Ždánický les, turistika a příroda pohoří

Turistika a tipy na výlet

Ždánický les je součástí Středomoravských Karpat. Vlastně se jedná o nejzápadnější výběžek. Je tvořen pískovci a jílovci s vysokým obsahem vápníku. Povrch ploché vrchoviny je pokryt převážně habrovými, dubovými a bukovými lesy, hlavně v severní části.

Území s tímto názvem se rozprostírá mezi Hustopečemi, které mohou vytyčit jižní hranici a počátek táhnoucího se pásma až k silnici mezi Kyjovem a Koryčany. Zde pak přechází Ždánický les v pásmo Chřibů. Není to všeobecně turisticky známá oblast, ale díky své nevelké a hlavně nenáročné výšce s malou turistickou frekventovaností, jistě příjemná. Převážně pak vhodná pro cykloturistiku a nenáročné procházky. Díky svému prahistorickému osídlení a bohaté národopisnosti má tento kraj co nabídnout.

Vrbasovo muzeum

Z několika možností poznání Ždánického lesa je pravděpodobně sedátko kola, tím nejlepším výběrem. Volím centrální část zmíněné oblasti v okolí Ždánic, kde se také nachází přírodní park. Město Ždánice tvoří pro mě start i cíl zhruba pětatřiceti kilometrové trasy, se kterou si dovolím vás seznámit…

Nejsou známa data založení obce či povýšení na městečko. První písemné zprávy o Ždánicích však pocházejí z roku 1286 a zmiňují zeměpanský hrad Palánek. Ten bychom dnes již stěží hledali, ale naši pozornost si zajisté zaslouží Vrbasovo muzeum sídlící v místním zámku. Na doslova malém prostoru můžeme vzhlédnout velké množství vystavených exponátů. Ať už z archeologického výzkumu v okolí Ždánic, tak historického a vlastivědně - naturálního vývoje městečka.

Budova zámku je dnes v soukromém vlastnictví. Žel zatím marně čeká na původně zamýšlené projekty, které byly předloženy při jeho odprodeji. A možná také čeká na nového majitele, s ještě velkolepjejšími i vzdušnějšími plány.

Každopádně to malé, příjemně působící muzeum je dnes vtísněno do nedostačujících studených prostorů bez vážnosti a pozornosti, které by si rozhodně zasloužilo. Přiznám se, že nejsem velkým milovníkem muzeí. Hlavně ne těch gigantických, které shromažďují za každou cenu originály předmětů z celého světa.

Muzea by měla podle mě být regionální záležitostí. Kde jinde má exponát krásnější a duchaplnější význam, než v místě, kam opravdu patří… Toto, podle zakladatele Vrbasovo muzeum však na mě působí s jistou skromností a neuvěřitelnou lidskostí, které se klaním. A určitě patří k těm regionálním – na správném místě položeném.

První část cesty vede po frekventované silnici. Neodpustím si tady však konstatovat otázku, proč tvůrci českých cyklostezek nehledají lépe možnosti, tvořit tyto stezky mimo hlavní silnice. A když už je trasa nevyhnutelně spjatá se silnicí, proč se nevybudují zpevněné chodníky podél silnic? Či pruhy na okrajích. Vždyť nemusí být ze zámecké dlažby.

Při velkolepém rozmachu cyklostezek, který je velmi příjemný si tedy na druhou stranu někdy říkám, že se tak trochu holedbáme kvantitou převládající nad kvalitou. Ať už při bezpečnosti, či koncipovanosti. Já mám totiž pocit, že určité stezky nemají ani hlavu ani patu. Ale především ta bezpečnost. Ta zůstává na prvním místě. Bezpochyby alespoň při předpokladu, že na tyto cesty vyjedou děti. Vždyť to co mohou učinit v několika vteřinách je doslova nepředvídatelné.

Je pravděpodobné že se někdo začne zaobírat těmito problémy až při nějakém neštěstí. Každopádně bych chtěl i požádat řidiče automobilů o zpomalení v úsecích s cyklisty, při předjíždění cyklistů. Necpěte se prosím za každou cenu mezi cyklistu a auto projíždějící v protisměru. Někdy je opravdu lepší přibrzdit a počkat. Děkuji…

Místo všech poutníků

Žarošice patří k nejslavnějším a nejstarším poutním místům na Moravě. Podle pověsti tady stávalo pohanské obětiště tzv. Žároviště. Na jeho místě dala markomanská královna Fritigilda vystavět malou svatyni se sochou Panny Marie. Jisté je, že od roku 1323 přicházeli poutníci do Žarošic za soškou pany Marie s Ježíškem. Dříve však býval poutním místem kostel Nanebevzetí Pany Marie v místech zvaných Ve Vinicích v obci Silničná.

A právě nejznámější "Zlatá pouť", která se koná pravidelně druhou sobotu v měsíci září, je vzpomínkou na den 11.září 1785, kdy byla milostná socha Panny Marie přenesena ze Silničné do farního kostela v Žarošicích. V roce 1995 pak posvětil uvedenou sochu při návštěvě České republiky papež Jan Pavel II.

A opravdu je ta socha tak vzácná? Říká se, že při obléhání Vídně roku 1529 vtrhli Turci také na Moravu. Při svém rabování a ničení vypálili mnoho kostelů rovněž v okolí Žarošic. Pouze kostel Matky Boží Mezi Vinicemi zůstal ušetřen. Mluví se o tom, že turecký velitel vjel do kostelní lodi se svými pobočníky a s opovržením ničil vybavení kostela.

Když přišlo na sochu Bohorodičky, chtěl jí také rozbít. Spatřil však, že socha pláče. Slzy ji stékaly na zlaté roucho. I Turek se rozplakal. A v té chvíli byl stižen slepotou. A tak se sklonil před sochou Panny Marie a prosil o odpuštění. Dokonce prý zůstal na Moravě a jako poustevník žil nedaleko svatyně Matky Boží, kde byl po své smrti pochován. Může mít socha takovou moc, až mění rozhodnutí? Až mění víru?

Dnešní příbytek slavné sochy byl zbudován v empírovém slohu v roce 1801. Z darů poutníků, obce a farnosti se celý poutní areál rozšiřuje a jeho konečnou plánovanou dostavbu si můžeme prohlédnout na panelu vpravo od vchodu do svatostánku. Na sever od Žarošic je pramen minerální vody, který možná budeme více znát pod názvem "šaratice". Dřív tu byly i lázně, ale ty jsou již zrušeny. Pramen zůstal a je přístupný.

Bošovická tvrz

Za Žarošicemi se konečně vymaníme ze silničního provozu. Zemědělskou krajinou se dostáváme k obci Dambořice. Je příjemné, když obec působí klidným a čistým dojmem. Dambořice takové jsou. Míjení křížů a křížků. Člověk vždy žil s vírou v Boha. Nad obcí, z východní strany, v místě zvaném Skřipov, stávala gotická vesnice. Nezůstalo po ní vůbec nic, snad jen nějaký ten kroužek v mapě. A možná lidé si o ní povídají. Ale gotickou tématikou pro nás zůstane jednopatrová budova Bošovické tvrze.

Zdálky spatříme její dominantní tvar, který nás přitáhne jako magnet. Počátky spadají někam do roku 1298. Nejprve dřevěné, později kamenné opevnění.Gotickou podobu s věží získala tvrz počátkem 15. století.V následujícím období se vystřídalo mnoho majitelů. V 16. století při renesanční přístavbě východního křídla např. rod Bošovských z Bošovic. Nebo od roku 1627 náležela tvrz Lichnšteinům. To už ale sloužila jako správní budova, skladiště a sýpka. Zuboženou tvrz začala obec na vlastní náklady rekonstruovat, ale přihlásili se původní majitelé a předali celou věc k soudu. Spory které se vedou a táhnou jak bývá všeobecným zvykem, nechávají tvrz v chátrajícím stavu dál.

Těšanka

Dostáváme se k nejhezčí části cesty po Ždánickém lese. Vede tudy odnepaměti. Její povrch je prošlapán chodidly poutníků, kupců, ale i perzekvovaných evangelíků a partyzánů. Za minulého režimu tu těžce našlapovaly kanady vojáků, neboť ve zpustlém vojenském areálu v lese měla být údajně raketová základna. A v dnešní době jsou tu turisté, houbaři, nedělní rodinky, pracovníci lesní správy, pracovníci naftových dolů.

Těšanka byla historická obchodní cesta, jedna z odboček jantarové stezky. Tady můžeme vnímat tu pravou krásu Ždánického lesa vytvořenou smíšeným lesním porostem. Zákoutí z bříz jsou opravdu úchvatná a někdy připomínají finské či ruské břízové hvozdy. A les je bohémským místem pro vnímání barev přicházejících a odcházejících ročních období.

Poslední zastávkou před návratem do Ždánic zbude zaniklá středověká obec Konůvky. Život seskupený podél stejnojmenného potoka probíhal ve 13. a 15. století. Nalezneme zde terénní pozůstatky domů, kostela, hřbitova. Výzkum Dagmar Šaurové tu započal v roce 1960 a odhalil, že velikost osídlení byl asi jeden kilometr. Podle všeho patřila obec mezi lidnatou osadu. Objevilo se tu 33 domů. Jelikož přilehlé polnosti a vinice nemohli zabezpečit chod vesnice, je jisté, že zde byl hojně rozvinut obchod s řemeslnou výrobou.

Podle vyhodnocení nálezů vesnice zanikla již v husitských válkách. Dnes je tu zřízena archeologická naučná stezka z roku 2002, která popisuje výzkumy v této lokalitě. Vlastně již druhá v centrální části Ždánického lesa. Ta první naučná stezka, daleko známější, se nachází v okolí Ždánic, které jsou také jedním z nástupních bodů. Měří 13 km a má převýšení asi 219 m. Představuje se tu v sedmnácti zastaveních. Jejím hlavním tématem je příroda Ždánického lesa.

Hluboce zařezaná údolí z různorodým lesním porostem. Tajemná místa s ještě tajemnější historií. Duši, kterou musíme hledat. Víra, která nás provází na každém kroku.To všechno je Ždánický les. Na závěr už jen nejvyšší bod této oblasti. Měří 438 metrů nad mořem. Má podivné jméno: U Slepice.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.