Cumulonimbus (Cb) aneb bouřková (též dešťová) kupa, kterou doprovázejí bouřky, kroupy a húlavy

Cumulonimbus má obvykle tvar kup a věží, které se velice rychle vyvíjejí. Jejich kupovité vrcholky mohou prorůstat hranici troposféry (tropopauzu) a přesahovat o 3 až 5 km do spodní stratosféry. Tento druh oblaků se může rozkládat ve velkém vertikálním rozpětí od 0,5 do 13 km, vrcholky těchto bouřkových mraků mohou vystoupat v našich geografických šířkách až do 16 km a v tropech dokonce do 18 km! To se děje nejčastěji v jarním a letním období mezi 14. a 21. hodinou.

Vertikální výška bouřkového mraku bývá vždy několik kilometrů, což má za následek silné konvektivní pohyby o rychlosti až několika desítek metrů za sekundu! Ty mají mimo jiné na svědomí rozdělení elektrického náboje v dešťové kupě.

Centrum záporného elektrického náboje je obvykle při základně mraku nad nulovou izotermou, kdežto centrum kladného elektrického náboje v horní části mraku kolem izotermy -20 °C. Mimo to bývá pozorováno i podružné centrum kladného elektrického náboje v oblasti základny oblaků, které je vázáno na oblast vypadávání srážek. Velikost elektrického náboje může dosahovat hodnot stovek coulombů (C).

Z kumulonimbů, které jsou tvořeny vodními kapkami i ledovými krystalky, mohou vypadávat vydatné srážky. Ať již v podobě deště a nebo sněžení, občas se objevují i kroupy a bouřky, které bývají doprovázeny silnými nárazy větru. Na cumulonimbus jsou vázány téměř všechny nebezpečné meteorologické jevy, proto během horských túr je nutné věnovat velkou pozornost vývoji této oblačnosti.

Oblačnost druhu cumulonimbus je obvykle vázána na studenou frontu a nebo čáry instability, méně často na teplou frontu. Pojem cumulonimbus zavedl německý meteorolog P. Weilbach v roce 1879.

Další související články: