Dobrý zimní spacák, jak si vybrat opravdu účinný drtič mrazu, který v zimě nezklame

Víte jak si vybrat vhodný zimní spavák, spací pytel na zimu?

Po náročném dni v zimních horách není nic horšího, než se celou noc klepat zimou ve špatném spacáku. Spací pytel, lidově spacák, je jednou ze základních potřeb limitující náročnost akce. Nemá cenu se pouštět do zimních akcí bez kvalitního spacáku – zdraví si vše pamatuje.

Předtím než se vrhnete do víru reklam a "bezkonkurenčních" nabídek výrobců je třeba si uvědomit, že fyzikální zákony nelze obejít a tak rozhodně neexistuje univerzální spacák pro všechny aktivity. Ukázkový test několika zimních spacích pytlů naleznete na jiné stránce.

Toho také využívají výrobci a tak jsou informační teploty uváděné na spacácích velice odlišně koncipovány. Jde pak především o spacáky, u kterých není nutno jejich izolaci testovat dle nějaké závazné normy jako např. pro náš český trh, kde neplatí žádná norma a je proto velice obtížné srovnávat. Uváděné teploty zde nejsou pouze pro hrubý odhad teplot při použití, ale především mají sloužit k tomu, aby bylo možno porovnávat z celé nabídky spacáků.

Dalším z dosti průkazných ukazatelů je však porovnání hmotnosti spacáku s ostatními pro uváděné teplotní použití a vězte, že je-li napsáno –20 °C na kilogramovém spacáku, tak to opravdu není to pravé ořechové.

Pro popis parametrů spacáku se běžně uvádějí tři údaje. První uvedená teplota je horní hranice tepelného komfortu. Při její překročení se budete ve spacáku "vařit". Většina spacáků se ale dá rozepnout a odvětrávat nebo stačí se spacákem jen přikrýt. Ovšem tato teplota nás při koupi zajímá až jako poslední. To proč spacák potřebujeme je, aby nás ochránil před zimou.

A zde je na řadě druhá uváděná teplota dolní hranice tepelného komfortu – tedy teplota, při které se průměrně odolný oblečený člověk může za ideálních podmínek ještě nerušeně vyspat. Pokud teplota dále klesá a přibližuje se ke třetí teplotě – minimální, extrémní teplota, nastávají problémy – ta třetí teplota "extrémní" udává, kdy nás spacák ochrání jen před poškozením organismu chladem. Což znamená, že o spánku a natož nějakém pohodlí nemůže být ani řeč.

Tepelná izolace, tak jak nás bude zajímat při koupi spacáku, je ovlivněna hlavně vnitřní náplní a konstrukcí. Vnitřní náplň zajišťuje dostatečné množství vzduchu, který slouží jako tepelný izolant. Jako izolační materiály jsou dnes používány hlavně syntetická dutá vlákna nebo mikrovlákna a také přírodní materiál – peří. Každý z nich má své výhody a nevýhody. U zimních spacáků jsou využívány oba druhy materiálů. Ovšem u letních a třísezónních spacáků již zcela dominují syntetické materiály.

Syntetické izolační materiály mají totiž velkou výhodu v tom, že se lépe dají použít v mokrém a vlhkém prostředí. Nejsou také ohroženy plísněmi a jinými mikroorganismy, které by mohly narušit jejich izolační funkci. Snadno se udržují a jsou nealergické. Jsou zde však nebetyčné rozdíly v kvalitě vláken.

Vyrábí se dva základní druhy syntetických vláken, které se však mnohdy v praxi kombinují. Materiály s "nekonečným" vláknem, kde izolační materiál - rouno tvoří spleť dlouhého tenkého vlákna. Dále existují materiály tvořené z jednotlivých kratších vláken spojených do rouna různými metodami (chemicky, zatavení pomocí tepla, …).

Základem všech izolačních materiálů je vzduch uvnitř izolačního materiálu. Vlastnosti pak ovlivňuje struktura materiálu a způsob "zachycení" vzduchové hmoty uvnitř. Nejdůležitější pro izolační schopnosti je vzduchová vrstva zachycená na povrchu jednotlivých vláken izolačního materiálu. Díky tomu má také kvalitní prachové peří tak výborné izolační schopnosti, jednotlivé filamenty peří mohou být tenčí než 7 mikronů.

Pro srovnání lidský vlas má kolem 50 až 150 mikronů. A právě tudy se ubírá vývoj nových syntetických materiálů – tedy směrem k tenkým mikrovláknovým materiálům s možností průmyslové výroby s přiměřenými náklady. Je však nutné si dát pozor na informační politiku výrobců těchto vláken, neboť je to obchod jako každý jiný a lidé z oblasti PR jsou mistři v manipulaci s číslicemi a testy, aby jejich materiál byl vždy ten nejlepší.

Peří je v současnosti nejvýkonnější izolační materiál. Je nejlehčí, nejteplejší a výborně sbalitelné. To jsou obrovské výhody hovořící pro. Ovšem tyto výhody má jen kvalitní peří z vodních ptáků (husí, kachní nebo kajčí), které nesmí být chemicky upravováno, aby se nezbavilo přírodní mastnoty, která je chrání před vlhkem. Tedy nesmí být ani chemicky čištěno.

Náplň musí obsahovat vysoké procento prachového peří proti drobnému peří, kvalitní a použitelné jsou pouze 80/20 a vyšší. Peří se však dále charakterizuje více údaji. Tím nejdůležitějším je schopnost peří zaujmout objem. Tuto schopnost nazýváme plnivostí a měříme ji v poměru jaký objem zaujme váhová jednotka daného peří při dané teplotě a vlhkosti.

Tato tuto schopnost peří se označuje jako fill power a užívá jednotku cuin, která vyjadřuje kolik palců krychlových zaujme jedna unce peří při 70 °F a při 65 % vlhkosti. Rating používaného peří je 550 cuin pro běžné peří, pro lepší náplně od 650 až po špičkové hodnoty kolem 800 cuin.

Samozřejmě s rostoucím loftem roste cena a to geometrickou řadou. Ovšem i toto kvalitní peří má určitou nasákavost a je proto důležité, pokud to podmínky dovolí, spacák pořádně vyvětrat a vysušit. To platí hlavně pro nižší polohy, kde se vyskytuje voda v kapalném skupenství a kde je dostatečná vlhkost vzduchu.

Při použití na horolezeckých expedicích se tento problém redukuje se stoupající výškou, neboť s klesajícím atmosférickým tlakem klesá i teplota a vlhkost vzduchu a spacák se tak lépe zbavuje vlhkosti. Navlhání výrazně omezuje kvalitní potahový materiál, který výrazně omezuje vnikání vlhkosti z okolí.

Nejdůležitějším aspektem konstrukce spacáku je celkové provedení. Spacák ze špičkových a drahých materiálů se zipem nezakrytým zateplovací légou nebude dobře plnit svůj účel. Vždy je třeba zkontrolovat provedení u každého spacáku. Tedy zkontrolovat zakrytí zipu, provedení zateplovacího límce, rozměry spacáku a provedení komor či prošití syntetické náplně. Vždy zkontrolujeme boční švy, které bývají častým slabým místem mnoha konstrukcí. Tloušťka izolace v bočním švu by měla být stejná jako tloušťka samotné stěny, nikoliv menší.

Nejpoužívanější konstrukcí u syntetických materiálů je vrstvená konstrukce. Je výrobně jednoduchá, bezproblémová, tepelná izolace závisí hlavně na vlastnostech náplně (vlákna) a samozřejmě na provedení zateplení konstrukce. Nejčastěji používaná je ve dvouvrstvé formě a u spacáků do nízkých teplot bývají navíc vloženy další vrstvy, často kombinované se šindelovou konstrukcí. Zde se už projeví otázka kvality a odolnosti vlákna. Pokud je vlákno odolné, nemusí být tak často prošíváno a fixováno k potahovému materiálu.

Toto je věčné dilema výrobců spacáků. Čím lepší kontrola rouna, tím více prošití a tím horší tepelná izolace a naopak. Vyrábí se i další typy konstrukcí, ale bývají zde vyšší nároky na kvalitu vlákna a také zpracování je náročnější a tím i dražší. Používá se např. šindelová konstrukce, která obsahuje velké množství vzduchu i mimo izolační materiál a díky tomu mají sice velice nízkou extrémní teplotu, ale o dost vyšší komfortní teplotu. Proto se šindelová konstrukce užívá hlavně v kombinaci s vrstvenou, kde kombinace splňuje všechny nároky, ale používá se jen u vyšších modelů a tedy dražších spacáků.

Konstrukce péřových výrobků je složitější a náročnější vzhledem k izolační funkci. Peří totiž nemá, na rozdíl od syntetických vláken, žádný tvar. Jediná konstrukce zajišťující dobré izolační vlastnosti pro zimní spacáky je konstrukce komorová. Dá se říct, že čím více komor, tím jsou izolační schopnosti stálejší. Nejčastěji jsou komory orientovány příčně, ale používají se podélné komory nebo jejich kombinace.

Nejpoužívanější konstrukcí jsou komory rovné a komory ve tvaru V. Jejich funkcí je zabránit pohybu peří ve spacáku. Nejlehčí a nejjednodušší jsou komory rovné. Někdy jsou i v provedení šikmých komor. Složitější konstrukcí jsou pak komory ve tvaru V, někdy nazývané jako delta komory. Zajišťují velmi dobrou kontrolu rozložení peří v podstatě do dvou vrstev. Jejich nevýhodou je vyšší pracnost při výrobě a také vyšší hmotnost konstrukce. Tyto nevýhody řeší komory lichoběžníkové, nazývané také trapezoidní nebo alfa komory. Jsou lehčí než V komory při zachování většiny jejich výhod.

Důležité také je, aby komory byly dostatečně naplněny peřím, což teprve zajišťuje jejich správnou funkci. K měření této hodnoty se používá hodnota tzv. fill pressure, což udává kolik peří (objemově dle jeho loftu) je naplněno do komory daného objemu. Nejlepší je pokud je v komoře o něco málo více peří, což zajišťuje stálejší parametry a omezuje pohyb peří při pohybu spacáku. Spacák je pak o trochu teplejší, s vlhkostí neztrácí tak rychle izolační schopnosti a také má delší životnost.

Pro zimní spacáky se dnes používá pouze mumiový střih, který zabezpečuje nejefektivnější tepelnou izolaci. U takto anatomicky přizpůsobeného střihu je však třeba dbát na správnou velikost. Protože takto těsně "na míru" uzpůsobené spacáky neposkytují nejvyšší komfort, zkoušejí výrobci různé řešení jako použití pružných materiálů v určitých částech spacáku. Např. v oblasti kolen, aby se spacák lépe přizpůsobil uživateli. Výhodné jsou, pokud třeba chcete ve spacáku sedět a nebo máte problémy v malém spacáku či ve velkém je vám zima.

Kritickými částmi, na kterých se pozná kvalitně propracovaný spacák je kapuce, zateplovací límec a léga zipu. Samozřejmostí u spacáků do náročných podmínek by také mělo být použití kvalitních potahových materiálů. Potahový materiál musí chránit izolaci spacáku nejen před vlhkostí, ale být zároveň dostatečně prodyšný. Musí být mechanicky odolný a přitom co nejlehčí, a také musí udržet zahřátý vzduch uvnitř spacáku i při pohybu spáče.

Právě ve schopnosti udržet zahřátý vzduch uvnitř izolace bývají velké rozdíly i u na první pohled stejných materiálů. Kvalita materiálu lze poznat jednoduchým tzv. balónovým testem, kdy spacák rolujeme od hlavy. Pokud je materiál kvalitní tak nepropustí všechen vzduch ven a spacák se nafoukne. Žebříček kvality a také ceny potahových materiálů vypadá následovně:

• Speciální polopropustné materiály jsou vysoce odolné proti vodě a zároveň částečně prodyšné – nejznámější a nejrozšířenější je od fy Gore, DryLoft, ale existují i další materiály jako DryHeat či ExelDry. Tyto materiály mají vynikající vlastnosti a jejich největší nevýhodou tak zůstává poměrně značná ceny. Ta je však opodstatněna výrazným zlepšením užitných vlastností. Díky zlepšené izolaci vůči okolí se zvýší teplotní odolnost spacáku a výrazně se zlepší odolnost vůči vodě a větru.
• Jsou následovány mikrovláknovými tkaninami – tyto velice hustě tkané tkaniny jsou velmi lehké, ale při tom i pevné, vodoodpudivé a zároveň výborně prodyšné. Pokud někdo neplánuje extrémní akce nebo hodlá hodně využívat bivakovací pytel z polopropustného materiálu (Gore tex atd.) nebo je finančně omezen, je mikrovláknový materiál tím nejlepším skloubením poměru ceny a vlastností materiálu.
• Běžné tkaniny byť v hydrofobní úpravě jsou určeny opravdu pouze do běžných podmínek. Mají rozličné obchodní názvy a pro výrobce společnou vlastnost - jsou levné.

Skladování a ošetřování spacáků je jednoduché. Vyvarujeme se sbalení spacáku na dlouhou dobu a skladujeme jej pověšený ve skříni nebo volně stočený. Takový spacák sice zabere hodně místa, ale jen tak vám bude dlouho sloužit a nebudete muset za chvíli kupovat nový. Ošetřování je také velice jednoduché, během akce se snažíme spacák sušit pokud to jde a po návratu domů je ihned řádně vyvětráme a důkladně vysušíme, než jej znovu uložíme.

Je-li to nutné, můžeme spacák i vyprat, ale příliš časté praní spacáku neprospívá, zvláště pokud jde o peří. Nejlépe pomocí speciálních prostředky na peří nebo vlákna ve vodě max. 35 stupňů teplé. Pereme buď ručně nebo dá se prát i v pračce ve velkém bubnu při programu na praní vlny. Po vypraní je nutné pečlivě a několikrát vymáchat veškeré zbytky pracích prostředků. Spacáky lze i ždímat, ale velice opatrně, hodně závisí na konstrukci spacáku a použitém izolačním materiálu, aby nedošlo k poškození. V žádném případě nekroutit!

Nejšetrnější sušení je spacák nechat vyschnout ve vodorovné poloze. U peří je to pak až několik dnů a během sušení se musí peří protřepávat. Pro údržbu peří existují také speciální impregnační prostředky, které mají za úkol omezit jeho navlhání.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.