Třídenní horské putování za medvědy (2), trek mimořádně malebným pohořím Velká Fatra

Kráľova studňa, Krížna, Majerova skala, Drieňok

Ráno krásně svítí sluníčko a je příjemně teplo. Člověku se ale ani tak ze spacáku nechce ven. Rozjařilé štěbetání ptáků a příjemné posezení před salaší přece jen vylákají i toho největšího spáče. Ráno se s kolegy ještě docela zakecáváme, takže od koliby Smrekovica vyrážíme až hodně po deváté hodině. Nechtěl jsem napsat, že až po 9.30…

To dnes bude docela honička. Mám před sebou 25 km a téměř 1 800 metrů převýšení. A k tomu focení… U pramene na Králové studni (1 325 m) se loučíme. Lukáš s kolegou vyrážejí do Harmance přes Japeň, já vzhůru na Krížnou a hodně naokolo na Majerovu skalu. A přes Salášky a Ramžinou nazpět na kolibu Smrekov. Snad tam i dnes bude volno.

Čtěte také: První část článku 3denní putování za medvědy jižními boky Velké Fatry

Pro jistotu doplňuji vodu, byť v Rybovské sedle je další vydatný pramen. Co kdyby byla ale s vodou nějaká potíž… Jistota je přece jen kulomet… Po vozové cestě zbrázděné četnými výmoly pokračuji přes kótu 1 498 m k vrcholu hory Krížna (1 574 m), na kterém se nachází automatizované zařízení pro řízení letového provozu. Ovládáno je dálkově z letiště ve Sliači. Vojáci tady již pár let nejsou, zajíždějí sem jen občas na kontrolu a údržbu.

Rybovské sedlo a Majerova skala

Cestou na Krížnou se kochám zelenajícími se svahy nejvyšší hory Ostredok a sousedního vrcholu Frčkov. Nahoře na hřebenech Velké Fatry sice panuje předjaří, níže v pásmu lesa však již panuje jaro se vším všudy. Z oparu se vylouply i hřebeny Malé Fatry, Kremnických vrchů, Poľany a řady dalších slovenských pohoří. Obdivuji i Dedošovou dolinu (pokračování Gaderské doliny) a nádherné vápencové hřebeny vrchů Ľubená (1 413 m) v sousedství známé Tlsté (1 373 m), vrchy Plavá a další.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Usedám na hřebeni a kochám se výhledy nejen do dálek, ale i dolů do velice strmé doliny a lavinového kotle Ramžiná. Člověku se z toho "leteckého" pohledu až točí hlava. Vůbec se nedivím, že z Krížne padají ty největší laviny Velké Fatry. Znalci možná mají na paměti i lavinu z 6. února 1924, která zasáhla osadu Rybô. Tato lavina, jejíž čelo dosáhlo výšky 35 metrů (!) usmrtila celkem 18 lidí. Bylo to patrně vůbec největší známé lavinové neštěstí Velké Fatry.

Ale dosti rozjímání. Opouštím vrch hory Krížna (1 574 m) a přes rozcestí pod Krížnou (1 530 m) sestupuji za výhledu do kotlů vrchu Ostredok, na Suchý vrch a Čierny kameň do Rybovského sedla (1 317 m). Družstevníci tady opravují ohrady před blížící se pasteveckou sezónou. Nebudu je rušit.

Zapomenutá koliba

Červenou turistickou značku, která míří na Donovaly, ponechávám svému osudu a odbočuji doprava na cyklostezku. Kolem pramene pod Rybovským sedlem pokračuji vlevo po pohodové zásobovací cestě, která se svažuje jen mírně. Nemohu se nabažit krásných pohledů na Majerovu skálu, která má při pohledu odsud zcela jinou podobu než od vrchu Líška (1 445 m) či z jižněji ležících Kremnických vrchů. A nebo z východnějších Starohorských vrchů. A k tomu zelenající se stromy horní hranice lesa. Opravdu nádherné a neobyčejně fotogenické.

Po necelých dvou kilometrech opouštím červeně značenou Vrchárskou cyklomagistrálu a přecházím na modře značenou cyklotrasu, která prudce uhýbá vpravo jihozápadním směrem. Sluníčko hřeje a já vyhlížím kolibu, která je nedaleko odsud. Nelze opominout ani hezké výhledy ke Starohorským vrchům.

Koliba stále stojí, ale nedosahuje útulnosti ani vybavenosti salaší v hřebenových partiích Velké Fatry. Nemluvě o Smrekovici, na které jsem dnes spal, a nebo o salaši pod Suchým… V případě nouze by ale i koliba pod Rybovským sedlem byla vítaným útočištěm.

Majerova skala

Cyklotrasa se za kolibou brzy stáčí nazpět východním směrem a vine se po severním úbočí vrchu Majerova skala. Ovšem i ta brzy zamíří dolů do osady Valentová. Já nyní pokračuji dále po naučném chodníku. No naučném chodníku. Cestou zaznamenám jen dvě značky a jen informační panely mě utvrzuji v tom, že tudy naučný chodník z Valentové do Starých Hor skutečně vede.

Vyhlížím medvědy, zrovna v oblasti Majerovy skály přivádějí medvědice na svět nová pokolení. A v tuto dobu se zdržují poblíž mateřských brlohů. Bohužel ale nezahlédnu ani chlup. I pobytové stopy jsou poměrně starého data. Vím, při "turistikování" je šance potkat medvěda minimální, ale co kdyby… Potřeboval jsem udělat alespoň pár nových záběrů. Všechny starší snímky jsem již někde publikoval. No jo, naivka…

Chuť si ale přece jen částečně napravuji. Potkávám trojici mladých puštíků obecných. Ještě nejsou zcela přepeření, zřejmě krátce před tím vylétli z rodného hnízda někde v blízkém okolí. Srandovně klapou zobáky. Asi přivolávají rodiče. Kdepak jste s tou myškou… Puštík sice není medvěd, přesto mi ale tento "úlovek" dělá ohromnou radost. Jak často se člověku naskytne příležitost pozorovat puštíky ve volné přírodě ze vzdálenosti asi 20 metrů?

A již je tady rozcestí s modrou turistickou značkou. A také nekonečně stoupání k vrcholu Majerovy skály, které si poctivě odfuním. Cestou fotím krásně kvetoucí vstavače a další kytky. A k tomu všemu se mi svým charakteristickým a pronikavým hlasem vysmívá datel. Nechat se vyfotit ale rezolutně odmítá. Co naplat, budu si na něj muset počkat někde jinde a někdy jindy.

Konečně se opět otevírá hezký výhled. Tentokráte k severu na Rakytov a Čierny kameň. Usedám pod stromy, na kterých teprve začíná rašit listí. Opustil jsem jaro a opět jsem v předjaří. Dnes již podruhé. A podobný zlom "ročních dob" mě dnes ještě jednou čeká, neboť stoupám vzhůru jen proto, abych opět mohl strmě klesat. Na Salášky…

A konečně je to tady. Majerova skala (1 283 m). Na vrchu mě vítá párek krkavců, kteří za hlasitého krákorání rychle odlétají. Vlezl jsem do jejich hájemství. Co naplat, nyní se tady na chvíli vyvalím já. Užiji si nádherných výhledů z vyhlídkové skály. Především k jihu a východu. Ale i na Staré Hory. Domečky tam dole vypadají jako titěrné stavby, jako domečky skřítků.

Směr Salášky a Ramžiná

Suším boty, fotím, kochám se. K tomu malá svačinka. Co více si člověk na horách může více přát. No, jedno orosené by sice také přišlo vhod, ale když se kouknu směrem ke Starým Horám, tak si raději nechávám zajít chuť. Těch výškových metrů… A třeba na Saláškách bude něco fungovat. No spíše nebude…

Po třičtvrtěhodině opouštím skalní vyhlídku a přenechávám ji opět plně krkavcům. Přes vršek Majerovy skály se přehoupnu na hřebínek zvedající se k vrcholu Krížna. Až tam ale namířeno nemám. Již pod Líškou opouštím modrou turistickou značku a po žluté se spouštím na Salášky. Sestup je to docela svižný a výškové metry rychle ubývají. Člověk se ani nenaděje a je ve výšce 780 metrů nad mořem.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Jak jsem (správně) předpokládal, na Saláškách je mrtvo. Ani tady si pěnivého moku neužiji. No, alespoň se nemusím zdržovat, čas kvapí, a mohu rovnou pokračovat po zelené turistické značce na rozcestí Ramžiná (920 m). Nyní výškové metry opět pomalu přibývají. A od tohoto rozcestí budou přibývat mnohem rychleji, neboť chodník se "nebezpečně" naklonil…

Pohled na Krížnou a její strmé svahy a dávej vzhůru vzrostlým smíšeným lesem s nekonečnými podrosty medvědího česneku, který omamně voní. Tak nakonec přece jen dnes narážím na něco, co má alespoň jméno spojeno s medvědy…

Procházím Malou Ramžinou, dalším to lavinovým kotlem, a pomalu vystupuji do sedla Úplaz (1 290 m). Z něj se otevírají další nádherné výhledy. Takže nelze nesednout a nevychutnat si té neskutečné nádhery v pozdněodpoledním světle.

Hory jsou dnes téměř bez lidí. Až na družstevníky v Rybovském sedle jsem za celý den nepotkal ani nohu… Nevím, kde jsou ti trekeři?! Že by neměli čas, protože musejí debatovat na diskusních fórech? Dokonce se neobjevil ani největší slovenský treker Miro. Přestože účast slíbil již včera a z Riečky u Banské Bystrice to má sem opravdu jen skok. Nebo že by dva skoky…

Další kouzelná noc v horách

Přes Malou Krížnou (1 319 m) se posbírám dále a za výhledů na Horský hotel Kráľova studňa se po příjemné traverzovce dostávám na Královu studni (1 325 m). Tady se dnešní okruh pomalu uzavírá. Dobírám vodu, pucuji zuby a kolem symbolického hřbitova mířím k útulně na Králové studni.

Na útulně je ale plno, nějací trekeři se přece jen na Velké Fatře toho času vyskytují. Ale vypadá to, že podcenili fyzičku, neboť tady vidím jen, až na dvě výjimky, samé "mrtvolky" nehybně ležící ve spacácích. A to je tak cirka kolem sedmé hodiny. Jen zdálky pokynu a mířím rovnou ke kolibě Smrekovica, na které jsem již spal předchozí noci.

Dnes tady ale prázdno není. Již tady bivakuje manželský pár z jižní Moravy. Sice nerad ruším, ale dalších pět kiláků se mi dnes už moc šlapat nechce. Ne že bych je neušel, ale těšil jsem se na příjemný večer tady na dohled Královy studně a na ranní focení v okolí. Nakonec se do salaše přece jen vejdu a s Kamilem a jeho manželkou "proplkáme" celý večer, který opět velice rychle uběhl. Sotva Slunce zapadlo, rozsvítil se Jupiter a vyšly hvězdy…

Trasa: Smrekov - Rybovské sedlo (4,8 km, 340 m) - Majerova skala (12,8 km, 880 m) - Salášky (16 km, 970 m) - Ramžiná (18,8 km, 1 220 m) - Kráľova studňa, Smrekov (25 km, 1 760 m)

• Dokončení článku

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.