Roklinou Velký Sokol, túra nejdelší a nejdivočejší roklinou ve Slovenském ráji

Túra nejdivočejší přístupnou roklinou Slovenského ráje

Roklina Velký Sokol (Veľký Sokol) je jednou z přístupných roklin Slovenského ráje. Ve Velkém Sokolu sice není tolik vodopádů jako v roklině Suchá Belá, ani tolik žebříků a dalších jistících pomůcek jako v Suché Belé a nebo v sousední roklině Piecky, přesto jeden primát roklina drží - je nejdelší.

Roklina Velký Sokol je skutečně nejdelší roklinou Slovenského ráje. A také roklinou nejdivočejší. Množství spadaných stromů i množství lávek z otesaných kmenů umožňující průchod korytem divoké horské bystřiny Sokol nemá v jiných roklinách obdobu. Proto se dá o Velkém Sokolu bez nadsázky hovořit jako o nejdivočejší roklině v této části Spišsko-gemerského krasu.

Start v osadě Hrabušice-Píla

Za start túry do rokliny Sokol jsme si zvolili osadu Hrabušice-Píla. Parkujeme před chatou Piecky, která je dnes bohužel zavřená. Babí léto tady asi nepředstavuje jeden z vrcholů turistické sezóny. Přes rozcestí Píla, Piecky (585 m) pokračujeme proti proudu říčky Veľká Biela voda po pohodlné lesní cestě vinoucí se jihozápadním směrem. Až na rozcestí v ústí rokliny Velký Sokol, kde vstupujeme do Národní přírodní rezervace Veľký Sokol s výměrou 700,93 hektarů.

Čtěte také: Roklinou Veľký Sokol, Slovenský ráj

Cestu si trochu zkracujeme, nejdeme až na rozcestí. O kousek výše nás tak čeká brod. Je ale krásný den, času máme dost, takže opravdu není kam spěchat. Po široké kamenité cestě pokračujeme roklinou Velký Sokol. Až do míst s velkou tůní. Tady voda vyvěrá ze země, dále nás provází suché koryto.

Voda v této částí rokliny putuje v dosud neznámých podzemních prostorách. Třeba se tady jednou dočkáme nějakého zajímavého speleologického objevu. Vždyť ve Slovenském ráji je dnes známo asi 65 jeskyní. Nejdelší z nich je jeskynní systém Stratenská jaskyňa - Psie diery s délkou asi 22 km. Součástí tohoto systému je i známá a turisticky přístupná Dobšinská ledová jeskyně.

Kus stoupáme vyschlým řečištěm, brzy se však objevuje zurčící říčka sbírající vody tohoto krásného kaňonu sevřeného až 300 metrů vysokými skalními stěnami z bělostného vápence karbonského stáří. Nyní je říčka spíše potůčkem. To se však mění po vydatných deštích a nebo v době tání sněhu. To se potok mění v dravou horskou bystřinu, kterou je těžké překonat.

Zajímavý je průchod roklinou v zimě, když potok zamrzne a okolí vodopádů sevře ledová krusta. Vlastně naposledy jsem tudy šel právě v zimě den po jednom ze zatmění Měsíce… Dnes není sice ani zima, ani zatmění Měsíce, přesto si spolu s ostatními přechod roklinou vychutnávám. Je krásný den, sluníčko svítí a docela hřeje, společnost je vybraná. Co více si přát…

Rothova rokle

Pozvolné stoupání se začíná měnit ve stoupání prudší. Navíc stěny rokliny se začínají povážlivě svírat… Po množství dřevěných stupaček se dostáváme k peřejím Malé kaskády a následně k Malému vodopádu, kolem kterého stoupáme po dlouhém žebříku a vodní tok překonáváme po pevné lávce. Za nimi pak následují Velké kaskády a pochopitelně i Velký vodopád. Jeden ze dvou větších vodopádů v roklině Velký Sokol.

Po žebříku se dostáváme nad vodopád a přecházíme do opět rozšířené části rokliny. Následuje úzké řečiště až do Rothove rokliny, která je velice úzká a průchod přes ní je umožněn řadou dřevěných lávek a můstků. Roklina je pojmenována po jednom z průkopníků turistiky ve Slovenském ráji - profesoru M. Rothovi.

M. Roth společně s N. Filarským a M. Karolinym Velký Sokol prostoupil jako první. Stalo se tak 20. srpna 1898. To se však Slovenský ráj zval ještě Stratenská hornatina a Slovensko ještě vůbec neexistovalo. Umělé jistící pomůcky se tady objevily ale mnohem později. Až po 58 letech v roce 1956, kdy se Velký Sokol stal průchozím i pro běžné turisty.

Glacká planina

Za Rothovou roklinou žlutá TZ uhýbá vlevo do strmé zalesněné stráně. Po ní se jako had vine stezka až na rozcestí Glacká cesta (899 m). Na tomto rozcestí budeme pokračovat vlevo po červené TZ po Glacké cestě. Z několika míst s poněkud řidší vegetací se otevírají omezené výhledy západním směrem. Na Nízké Tatry s nepřehlédnutelným vrcholem Kráľova hoľa s ještě méně přehlédnutelnou stavbou vysílače na vrcholu.

Další cesta mírně stoupá. V několika serpentinách míří na velkou krasovou louku s bývalou hájovnou u rozcestí Glac, bývalá horáreň (990 m). Na něj se dostaneme za slabou půlhodinku. Na rozcestí je další informační tabule, hluboká studna s rumpálem a o kousek dále rozcestí se zelenou TZ zvané Malá poľana (990 m) a turistický přístřešek. K bivaku by však moc dobře neposloužil.

Na posledně jmenovaném rozcestí Glackou cestu opustíme a budeme pokračovat vlevo po červené turistické značce po lesní cestě vinoucí se po hřebeni. Na další louce se objevuje pěkná chata. Její stěny jsou obloženy dřevem připraveným na nadcházející zimu. Před léty jsem tady také jednou přespal. Tento poměrně výrazný a ostrý hřeben ohraničuje od severu roklinu Velký Sokol. Lesní cesta se v četných zákrutách táhne lesem. I přes menší výhledy je další sestup poměrně fádní.

Ani ne za hodinu docházíme na rozcestí Palc (780 m), na kterém odbočíme vpravo na žlutou turistickou značku. Ta nás po strmém západním úbočí vrcholu Ogurčiak (869 m) přivede nazpět k Chatě Piecky v osadě Hrabušice - Píla, odkud jsme dopoledne na tuto krásnou túru vyrazili.

• Obtížnost túry: středně náročná až těžká a dlouhá túra
• Délka túry: 4 a 1/2 až 5 a 1/2 h
• Celková délka túry: 6 až 7 h
• Celkové převýšení: výstup 450 m, sestup 450 m
• Základní trasa: Hrabušice-Píla - Veľký Sokol - Glac - Hrabušice-Píla

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.