Velká Fatra, asi ty vůbec nejkouzelnější slovenské hory - horská turistika a treky, přírodní a turistické zajímavosti pohoří, horské chaty a útulny nebo salaše

Velká Fatra, rozměry a charakter pohoří

Velká Fatra (slov. Veľká Fatra, pol. Wielka Fatra) je mohutným a značně kompaktním pohořím s rozměry zhruba 40 × 20 - 22 km s rozlohou 784 km². V zeměpisných souřadnicích oblast Velké Fatry představuje území zhruba území mezi 48° 47´ - 49° 09´ s.š. a 18° 50´ - 19° 18´ v.d. Pro velké výškové rozpětí (asi 1 170 m) a značně členitý povrch řadíme Velkou Fatru mezi tzv. vysoké hornatiny. Pohoří má výrazný hlavní hřeben, který je v úseku Krížna a Ploská poměrně kompaktní.

Dva hřebeny Velké Fatry

V oblasti Ploské se hřeben Velké Fatry větví a je rozdělen asi 25 kilometrů dlouhou Ľubochnianskou dolinou. Západní hřeben je nazýván "Turčianskou" větví a východní pak větví "Liptovskou". Západní hřeben se táhne zhruba severním směrem a na rozdíl od svého protějšku je prakticky celý zalesněný.

Průměrná výška východního (Liptovského) hřebene, který se táhne zhruba severovýchodním směrem, je větší a hřeben je méně zalesněn, poskytuje tak mnohem větší možnosti rozhledů.

Velká Fatra je jedním z nejrozsáhlejších a nejtypičtějších jádrových pohoří Vnitřních Západních Karpat.

Velká Fatra, geomorfologické členění pohoří

V minulosti byla Velká Fatra vymezena zhruba řekami Turiec, Váh, dolinou Bielej vody a Harmaneckou dolinou. Počnouc rokem 1978 byla hranice Velké Fatry poněkud posunuta. Na jižním okraji Velké Fatry se hranice přesunula z Harmanecké doliny na jižní svah vrchu Kotolnica, takže součástí Velké Fatry je i Harmanecký kras s Harmaneckou jeskyní.

Hranice Velké Fatry

Předěl mezi pohořími sleduje linii oddělující vápence od vulkanických hornin. Na východní straně byla k Velké Fatře přičleněna celá skupina vrchu Zvolen. K největší změně pak došlo v severní části pohoří, kdy byla hranice přesunuta přes celou západní část původně Chočských vrchů s vrcholy jako je Čebrať, Kečka a Šíp.

Toto geomorfologické členění přihlíží ke geologickému složení horninového podloží, na rozdíl od původního členění, které se drželo (možná, že praktičtějšího) stratigrafického hlediska. Ovšem "nové" členění je dnes již zaužíváno, přestože se neustále setkávám s překvapenými pohledy zejména starších turistů, kteří si ještě pamatují původní vymezení Velké Fatry.

Z pohledu do mapy tedy snadno zjistíte, že Velká Fatra má průběh hranice s dalšími celky dosti komplikované. A to i z turistického hlediska, kdy se zdá, že jižní a severní okrajové části náležejí do jiných horopisných celků. Přesto se budeme i v tomto průvodci držet dnes užívaného oficiálního členění. Velká Fatra se dělí na sedm podcelků, které jsou uvedeny v tabulce výše. Podcelky se nedělí na žádné okrsky.

Geologická stavba pohoří

Pokud jde o geologickou stavbu Velké Fatry, můžeme říci, že je podobná jako u jiných pohoří Západních Karpat. Centrum Velké Fatry tvoří krystalické jádro představované zejména starými prvohorními vyvřelinami (žuly) a krystalickými břidlicemi.

Toto jádro je pak obklopeno obalem z mladších druhohorních hornin, zejména vápenců a dolomitických vápenců, ale uplatňují se tady i slínovce, slepence, křemence, pískovcové horniny a různé břidlice. Okrajové části jsou pak tvořeny třetihorními jíly a pískovci.

Podrobný turistický průvodce s množstvím praktických informací. Mapky, rozhledové růžice, panoramata s popisy vrcholů, přechod hlavního hřebene Velké Fatry a popisy řady dalších túr a treků «

Krystalické jádro, tzv. tatrikum, vystupuje především mezi Smrekovicí, Ľubochnianskou dolinou a Sklabinským Podzámkem.

Z minerálů se tady nejčastěji objevují plagioklas a biotit, křemen, muskovit, zirkon, apatit aj. Sedimentární obal tohoto jádra pak vytvářejí druhohorní souvrství především v oblastech Belianske a Necpalské doliny.

Samostatnou jednotkou je krížňanský příkrov tvořený hlubokomořskými horninami z období jury a křídy (oblast jihozápadní Fatry). Převládajícími horninami jsou tady vápence, slínovce a slínité vápence.

Druhým významným příkrovem je tzv. chočský příkrov zastoupený vápenci a dolomity vystupujícími v oblastech Králové studny, Šturce nebo Veterného vrchu, Tlsté hory nebo Čierneho kamene. O další jednotce, kterou je gemerikum, se zmiňuji pouze heslovitě.

Velká Fatra, vznik a formování pohoří

Na modelování současné podoby Velké Fatry se nejvíce podílela nejprve vrásnění v druhohorách, která definitivně vyzvedla tuto oblast z mořského dna. K tomu došlo někdy na konci druhohor. Do současné podoby však Velkou Fatru vyzvedly třetihorní tektonické pohyby, které podklad "původní Fatry" pořádně promíchaly, takže např. Chočský příkrov je nasunut na Krížňanský a podobně. V třetihorách nastupují exogenní sily, tedy zvětrávací (erozní) procesy.

Velká Fatra v dobách ledových

Čtvrtohory se na podobě Velké Fatry, na rozdíl od některých vyšších sousedních pohoří, příliš nepodepsaly, neboť tady žádné ledovce nebyly. Nedá se ale vyloučit přítomnost stálých větších sněhových polí - firnovišť, které se však na modelaci terénu přece jen účastnily. Docházelo tady totiž k silnému zvětrávání a odnosu takto vzniklých periglaciálních zvětralin.

Současné rysy, pokud jde o rostlinný kryt, však získala Velká Fatra, z geologického hlediska, teprve v době nedávné. Myslím tím období valašské kolonizace v 15. - 17. století, neboť právě z tohoto období pocházejí holiny na hlavním hřebeni, kde byl vymýcen původní porost.

Velká Fatra, kras a jeskyně

Nesmíme zapomenout ani na podzemí tohoto pohoří. To je velice bohaté ve vápencových částech Velké Fatry. Zejména v oblastech Tlsté, osady Komjatná, Šípu, Kopy, Biele skaly aj. Nelze nezmínit ani na největší Harmanecký kras s jedinou veřejnosti přístupnou jeskyní Velké Fatry.

Pokud jde o povrchové krasové jevy, ty jsou relativně vzácné a navíc nedokonale vyvinuté. Toto tvrzení však není zcela přesné, neboť tady nalezneme např. i velká škrapová pole, např. v oblasti Suchého vrchu, Kyšek aj.

Velká Fatra, vodstvo

Pokud jde o vodopis oblasti, tak převážná část Velké Fatry patří do povodí řeky Váh, pouze jihovýchodní část pohoří je odvodňována řekou Hron. Váh protéká severní částí Velké Fatry a odděluje hlavní masív od její nejsevernější částí, tzv. Šípské Fatry. Průměrný průtok Váhu tady dosahuje necelých 39 m³/s. Hlavními přítoky Váhu, které sbírají vodu hlavně na svazích Velké Fatry, je řeka Turiec (10,9 m³/s), Ľubochnianka (2,5 m³/s) a Revúca (5 m³/s).

Revúca je významným tokem, který sbírá vody Zeleného potoka, Šturce, Teplého potoka, Vyšného a Nižného Matejkovského potoka aj. Nejvýznamnějšími přítoky Ľubochnianky jsou Rakytov, Blatná, Kornietova, Jarabinská, Čierňava, Kľacký potok, Turecké, Salatín, Veľký Kračkov a některé další.

Pokud jde o Turiec, jsou nejvýznamnějšími přítoky z oblasti Velké Fatry Teplica, Dolinka, Čierna voda, Blatnický potok, Necpalský potok, Sklabinský a Borovský potok. Nejsevernější část Velké Fatry odvodňuje Orava (vlévá se do Váhu) a naopak nejjižnější část Hron s přítoky Starohorského potoka a Bystrice.

Velká Fatra, klimatické podmínky

Podnebně patří Velká Fatra do chladné klimatické oblasti, jen nejnižší polohy lze zařadit do mírně teplé oblasti. Vliv na zdejší klimatické podmínky má mediteránní klima Středozemního moře, ale je nutno uvést, že se Velká Fatra nachází v těsném sousedství hranice mezi mediteránním a chladným boreálním klimatem Severního a Baltického moře. Průměrné roční teploty jsou tady okolo 4 °C, v nejvyšších polohách jen asi 2 °C.

Teploty a sněhová pokrývka

Trvalá sněhová pokrývka se v nejvyšších partiích udrží více jak 100 dní a může dosahovat tloušťky až přes dva metry. V nižších polohách se sněhová pokrývka udrží po kratší dobu (70 - 90 dní) a i její mocnost klesá na 30 až 40 centimetrů. V přilehlých oblastech, zejména v dolině Turce, Váhu a Revúce jsou průměrné roční teploty ještě vyšší a dosahují asi 7 °C až 8 °C.

Srážkové úhrny na Velké Fatře

Úhrny ročních srážek se velice liší a závisí nejen od polohy konkrétního místa, ale i na nadmořské výšce. Jejich výše činí od zhruba 760 mm v nižších polohách po asi 1 200 mm v těch nejvyšších polohách Velké Fatry. Průměrně dosahují srážky úhrnu 1 000 mm, což kontrastuje s poměrně nízkým výparem - asi 480 mm. Zbytek vodních srážek tak musí prosáknout do podzemí a nebo být odveden odtokem. Tím se Velká Fatra značně odlišuje od jiných pohoří, což má značný vodohospodářský význam.

Osídlování Velké Fatry

Velká Fatra má rovněž zajímavou historii lidského osídlení. První nepřímé důkazy o osídlení pocházejí z období starší doby kamenné z jeskyně Horná Túfna, kde byly nalezeny stopy ohniště a zbytky opálených a rozlámaných kostí jeskynních medvědů, tedy z doby před asi 40 000 lety.

Mladší doba kamenná

Archeologické výzkumy pak objevily stopy po osídlení lidem kultury tzv. kanelované keramiky v mladší době kamenné (od 3. tisíciletí př. n. l.), který si svá sídliště budoval na vyvýšených místech po obvodě Velké Fatry. Z tohoto období byly nalezeny sekeromlaty v katastrech obcí Žabokreky, Turčianské Teplice, Belá aj.

Mladší doba bronzová

Nejintenzivnější osídlení lze pak vysledovat v období mladší doby bronzové (1300 až 700 př. n. l.) lidem tzv. lužické kultury, pro které bylo typické spalování svých mrtvých a jejich pohřbívání na tzv. popelnicových polích. Ty byly nalezeny v katastrech obcí Sklabinský Podzámok, Háj, Belá a Martin. Z tohoto období rovněž pocházejí četné nálezy bronzových zbraní, nástrojů, ale i bronzových sošek (Podhradie a Sučany).

Starší doba železná a římské období

Ve starší době železné (halštatská fáze) pak byly vybudovány četné hradiště v Dulicích, Hornom Jasene či Nolčove. V mladší době železné (tzv. laténská fáze) tady žijí potomci lidu lužické kultury, kteří jsou stále intenzivněji ovlivňováni kulturou Keltů (tzv. púchovská kultura). Ti s sebou přinášejí schopnost zpracovávat železo, sklo, ale přinášejí také mince.

V tzv. římském období (1. až 4. stol. n. l.) na lid této púchovské kultury působí nejen vliv říše římské, ale i Dáků a Germánů a samozřejmě zde přítomných Keltů. Významným předělem byl příchod slovanského obyvatelstva. Z druhé poloviny 9. století jsou známy četné knížecí hroby Velkomoravského období (Blatnica, Žabokreky aj.) či opevněná výšinná sídliště (Košúty, Sučany, Blatnica a velká řada dalších).

Vznik prvních historických osad Velké Fatry

Ve 12. a 13. století jsou pak zakládány první historické osady na území Velké Fatry; první známá písemná zmínka o nich pochází z roku 1113. Následovaly tatarské vpády, které měly pro místní obyvatelstvo fatální následky, turecká expanze a řada dalších pohrom středověku. Ve 13. století začínají vznikat i první opevněné hrady (Blatnický hrad).

V 15. až 17. století zasáhla Velkou Fatru valašská kolonizace, během níž byl ráz krajiny značně přetvořen. Velké Fatře se nevyhnuly ani boje v období SNP a II. světové války.

Velká Fatra, podrobný popis pohoří

Velice zjednodušeně bychom mohli Velkou Fatru rozdělit na holni Fatru a bralní Fatru. Díky velkému rozdílu nadmořských výšek od asi 420 m n. m. po 1 596 m n. m. je terén značně členitý a řadí se mezi vysoké hornatiny. V roce 2015 došlo k přeměření Ostredku a zjištění, že jeho výška nečiní dosud uváděných 1 592 m, nýbrž 1 596 m. Resp. došlo k posunu kóty na skutečně nejvyšší vrchol pohoří.

Zastoupeny jsou ale i reliéfy vysočiny, hornatiny a vrchoviny a ty nejnižší partie, které jsou součástí ochranného pásma národního parku mají reliéf kotlinové pahorkatiny. V některých partiích holní Fatry vystupují dobře zřetelné zbytky původního zarovnání. Především v oblasti Kráľovej studně a Kýšek.

Holní Velká Fatra

Holní Fatru představují zejména ty nejvyšší partie, kde se rozkládá pásmo holin. Bralní Fatru zase představují její části s vápencovým podkladem, kde se vytvořily bohaté terénní tvary, věže a bradla. Odtud tedy trochu kostrbatý název bralní či bradlová. Musím se přiznat, že slovenské výrazy pro tyto části se mi líbí mnohem více, znějí tak nějak libozvučněji.

Geologická stavba pohoří

Velká Fatra je jedním z největších jádrových pohoří nejen Vnitřních Západních Karpat, ale Západních Karpat vůbec. Krystalické jádro, které je budované zejména žulami a krystalickými břidlicemi zaujímá ale jen relativně malou plochu. Na povrch vystupuje v oblasti Smrekovice v severní části masívu Liptovské větve hlavního hřebene. Druhohorní vápence a dolomity vytvářejí sedimentární obal kolem krystalického jádra. Struktura a členění tohoto obalu je velice složité a jsou zde zastoupeny prakticky všechny sedimentární vrstvy od spodního triasu až po střední křídu.

Velká Fatra je navíc typickým příkladem příkrovové stavby pohoří, na jejíž struktuře se podílejí zejména následující tektonické jednotky - tatricum, chočský příkrov, krížňanský příkrov a gemericum (částečný příkrov Tlsté). Ovšem vedle vápenců se tady uplatňují i slínovce, slepence, břidlice, křemence, pískovce a některé další horniny. Místy se objevují i červené lateritové půdy, např. v oblastech mezi Borišovem a Ploskou či mezi masívy Kračkov a Čierny kameň.

Komplexy vulkanických hornin Velké Fatry

V neogénu se přes podloží protlačily i komplexy vulkanických hornin (jihozápadní část pohoří sousedící s Kremnickými vrchy). Do stejného období patří i sedimenty, které nalezneme zejména v oblasti Turčianske kotliny. Tektonickými pohyby alpínských vrásnění byly přes původní mezozoické obalové série přesunuty vrstvy krížňanského a chočského příkrovu, čímž se značně změnila geologická stavba této oblasti Karpat.

Krížňanský příkrov dnes tvoří zejména holní Fatru, která je charakteristická oblými a měkce modelovanými tvary. Tyto horniny budují převážnou část jak Liptovské tak i Turčianske větve, stejně jako hlavní hřeben mezi Ploskou a Krížnou. Z těchto částí vystupují příkrovové trosky odolných vápenců a dolomitů, které jsou součástí chočského příkrovu. Patří k nim např. Čierny kameň a Suchý vrch.

Bradlová Fatra

S holním reliéfem příkře kontrastuje reliéf bradlové Fatry. Ta je tvořena mohutnými vrstvami odolných vápenců a dolomitů chočského příkrovu. Terén je značně skalnatý a bohatě členěný. Erozní činnost zde vymodelovala skalní stěny a skalní stráně, skalní stupně, které jsou mohutně zastoupeny zejména v oblasti Tlsté, ale i rokle, kaňony a mnohé další krasové útvary včetně brán a věží. Pokud jde o povrchové krasové jevy, tak ty jsou zastoupeny jen velice řídce (až na některé oblasti).

O to, o co je ochuzen povrch, o to je obohaceno podzemí, kde se erozní, vymílací a rozpustnou činností vody vytvořily bohaté jeskynní prostory. Dnes je v oblasti Velké Fatry známo přes 200 jeskyní a propastí. Ty jsou nejbohatěji zastoupeny v oblastech Gaderské, Blatnické, Belianske a Žarnovické doliny, nesmíme zapomenout ani na oblast Harmanecké doliny, kde se nachází jediná veřejnosti přístupná jeskyně Velké Fatry. O něco chudší kras nalezneme i v Necpalské dolině, v masívu Kopy, Šípu, Čebratě, Kľaku, Šiprúně a některých dalších oblastech.

Velká Fatra má pravidelný tvar. Hlavní hřeben je v úseku Krížna - Ploská pokryt holinami, které umožňují nádherné výhledy. V oblasti Ploské se ale hlavní hřeben rozdvojuje, jak jsem již uvedl v předchozí kapitole, a uzavírá inverzní Ľubochnianskou dolinu. Další pokračování hřebene můžeme vysledovat na východ, od Krížne až po Zvolen.

Trochu chaotickou stavbu má bradlová část, kde struktura bočních hřebenů je velice komplikovaná. Z hlavního hřebene vybíhají k západu i východu četné mohutné rozsochy, které jsou odděleny dolinami. Ty jsou na západní straně mnohem mohutnější a delší, na rozdíl od dolin na východním okraji pohoří, kde jsou doliny mnohem kratší a strmější.

Vrcholy Velké Fatry

Nejvyšším vrcholem Velké Fatry je Ostredok s výškou 1 592 metrů. Tento vrchol ale leží v hlavním hřebeni, kde nevytváří nijak výraznou dominantu a z dálky vůbec nevypadá jako nejvyšší vrchol celého pohoří. Dalšími významnými vrcholy hlavního hřebene je Krížna (1 574 m), Ploská (1 532 m), trochu bokem ležící Borišov (1 510 m), Jarabiná (1 314 m), Kľak (1 394 m), Čierny kameň (1 479 m), Rakytov (1 567 m), který je snad nejlepším rozhledovým bodem v pohoří, Skalná Alpa (1 463 m), Malá Smrekovica (1 458 m).

V bočních rozsochách leží další významné vrcholy. Jsou jimi Drieňok (1 268 m), Ostrá (1 247 m), Tlstá (1 373 m), Lysec (1 381 m) v západní části. Ve východní části pohoří jsou to Smrekovica (1 530 m), Ostré Brdo (1 319 m), Zvolen (1 403 m) a Malý Zvolen (1 372 m). V jižní části pak Majerova skala (1 283 m), Líška (1 445 m), Japeň (1 154 m). No a v severní části v oblasti Šípske Fatry jsou výraznými vrcholy Zadný Šíp (1 143 m), Šíp (1 170 m), Kečka (1 139 m) a Čebrať (1 054 m).

K severu a severovýchodu se rozbíhají Turčiansky a Liptovský hřeben, jenž jsou odděleny více jak 25 kilometrů dlouhou Ľubochnianskou dolinou, která je páteří této části Velké Fatry.

Nejvyšší vrcholy Velké Fatry, hory s výškou nad 1 350 m

Doliny Velké Fatry

Nejvýznamnějšími dolinami jsou doliny Žarnovická, Blatnická, Dedošová, Necpalská, Belianska, Hornojasenská, Kantorská a Veľká na západní straně, na východní jsou to pak Nižné a Vyšné Matejkovo, Teplá, Zelená a Suchá dolina. V jižní části jsou to pak Harmanecká a Bystrická dolina. Doliny jsou obvykle hluboce zařezány a jsou i značně strmé, obvykle v rozmezí 20 až 45°.

Turčianska kotlina, geomorfologické členění

Horská panoramata s popisy vrcholů Velké Fatry

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.