Putování Slovenským rudohořím, Klenovské vrchy a Balocké vrchy - horský přechod na Slovensku

Přes Sihlianskou planinu, Klenovské a Balocké vrchy (1)

Slovenské rudohoří je bezpochyby největší horskou oblastí Slovenska, seskládanou z mnoha pohoří. Zaujímá obrovskou plochu a jen hlavní hřeben, který se táhne od Košic na západ, měří okolo 200 km. Když k tomu připočítáme nesčetné boční a souběžné nižší hřbety a doliny, do kterých se horské potoky a řeky postupně zařezávaly, je výsledkem ohromné bludiště. Jsou to stále ještě hory, kterými se můžete toulat dlouhé dny a přitom nenarazit na turisty a do kterých se můžete stále vracet a přitom objevovat další nová nepoznaná místa.

Pokud sem člověk přijede poprvé, logicky ho lákají nejvyšší vrcholy a hlavní hřebeny. Když se však vrátí znova, jeho zvědavost se otočí k nižším kopcům a překvapí ho neuvěřitelná malebnost zdejší krajiny, kde se horské pastviny a roztroušené samoty střídají v klidné harmonii s bukovými lesy.

Nejvyšším celkem Slovenského rudohoří jsou Stolické vrchy s nejvyšší horou celého pohoří Stolicou (1 476 m). Pestré vápencové podloží Spišsko - gemerského a Slovenského krasu se postaralo o bohatý krajinný reliéf a tajemné krasové podzemí, právě zde najdeme vyhledávané národní parky Slovenský ráj, Slovenský kras a Muránská planina. Mnohem méně navštěvované jsou již Veporské, Stolické či Volovské vrchy a už úplně na okraji zájmu je Revúcka vrchovina či Čierna hora.

Nás naše putování slovenskými horami zaválo tentokrát na jihozápadní okraj rudohoří, a protože my už dávno nerozdělujeme hory na zajímavé a nezajímavé, jsme odhodláni nakouknout i do těch nejzapadlejších koutů, kde se často skrývají největší překvapení.

Zapomenutými lazy přes Vrchdobroč do Lovinobaně

Z Hriňové, kam je dobré autobusové spojení z Detvy či přímo Zvolena, vyrážíme po zelené značce vstříc hřebenům Slovenského rudohoří. Je to tam nahoru okolo 400 výškových metrů, ale čekají nás nádherné ploché hřbety, vzájemně od sebe oddělené sítí hluboce zařízlých dolin a krásné výhledy. Nejdříve jdeme proti proudu potoka Slanec do osady Figovci, pak odbočujeme vpravo přes potok a lesní cestou stoupáme vzhůru. Značky se brzy ztrácí a my šplháme strmým svahem po okraji pastviny až k vytoužené cestě a pokračujeme po ní vlevo.

Jsme na hřebeni, teď už cesta rychle utíká a brzy přicházíme přes laz Lúčenčík a vyhlídkovou Kopanicu do centra rozptýlené obce Vrchdobroč. Po hřebeni to již není daleko na kótu Vrchdobroč (918 m), to už máme pořádnou výšku a odměnou jsou nám nádherné pohledy do okolí. Všude po travnatých hřebenech vidíme roztroušené chalupy, pozadí rámuje mohutný pravěký stratovulkán Poľana. Mnohé lazy jsou však dnes obývány jen příležitostně nebo jsou rovnou opuštěné a rozpadají se. Jiné však chalupáři zachránili a vzorně stylově opravili.

Zelená značka pokračuje pohodlně na Surovinu (922 m), její z poloviny zalesněný vrchol korunuje červeně pruhovaný vysílač. Za ní pokračuje holý hřeben k samotám Žihlava. V nedalekém hájku se skrývá starý, trávou zarostlý a neudržovaný hřbitůvek, vpravo pod hřebenem je dokonce vidět pension a tabulka láká do "Staré krčmy".

Okolo výběhů pro koně a ovčína přicházíme nakonec k rozcestí Táňovo. Odtud je to jen deset minut ke stejnojmennému vrchu (929 m). Travnatý kopec je posetý jalovci a košatými buky a je z něj pěkný výhled na Poľanu, nedaleké Bykovo (1 110 m) a další kopce Veporských vrchů, Málinské vrchy, Cinobanské predhorie i Ostrôžky.

Na Táňovu se k naší zelené značce připojuje ještě červená z Bykova a společně klesají do sedla Prieraz, které nás překvapilo svou malebností. Kromě nádherného vyřezávaného kříže je odtud vidět modrá hladina přehrady Málinec v sousední dolině řeky Ipeľ. Dopřáli jsme si odbočku po zelené k vrcholu Tri chotáre (834 m), kde je odlehlá samota zvaná prostě Lazy. Zdá se, že se tu trvale bydlí.

Vlastní vrchol hory už zarůstají náletové břízy, ale výhled je dostatečný. Když jsme se vrátili do sedla Prieraz, obešli jsme po červené značce další zapadlou obydlenou samotu a pak přichází orientačně náročnější a špatně značený úsek. Musíme překonat dvě údolí, než se konečně dostáváme do Hrnčiarek. Je to sice konec světa, ale zajíždí sem alespoň školní autobus.

Naše další cesta povede z Hrnčiarek po modré značce opět na hřeben do světa odlehlých lazů. Na první z nich narážíme na loukách Sebaniná. Jak tu odpočíváme a sledujeme západ Slunce, přichází k nám mladý muž a po chvilce rozhovoru nás zve ke své rodině na noc. Žije tu s manželkou a třemi dětmi na samotě nedaleko odtud pod hřebenem, kterou koupil před 14 lety a začal hospodařit na pozemcích, které si postupně odkoupil. Kromě chovu ovcí ho živí plodiny z vlastních políček a dřevo z lesa, a aby vydělal nějaké peníze do podnikání, byl i za prací v USA.

Přijali jsme pozvání do jeho domu a prohlédli si lovecké trofeje, kterým vévodila kožešina vlka, kterého ulovil loňskou zimu, kdy se mu okolo chalupy proháněla pětičlenná smečka. Na zimu se sem stahují i medvědi, on sám prý medvěda potkal již devětkrát a vždy se to obešlo v klidu.

Po výborném guláši z divočáka a domácí slanině si u vína a maďarské pálenky povídáme o životě na horách. Obdivujeme jeho vůli, s jakou dokázal z ničeho obnovit hospodářství v době, kdy se lazy spíše vylidňovaly. Lehké to tu nemají ani jeho děti, když jdou do školy, musí vstávat v půl šesté ráno, aby stihly sejít z hor na autobus do Lovinobaně a to tak chodí i v zimě, kdy je ještě úplná tma a hluboký sníh.

Přenocovali jsme na seně, ráno se po dobré snídani loučíme se sympatickým gazdou a vracíme se zpátky na hřeben. První zastávku jsme si dopřáli v sedle pod Hradným, odkud je pěkný výhled k Ružínské přehradě a na Ostrôžky. Než odtud sestoupíme po modré značce do Lovinobaně, odbočili jsme si ještě po zelené značce k zalesněnému vrcholu Strieborné (719 m), která je dominantou této části hor.

Vrchol zdobí rulová skaliska, zřejmě se tu v masívu hory mohlo v minulosti skrývat stříbro, které dalo hoře jméno. Z vrcholové schránky lovíme sešit a zapisujeme se jako jediní Češi. Moc navštěvované to tu není, a pokud sem někdo zavítá, je z okolí. Dokonce tu tři mladí lidé soupeří v tom, kdo sem vykoná nejvíce výstupů.

Vracíme se do sedla pod Hradným a po modré scházíme k lazům Horné Fafáky. Na zdejším hřbitůvku nás zarazilo, že většina hrobů nese stejné příjmení, mrtví zřejmě příslušeli k rozvětvené rodině. Dospělé dívky se provdávaly na sousední samoty v okolí a z těchto samot zase přicházely manželky. Odkud přišly, se dá vyčíst z rodných příjmení, některé lazy na Sihlianské planině dosud nesou jejich jména. Ještě zarážející byl vysoký počet dětských hrobů, byla jich skoro polovina, mnoho dětí se nedožilo ani tří let. Nakonec nás čekal ještě nekonečný sestup klikatou lesní svážnicí do Lovinobaně, kde jsme ve zdejší krčmě spláchli prach pivkem a pak tuto etapu vandru zakončili na vlakové zastávce.

Přes Bykovo k pramenu Ipľu

Zdejší laznický kraj nás nadchl a proto není divu, že se nám odtud ještě nechce. Vlakem a autobusem se tedy přesunujeme opět pod Polanu a tentokrát se necháváme vyvézt až do Detvianské Huty. Obec leží ve slušné nadmořské výšce 817 m n. m., což nám pěkně ušetřilo stoupání. K vlastní vsi náleží četné samoty a osady v okolí, například i Vrchdobroč, přes kterou jsme nedávno procházeli. V 18. století tu fungovala sklářská huť, která využívala zdejší bohatství lesů, od té doby to tu lidé změnili k nepoznání.

Okolní krajina nám důvěrně připomíná rodnou Vysočinu, zvlněné zalesněné hřbety se střídají s rozsáhlými pastvinami, kterými se vlní drobné pramenící potůčky. Jen silueta vysoké majestátné Poľany sem jaksi nezapadá. Nacházíme se na Sihlianské planině, zbytku třetihorní náhorní plošiny, kterou ještě potoky nestihly zpětnou erozí rozhlodat tak, jak se tomu stalo v jiných částech Slovenského rudohoří.

Z Detvianské Huty odcházíme po žluté směrem k osadě Nový Svet a cestou obdivujeme pěkné detvianské vyřezávané kříže, které zdobí zdejší krajinu a nejrůznější rozcestí. Následující úsek je značen velmi chaoticky, je nutné sestoupit do doliny Smolné. Tam se již napojíme na dálkovou červenou značku, která sem sestupuje z Táňova (929 m) a pokračuje na Bykovo (1 110 m).

Ani tímto směrem nesouhlasí značení s mapou, značky v terénu mizí a zase se objevují a je docela náročné udržet správný směr, neboť překonáváme několik údolí, než se konečně dostáváme na asfaltovou lesní cestu pod Bykovem. Dopravní značka kromě předepsané třicítky upozorňuje, že vstup do lesa je jen na vlastní nebezpečí, protože se tu vyskytují medvědi.

Bykovo je celé zalesněné a ani z jeho vrcholu není výhled, je to však nejmohutnější hora této části rudohoří (Sihlianské planiny) a její oblé temeno působí z dálky velmi lákavě. Při sestupu do sedla Prašivá se konečně otevře pohled k severu, který Bykovo do té doby clonilo. Ještě lepší je pohled z travnatého návrší vpravo od cesty, kam vede lyžařský vlek z rekreačního střediska Látky - Prašivá. Před sebou máme sousední horu Čierťaž (1 102 m) a dolinu Ipľu, který pod Čierťaží pramení.

V sedle Prašivá, kudy vede silnice z Detvianské Huty do Kokavy nad Rimavicou, jsme se mohli občerstvit ve zdejší rekreační chatě Kerametal. Ceny jsou tu však vysoké a obsluha mizerná, takže se tu příliš nezdržíme a raději putujeme dál. Chceme přenocovat u pramene Ipľu a to je ještě kus cesty. Červená vede rozbahněnou lesní cestou a ani okolní les na tom není lépe. Dřevorubci provedou prořezávku a vše nechají ležet tak, jak to padne. Les je zcela neprůchodný a to i pro zvěř, hrozný nepořádek, který se jen tak nevidí.

Později procházíme zarostlými pastvinami, míjíme pěkné tábořiště s dřevěným přístřeškem a nakonec přicházíme k odbočce k upravenému pramenu Ipľu. Vlastní studánka je kryta dřeveným domečkem, nad ní je pak velká stříška s informační tabulí. Vedle studánky je ohniště a krytý přístřešek s lavicemi a stolem.

• Pokračování článku

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.