Plán velké trojky na kolech - okolo 300 km přes Kysuce

300 km přes Kysuce a Oravu Slovenskem a Polskem

Příběh, který vám budu vyprávět, se odehrál na počátku letních prázdnin, kdy i nám klukům z Beskyd nastal ten vysněný čas studentského nicnedělání. Poněvadž blízké hřebeny Moravskoslezských Beskyd nám již po jarních cyklotoulkách troch zevšedněly, rozhodli jsme se, že musíme podniknout "něco většího". A tak kam jinam bychom mohli namířit řídítka svých milovaných přibližovadel, než na východ, konkrétně na Slovensko.

Po nekonečných urgencích a slibech, že se vyhneme všem medvědům, konečně dostáváme svolení na tři dny opustit republiku. A tak nezbývá nic jiného než vyrazit na východ. Počasí nám klade poslední překážky v podobě zatažené oblohy a pronikavého chladu. Ale my se již v prvním stoupání s těžce naloženými koly pořádně zahříváme, takže nás nic nemůže odradit.

V sedle kola míjíme nám důvěrně známé obce z okolí a míříme na hraniční přechod Mosty u Jablunkova - Svrčinovec. Ačkoliv máme v plánu vyhnout se hlavním cestám, sice neradi, ale musíme podstoupit riziko šíleného silničního provozu města Čadca. Všechny ty kamióny, autobusy i osobní automobily se rázem stávají nepřítelem číslo jedna.

Konečně Krásno nad Kysucou a s ním odbočka na Starou Bystricu a posléze i na Terchovou, čili Malou Fatru. Osvobozeni od hustého provozu putujeme podél řeky Bystrice malebnými vesničkami Zborov nad Bystricou, Klubina, Radôstka, Lutiše, které sice na první pohled vypadají trochu neuspořádaně, ale to pravé kouzlo těchto vesnic pozná člověk až tehdy, kdy se zaposlouchá do tónů cirkulárek, štěkotu hlídacích psů, milých babiček "pletkujíc" (rozuměj drbat, štěbetat) u chalupy, to vše zasazené do kouzelné přírody Kysuckých Beskyd.

Již dlouhou chvíli nám dělají příjemnou společnost sluneční paprsky, které příjemně vyhřívají záda. To je prostě Amerika, totiž pardon - Slovensko. Zjišťujeme, že je čas oběda a tak za obcí Lutiše, v sedle oddělujícím údolí Bystrice od Varínky, usedáme do stínu mohutné lípy, která poskytuje blahodárný stín nejen nám, ale i panence Marii, která se na nás usmívá z výklenku nedalekých Božích muk. Naskýtá se nám kouzelný výhled na vrcholy Zlieň (684 m), Ostré (745 m) či Magury (921 m), které vytvářejí překrásné zákoutí Kysucké vrchoviny.

Po nezbytném posilnění si můžeme vychutnat "pekelný" sjezd do obce Kubíková, kde na nás začínají vykukovat, zdola mohutně vypadající vrcholy v hřebeni Malé Fatry. V Terchové s lítostí míjíme odbočku do Vrátne doliny, ale my dnes máme na programu honosnější cíl - spatřit Roháče. A tak pokračujeme dál. Parádní sjezdy do údolí se nám začínají stále víc a víc líbit, ovšem tyto slastné okamžiky jsou vykoupeny množstvím potu při překonávání zdejších krpálů.

Kaňon řeky Zázrivky nás vede kouzelnými bukovými lesy až do Párnice. Tento úsek si cyklista určitě zvlášť vychutná, čemuž napomáhá minimální dopravní ruch. Za zády se rýsují panoramata Stohu (1 608 m) a Chlebu (1 647 m), ale my už obdivujeme jiného velikána - Velký Choč (1 608 m). Na nějaký čas se opět ocitáme v mírné nervozitě, protože se blíží větší město, konkrétně Dolný Kubín, a provoz začíná zase houstnout.

S přibývajícími kilometry zjišťuji, že horské kolo není na takovéto cesty zrovna to pravé ořechové, ale snad si zvyknu. Při našem putování obdivujeme také krásy architektonických památek (popravdě řečeno, zatím jsme "obdivovali" pouze pár paneláků v Čadci a Kubině), ale teď se před námi objevil opravdový skvost, Oravský hrad. Ten je umístěn na vysoké skále nad břehem řeky Oravy a již z dálky upoutá obdiv všech návštěvníků. Z hradní věže musí být bezesporu kouzelný výhled na Oravský Podzámok, obec rozkládající se v okolí hradu a vlastně i do širého kraje řeky Oravy. My stále víc a víc přitahování vidinou Roháčů neustále uvádíme do pohybu pedály a "milovými kroky" ukrajujeme kolokilometry do svého cíle.

Sláva! Za vesnicí Oravský Biely Potok konečně poznáváme hradbu Brestové (1 902 m), Salatína (2 048 m) a dalších vrchů Západních Tater. Po 150 kilometrech plní radosti z toho, že jsme dosáhli cíle dnešní etapy usedáme u Studeného potoka, jež je opravdu hoden svého jména, a dopřáváme si odpočinek.

Ačkoliv do soumraku zbývá ještě hodně času, pomalu se zabýváme otázkou kde postavit stan, který jsem tolik proklínal v kopcích okolo Zázrivé. Jelikož jsme doma dostali přísný zákaz jakékoliv družby s medvědy, radši neriskujeme výprask (potkat míšu by bylo žůžo dobrodrůžo!), jsme nuceni využít pohostinnosti domorodců a tak kopuli stanu stavíme na zahradě jednoho z domů v Zuberci.

Druhý den pokračujeme v našem plánu velké trojky, což znamená za tři dny ujet 300 km přes tři země. K tomu, abychom se dostali do Polska, se však musíme vrátit zhruba 15 km do vesničky Podbiel, kde pokračujeme dál na Tvrdošín a Námestovo. Dlouhou dobu jedeme kolem Oravské přehrady a neustále si pobrukujeme "hitovku" Jožin z bažin, který se prý v okolí přehrady vyskytuje. Ale protože žere jenom Pražáky, nemusíme se ničeho bát.

Projíždíme vesnicí se snad nejkrásnějším jménem ve střední Evropě - Zubrohlava, a míříme přes Oravskou Polhoru na hraniční přechod do Polska. Cesta nás vede kouzelnou krajinou, kdy po pravici ční majestátně Babi hora (1 727 m) a nalevo nás doprovází se svými 1 557 metry nižší "sourozenec" Pilsko. Všude kolem nás obklopují jehličnaté lesy, nikde ani živáčka. Kéž bychom konečně potkali toho medvěda.

Po přejezdu do Polska se krajina výrazně nemění, stále je krásná a malebná. Špatnou reputaci si u nás ale vysloužili polští řidiči, kteří bicykly na cestách, zdá se, neuznávají. Za městem Źywiec se nachází nádherná přehradní nádrž určená k rekreaci, která je zasazená mezi hřebeny Polských Beskyd. A protože jsme na výletě, rozhodli jsme se, že dneska nebudeme nikam spěchat a zbytek dne strávíme sluněním a vodními radovánkami u Źywieckého jezera. Směrem na Bialsko-Bialou jsme dokonce našli kemp, který je hned u jezera, takže problém s noclehem je také vyřešen.

Poslední den nás čeká závěrečná etapa domů. Tento úsek cesty by se dal nazvat královská etapa, poněvadž v okolí Koniakova či Istebnej jsou opravdu krásné pohledy do kraje, kterými jsme završili své 300kilometrové putování, které mohu všem nadšeným fandům cyklistiky vřele doporučit.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.