Slovenský ráj, turistika a přírodní poměry pohoří Spišsko-gemerský kras

Slovenský ráj, vymezení podcelku

Slovenský ráj (slovensky správně Slovenský raj) patří do oblasti Slovenského rudohoří a subprovincie Vnitřní Západní Karpaty. Spolu s Muránskou planinou vytváří celek Spišsko-gemerského krasu. Slovenský ráj je na severu ohraničen Hornádskou kotlinou, na východě Volovskými vrchy, na jihu sousedí se Stolickými vrchy a Muránskou planinou a konečně na západě s Nízkými Tatrami.

Slovenský ráj, základní informace

• rozloha Slovenského ráje (podcelek Spišsko-gemerského krasu) - 168 km²
• rozloha národního parku Slovenský ráj - 197 km²
• nejvyšší hora Slovenského ráje - Ondrejisko (1 271 m)
• nejvyšší vodopád v ráji - Závojový vodopád (75 m)
• rok vyhlášení CHKO Slovenský ráj - 1964
• rok vyhlášení národního parku Slovenský ráj - 1988

Historie turistiky

Tato oblast byla turisticky objevována až od konce 19. století. Původně se pro ni ale používalo pojmenování Stratenská hornatina. S tímto označením se lze ještě setkat v literatuře 70. let minulého století.

Zpřístupňování oblasti turistům

Roky 1920 až 1924 byly obdobím velké propagace Slovenského ráje a také obdobím budování žebříků a dalších umělých pomůcek zpřístupňující některé z dosud nepřístupných kaňonů za pomocí armády. První turistický průvodce Slovenského ráje ale vychází až v roce 1936. Jeho autorem byl Edmond Nemček.

Výšková členitost pohoří Slovenský ráj

Nejvyšším vrcholem Slovenského ráje je Ondrejisko (1 271 m). Tento vrchol se nachází jihozápadně od Dobšinské ledové jeskyně a tyčí se na jižní straně údolí řeky Hnilec. Nejvyšším vrcholem Národního parku Slovenský ráj je ale vrchol Predná hoľa (1 546 m). Ten však již leží na území Nízkých Tater, kde západní výběžek Národního parku Slovenský ráj zasahuje. Naopak nejnižší bod tohoto horopisného celku leží u Smižanské Maše (473 m) na toku řeky Hornád.

Relativní výšková členitost Slovenského ráje, budovaného druhohorními sedimenty, je velká a postupně se snižuje od jihu k severu od asi 300 až 400 metrů po 150 metrů. Podstatná část území Slovenského ráje má tak charakter hornatiny, jen oblast kolem nejvyššího vrcholu tohoto horopisného celku má pak charakter vysočiny. Výslednou podobu Slovenského ráje určují vysoko položené a mírně zvlněné planiny a strmé okraje těchto planin, v některých částech členěné hlubokými a úzkými kaňony.

Slovenský ráj je budován převážně vápenci a místy i dolomity. Například v okolí Dobšiné se ve vápencích karbonského stáří nachází velké množství zkamenělin. Tloušťka druhohorních sedimentů dosahuje až několika stovek metrů. Na těchto karbonátových horninách, které budují Slovenský ráj, se vyvinuly tři základní formy reliéfu. Jsou to reliéf krasový, říčněkrasový a říční.

Slovenský ráj, deset nejvyšších vrcholů

Slovenský ráj, krasový reliéf a jeskyně

V oblastech krasových planin se vyvinul atypický reliéf, který se odborně nazývá planinový kras. Tento tzv. planinový kras je bohatý nejen na povrchové, ale také podpovrchové formy krasových jevů, jako jsou škrapová pole a jámy, říční doliny, ale i krasové jeskyně. A právě jeskynní systémy jsou těmi nejatraktivnějšími a nejrozsáhlejšími krasovými projevy ve Slovenském ráji.

Jeskyně Slovenského ráje

Největším jeskynním systémem Slovenského ráje je Stratenská jeskyně s délkou asi 21,8 km (systém Stratenská jeskyně - Psie diery). Součástí tohoto jeskynního systému je i jediná turisticky přístupná jeskyně Slovenského ráje - Dobšinská ledová jeskyně. Dalšími významnými jeskynními systémy jsou Medvedia jaskyňa, Vlčia, Duča, Tomášovská jaskyňa a řada dalších. Bylo tady popsáno na 65 jeskyní.

Krasové planiny

Typickými krasovými planinami jsou Geravy, Glac, Pelc, Hanesová a Skala. Tyto planiny jsou tvořeny zbytky kdysi souvislého zarovnaného povrchu, který byl v mladších třetihorách a starších čtvrtohorách vyzdvižen a rozlámán během tektonických pohybů zemské kúry.

Vedle poměrně zachovalých planin tady ale narazíme i na zbytky silně zvrásněných krasových planin. Například v oblasti Havraní skály. Členitost planin je zvýšena hluboce zaříznutými kaňony, jako jsou kaňony (tiesňavy) Suchá Belá, Piecky a Veľký Sokol, ale i Kyseľ, Kláštorska roklina či Zejmarská roklina a mnohé další. Okraje Slovenského ráje jsou pak ještě členěny průlomy Hornádu a Hnilce.

Rokliny

Rokliny Slovenského ráje jsou typické svým nevyrovnaným vertikálním profilem. Zatímco ve spodní části jsou úzké a plytké, ve střední části se objevují vysoké skalní prahy s četnými vodopády a peřejemi. A právě tyto části se tolik zasloužily o turistickou atraktivnost tohoto území. Horní části roklin pak bývají obvykle rovněž plytké, ale na rozdíl od spodních částí široké. Říčněkrasový reliéf představují široké hřbety a hřebeny budované vápenci a dolomity - Ondrejisko, Havrania skala, Čertova sihoť aj. Příkladem říčního reliéfu jsou výše uvedené rokliny s množstvím vodopádů a kaskád.

Západní okraj Slovenského ráje je budován krystalickými horninami, které sem zasahují z Královoholských Nízkých Tater (žuly a krystalické břidlice) a jihovýchodní okraj pískovci a jíly tzv. vnitrokarpatského flyše. Na východním okraji se lze setkat i s křemennými porfyry permského stáří.

Vodopády Slovenského ráje s výškou nad 10 metrů

Hydrologické poměry ve Slovenském ráji

Díky velké propustnosti horninového podloží má Slovenský ráj velké zásoby podzemní vody. Ta se na povrch dostává v podobě četných vyvěraček. Nejznámější a nejzajímavější je bezesporu Občasný prameň na jihovýchodním úbočí Havraní skály (1 156 m).

Území Slovenského ráje patří do povodí tří řek. Severní polovina je odvodňována řekou Hornád, jižní pak řekou Hnilec, která se ale stejně vlévá do Hornádu. Jen nepatrná část území pak patří do povodí řeky Slaná. Uvedené řeky mají z této oblasti jen poměrně krátké přítoky. Nejvýznamnějšími jsou Veľká Biela voda, Biely potok, Hlinica či Holubnica.

Slovenský ráj, klima a sněhové podmínky

Podnebně patří Slovenský ráj do mírně teplé klimatické oblasti, nejchladnější části pak do mírně chladné klimatické oblasti. Především nejvyšší polohy. Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 4 až 5 °C, v nejteplejších oblastech pak v rozmezí 5 až 6 °C. Nejstudenějším měsícem je leden s průměrnými teplotami v rozmezí - 5 až - 7 °C, nejteplejším měsícem je pak červenec s průměrnými teplotami v rozmezí 15 až 17 °C.

Teplotní inverze v roklinách Slovenského ráje

Určité odlišnosti mikroklimatu se objevují v prostorech kaňonů, kde se celoročně uplatňuje teplotní inverze. Ta je výrazná především na podzim a v zimě a více v noci než přes den. Vznikají tady jezera chladnějšího vzduchu, což nakonec může být v parném létě spíše příjemné. Na to konec konců ukazuje i charakter místní flóry.

Srážkové úhrny

Srážkově jsou některé oblasti Slovenského ráje podprůměrné. To proto, že Slovenský ráj, především jeho severní část, leží ve srážkovém stínu Vysokých Tater. Roční úhrn srážek se v závislosti na nadmořské výšce a poloze konkrétního místa mění v rozmezí 620 až 900 mm. Jak jsem již uvedl výše, nejméně srážek spadne v Hornádské kotlině a na severním okraji Slovenského ráje, nejvíce naopak v nejvyšších částech jižních oblastí Slovenského ráje.

Výška sněhové pokrývky

S tím koresponduje i výška sněhové pokrývky. Zatímco v Hornádské kotlině dosahuje sněhová pokrývka obvykle maximální výšky 30 až 40 cm, tak v ostatních částech 40 až 70 cm a v nejvyšších polohách i mnoho přes jeden metr. Průměrný počet dní se sněhovou pokrývkou činí 80 až 120. Nejvíce srážek spadne v měsících červnu a červenci (90 až 100 mm), nejméně pak v únoru (25 až 55 mm).

Slovenský ráj, rokliny a planiny

Popis charakteru Slovenského ráje je poměrně složitý. Na severu je tento celek velice přibližně ohraničen řekou Hornád, která se tady zahloubila do méně odolných karbonátových hornin a vytvořila turisticky atraktivní Průlom Hornádu (Prielom Hornádu).

Do tohoto průlomu vyúsťují četné rokliny Slovenského ráje. Jsou to Suchá Belá, Kláštorská roklina a Tomášovská Belá. Do posledně jmenované pak ještě vyúsťuje Sokolia dolina. Na západním okraji pak do údolí říčky Veľká Biela voda vyúsťují rokliny Piecky a Veľký Sokol. Na jižní okraj centrální části Slovenského ráje pak zbyla jediná roklina - Zejmarská.

Výplně centrální části Slovenského ráje představují jednotlivé, výše již zmíněné planiny. Nejvyšší z nich je Hanesová, na jejímž severozápadním okraji se tyčí i nejvyšší vrchol Slovenského ráje - Ondrejisko (1 271 m). Když budeme pokračovat ve výčtu, musíme ještě uvést planiny Lipovec, Pelc, Skala, Geravy a Glac.

Jižní nejvyšší část je od zbytku Slovenského ráje oddělena údolím řeky Hnilec a Stratenskou dolinou se Stratenským kaňonem. Vedle Ondrejiska je tady řada dalších významných vrcholů, jako jsou Čierna hora (1 152 m), Duča (1 142 m), Remiaška (1 168 m), Havrania skala (1 156 m), Gačovská skala (1 099 m), Bykárka (1 058 m) a řada dalších.

Fauna a flóra Národního parku Slovenský ráj

Vegetační kryt této části Západních Karpat tvoří z 90% lesy, v nichž převažují původní jedlo-bukové porosty (v jižních částech), na severu pak smrk. Vtroušeně roste habr, jasan, javor a výjimečně i dub. Na strmých stráních roklin se objevuje tis.

V bylinném patře se objevují četné karpatské endemity. V hlubokých roklinách je patrný zvrat vegetačních pásem, kdy v horních partiích rostou druhy typické pro nižší polohy a naopak dole druhy typické pro polohy vyšší. Podobný jev známe např. z roklin Západních Tater, ale také Teplicko - adršpašských skal, které však již do oblasti Karpat nepatří.

V roce 1988 byl Slovenský ráj vyhlášen Národním parkem na celkové rozloze 19 763 ha a s ochranným pásmem o rozloze 13 011 ha. Ochrana přírody však nespala ani před tímto datem, neboť již v roce 1964 byl Slovenský ráj Chráněnou krajinnou oblastí.

Flóra

V menší míře se ale objevují i další dřeviny, jako je například jasan, jeřabina, bříza aj. Podobně bohaté je i bylinné vegetační patro. Na území Slovenského ráje je známo asi 930 druhů vyšších cévnatých rostlin. Z toho je 35 druhů úplně chráněných a 8 druhů chráněných částečně. Z karpatských endemitů se tady objevují koniklec slovenský (Pulsatilla slavica), zvonek tatranský (Campanula tatrae), hvozdík uherský (Dianthus hungaricus) a jiné.

Na jižních, k slunci obracených svazích se objevují teplomilné druhy rostlin jako je koniklec slovenský, máchelka šedá (Leontodon incanus), trýzel Wittmannův (Erysimum wittmannii) a mnoho dalších. Naopak v kaňonech, kde má průběh teplot inverzní charakter, se objevují spíše horské druhy rostlin, které bychom očekávali spíše ve větších nadmořských výškách.

Turistický průvodce Slovenský ráj je jedním z trojice nejnavštěvovanějších přírodních celků Slovenska. A také jedním z celků nejatraktivnějších. O jeho popularitu se zasloužily především hluboké rokliny s vysokými a početnými vodopády, řada kovových žebříků a dalších umělých pomůcek, které pomáhají turistům zdolávat v minulosti prakticky neschůdné terény.

Publikace však nepopisuje pouze atraktivní Slovenský ráj, ale také Muránskou planinu, respektive celý národní park Muránska planina s částmi Veporských a Stolických vrchů. Největší pozornost je ale pochopitelně věnována centrální části tohoto národního parku, tedy Muránské planině, která je jedním z podcelků Spišsko-gemerského krasu…

Typickým zástupcem horských druhů je kruhatka Mattioliho (Cortusa matthioli). Jde o vysokou trvalou rostlinu s plazivým podzemkem, z nějž vyrůstá přízemní listová růžice s bezlistým stvolem. Určitě i vy jste již narazili na její růžovofialové až růžovočervené květy. Jejich plody jsou pak válcovité tobolky skrývající velké množství semen. Samostatnou kapitolu představují společenstva luk.

Louky kvetou po dobu prakticky celého vegetačního období. Na jaře se objevují prvosenka vyšší (Primula elatior) neboli petrklíč, šafrán spišský (Crocus scepuensis) a řada dalších. V létě se pak můžeme na těchto loukách pokochat pohledy na žlutobílé květy kopretiny bílé pohorské (Leucanthemum vulgare), drobné modré květy rozrazilu rozekvítku (Veronica chamaedrys), velkými fialovými květy orlíčku obyčejného (Aquilegia vulgaris) či mečíku obyčejného (Gladiolus imbricatus). Bohatá květena se objevuje i na březích potoků a zamokřených loukách.

Fauna

Fauna Slovenského ráje je, podobně jako flóra, neobyčejně bohatá a kladně se tady projevily poměrně malé zásahy lidské činnosti. I proto jsou tady v poměrně hojné míře zastoupení typičtí představitelé fauny Západních Karpat. Zřízení CHKO a následně NP (národního parku) mělo mimořádný význam pro zachování zdejších biotopů a tím pádem také významných živočišných (i rostlinných) společenstev. Mezi nimi je i velká řada endemitních a reliktních druhů.

Na území Slovenského ráje se setkávají prvky více zoogeografických zón, převažujícími jsou ale prvky eurosibiřské zoogeografické oblasti. V klidných a těžko přístupných oblastech Slovenského ráje žije největší šelma žijící na Slovensku ve volné přírodě. Je jí medvěd hnědý (Ursus arctos L.). Objevuje se ale i rys, kočka divoká a řada dalších drobných šelem a živočichů.

Kamzík na území NP Slovenský ráj

V roce 1963 byl na území Slovenského ráje vysazen dokonce kamzík. Ochranáři dnes tvrdí, že poněkud neuváženě. Kamzíkovi se tady kupodivu docela daří, podle posledních sčítání tady žije populace o přibližně 70 kusech. Kamzík rozhodně nepatří k typickým obyvatelům lesa, ale tady se sním v lese setkat můžeme. Zdejší kamzíci dokonce sestupují až na dno Průlomu Hornádu. V zimě jsou tady dobře patrné stopy jejich kopýtek. Vidět je ale můžeme i v roklině Velký Sokol a jiných oblíbených lokalitách.

Ptáci

Když už jsme u rokliny Velký Sokol. Ta dostala zřejmě spolu s dalšími lokalitami jako je Malý Sokol, Sokolia dolina aj. své pojmenování podle hojného výskytu dravých ptáků. Vzácně se tady vyskytuje orel skalní (Aquila chrysaetos) a orel křiklavý (Aquila pomarina), ostříž lesní (Falco subbuteo), krahujec obecný (Accipiter nisus). Zapomenout nesmíme ale ani na poměrně běžné dravce jako je káně lesní (Buteo buteo) a drobného dravce poštolku obecnou (Falco tinnunculus).

Z nočních dravců jsou to pak například puštík obecný (Strix aluco), sýček obecný (Athene noctua) či kalous ušatý (Asio octus). Posledně jmenovanou sovu si určitě s žádnou jinou nezaměníte. Tato asi 30 cm vysoká sova je charakteristická svými vztyčenými oušky a vyjevenýma očima. Tato sova (a nejen ona) si hnízdo nestaví, využívá starých hnízd jiných druhů nebo přirozených dutin.

Fauna bezobratlých

Velice bohatá je fauna bezobratlých. V dostupných pramenech se uvádí, že na území Slovenského ráje žije asi 150 druhů měkkýšů, 400 druhů brouků a těžko uvěřitelných 2 000 druhů motýlů (Lepidoptera). Ať již běžnými druhy jako je například babočka bodláková (Vanessa cardui) nebo babočka kopřivová (Aglais urticae) a babočka paví oko (Nymphalis io), či překrásně zbarvená babočka admirál (Vanessa atalanta).

V nižších polohách se objevuje dnes již opět poměrně hojná babočka osiková (Nymphalis anthiopa), žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni), ohniváček modrolemý (Palaeochrysophanus hippothoe), nebo perleťovec velký (Mesoacidalia aglaja), až po druhy poměrně vzácné jako je například otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) či až po velice vzácné druhy, jako je jasoň červenooký (Parnassius apollo), který je skutečným klenotem přírody. Housenky i dospělí jedinci jsou vázání na oblasti s vápencovým podkladem, kde nacházejí dostatek potravy.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.