Ježek východní a ježek západní (Erinaceidae), zástupci starého řádu hmyzožravců

Ježek východní (západní) se objevuje nejen v řídkých lesích s bohatým podrostem, v křovinách, městských parcích. Objevuje se často ale i na polích a v zahradách, ze kterých se ozývá jeho velice hlasité funění. Zejména při nočním lovu, kdy se pídí po žížalách a dalších laskominách. Při pochutnávání si na takové dešťovce ježek ještě navíc pěkně hlasitě mlaská, takže neznalí lidé se diví, co že se to z té noční zahrady ozývá a nestraší-li tam…

Ježek a jeho jídelníček

Ježek západní (východní) patří do čeledi ježkovití (Erinaceidae) a řádu hmyzožravci (Insectivora), nejstarší skupiny dnes žijících savců. Jejich nejstarší zástupci se na Zemi objevili již v době dinosaurů. Tento řád zahrnuje na 30 druhů v Evropě a asi 370 druhů ve světě. Ježek má k vyhledávání hmyzu skvěle uzpůsobený a velice citlivý protažený čenich a neobyčejně ostré zuby.

Přestože, jak již jeho zařazení napovídá, jsou ježci hmyzožravci, nepohrdnou ani spadaným ovocem. Občas mohou ježci působit jako škůdci. Příležitostně totiž vybírá ptačí vajíčka z přízemních hnízd.

Ježek dokáže ale také ulovit i ještěrky a hady, drobné žabky. Jeho jídelníček je tedy značně pestrý. Přednost však dává dešťovkám a plžům, jejich dostatek nachází po dešti na cestách. A právě to vede k tomu, že mnoho ježků skončí pod koly aut. Před nimi jej totiž stočení se do klubíčka (reagujíc na otřesy) a ostré bodliny neuchrání…

Ježek západní a ježek východní

Na území České republiky se objevuje ježek západní (Erinaceus europaeus) a ježek východní (Erinaceus concolor). Ježek západní má na břiše srst tmavší, hnědavou, ježek východní pak spíše bílou. Jedná se o nápadné rozlišovací znamení obou druhů, jejichž hranice výskytu probíhá právě u nás.

Čtěte také: Záchranné stanice: Kam s poraněnými živočichy, seznam záchranných

V České republice se oba druhy ježka mísí a vyskytují se pospolu prakticky po celém našem území. K oddělení obou druhů došlo podle zoologů v důsledku dob ledových. Tehdy ledovec rozdělil evropskou populaci ježka na dvě skupiny, které se pak začaly vyvíjet samostatně. Naši ježci, jak ježek východní tak ježek západní, patří do čeledi (Erinaceidae) a řádu hmyzožravců. Vývojově starých živočichů, kteří Zemi obývali již v době dinosautů.

Charakteristika

Ježek dorůstá délky 35 centimetrů, s ocasem až 40 centimetrů. Hmotnost ježka se pohybuje od 0,4 kg po 1,9 kg. Díky svým ostrým ostnům, které vznikají přeměnou z chlupů, je ježek nezaměnitelným živočišným druhem. Přestože ježek působí spíše nemotorným dojmem, jedná se o poměrně hbité zvíře. Kdo jste jej viděli běžet mi určitě dáte za pravdu. Ježka dokonce nezastaví ani zahradní zídky, dokáže překonat až dvoumetrové bariéry.

Zimní spánek ježků

Ježek se podobně jako svišť horský a řada dalších druhů savců ukládá k zimnímu spánku. Během zimního spánku (hibernace) se velice razantně snižuje jeho tělesná teplota a zpomalují tělesné pochody.

Tělesná teplota ježka klesá během zimního spánku na pouhých 5 °C. Nesmí však klesnout pod 0 °C, což by ježka zahubilo. Je proto nezbytné, aby měl ježek dobře chráněné zimoviště vystlané listím a také dostatečné tukové zásoby. Odborníci uvádějí, že ježek s hmotností nad 700 g by v dobrém zimovišti neměl mít problém přečkat zimu. Menší jedinci již tuto šanci mají omnoho menší.

Zimní úkryt si ježek vyhledává již koncem září a nebo v říjnu, tedy v období babího léta. Klesá-li venkovní teplota po několik dnů pod 10 °C upadá ježek do zimního spánku. Během teplé zimy může ježek procitnout, přibližnou hranicí je teplota 15 °C. To však může ježka ohrozit, protože při probuzení spotřebuje velké množství drahocenné energie.

Ježek nevykazuje teritoriální chování

Přírodovědci dříve předpokládali, že ježek vykazuje teritoriální chování. Dnes se předpokládá, že tomu tak není a že dřívější závěry nebyly správné. Ježci pobíhají v okruhu až několika kilometrů a vyhledávají místa s dostatkem potravy.

Ježek sice obvykle stabilně obývá vybrané území, avšak nijak neomezují vnikání jiných ježků do svého revíru. To v případě, že přicházejí kvůli potravě. Jestliže by ale konkurenti projevili zájem o samičku, může dojít mezi ježky docházet k potyčkám, při kterých se boxují a nebo strkají.

Ježek přivádí mláďata na svět jednou až dvakrát do roka, přičemž ve vrhu může být až 10 mláďat. Březost trvá 31 - 35 dnů. Mladí ježci se zprvu potulují společně s matkou, přičemž kontakt s ním udržují pomocí pískání podobajícím se hlasům ptáků. Mláďata se rodí slepá a téměř bezbranná, neboť jejich měkké ostny ztvrdnou až po několika týdnech po narození.

Někteří ježci si také částečně zvyknou na přítomnost člověka. Někteří se u lidských obydlí objevují pravidelně a před člověkem, na kterého si zvyknou se ani nechoulí do pevně sevřeného klubíčka. Zejména, nacházejí-li zde pravidelně něco na zub. Třeba v hromadě kompostu, spadaném listí atd. Mléko, jak někteří lidé také činí, však ježkům nedávejte, je pro ně nestravitelné. Jako psa si ale ježka nikdy neochočíte, jedná se sice o milé, ale přece jen také o divoké zvíře.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.