Gran Paradiso (4 061 m n. m.), výstup na nejvyšší horu v Grajských Alpách v Itálii

Výstup normálkou na Gran Paradiso

Gran Paradiso patří k nejsnadněji dosažitelným čtyřtisícovkám v Alpách. To však neznamená, že by byla dosažitelná snadno. Přece jen ledovec představuje dosti vysoké objektivní nebezpečí.

Gran Paradiso ční osamoceně v hlavním hřebeni Grajských Alp, které se rozkládají v severozápadním cípu Itálie v oblasti údolí Aosty. Gran Paradiso leží v centru stejnojmenného národního parku, jehož rozloha činí 585 kilometrů čtverečních. Park byl vyhlášen v roce 1922 na části bývalé královské honitby, jejíž část tři roky před tím daroval král Vittorio Emanuele italskému státu.

Hlavním důvodem vyhlášení národního parku, který patří k nejstarším v Evropě, byla ochrana neustále se tenčícího počtu kozorožců (ve dvacátých letech minulého století asi 100 kusů). Kozorožec byl totiž v této době v Alpách téměř vyhuben a oblast Grajských Alp byla jeho posledním větším refugiem, ze kterého byl pak v následných desetiletích reintrodukován do jiných částí Alp. Dnes se jeho početní stavy v oblasti Grajských Alp údajně pohybují kolem 7 000 kusů.

Gran Paradiso leží v hlavním hřebeni Grajských Alp, který se táhne zhruba ve směru západ – východ. V tomto značně rozeklaném hřebeni nalezneme řadu dalších významných vrcholů jako je La Tresenta (3 609 m), Piccolo Paradiso (3 923 m), Bocca di Montadayne (3 838 m), Herbetet (3 778 m), Gran Serra (3 552 m) a La Grivola (3 969 m), kde hřeben této skupiny Západních Alp končí.

Žádný z těchto vrcholů však již hranici 4 000 metrů nedosahuje, takže Gran Paradiso je značně opuštěnou čtyřtisícovkou. Ne ovšem lidmi, těch je tady naopak velice mnoho. Hora je ze všech stran obklopena ledovci. Na východě je to mohutný a dosti rozpukaný ledovec Ghiacciaio della Tribolazione, na západě Ghiacciaio di Laveciau a Ghiacciaio del Gran Paradiso.

Prvovýstup na Gran Paradiso

Prvovýstup a Gran Paradiso uskutečnili v roce 1860 Angličané J. J. Corwell a W. Dundas v doprovodu chamoninských horských vůdců Jeana Tairraze a Michaela Payota. Jejich výstupová cesta byla prakticky shodná s dnešní normální výstupovou cestou vedoucí od chaty Vittorio Emanuele II. po ledovci Gran Paradiso.

První "skialpinistický" výstup byl registrován v roce 1913, kdy na vrchol vystoupili na lyžích W. Bernuth a P. Preuss. I dnes je vrchol oblíbeným místem skialpinistických radovánek, i když místem dosti nebezpečným.

Výrazný skalnatý vrchol tvořený vyvřelými horninami (převážně značně deskovitě rozpukané ruly a svory) poskytuje za jasného počasí fantastické rozhledy, které nejsou stíněny v žádném směru. Na východě jsou vidět vrcholky Walliských Alp jako je Matterhorn, Monte Rosa, Dent d´ Herens, Castor s Polluxem a řada dalších. Na severu pak Gran Combin a mohutný masív nejvyšší hory Evropy Mont Blancu. Na jihozápadě ledovcová hradba mohutného štítu Barre des Ecrins. A na jihu můžeme přehlédnout celou Pádskou nížinu až ke Středozemnímu moři.

Gran Paradiso na mapě

Východiště na Gran Paradiso

Jako nejvýhodnější nástupní místo do skupiny Gran Paradisa se jeví osada Pont v závěru údolí Val Savarenche, do kterého se dostaneme z údolí Aosty. To je snadno dosažitelné po dálnici z Milána a nebo také z francouzské strany přes průsmyk Grand St. Bernard nebo tunelem pod Mont Blancem.

Projedeme kolem Aosty a kousek za Aostou za dálničními platidly odbočíme na Villeneuve, ze kterého pokračujeme do Valle Savarenche směrem na Pont, kde končí asfaltová komunikace vedoucí celým údolím. V zimních měsících je tato komunikace neudržovaná.

Osada Pont leží ve výšce 1 960 m v úzkém údolí sevřeném masivy Gran Paradisa a hřebene vrcholu Punta Foura (3 411 m). V údolí je několik kempů, poslední se nachází přímo v Pontu, kde je rovněž chata, malý obchůdek se základními potřebami a suvenýry, informační stanice NP a horských vůdců, které lze tady rovněž najmout.

Pokud si najmete horského vůdce na vrchol Gran Paradisa, zaplatíte přibližně 80 UER za osobu. Ceny v kempu činí 5 EUR za osobu a 10 EUR za stan. Ceny na chatách v "matrazenlager" činí obvykle 5 až 10 EUR, poskytují se slevy členům CAI, ÖEAV i ČHS.

Druhým východištěm je osada Valnontey (1 666 m) v údolí Cogne, kde je několik kempů. Zdejší výstupové cesty jsou však o něco náročnější než z údolí Val Savarenche a navíc je potřeba překonat větší výškový rozdíl.

Chaty v oblasti

Rifugio Vittorio Emanuele II. (2 730 m), vlastníkem je CAI, 152 lůžek. Chata je v provozu sezónně, většinou od konce března do konce září. Během zimních měsíců je volně přístupná pouze stará chata (41 lůžko), která leží v těsném sousedství nové chaty postavené v roce 1960.

Přístup k chatě

Z Pontu přejdeme parkoviště a po lávce se dostaneme na druhý břeh říčky Sevia. Pokračujeme proti jejímu proudu asi jeden a půl kilometru, po kterých začíná chodník v četných serpentinách prudce stoupat. Procházíme kolem vodopádu, za kterým začnou mizet stromy (převážně modříny) a objevují se alpínské louky. S fantastickými výhledy. Cesta pokračuje strmě vzhůru až k samotné chatě - Z Pontu asi 2 - 3 hodiny, převýšení 770 m.

Rifugio F. Chabod (2 750 m), CAI. Chata je v povozu sezónně, cena noclehu v "matrazenlager" činila 5 EUR. Nutno podotknout, že na chatě je mnohem klidněji než na její známější sousedce, ke které se dá dojít asi za tři hodiny.

Přístup k chatě

Od salaše La Terre ( na půl cestě mezi Eaux Rousses a Pontem) pokračujeme po louce k okraji lesa, kde začíná prudké stoupání v četných serpentinách. Přicházíme ke starým salaším Lavassey, kde se chodník stáčí doprava, ale nic neztrácí na své strmosti. Vede krásným modřínovým lesem do pásma alpínských luk až k chatě Chabod, která se tyčí na suťovém ostrohu.

Bivaco Carlo Pol (3 183 m), CAI, bivakovací chatka, není obhospodařovaná, volně přístupná. Nachází se na skalním ostrohu oddělujícím ledovce Tribolazione Gran Crou.

Přístup k chatě

Z Valnontey po cestě č. 4 pokračujeme k jiho-jihovýchodu podél potoka na rozcestí (2 040 m). Odbočíme vlevo a lesem se dostáváme do otevřeného terénu. Dále je nutné překonat skály Balme des Bouquetins a pokračovat na ledovec Tribolazione. Uvedený bivak nalezneme pod skálou.

Výstupové cesty

Normální výstupová cesta od chaty Vittorio Emanuelle II.

Převážně snadná výstupová cesta vedoucí z větší části po ledovci. Pouze v závěru náročnější úsek (do II.stupně UIAA) při překonávání vrcholového skaliska. Na jednom z nich je umístěna soška Madony, patronky oblasti. Nevyšší bod se však nachází ještě o kousek dále směrem na sever.

Od chaty pokračujeme podle šipek přes kamenné pole směrem k suťové moréně. Chodník vede přímo přes morénu do úzkého údolí, do kterého stéká ledovec Gran Paradiso. Pokračuje se údolím kolem koryta potoka po skalních plotnách pod ledovec. Pokud je dostatek sněhu, je koryto vysněžené a cesta je snadnější. Jinak se, zejména ráno za tmy, hledá dosti těžko, terén je nepřehledný a chodník špatně patrný. Nástup na ledovec je dosti strmý, při teplejším počasí je ledovec pokryt vodním ledem. Mačky pak špatně drží.

Chodník stoupá příkře vpravo ke skalám. Za nimi se cesta stáčí vlevo a stoupá ke skalní muldě s dalším strmějším stoupáním. Cesta se pak napřimuje a vede na hřebínek, na kterém se stýká s výstupovou cestou od chaty Chabod. Dále k bizarně modelovaným skalním věžím Boca di Moncorvé a dále vlevo přes ledovcové plato do svahu pod vrcholem.

Následuje sedlo a skalnatý vrchol, který je ale poněkud náročnější. Nutno tady dbát zvýšené opatrnosti, obvykle je nutné použít mačky a cepín. Sestupová cesta je stejná jako výstupová. Doba výstupu činí okolo 4 hodin s převýšením 1 300 m.

Výstupová cesta od chaty F. Chabod

Od chaty po cestě č. 4 přes potok Savolera. Kousek za ním vlevo k ledovcové moréně, přes kterou vede relativně dobře viditelný chodník. Při nástupu na ledovec je nutno dbát zvýšené opatrnosti, neboť ledovec Laveciau je tady mnohem rozpukanější a více protkán trhlinami než ledovec Gran Paradiso.

Chodník pak míří strmě vzhůru k hřebeni spojujícímu B. di Moncorve a kótu 3 536 m. Občas tady padají kusy ledu z odlamujících se séraků ledovce Gran Paradiso. Na hřebeni se tato cesta napojuje na normální výstupovou cestu. Sestup je pak stejný. Obvyklý čas výstupu je okolo 3 a 1/2 až 4 hodin s převýšením 1 300 m.

Výstupová cesta od bivaku Carlo Pol

Výstupová cesta vede po ledovci Tribolazione. Nejprve míří pod skalní kótu 3 378 m a pak velkým táhlým obloukem směřuje do sedla Cole del Piccolo Paradiso (3 887 m), kterým se dostaneme na druhou stranu hřebene. Pokračujeme ve smíšeném terénu (skála, sníh a led) zhruba k jihu k vrcholu Gran Paradisa. Výstupový čas činí přibližně 5 až 6 hodin, závěru je terén obtížnější (místy II. stupeň UIAA). Převýšení 900 m.

Všechny výstupové cesty vedou z větší části po ledovcích. Proto je nutná ledovcová výzbroj – mačky, cepín, úvazek a na skupinu lano. Samozřejmě, že neškodí prostředky pro případné vyprošťování postižených z ledovcové trhliny.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.