Úzkorozchodnou dráhou z Vinohradova do Chmilniku na Zakarpatské Ukrajině

Úzkorozchodná železnice z Vinohradova do Chmilniku

Zakarpatskou Ukrajinu a její krásy není třeba déle představovat. Krásné hory, byť poslední dobou ničené nelegální a bezohlednou těžbou dřeva, příjemní a pohostinní lidé, kulturní a technické památky. Jedna z nich, úzkokolejná dráha Vinohradiv (Vinohradov) - Chmilnik, je na neoficiálním seznamu ohrožených.

Boržavská hospodářská dráha, jak zněl její původní název, byla uvedena do provozu v prvním úseku v roce 1908 a její délka dosahovala přes 100 km. Dráha se ve stanici Dovhe napojovala na síť lesních železnic a sloužila také k přepravě lignitu a dalších produktů.

Čtěte také: Bieszczadzka kolejka, lesné železnice v Karpatoch

Po vzniku ČSR byla dráha v roce 1923 zestátněna, během druhé světové války byl provoz zajišťován maďarskými železnicemi, od roku 1944 dodnes SŽD a po vzniku samostatné Ukrajiny ukrajinskými železnicemi (UŽ).

Železnice je v poslední době stále více vyhledávána fanoušky železnice, pro potřeby turistiky je ale téměř nepoužitelná, neboť se nachází mimo hlavní horské turistické trasy. Vzhledem ke špatné hospodářské situaci země a velmi špatnému stavu železničního svršku již byla zrušena část trati z Iršavy do Chmilniku a na zbylém úseku je provozována doprava pouhé tři dny v týdnu - v pondělí, ve čtvrtek a v neděli. Aktuální (snad) informace jsou k dispozici na webu www.uz.gov.ua.

Na projížďku železnice jsme se vydali v rámci okruhu návštěvy Rumunska nočním autobusovým spojem společnosti Leo express s odjezdem z Košic ve 23:15 hod. Aby "paštikář" snížil provozní náklady, obsluha i autobus jsou ukrajinské. Byť noc nestojí za nic a wc je preventivně uzamčené, je velmi výhodný brzký ranní příjezd do Mukačeva před pátou hodinou ranní místního času.

V bankomatu vybíráme hřivny a chceme koupit lístky na první autobus směr Rachov (aktuální jízdní řády odjezdů autobusů na Ukrajině zde: http://bus.turcompas.com), se záměrem vystoupit v obci Kamjanske. Pokladní nám vysvětluje, že musíme do obce Silce a pak se vrátit. Kupujeme jízdenky a u řidiče si zastavení domlouváme, což není žádný problém.

Ve vesnici vystupujeme ještě za tmy a jdeme po silnici, tedy po totálním tankodromu, do Chmilniku. Protože vlak jede až v 9:50 hod, postáváme před obchodem a čekáme, zda otevře. Což se také stalo. Dáváme pivo a kafe a nepospícháme, neboť dle mapy Google má být stanice hned za vesnicí.

Když dojdeme ke kolejím, vidíme je jen opuštěné a rezavé. Divíme se a jdeme směr Vinohradov. Skutečná stanice Chmilnik je cca o 2 km dál u lesa, takže než tam dojdeme, vlak ujede. Rozhodujeme se počkat na odpolední vlak s odjezdem okolo půl třetí. Prohlížíme odstavené vagóny polské výroby a pár nákladních vagónů.

Po druhé hodině přijede vlak z Vinohradova, jehož obsluhu tvoří 4(!) zaměstnanci. Z vlaku vystoupí jeden člověk, my si kupujeme u průvodčího jízdenku za 6 Hřiven (cca 6 Kč). Vlak se dává do pohybu na minutu přesně a se silným vrzáním se rozjíždí na rychlost 20 km/hod, která nám vydrží po celou dobu jízdy.

Jak jsem se již zmiňoval, železniční svršek je v bídném stavu a nedovoluje vyšší rychlost. Přestože projíždíme několika vesnicemi, kam vede jen prašná cesta v taktéž šíleném stavu, vlak zde zastávku nemá a tam, kde zastavuje, nikdo nenastupuje, škoda.

Po 80 minutách jízdy projíždíme městem Vinohradov, taktéž bez zastávky, zastavujeme na úzkorozchodném nádraží, kde na zpáteční vlak čeká pár lidí, patrně do prvních vesnic. Vlak směr Solotvino odjel patnáct minut před naším příjezdem (na co by spoje navazovaly), takže se musíme do Chustu a dále dostat autobusem. Protože žádný přímý již nejede, poslední v 14:30 hod, musíme jet místním spojem do obce Kopanija a zde stopnout bus směr Chust.

Na úzkorozchodné železnici je patrné, že zde plní hlavně funkci sociální - zachování zaměstnanosti. Ovšem vysoké provozní náklady nemohou dlouhodobě obstát v kontrastu s minimálními tržbami z již tak minimálního jízdného.

Další související články: