Karpaty - příroda, hory a pohoří, výška a rozloha geomorfologického subsystému

Slovensko a Morava, treky

Rumunsko a Ukrajina, treky

Turistické chaty, Slovensko

Rumunsko a Ukrajina, chaty

Moravské Karpaty, chaty

Moravské Karpaty, členění

Slovenské Karpaty, členění

Slovensko, nejvyšší vrcholy

ČR, nejvyšší vrcholy

Někteří autoři přičleňují ke Karpatům i tzv. srbské Karpaty na území dnešního Srbska (Jugoslávie). Toto je však velice diskutabilní a v našem přehledu tato část, kterou většina autorů chápe jako součást Rodopského systému, zahrnuta není.

Jméno Karpaty je pravděpodobně thráckého a nebo keltského původu. Údajně pochází ze slova "karp", což má znamenat kámen či skálu. O Karpatech jako o "Karpates oros", Karpatských horách, psal již Klaudios Ptolemaios (asi 85 - 165 n.l.), významný řecký učenec, geograf a astronom ve 2. století našeho letopočtu.

Pro Karpaty je charakteristická pásmovitá struktura. Jednotlivá pásma Karpat se odlišují nejen stářím, ale také geologickým vývojem. Karpaty dosahují délky asi 1 500 kilometrů a maximální šířky 350 kilometrů.

Rozloha Karpat

Celková rozloha subsystému Karpaty činí necelých 210 tisíc čtverečních kilometrů. Odborné publikace udávají rozlohu Karpat na 209 526 čtverečních kilometrů, což je více než rozloha Alp! Karpaty tak představují plošně největší horské pásmo v Evropě. Následovány jsou Alpami a Uralem, jenž dosahuje délky 2 640 km, šířky 40 - 150 km s nejvyšším vrcholem Narodnaja (1 894 m). A dalšími horskými pásmy, jako jsou Kavkaz, Skandy či Apeniny.

Čtěte také: Podrobné geomorfologické členění Slovenska

Největší část Karpat, plných 55 %, leží na území Rumunska. Pak následuje Slovensko se 17 %, Ukrajina s 11 %, Polsko s 10 %, Maďarsko se 4 % a Česká republika se 3 %. Na Rakousko zbylo necelé 1 % z celkové rozlohy Karpat. Karpaty jsou poměrně mladým subsystémem, který vznikal v průběhu mladších třetihor.

Nejvyšší hory Karpat

Nejvyšším vrcholem celých Karpat je Gerlachovský štít (2 655 m), nejvyšší vrchol slovenských Vysokých Tater a Slovenska. Vysoké Tatry však bodují i v další části žebříčku. Vždyť se v nich nachází dalších 14 nejvyšších karpatských vrcholů a teprve 16. místo obsadil rumunský Moldoveanul (2 544 m) v pohoří Fagaraš!

Členění Karpat, provincie

Členění Karpat je poměrně složité a navíc v odborné literatuře není jednotné. Jinak člení Karpaty slovenská a česká, jinak polská a ještě jinak rumunská kartografie. My se přidržíme u nás zažitého členění na:

• Západní Karpaty (Slovensko, Polsko, Maďarsko, Česká republika a Rakousko)
• Východní Karpaty (Slovensko, Polsko, Ukrajina a Rumunsko)
• Jižní Karpaty (Rumunsko)

Přesné hranice mezi těmito geomorfologickými provinciemi však ještě nejsou exaktně vymezené (především hranice mezi Východními a Západními Karpatami je problematická) a podle geologů prochází na Slovensku Tyličským sedlem či Lupkovským průsmykem. Biologové jsou však jiného názoru a hranici posouvají ještě dále na východ. Podobně je tomu s hranicí na pomezí Východních a Jižních Karpat.

Vývoj i charakter jednotlivých provincií Karpat je odlišný. Nejlépe jsou probádány a popsány Západní Karpaty, které se dále dělí na řadu subprovincií, oblastí, celků, podcelků a okrsků. Západní Karpaty jsou tvořeny množstvím pásem a příkrovů.

Zajímavým pásmem je tzv. Bradlové pásmo, úzký maximálně 14 km široký pás odolných vápenců a dolomitů, které na povrch vystupují v Malých Karpatech (Vápenná, Vysoká, Taricové skály aj.), Bílých Karpatech (Vršatecká bradla, Lednická bradla), nebo v Pieninách.

Toto bradlové pásmo (někdy nazývané Vnitřní bradlové pásmo má svého sourozence, tzv. Vnější bradlové pásmo, v němž triasové a jurské vápence vystupují na povrch v podobě izolovaných ker na rozhraní vnějších a vnitřních příkrovů. Ty vystupují na povrch u rakouského Weinviertelu, na Pálavě v blízkosti Mikulova, Chřibů, v Podbeskydské pahorkatině a táhnou se dále do Polska. Toto Vnější bradlové pásmo však nemá nic společného s Bradlovým pásmem, které na území České republiky nezasahuje.

Karpaty jako významné refugium velkých šelem

Karpaty jsou velice významným přírodním celkem, kde se do dnešních dnů zachovaly rozsáhlé plochy nenarušených biotopů. Karpaty jsou místem výskytu významných populací velkých šelem, jiných vzácných živočišných a rostlinných druhů. I z těchto důvodů bylo na území Karpat vyhlášeno velké množství národních parků, přírodních rezervací a dalších chráněných stanovišť s různým stupněm ochrany.

V Karpatech se zachovala největší evropská populace medvěda hnědého (asi 8 000 kusů), vlka (asi 4 000 kusů), rysa a velké řady dalších živočichů. Zachovaly se tady poslední zbytky přírodních bukových porostů, které v dávné minulosti pokrývaly asi 80 % povrchu evropského kontinentu. Objevují se tady ale i další druhy jako je dub, jedle aj.

Z rostlin se tady vyskytuje bezmála půl tisíce karpatských endemitů, tedy druhů, které se nevyskytují nikde jinde na světě!, neoendemitů a paleoendemitů (třetihorních reliktů). Řada z nich se objevuje v pásmu západokarpatských nízkostébelných niv (ve slovenských horách se jim říká hole), které začínají obvykle ve výškách 1 800 metrů. I to je jedním z důvodů, proč si Karpaty právem zasluhují naší plné ochrany.

Vedle ochrany přírody má v Karpatech své místo i dodnes živé extenzivní pastevectví, které pomáhá zachovávat bohatou druhovou pestrost na poloninských loukách. Vždyť čím by byly poloniny bez luk s širokými rozhledy a bohatstvím květeny? Turistika tady vždy měla a určitě i bude mít své místo.

Vývoj Karpat

Prvotním impulsem pro formování Karpat byla kolize Africké litosférické desky s kontinetálními deskami Eurasie. Geosynklinální moře Tethys začalo zanikat a postupně z něj byla vyzvedávána jednotlivá pohoří.

Nejstarší karpatské pásmo (Vnitřní Karpaty) se začalo formovat již ve svrchní křídě. Šlo o taková pohoří jako Považský Inovec, Malé Karpaty aj. Tedy jde o krystalická pohoří s vrstvami přeměněných hornin, na které jsou nabaleny vrstvy vápenců a dolomitů druhohorního stáří. Původní karpatský bazén byl značně rozlámán a zprohýbán. Jeho plocha se smrskla na pouhou osminu původní rozlohy.

Na okraje těchto pohoří, do druhotné geosynklinále, se přesunul sedimentační proces. Tady uložené vrstvy pak byly vyzdviženy v miocénu, kdy se formovaly Vnější Karpaty, flyšové Karpaty.

Flyšové Karpaty jsou budovány hrubozrnnými slepenci a pískovci a jemnozrnnými jílovci, tedy typickými flyšovými horninami, jejichž stáří je rozdílné (křída až paleogén). K vyvrásnění flyšových Karpat, které mají příkrovovou strukturu, dochází v miocénu a pliocénu.

Po vyvrásnění flyšových Vnějších Karpat dochází na konci miocénu k probuzení zemského nitra a Vnitřní Karpaty jsou zasaženy poměrně silnou vulkanickou činností. Během této fáze formování Karpat dochází ke vzniku typických vulkanických pohoří jako jsou Burda, Bükk, Cerová vrchovina (Cserehát), Kremnické vrchy, Mátra, Slanské vrchy, Štiavnické vrchy a nebo Vihorlat.

Alpínská vrásnění začala zvedat "Prakarpaty" tedy před asi 150 miliony lety. Celé vrásnění se člení do asi 10 fází. Na formování Karpat však měly poměrně velký vliv i čtvrtohory, tedy přesněji doby ledové, kdy nejvyšší a střední horské partie formovaly mohutné ledovce.

Záměrně píši ty nejvyšší, neboť Karpaty jsou celkově pohořím poměrně nevysokým, neboť pouze asi jen 5% jeho území zasahuje nad dnešní horní hranici lesa. V pleistocénu probíhala sněžná čára ve výšce 1 500 až 1 600 metrů v severní části, resp. ve výšce 1 900 až 2 000 metrů v jižní části Karpat. Dnes však Karpaty nemají trvalé zalednění.

Hlavním horninovým podkladem Karpat jsou flyšová souvrství, mohutné vrstvy pískovců a břidlic. Podstatná část je ale tvořena i horninami krystalickými, jako je např. žula. V obalových sériích se objevují i karbonátové horniny v podobě vápenců a dolomitů. Především jižní část Západních Karpat je budována horninami vulkanickými (Cserhát, Bukk, Cerová vrchovina, Zemplínské vrchy), ale i některé další oblasti (Štiavnické vrchy, Poľana, Vihorlat ve Východních Karpatech aj.).

Zajímavé lokality v ukrajinských Karpatech

Ledovcová jezera, Jižní Karpaty, Siněvirské jezero, Ozirce, jezírko, Pálháza, Paloc, kaňon, Ramet, soutěska, Solotvino, Šipot, vodopád, Trufalec, vodopád, Vinohradov - Chmilnik, úzkorozchodná železnice, Centrum Evropy

Další související články: