Čemerka a Hričovec, dvoudenní trek po rozhlednách a kopanicích v Javorníkách

Dvoudenní putování v Javorníkách v okolí Makova a Semeteše (2)

Noční focení docela vyšlo, nebe bylo poseto hvězdami. Měsíc byl těsně před novem, takže jeho svit nerušil. Mohl jsem se rozloučit jak se zapadajícími zimními souhvězdími, tak nad ránem se pokochat souhvězdími letními. A v noci pochopitelně nechyběla ani jarní souhvězdí včetně jarního trojúhelníku.

Východ Slunce byl ale takový "vlažnější". Nad ránem začalo docela funět a přifouklo to nějakou oblačnost. Přesto pár obrázků dělám i po ránu. Ráno rutina. Vyklepat spacák, obléct se, sbalit batoh a hurá na další kilometry. Před sedmou hodinou již sestupuji od rozhledny na vrchu Zarúbaná Kýčera (884 m).

U kapličky nad osadou Dolinky ještě sluníčko docela hřeje, ale v obci Veľké Rovné (500 m), která je prvně písemně připomínána již v roce 1450 na daňovém soupisu Trenčianské župy, je to již horší. A než vyšlapu táhlé stoupání ke kapličce s přístřeškem v osadě Ovsenovci (776 m), začíná foukat studený vítr a téměř se zatahuje.

Čtěte také: První část článku Dvoudenní putování po rozhlednách a kopanicích v…

Dávám si krátkého šlofíka, naposledy se ohlížím k Zarúbané Kýčeře s rozhlednou a po včerejších stopách se vydávám k sedlu Javorník. Motorest U Melocika (785 m) má však ještě zavřeno. Je příliš brzy. Stoupám tedy nad hotel Pančava a k vrchu Čerenka (948 m), kde jsem včerejší přechod po hřebeni začínal.

Gregušovci, Čemerka a Hričovec

Po každém stoupání následuje sestup. Nejinak je tomu i nyní. Po široké cestě sestupuji k osadě Gregušovci (900 m). Sluníčko prosvítá jen mírně, světlo na focení není vůbec dobré. Oproti včerejšku doslova jako nebe a dudy. Kolem starého seníku, který by se dal využít k bivaku mě cesta vede na rozcestí Nad Zápačou (860 m).

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Na rozcestí dávám vale červené turistické značce, kterou jsem věrně sledoval od osady Ovsenovci, a beru zavděk modrou turistickou značkou. Ta se noří do hustého lesa a - stoupá. Jak jsem psal ale minule, Javorníky jsou poměrně nevysokým pohořím. Nestačím se ani pořádně zadýchat a již je tady vrchol Čemerka (1 052 m).

Tabulka je položena na jedné z větví košatého buku, kterých je v okolí velké množství. Okolní les je zdravý, plný starých a doupných stromů. A hlavně není - vytěžený! Tady se asi bude pohybovat dosti různých zajímavých zvířátek. Mít tak více času na postriežku…

Tu a tam se v lese objeví bílé fleky sněhu co by poslední připomínky zimy. S tou "netěžbou" jsem to ale asi zakřikl. O kus dále se objevují poměrně velké paseky. A výhledy k jihu. Značka vede přes bývalé rozcestí Čierna voda (960 m) pod vrchem Hričovec (1 062 m) do sedla Pod Hričovcom (960 m).

Na zdejším rozcestí je turistický přístřešek, mapa a červená turistická značka. Modrá tady končí. Pokračuji tedy vlevo po červené značce krásnou lesní cestou vzrostlým a zdravým lesem. Přes kótu Štiavnik (1 031 m) až na rozcestí Butorky (982 m). To se nachází v těsném sousedství Kasáren, známého střediska na moravsko-slovenském pomezí.

Původně jsem zvažoval, že kouknu na Bačkárku na Kasárnách a srknu jedno pivko a případně i polévku, ale když vidím to množství aut, která se sem před polednem sjíždějí, raději to zavrhnu a z rozcestí Butorky pokračuji k poslednímu plánovanému cíli - rozhledně Štiavnik.

Rozhledna Štiavnik

Po úzké asfaltce, která má sloužit jako protipožární lesní cesta (po které ale jezdí plno osobáků), sestupuji v několika táhlých zákrutách pod vrch Štiavnik. A ani to nebolelo, po asi dvou kilometrech je tady rozhledna Štiavnik. Či přesněji řečeno - protipožární monitorovací věž, jak dí informace na plastovém panelu. Konstrukce stavby je sice zajímavá, ale jako vyhlídka je slabší. Výhledy jsou opravdu značně omezené jen jižním směrem k Súlovským vrchům a Malé Fatře a na blízké okolní vrchy Javorníků.

Na chvíli se tady zastavuji, dělám pár dokumentačních fotek. Na "umění" však nejsou dobré světelné podmínky. Ale nevadí, cíl je splněn. Nevím proč, ale na mysli mi vytanula jedna scénka z filmu Pelíšky: "Rozkaz zněl jasně! Muž s koženou brašnou…" Muž s koženou brašnou tudy ale naštěstí neprojel. A nebyli zde ani horliví příslušníci, kteří nepoznaj pošťáka…

Návrat do Makova

Další cesta vede opět po asfaltu. Snad nebudu mít z toho obroušené nohy až po kolena. Na rozcestí Pod Hričovcom (773 m), kde je bouda a rozcestník, se těším, že opustím asfaltku. Jenže chyba lávky. Sice stará, ale přesto stále asfaltová cesta vede i dále.

Opouštím zelenou turistickou značku, která vede dolů do obce Štiavnik a po vrstevnicové lesní cestě přecházím po jižním úbočí vrchu Hričovec na další rozcestí Magaly (845 m). Na něm se zjevuje žlutá značka. Po ní postupuji přes další osadu kolem upraveného pramene vody poměrně svižně vzhůru.

Jako na potvoru začíná svítit sluníčko na plné kule. Asi abych se zahřál… Naštěstí jdu hustým lesem, ve kterém to vypadá téměř jako v pralese. Plno popadaných stromů různého stáří. Asi se to těžařům na zdejším prudkém kamenitém svahu nevyplatí tahat dolů. Cesta se napřimuje a les mizí. Slunce doslova peče. Usedám na jeden z pařezů a kochám se výhledy. A užívám božského klidu, který neruší ani kvílení motorek či řev motorových pil. Výhledy jsou solidní, času je dostatek, nemám nejmenší chuť spěchat do špinavé Ostravy.

Nakonec je ale přesto potřeba vyrazit. Vystoupám na rozcestí Nad Zápačou (960 m) a po známé červené turistické značce se vracím ve svých šlépějích z dnešního dopoledne přes osadu Gregušovci nazpět k vrchu Čerenka. No a někde za Gregušovcami by měla jít dolů žlutá značka, kterou jsem při cestě vzhůru nenašel. Ano jedna žlutá značka je na rozcestí u osady Gregušovci, ve které se vyjímá dřevěná zvonička, ale pak - nic.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

No co, půjdu po rozumu. Naberu to před stoupáním na Čerenku vlevo za elektrickým vedením dolů k mysliveckému posedu. A - první vlaštovka. Značka. Sice špatně viditelná, ale je tady. Pak ještě narážím asi na další dvě či tři značky místního značení. No, trochu odfláknuto, ale s použitím selského rozumu se to dá. No pokud by selský rozum nemohl posloužit, bylo by potřeba použít navigaci… A jsem dole u cesty v Ski Makov. Tak tady bych tu žlutou hledal marně, dobře, že jsem to včera vzal podél sjezdovky…

Výlet to byl parádní. Po známých a málo známých či téměř neznámých místech Javorníků. Našlapáno téměř 50 kilometrů (dnes jen 29), nafoceno přes 400 fotek. Tři rozhledny a spousta výhledových vrchů jistě za tu vynaloženou námahu stálo!

• Trasa na turistické mapě

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.