Malé Karpaty, turistika a přírodní zajímavosti vskutku malebného slovenského pohoří

Proložíme-li navíc poznávání Malých Karpat návštěvami četných romantických hradních zřícenin, nebudeme rozhodně z této části Slovenska odjíždět s pocitem promarněného času. Pás hradů, který strážil západní hranici starého Uherska nemá v našich krajích obdoby. A právě k jejich návštěvě vás prostřednictvím tohoto článku zvu.

Malé Karpaty, reliéf a vymezení pohoří

Hřeben Malých Karpat se táhne zhruba ve směru SSV - JJZ v délce téměř 100 kilometrů jako neprostupná hradba. Zhruba od Nového Mesta nad Váhom až po Děvínskou Kobylu u Bratislavy, jejíž paty jsou omývány vodami řek Moravy a Dunaje. Tento údaj však není naprosto přesný, neboť Malé Karpaty se táhnou i za Dunajem v Rakousku jako Hainburgské kopce.

Šířka tohoto jádrového pohoří, jemuž dali pojmenování zřejmě již staří Keltové zvoucí je Sarmatské hory, je ale poměrně malá. V nejširším místě u Bratislavy dosahují Malé Karpaty pouhých 16 kilometrů, v nejužších místech u Nového Mesta nad Váhom klesá pod pouhé tři kilometry. Nejvyšším vrcholem celého pohoří je vrchol Záruby, který dosahuje výšky 768 metrů.

Výška to není sice nijak závratná, ale přesto působí tyto hory alespoň v některých partiích mohutným dojmem. To proto, že se nad své okolí zvedají o 450 až 550 metrů. Dalšími významnými vrcholy jsou Somár (650 m), Javorina (702 m), Čertov kopec (752 m), Vápenná (748 m), Čierna skala (662 m) a řada dalších.

Malé Karpaty na severu sousedí s Bílými Karpatami, na severozápadě s Myjavskou pahorkatinou, na západě jsou ohraničeny Borskou nížinou, na jihozápadě a jihu řekami Morava a Dunaj a na východě Podunajskou rovinou a Podunajskou pahorkatinou. Malé Karpaty patří do Alpsko - Himalájské soustavy, podsoustavy Karpaty, provincie Západní Karpaty, subprovincie Vnitřní Západní Karpaty a Fatransko - tatranské oblasti.

Malé Karpaty, geomorfologické členění

Malé Karpaty se dělí na čtyři základní podcelky - Devínske Karpaty, Pezinské Karpaty, Brezovské Karpaty a Čachtické Karpaty. S tímto dělením však ještě nejsme u konce, neboť uvedené celky se ještě dále dělí. Devínske Karpaty na podcelky zvané Devínska Kobyla, Bratislavské predhorie, Lamačská brána a Devínska brána.

Pezinské Karpaty pak dále dělíme na podcelky zvané Homoľské Karpaty, Kuchynská hornatina, Stupavské predhorie, Biele hory, Smolenická vrchovina, Lošonská kotlina, Plavecké predhorie a Bukovská brázda. Brezovské Karpaty mají jen jeden podcelek zvaný Dobrovodská kotlina a nakonec Brezovské kotliny se dělí na další dva podcelky zvané Plešivec a Nedze.

Malé Karpaty, podrobný popis pohoří

Jednotlivé celky Malých Karpat mají svůj poměrně specifický charakter, což je dáno nejen jejich výškami, ale především geologickým složením. Z geologického hlediska jsou Malé Karpaty jádrovým pohořím s krystalickým jádrem a sedimentárním obalem. A právě kras má v Malých Karpatech významné zastoupení. Převládají tady karbonátové horniny, na nichž se vytvořily četné formy krasového reliéfu.

Kras Malých Karpat dosahuje úctyhodné rozlohy 180 čtverečních kilometrů. Nejvýznamnějšími krasovými oblastmi Malých Karpat jsou Čachtický kras, Plavecký kras, Dobrovodský kras, Borinský kras Smolenický kras, ve kterém se nachází jediná turisticky přístupná jeskyně Malých Karpat - jeskyně Driny.

Přesto se jedná o jádrové pohoří, kde jádro tvoří krystalické horniny a jen v obalových či příkrovových sériích krížňanského a chočského příkrovu druhohorního stáří (obvykle období jury) vystupují sedimentární horniny, které byly zvrásněny v druhohorách (křída) a zejména třetihorách. Nestarší horniny jsou ale prvohorního stáří (krystalické břidlice). Podívejme se proto v kostce na charakter jednotlivých částí tohoto pohoří.

Devínske Karpaty

Devínske Karpaty jsou nejjižnější částí tohoto pohoří. Od Pezinských Karpat jsou odděleny tzv. Lamačskou bránou, od pokračování tohoto pohoří na rakouské straně pak řekou Dunaj, přesněji Děvínskou bránou. Na stavbě západní části Děvínských Karpat se účastní především karbonátové horniny, které jsou v oblasti Děvínské Kobyly překryty ještě mořskými sedimenty. Za zmínku stojí, že tady lze pozorovat stopy po abrazní činnosti moře.

Bratislavské předhoří má málo členitý plochý reliéf, který dosahuje výšek okolo 260 až 370 metrů. Tato část, rozdělená příkopy Mlýnské doliny a Karlovy Vsi, je tvořena tektonickými deskami Starého Gruntu, Škarice a Bratislavskou deskou.

Pezinské Karpaty

Druhým podcelkem Malých Karpat jsou Pezinské Karpaty. Na stavbě této části se podílejí jak sedimentární, tak krystalické horniny. Tento celek leží mezi Děvínskými Karpatami a Brezovskými Karpatami. Krystalickými horninami je budována zejména část Homoľských Karpat, čímž je dán jejich hladce modelovaný reliéf s oblými hřbety a četnými plošinami.

Z výrazného hřebene tady pak vystupují velice nápadné, byť nepříliš vysoké tvrdoše tvořené zejména křemenci a karbonátovými horninami obalové série. Právě zmíněným karbonátovým horninám vděčí tato část pohoří za vznik krasu, který je zván Borinský kras. Díky rozpustnosti karbonátových hornin tady nalezneme řadu jeskynních systémů. Jmenujme si například jeskyni Veľké Prepadlé a Zbojnickou jeskyni.

Sousední celek zvaný Stupavské predhorie má již poněkud jiný charakter. Tato část je budována především štěrky, písky a slepenci, takže zdejší reliéf má charakter hladce modelované pahorkatiny, jež je rozčleněna množstvím úvalů. Zato Bílé hory mají již značně odlišný a poměrně členitý reliéf. To je dáno převládajícími druhohorními karbonátovými horninami, díky nimž se tady mohl vyvinout bohatý krasové reliéf a bradlové útvary. Zejména v oblasti Plaveckého hradu.

Na krasové jámy narazíme v oblasti Kuchynsko - orešanského krasu či na krasových deskách Javorinky, Kršlenice a Barborské. Obdobný charakter má Smolenická vrchovina, ve které se nachází jediná turisticky přístupná jeskyně tohoto pohoří - jeskyně Driny.

Brezovské Karpaty

Brezovské Karpaty jsou ohraničeny Pezinskými Karpatami na jihu a Čachtickými Karpatami na severu. Tato část pohoří, která je budována převážně karbonátovými horninami, má zarovnaný povrch s četnými plošinami ležícími obvykle ve výškách mezi 350 až 450 metry. Jejich podcelek - Dobrovodská kotlina je budována pískovci a slepenci. Právě tyto zarovnané plošiny jsou charakteristickou formou tohoto pohoří. Tyto části se obvykle nacházejí pod hlavním hřebenem, ale v Brezovských Karpatech a pak nejsevernějších Čachtických Karpatech tvoří i části hlavního hřebene Malých Karpat.

Čachtické Karpaty

Čachtické Karpaty jsou nejsevernějším celkem Malých Karpat. Jsou budovány převážně karbonátovými horninami, mezi nimiž převažují vápence a dolomity. Narazit ale můžeme i na mořské sedimenty. Díky této skutečnosti se mohl místy vyvinout bohatý podzemní, ale i povrchový kras. Největší známou jeskyní této části Malých Karpat je Čachtická jeskyně v oblasti Čachtického krasu, resp. v jeho severní polovině zvané Nedze.

V některých místech se objevují nedokonale vyvinutá škrapová pole, vápencové sutiny či vápencové tvrdoše v podobě výrazných skalních suků a jiných obdobných útvarů. Tato část Malých Karpat má poměrně mírně modelovaný charakter, podstatná část je pokryta lesy, kde velkou část porostů vytváří uměle zavlečená černá borovice. Jen ze dvou vrcholů se otevírají slušné rozhledy - je to Čachtický hradní vrch a Veľký Plešivec.

Hydrologické poměry pohoří

Vodopis Malých Karpat je poměrně jednoduchý. Západní svahy Malých Karpat patří do povodí řeky Morava, východní a jižní svahy pak převážně do povodí Dunaje, jen nejsevernější část Malých Karpat patří do povodí řeky Váh. Nejvýznamnějšími vodními toky oblasti jsou řeky Myjava, Rudava, Mláka, Čierna voda, Parná, Blava, Stoličný a Luhový potok, Jablonka.

Na obvodě pohoří nalezneme rovněž řadu vodních nádrží. Největší z nich je Sĺňava u Piešťan, Dubník I a II u Staré Turé, Kunov u Senice, Vývrat u Kuchyně, Zlaté piesky u Bratislavy, Slnečné jezera u Sence, Vištuk u stejnojmenné obce, Boleráz u Trstína, Čerenec u Vrbového a řadu dalších menších vodních ploch.

Klimatické podmínky

Podnebně patří Malé Karpaty do teplé až mírně teplé oblasti. Průměrné roční teploty se pohybují v rozmezí 7 až 9 °C. Ve výškách nad 700 metrů pak průměrná roční teplota klesá pod 6,5 °C. V Podunajské a Borské nížině pak průměrná roční teplota vystupuje na 9 až 10 °C. Průměrný počet letních dní (teplota nad 25 °C) se pohybuje v rozmezí 40 až 50, v okolních nížinách pak až 50 až 65 dní.

Vodní srážky jsou v této oblasti poměrně nízké. Obvykle se pohybují v rozmezí 600 až 650 mm, ve vyšších polohách pak v rozmezí 650 až 900 mm. Sněhová pokrývka se udrží obvykle 40 až 60 dní, v okolních nížinách pak jen 30 až 40 dní.

Malé Karpaty jsou tvořeny poměrně nevysokými vrcholy, takže lákají k túrám a vycházkám i méně zdatné turisty. Ty jim usnadňuje dobré turistické značení a poměrně dobrá dopravní obslužnost na obvodě pohoří. Velká část tohoto pohoří je tvořena lesy, nižší partie pak zejména kulturní stepí. V severozápadní části je pak obvyklé kopaničářské hospodaření.

Přestože byla velká část přetvořena lidskými zásahy, nalezneme tady nedotčené či téměř lidskou nedotčené kouty přírody. A aby tomu tak zůstalo i nadále, byla v Malých Karpatech vyhlášena řada maloplošných chráněných území v podobě přírodních rezervací aj. Ochrana přírody se ale neomezila jen na maloplošná chráněná území. V roce 1976 dostaly nejcennější partie Malých Karpat zákonnou ochranu v podobě chráněné krajinné oblasti. Rozloha CHKO Malé Karpaty činí 65 500 ha, ochranného pásma pak ještě dalších asi 45 000 ha.

Druhým, již zmíněným, fenoménem tohoto pohoří jsou hradní zříceniny. Těch tady nalezneme celou řadu. Jsou to Čachtický hrad, Branč (Myjavská pahorkatina), Dobrá Voda, Korlátka, Ostrý kameň, Plavecký hrad, Červený kameň a Biely kameň, Pajštún, Dračí hrádok a Devín, ale i dnešní sídlo slovenské vlády - Bratislavský hrad.