Kysucké Beskydy a Kysucká vrchovina, turistika

Kysucké Beskydy, přírodní poměry

Velká část Kysuckých Beskyd je zahrnuta do Chráněné krajinné oblasti Kysuce, která byla vyhlášena v roce 1984 na ploše 654 km². CHKO Kysuce však zahrnuje i další sousední horské celky, kterými jsou Javorníky s Turzovskou vrchovinou a Kysucká vrchovina.

Kysucké Beskydy jsou součástí flyšového pásma Vnějších Západních Karpat. Flyš vznikal usazováním zvětralin na dně třetihorního moře (prach, písky, jíly), které byly následně vyzdviženy během vrásnění na konci třetihor. Pro Kysucké Beskydy jsou charakteristické široké horské hřbety s příkrými a málo členitými svahy a poměrně hlubokými a úzkými dolinami. Nejvyšší partie pohoří jsou holé a travnaté, místy se objevují souvislé porosty borůvky nebo jalovce.

Popis pohoří

Podívejme se ale ještě na popis této oblasti. Dalšími významnými vrcholy Kysuckých Beskyd jsou Kykuľa (1 087 m), Malá Rača (1 153 m) a Rycierova hora (1 226 m).

Pohoří patří do povodí řeky Kysuca, jejímž nejvýznamnějším přítokem je tady řeka Bystrica. Velkou část území zaujímá lesní půdní fond. Například na Velké Rači vznikla v roce 1976 přírodní rezervace o rozloze 313 ha, která má za úkol ochranu původních zachovalých vrcholových porostů buků a jedlové bučiny se smrkem. Tyto porosty mají pralesovitý charakter.

Krajina Kysuckých Beskyd je typickou ukázkou valašského a kopaničářského osídlení. Pokud jde o flóru a faunu, vyskytuje se tady řada chráněných druhů, z nichž řada je kriticky ohrožených. Například dřípatka karpatská nebo lilie zlatohlávek.

Geomorfologické členění pohoří

Kysucké Beskydy a turistika

Nejvýznamnějšími turistickými středisky této oblasti je Čadca a Kysucké Nové Mesto. Největším a nejvýznamnějším lyžařským střediskem je Veľká Rača, jehož sjezdovky se nacházejí na svazích nejvyšších vrcholu Kysuckých Beskyd - Velké Rače (1 236 m). V minulosti vedl v podhůří Kysuckých Beskyd hlavní tah na Oravu, ale po dobudování vodní nádrže Nová Bystrica byla tato cesta zrušena a dlouhá léta se z Moravy i přilehlé části Slovenska jezdilo na Oravu oklikou.

Určitá nouzová cesta vedla z Vychylovky do Oravské lesné, ale ta je v poměrně špatném stavu. Naštěstí byla otevřena nová a mnohem pohodlnější silnice, která tak po letech odloučení spojila Kysuce s Oravou. Nová Bystrica byla dokončena v roce 1989, její objem činí skoro 33 milionů krychlových metrů. Konečně byla napravena situace "jako u blbých na dvorku", kdy se postaví přehrada, zaplaví se cesty a nové se nevybudují …

Kysucká vrchovina, přírodní poměry

Kysucká vrchovina je díky nejvyššímu vrcholu Pupov (1 096 m) 27. nejvyšším geomorfologickým celkem Slovenska. Přestože se nejedná o nijak turisticky známé pohoří, jde přesto o značně turisticky atraktivní oblast s řadou strmých homolovitých vrcholů, skalních útvarů a kopaničářských osad.

Kysucká vrchovina je součástí oblasti zvané Stredné Beskydy. Samotný celek Kysucké vrchoviny se dělí na čtyři samostatné podcelky. Jsou to Kysucká bradlá, Vojenné, Bystrická brázda a Krásňanská kotlina.

Celek Kysucké vrchoviny sousedí na západě s Javorníky, na severu a severovýchodě s Kysuckými Beskydami, Oravskými Beskydami, Podbeskydskou vrchovinou a Oravskou Magurou na východě. Na jihu sousedí Kysucká vrchovina s Oravskou vrchovinou, Malou Fatrou a od Súľovských vrchů na jihozápadě je oddělena Žilinskou kotlinou.

Z geologického hlediska je Kysucká vrchovina neobyčejně pestrá. Patří do flyšového pásma Vnějších Západních Karpat, ve kterém se střídají vrstvy měkkých břidlic a jílovců s vrstvami tvrdších pískovců. Místy, například na Ľadonhore aj vystupují silné vrstvy vápenců a dolomitů. Flyš paleogenního stáří dosahuje mocnosti stovek metrů až jednoho kilometru.

Reliéf Kysucké vrchoviny je neobyčejně pestrý díky existenci tří erozních systémů. V centru pohoří je reliéf poměrně hladký pahorkatinného charakteru, denivelace nepřevyšuje 100 - 150 m. Říčními toky značně rozrušené okraje pohoří mají charakter vrchoviny až hornatiny s velkými výškovými rozdíly a hluboce zařezanými říčními dolinami. Právě v těchto zároveň nejvyšších částech Kysucké vrchoviny se objevují vápencová bradla v asi 12 kilometrů dlouhém pruhu mezi Horním Vadičovem a Lalínkem a v dalším pásmu severně od Lysice.

Další zajímavou bradlovou formou Kysucké vrchoviny jsou tzv. bradlové tvrdoše - Stránik (769 m) i nejvyšší vrchol Kysucké vrchoviny - Pupov (1 096 m). Pupov je zároveň nejvyšším vrcholem tzv. Bradlového pásma Západních Karpat.

Kysucká vrchovina patří do mírně teplé až mírně chladné klimatické oblasti (podle nadmořské výšky). Průměrná červencová teplota ve vrcholových partiích pohoří se pohybuje v rozmezí 11 až 12 °C, naopak průměrná lednová teplota činí asi -7 °C. Roční úhrn srážek činí 800 až 650 mm v závislosti na nadmořské výšce a orientaci terénu. Nejdeštivějšími jsou měsíce červen, červenec a srpen.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.