosáhnout ani nadpoloviční hodnoty ciferníku. Majitel všechny ujišťoval, že na číslo dvanáct ručička nikomu ještě nedosáhla. Na neustálé přemlouvání Sepp uchopil měřič a stiskl tak mocně, že ručička přelétla ciferník a už se zpátky nevrátila, v přístroji zaškubalo, a k velkému nářku majitele bylo po měřiči.

Své obdivuhodné síly Sepp nikdy nezneužíval. Autor románu naopak zdůrazňoval jeho dobrotu, lásku a především obětavost při pomoci bližním, a vylíčil jej jako člověka spravedlivého srdce, který se často i sám nerozpakoval potrestat bezpráví, páchané na jiném.

Podzim života strávil Sepp v Jáchymově, který patřil ke Stachovské obci, kde téměř v sedmdesáti letech 19. ledna 1888 zemřel. Za jeho výjimečnou kostru nabízelo muzeum ve Vídni pozůstalým značný obnos, avšak ti rozhořčeně odmítli. Nabídkou se cítili velice dotčeni, neboť Seppa měli ve velké úctě, a představa, že by snad neměl na Šumavě odpočívat navěky, je značně urážela.

Dnes už nikdo z přímých potomků Seppových nežije; poslední pravnučka paní Šleisová zemřela v Sušici roku 1983 ve věku devadesáti let. O oblibě svérázného korala Seppa Rankelského - Josefa Klostermanna v dalekém okolí svědčí to, že ještě dnes, po tolika letech, najdeme při zdi hřbitova ve Stachách udržovaný pomníček s touto pamětní deskou:

"Zde odpočívá Josef Klostermann
nar. 1819-1888
zvaný Rankl Sepp
známý šumavský silák,
jedna z postav spisovatele
K. Klostermann - "V ráji šumavském"
Na věčnou paměť - Stacháci

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.