Vysoké Tatry / Tatry Wysokie, turistika a příroda v nejvyšších horách na Slovensku i v celých Karpatech

A to není vše. Vysoký Tatrám připadl i další primát: nejsou pouze nejvyšším pohořím Slovenska a Polska, nýbrž nejvyšším pohořím celých Karpat, které se napříč Evropou táhnou v délce přes 1 500 km. Přesněji řečeno, primát připadl Tatrám, protože Vysoké Tatry jsou ve skutečnosti pouze jednou z částí výše uvedeného pohoří - řečí geomorfologů jsou jen jedním z geomorfologických okrsků pohoří (celku) Tatry.

Výška Vysokých Tater

Vysoké Tatry dosahují průměrné výšky asi 1 700 metrů, přičemž průměrná nadmořská výška štítů dosahuje hodnoty 2 357 m. Střední výška hlavního hřebene Vysokých Tater činí 2 279 m, přičemž střední výška sedel tohoto hřebene je 2 198 m. Střední vertikální členitost hřebene dosahuje pouhých 159 m.

Hřeben pohoří začíná na západě vrcholem Svinica, na východě pak končí vrcholem Jahňací štít, jehož hřeben se sklání do Kopského sedla - hranice mezi Vysokými Tatrami a Belianskými Tatrami.

Nejvyšší štít pohoří

Nejvyšším vrcholem hlavního hřebene Vysokých Tater je se 2 630 metry Ľadový štít. Nejvyšším vrcholem pohoří a celých Karpat je známý Gerlachovský štít (2 655 m), ležící v jedné z pěti velkých jižních rozsoch hlavního hřebene.

Výška hlavního tatranského hřebene

Průměrná nadmořská výška sedel hlavního hřebene Vysokých Tater činí přibližně 2 200 metrů. Největší šířka tatranského masívu dosahuje 17 kilometrů. Východní Tatry patří z hlediska geomorfologického členění do provincie Karpaty, subprovincie Západní Karpaty a do oblasti Tatransko - fatranské.

Vysoké Tatry, vymezení pohoří

Na jihu jsou Vysoké Tatry ohraničeny Podtatranskou kotlinou, která je odděluje od Nízkých Tater. Na severu Podtatranskou brázdou a Spišskou Magurou, na východě sousedí s Belianskými Tatrami a na západě s Tatrami Západními. Od nich jsou odděleny Kôprovou dolinou, která se hluboce vkliňuje mezi masívy Kriváně a Liptovských kop.

Kôprovská dolina je spolu s Bielovodskou dolinou nejdelší dolinou Vysokých Tater (11 km). Od Západních Tater jsou Vysoké Tatry odděleny zhruba spojnicí Ľaliové sedlo, Sedlo Závory, Kobylia dolina a Kôprova dolina. Toto vymezení však není přijímáno všeobecně. Občas je jako hraniční čára brána Tichá dolina, takže Liptovské kopy, rozložitý travnatý horský masív, by pak patřil k Vysokým Tatrám. To se však týká neodborné literatury.

Problematika Liptovských kop

V našich turistických průvodcích však bereme Liptovské kopy jako součást Tater Západních (dříve zvaných Liptovské hole), přesně podle oficiálního geomorfologického členění Slovenska přijatého dělení z publikace Vyšší geomorfologické jednotky Slovenska.

Diskuse o přesném předělu Vysoké Tatry - Západní Tatry jsou však staré jako zájem o tato horstva. Již v knize "Naše Tatry" od K. Domina a V. Mladějovského (1931) je věnováno mnoho prostoru diskusi o průběhu této hranice.

Vysoké Tatry, klimatické podmínky

Tatranští horští vůdci

Tatranští horští vůdci. Aktuální ceník túr s horskými vůdci na vybrané tatranské štíty naleznete v samostatném článku.

Vysoké Tatry patří ke dvěma úmořím - černomořskému a baltskému. Pramení zde několik významných řek, pro příklad si uveďme Váh. Podnebí Tater je přechodné s výraznými kontinentálními rysy. Převažuje chladné klima, průměrná roční teplota činí 0 °C, na některých štítech dokonce pouhé -2 °C. Jde o nejnižší průměry na Slovensku. Tomuto faktu vděčí sněhová pokrývka za to, že zde vydrží 200 až 250 dní v roce, na některých firnovištích ve stínech severních srázů dokonce neroztaje celý rok.

Minimum teplot připadá ve Vysokých Tatrách na měsíc leden, v polohách nad 2 000 metrů se obvykle přesouvá toto minimum na měsíc únor. Maximum teplot pak připadá na měsíc červenec. Ve vyšších polohách (nad 2 000 metrů) dochází opět k posunu - teplotní maximum se posouvá na srpen. Pro zimní období jsou charakteristické inverze, teplotní zvraty.

Inverze

Inverzní počasí vytvářející stacionární podmínky zabraňuje vertikálnímu promíchávání vzdušných mas, což má za následek silný pokles teplot a vytváření mlh v horských kotlinách, naopak ve vyšších polohách bývá slunečno a poměrně teplo. Periody inverzního počasí obvykle trvají 5 - 10 dní, více než 10 dnů dosahují jen ve výjimečných případech.

Horská služba, Tatry

Slovenské Vysoké Tatry - tísňová linka na horskou službu (HS) +421 18 300

---

Polské Vysoké Tatry - tísňová linka na horskou službu (TOPR) +48 601 100 300

Nejvíce dní s inverzním rázem počasí připadá na leden, nejméně pak na měsíc červenec. Teplotní inverze nejsou v tatranské oblasti přitom žádným zřídkavým jevem. Inverzní ráz počasí se objevuje po dobu 125 - 143 dnů v roce (v závislosti na poloze).

Charakteristickým znakem tatranského počasí je jeho velká proměnlivost. Variabilní je délka slunečního svitu, teplota a vlhkost vzduchu i množství srážek. V zimě jsou časté inverze. Úhrn ročních srážek činí 1 000 až 1 500 mm, na některých místech je i tento údaj velice proměnný a může překročit hodnotu 2 000 mm!

Srážkové úhrny

Přesto je území Tater poměrně suché, neboť Vysoké Tatry leží v dešťové cloně Beskydských pohoří. Počet dní se srážkami se pohybuje někde mezi 30 - 60 % (v závislosti na poloze a nadmořské výšce), v deštivých letech se může vyskytnout až 250 dní s vodními srážkami. Tak například průměrný roční úhrn srážek činí v Popradě 597 mm, na Štrbském Plese 973 mm, na Skalnatém plese 1 282 mm a na Lomnickém štítě 1 359 mm.

Minimum vodních srážek přitom připadá na zimní období, maximum pak na letní měsíce, zejména na červen a červenec. Hlavní minimum připadá na září až říjen, tedy období babího léta, vedlejší minimum pak na měsíc březen.

Podrobný popis pohoří Vysoké Tatry

Vysoké Tatry jsou považovány za jedny z nejmenších velehor na světě. Ve skutečnosti jsou jediným pohořím Karpat, které má takovýto výrazně velehorský charakter. Vždyť jejich nejvyšší vrchol - Gerlachovský štít, je zároveň nejvyšším vrcholem celých Karpat.

Nejtypičtějšími a nejvýraznějšími vrcholy Vysokých Tater jsou Kriváň (2 494 m), Kôprovský štít (2 363 m), Rysy (2 503 m), Vysoká (2 547 m), Gerlachovský štít (2655 m), Slavkovský štít (2 452 m), Lomnický štít (2 634 m), Baranie rohy (2 526 m), Malý Kežmarský štít (2 514 m) a řada dalších.

Počet popsaných vrcholů a štítů

Ve Vysokých Tatrách bylo popsáno celkem asi 1 000 štítů, věží a věžiček. Prakticky všechny nejvyšší vrcholy Vysokých Tater leží mimo hlavní hřeben v bočních rozsochách, což je jedna ze zvláštností Vysokých Tater. Jižní srázy Tater jsou o poznání povlovnější než ty severní, které silně obrousily mohutné ledovce. Rovněž dna k severu otočených dolin jsou podstatně níže než dna dolin na jihu.

To je dáno skutečností, že v dobách ledových byly severní ledovce mohutnější, takže se jejich erozní síla mohla projevit mnohem více. I díky tomu jsou všechna nejhlubší jezera na severní straně Vysokých Tater. Největšími tatranskými dolinami jsou Javorová a Bielovodská dolina na severní straně Tater, Malá Studená, Veľká Studená, Velická, Mengusovská, Mlynická, Furkotská a Kôprová na straně jižní.

Vysoké Tatry a boční rozsochy

Z hlavního hřebene vybíhá řada mohutných rozsoch. Ať již jižním nebo severním směrem. K jihu vybíhá pět velkých rozsoch. Jsou to: rozsocha Kriváně, Končisté, Gerlachovského štítu, Slavkovského štítu a Lomnického štítu. K severu vybíhají (ve slovenské části Tater) dvě velké rozsochy: rozsocha Vyšného Žabího štítu a Široké. Vůbec nejmohutnější a nejkošatější rozsochou pohoří Vysoké Tatry je hřeben Kriváně, který se od hlavního hřebene odpojuje v masívu vrcholu Čubrina (2 378 m).

Turistický průvodce Vysoké Tatry popisuje nejen slovenskou část, ale také polskou část Tater Rozhledové růžice, panoramatické fotografie s popisy vrcholů a sedel, praktické informace …

V této rozsoše nalezneme vedle Kriváně takové vrcholy jako je Kôprovský štít (2 364 m), Furkotský štít (2 403 m), Satan (2 422 m) a Predná Bašta (2 374 m), Ostrá (2 351 m), Hrubý vrch (2 428 m) a Nefcerská veža (2 349 m). Další mohutná rozsocha se táhne od vrcholu Rysy (2 499 m) k severu. Nalezneme tady štíty jako Velký Žabí štít (2 263 m) a Mlynár (2 170 m). Nesmíme zapomenout na hřeben Končistá s vrcholem Končistá (2 538 m), který vybíhá k jihu od vrcholu Popradský Ľadový štít (2 396 m) a odděluje od sebe doliny Štôlskou a Batizovskou.

Od vrcholu Zadný Gerlach (2 616 m) vybíhá mohutná jižní rozsocha, ve které se nachází nejvyšší tatranský vrchol - Gerlachovský štít (2 655 m), Kotlový štít (2 601 m), Kvetnicová veža (2 433 m) aj. Nesmíme zapomenout ani na jižní rozsochu Východné Vysoké (2 429 m) se Slavkovským štítem (2 452 m) a Bradavicí (2 476 m).

Poslední velký hřeben se od hlavního hřebene odpojuje v masívu vrcholu Baranie rohy (2 526 m) s vrcholy jako Pyšný štít (2 621 m), Lomnický štít (2 634 m), Kežmarský štít (2 556 m), Malý Kežmarský štít (2 514 m), Huncovský štít (2 352 m) aj. Jde o rozsochu Lomnického štítu.

Typickým útvarem Vysokých Tater jsou plesa, kterých tady nalezneme více jak stovku. Odborné prameny uvádějí 110 ples, avšak tento počet se pohybuje pramen od pramene a autor od autora. Největším z nich (rozuměj na slovenské straně Tater) je Veľké Hincovo pleso s plochou 20,08 hektaru. To je se svými 57 metry zároveň nejhlubším plesem slovenské části Tater.

Vysoké Tatry, nejvyšší vodopády

V níže uvedené tabulce neleznete nejvyšší vodopády Vysokých Tater. Zahrnuta je jak slovenská, tak polská část Tater. U některých málo známých vodopádů je údaj o výšce jen přibližný, neboť ani odborná literatura neuvádí přesné cifry a ty se v mnoha případech rozcházejí. U kaskád (jako např. Wodgrzmoty Mickiewicza) je uvedena výška nejvyššího stupně vodopádu.

Vysoké Tatry - vysokohorský kras a jeskyně

Na území Vysokých Tater se můžeme setkat s četnými krasovými jevy jako jsou škrapy, krasové jámy a jeskyně s propastmi. Objevují se i vyvěračky a ponory, kaňony s vodopády. Přesto je ale nutno podotknout, že tyto útvary nalezneme jen ve vápencové složce obalové série Vysokých Tater, neboť jádro tohoto pohoří je tvořeno především žulami, tedy krystalickými horninami. Z těchto důvodů byl TANAP v únoru 1993 zařazen do sítě biosférických rezervací v rámci programu UNESCO - člověk a biosféra (MAB).

Vysoké Tatry mají hlavní hřeben ve svém středu obloukovitě prohnut směrem k jihu. Z něj k severu i k jihu vybíhá řada mohutných rozsoch, které ohraničují hluboké a místy členité doliny. Na jejich dnech se lesknou třpytivá oka ples, která jsou dalším svědkem dávného zalednění posledních dob ledových (podrobněji viz strana 15 turistického průvodce Vysoké Tatry a polské Tatry).

Geomorfologické členění

Vysoké Tatry jsou podcelkem (geomorfologickým okrskem) Východních Tater. Ty jsou však pouze podcelkem nadřazeného geomorfologického celku Tatry, který vedle Východních Tater zahrnuje i Západní Tatry, které jsou často nesprávně jmenovány jako Roháče.

Ochrana přírody ve Vysokých Tatrách

Vysoké Tatry jsou součástí Tatranského národního parku (TANAP), který byl vyhlášen v roce 1948 s účinností od 1.1.1949. Jeho dnešní rozloha je 74 111 ha a plocha ochranného pásma činí 36 574 ha. Důvodem jeho vyhlášení byla ochrana jedinečné fauny a flóry. Ale rovněž ochrana výrazně glaciálního reliéfu, který se vyznačuje ostrými vrcholy a hřebeny, kary, skalními stupni a morénami, které daly vzniknout dnešním tatranským plesům.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.