Rozloha pohoří a nejvyšší vrcholy

Nejvyšším bodem Javorníků ležících na Moravě je Malý Javorník (1 019 m) a nejvyšším bodem celého pohoří Javorníky je Veľký Javorník (1 072 m), jenž již leží cele na území Slovenska.

Nejrozložitějším masívem Javorníků je izolovaný vrchol Makyta vysoký 923 metrů. Celková ozloha pohoří činí asi 1 113 km². Z toho připadá 229 km² na ČR (moravská strana) a 884 km² na Slovensko. Střední výška pohoří činí 631,6 m.

Vymezení Javorníků

Javorníky sousedí se Vsetínskými vrchy, Bílými Karpatami, Vizovickou vrchovinou, Súlovskými vrchy a Moravskoslezskými Beskydami.

Osu pohoří, které dosahuje délky asi 30 km a je vymezeno Lyským průsmykem a Makovským průsmykem, tvoří poměrně málo členěný horský hřbet, budovaný zejména paleogenními pískovci. Z něj vybíhají téměř krátké rozsochy oddělené hlubokými dolinami. Ty jsou budovány převážně méně odolnými vrstvami jílovců.

Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.

Synklinální poloha vrstev horského pásma dokládá silnou inverzi reliéfu pohoří. Pouze okrajové části Javorníků jsou odděleny hlubokými sedly a vytvářejí relativně izolované skupiny horských vrcholů. Jedná se o hřbet vrcholu Makyta, oddělený Papajským sedlem. Javorníky se dělí na dva podcelky. Jsou to Ráztocká hornatina a Pulčínská hornatina. Tyto podcelky se pak dále dělí na řadu okrsků.

Geomorfologické členění pohoří Javorníky

Pohoří Javorníky, přírodní poměry

Krajina Javorníků byla silně ovlivněna činností člověka. Od 16. století byly původní souvislé jedlobukové lesy nahrazovány pastvinami, loukami, remízky a selskými hospodářstvími a pasekářským osídlením s políčky a zahradami. Takto vytvořená velice pestrá krajina je vhodným biotopem pro velkou řadu živočišných i rostlinných společenstev. Flóra a fauna této oblasti je tak dnes neobyčejně bohatá. Větší druhovou pestrost musíme ale hledat na slovenské straně Javorníků.

Horské lesy dnes z opeřenců obývá strakapoud bělohřbetý, datlík tříprstý, ořešník kropenatý, sýc rousný, puštík bělavý i kulíšek nejmenší. Stejně jako dalších několik desítek druhů. Na vlhkých loukách lze ještě i dnes potkat celosvětově ohroženého chřástala polního.

Z šelem si zmínku zaslouží medvěd hnědý, rys ostrovid i vlk obecný. Z drobných savců se v horských lesích objevuje plch lesní, plšík lískový, hraboš mokřadní, rejsek horský či rejsec černý. Vzácně se vyskytuje myšivka horská. Z netopýrů je nejhojněji zastoupen netopýr rezavý, jenž vytváří i větší kolonie především ve starých doupných stromech.

Vlhká stanoviště a tůňky vyhledávají především obojživelníci. Z těch nejtypičtějších jsou to mlok skvrnitý, čolek horský i vzácný čolek karpatský. U vodních ploch lze potkat skokana hnědého či kuňku žlutobřichou.

Z plazů se objevuje užovka obojková i užovka hladká, slepýš křehký, řada ještěrek i jedovatá zmije obecná. Karpatským endemitem je "slimák" modranka karpatská. Na lučnatých hřebenech lze v letních měsících spatřit i řadu druhů motýlů. Například kriticky ohroženého jasoně dymnivkového, otakárky, bělásky, modrásky či okáče.

Na horských loukách, které však v posledních letech podléhají umělému zalesňování, nalezneme neobyčejně bohatá rostlinná společenstva. Typické jsou orchideje. Například vstavač mužský, pětiprstka žežulník, vemeník dvoulistý, prstnatec Fuchsúv aj.

Brzy na jaře lze na sněhových polích nalézt sněženky předjarní či kriticky ohrožený šafrán karpatský. Později rozkvétají kýchavice či lilie zlatohlavé. Horský charakter javornických luk dokládají druhy jako jsou kakost lesní, mochna zlatá, bojínek švýcarský či jestřábník oranžový.

Javorníky a turistika

Z turisticky nejzajímavějších míst si musíme uvést obec Lidečko, která leží v úvalu potoka Senice. V blízkosti Lidečka nalezneme řadu zajímavých skalních útvarů. Uveďme si jen Čertovy skály (leží na pomezí s Vizovickou vrchovinou), na kterých je řada cvičných horolezeckých cest.

V samotném Lidečku stojí za shlédnutí kostel sv. Kateřiny, který byl založen v roce 1511. O kousek dále, v blízkosti valašské obce Pulčín narazíme na další skalní útvary. Jde o velice známé Pulčínské skály, i když je spíše o roztroušené skalní bloky na prudkém svahu. "Pulčiny" jsou přírodní rezervací. Hned vedle nich je menší skalní město zvané Izby, které se rozkládá na vrcholu kopce Hradisko (773 m). To je zajímavé tím, že se zde nachází puklinová jeskyně dlouhá asi 40 metrů.

Turzovská vrchovina

Turzovská vrchovina je výrazným geomorfologickým celkem severozápadního cípu Slovenska. Jako celek však většině turistů splývá s Javorníky nebo Moravskoslezskými Beskydami, se kterými Turzovská vrchovina sousedí. N východě se pak ještě přidávají Kysucké Beskydy a na severu Jablunkovské mezihoří (medzihorie) s nejvyšším vrcholem Kykuľa (844 m) na slovensko - polském pomezí a Girová na moravské straně blízko trojmezí Slovensko - Polsko a Česká republika.

Největším sídlem na území Turzovské vrchoviny je město Čadca. Pohoří však dostalo své jméno podle městečka ležícího jihozápadně od Čadce, kterým je Turzovka. Dalšími známými sídle Turzovské vrchoviny jsou Vysoká nad Kysucou, Makov, Klokočov a některá další. Turzovská vrchovina se rozkládá zhruba v prostoru vymezeném městem Čadca, Makovským průsmykem a řekou Kysuca až po státní hranici s Českou republikou.

Turzovská vrchovina, geomorfologické členění

Turzovská vrchovina spadá do geomorfologické oblasti Západné Beskydy společně s celky Jablunkovské medzihorie a Moravskoslezské Beskydy. Celek se dělí na čtyři podcelky, jak zobrazuje níže uvedená tabulka.

Rozloha Turzovské vrchoviny je poměrně malá, činí pouze 211 km². Nejvyšším vrcholem celého geomorfologického celku je Beskydok (953 m). Na území Turzovské vrchoviny zasahuje CHKO Kysuce. Vedle toho se tady nacházejí maloplošná chráněná území, jako je PR Polková a Klokočské skálie. Pro celou oblast Turzovské vrchoviny, která je skvělou oblastí pro turistiku a cykloturistiku, je roztroušené kopaničářské osídlení.