Velká Fatra a Malá Fatra, přechod hřebene dvou pohoří v slovenských Karpatech

Nejsou jenom Tatry – krásné jsou i Fatry!

Velká Fatra s nejvyšším Ostredkem (1 592 m) a Malá Fatra s Velkým Kriváněm (1 709 m) jsou perly, které se nacházejí v oblasti řek Váh a Turiec. Obě pohoří jsou beze sporu pro svou scenérii a malebnost ozdobou Slovenska. I když nejsou tak chronicky známé jako východnější Tatry, bylo již o nich napsáno mnoho, proto se dnes zaměřím na obě pohoří poněkud jinak.

Když z Ostré není vidět Tlstá

Tyto dvě vápencové krasavice jsou vedle sebe nedaleko a zřejmě jedna žárlí na druhou. Ostrá je sice nižší (1 247 m), ale špičatější, zatímco Tlstá (1 373 m) je vyšší a mohutnější. Je to dáno již podle jejich názvů. Ostrá bývá díky bílému vápenci a excelentním výhledům právem označována za jeden z nejhezčích vrcholů Velké Fatry, která je spíše charakteristický vrcholy jako Klak (1 394 m), Ploská (1 532 m), Borišov (1 509 m), Rakytov (1 567 m) či Smrekovica (1 530 m). Tedy travnaté kopce, typicky karpatské, nikoliv bralnaté. Ostrá a Tlstá mají ráz spíše Súlovských skal.

Naše cesta začíná ve známé vesnici Blatnica po lesní cestě překrásnou Blatnickou dolinou, jak jinak, než kolem Blatnického potoka s velkými žlutými blatouchy. Asi po půl hodiny chůze je odbočka žluté značky do prudkého kopce velmi romantickou Juriášovou dolinou, vyzdobenou četnými skalami bizarních tvarů. Již tam nás zastihl déšť, před kterým nás spolehlivě ochránil skalní převis.

Pauzu využíváme k občerstvení a posléze již jen při slabém mrholení vstupujeme na nádhernou zelenou louku pod Zadní Ostrou, kde se poněkud vyjasňuje a zkoušíme fotit okolní skály. Narážíme konečně na zelenou značku, která oba vrcholy – Ostrou a Tlstou spojuje, aniž by se muselo podstatně klesat. Ale sousední Tlstá není bohužel vidět, cudně se skrývá v mlíku.

Asi po deseti minutách stojíme v sedle pod Ostrou, výstup na vrchol Ostré je horolezecká záležitost s lanem. Bez jištění si na ostrou skálu netroufáme. Po krátké poradě v sedle je mými ženami odmítnut návrh vrátit se zpět na zelenou a v mlze vystoupit na Tlstou. Proto sestupujeme po modré Konským dolem po chodníku Janka Bojmíra do jedné z nejznámějších dolin Velké Fatry – Gaderské doliny, která je proslavená svými krasovými výtvory, které objímají Gaderský potok v plné kráse z obou stran.

Dolina měří téměř 15 km a vyúsťuje pod Ostredokem a Kralovou Studňou. Kdysi jsem ji projížděl na běžkách a u krmelce se mi postavil do cesty velký jelen, který mě nechtěl pustit dál. Až symbolicky naznačený úder lyžařskou tyčkou přinutil statečného tvora k ústupu. Byl tady zkrátka doma, já byl pouze vetřelec z Ostravy. Po sestupu se kolem potoka dostáváme do chatové osady GADER, kde mají na čepu Martinský zdroj a bohatý výběr slovenských dobrot. Využíváme obojího.

Ploská a širokoúhlé divadlo

Následujícího sobotního dne se probouzíme do nízké oblačnosti, která bývá příslibem následného vyjasnění. Přístřeší nám poskytl autokempink Blatnica v horské chatě. Vyrážíme autem přes Necpaly a Belou – Dulice po sjízdné silnici Belianskou dolinou k horské chatě Havranovo pod stejnojmenným vrcholem na severu. Zde je parkoviště pro návštěvníky chaty, není to sice to pravé turistické, ale ušetřili jsme si v obou směrech 16 km po asfaltu, takže máme časovou reservu.

Přeskakujeme po kamenech potok a po modré značce stoupáme a funíme lesem k salaši Košariska, odkud jsou již výhledy na západ k Lúčanské Malé Fatře přes oponu bílé inversní mlhy. Je to pohled pro Bohy – Doboha! Jako na dlani máme vrchol Velkého Lysce (1 381 m), který nezůstává nic dlužen svému jménu, protože má pleš jako Karel Hála. Dcera Markéta fotí jako o život, i hlemýždě a jalovce. Je to romantička po otci. Jsem pyšný. Jsem šťasten, že jí tu krásu můžu ukázat, neustále se snažím ji popisovat okolní kopce, což asi bere s rezervou. Budiž…

Okolo vodopádu konečně dobýváme beze zbraní jednu s nejkouzelnějších chat na Slovensku – Chatu pod Borišovom. Před pár lety se vyměnil chatař, ten současný z ní udělal útulnou perníkovou chaloupku, zcela se zde změnil interiér. Přespí zde 18 osob. Nabízí se kyselica a čepovaný mok za 39 Sk. Zkoušíme obojí. Inzeruje to i rozcestník před chatou – Pivo za 30 sekund. To však platí jen tehdy, pokud nemusíte stát frontu před okýnkem. Příjemná obsluhující brigádnice je studentka z Nového Jičína, téměř krajanka.

Mají zde i turistickou známku za standardní cenu – 37 Sk, jinde bývá značně předražená. Výtěžek jde pro vozíčkáře. Odtud se pořádá závod v běhu na Borišov, z vyvěšené výsledkové listiny se dovídáme, že letošní vítěz měl úctyhodný čas něco málo přes 8 minut, na rozcestníku je čas 30 minut. Je pravé poledne a my máme namířeno na vrchol Ploské, kde se koná IX. sraz na vrcholech, který pořádá redakce časopisu TREKING.

Vrchol od chaty vypadá majestátně a je to hodina chůze nahoru. Míjíme pamětní ceduli obětí lavinového neštěstí před léty. I když vrchol hory připomíná planinu, je hora silně lavinózní, taky kvůli vypaseným loukám od dobytka. Právě díky tvaru chtěli Němci na vrcholu v době války vybudovat přistávací plochu pro letadla, aby byli mobilnější při bojích se slovenskými povstalci. Ty rovněž připomíná památníček na travnatém plochém vrcholu.

Letošní 60. výročí SNP připomínají i skupiny bratrů Slováků, kteří z vrcholu míří na pivo do chaty pod Borišovom, řada z nich nezapře , že vydatně borovičkovali. Inu - oslava je oslava! Jedná se o organizovaný výstup s dlouholetou tradicí, což dokazují účastnické trička turistů. Slovenští bratři si zálibně prohlížejí 18 letou dceru Markétu a laškují. Tak to má být – tak je to správné!

Konečně se setkáváme s redaktory časopisu TREKING a dáváme vrcholovku – co jiného, než borovičku. Ta k místním horám patří jako pivo z Hanušovic do Jeseníků. Dostáváme vkusný pamětní list a dáváme si symbolické razítko. Výhledy jsou daleké a tak postupně identifikujeme většinu okolních vrcholů Nízkých Tater, Slovenského rudohoří, Chočských vrchů i Malé Fatry, o Velké Fatře nemluvě. Vrcholy Klak, Choč, Rakytov, Salatín, Chabenec i Klenovský Vepor jsou jako na dlani. Je to ta největší odměna za propocené trička, budu z toho zase žít aspoň do další středy. Je to očista ducha.

Vidíme vrchol Križné, kde před léty zahynul na běžkách ve sněhové vichřici člen oddílu pražských turistů za účasti tehdejšího všestranného ministra Stráského. Byly toho tenkrát plné noviny. Ota Brandos příběh uvádí na správnou míru, jako vždy to bylo jinak, než psal bulvár. Vracíme se zpět k chatě s přesvědčením, že osud našeho časopisu je v dobrých rukou.

Sestup stejnou cestou do Belianské doliny k chatě Havranovo trvá necelé 3 hodiny pohodlné chůze. Občerstvujeme v chatě – poskytuje i ubytování, výzdoba je ryze horolezecká – cepín, lano, mačky, fotografie z lezeckého prostředí.Vřele doporučuji k návštěvě.

Na večeři se stavujeme ve známé Jasenské dolině pod Velkým Lyscem, kde je lyžařský ráj a mnoho chat. Den se vydařil, bylo to za odměnu. I Markéta je spokojena, navíc může řídit, aby tatíček mohl doplňovat ionty v pivíčku. Tak to má být – tak je to správné… !

Výhledy z Martinských holí

Kontrolní otázka: "Proč vznikl název Martinské hole?" Odpověď není jednoduchá. Kdo mi odpoví: "Protože jsou holé", tomu řeknu – ne. Protože jsou nad Martinem. A kdo mi řekne, že jsou nad Martinem, tomu řeknu – ne, protože jsou holé. A je to!

Pohodlné nebo spěchající turisty vyveze do výšky 1200 m lanovka, čehož potupně využíváme i my při poslední túře cestou domů. U horní stanice se nachází nový Hotel Martinské hole a starší turistická Chata na Martinských holích, která si ponechala původní podobu. Parkoviště je plné aut – pilní sběrači čučoriedok, vyzbrojeni hřebeny s ocelovými hroty a kyblíky vyrazili sveřepě za sběrem těchto lesních plodů.

Za odměnu zde hoře zanechají spoušť ve formě nejrůznějších odpadků od potravin a nápojů, kterými se posilňovali při náročném sběru v kleče v kleči. Je to zde již tradice, borůvčí pokrývá vydatně celý hřeben od Minčolu až po Velkou Lúku a i dál na západ směrem k Hnilické Kyčeře. Trasa pro labužníky vede z Krížavy (1 453 m), kde je televizní vysílač na Velkou Lúku (1 476 m), což je nejvyšší holý vrchol v centrální části a v Lúčanské Fatře vůbec. Jsou zde zachovány velké plochy kosodřeviny, kterou vede téměř vždy zablácený bahnitý chodník. Tak je tomu i letos, i když je dlouhodobé sucho a voda ve Váhu vydatně poklesla.

Zatímco z Krížavy je vidět Martin i Žilina, včetně Beskyd a Kriváňské Fatry, z Velké Lúky je podívaná trochu jiná: Malofatranský Klak, Strážovské vrchy – Manín, Súlovské skály Lietavský hrad.

Před námi je jako na dlani rázovité město Rájec i lázně Rajecké Teplice, nad nimi hora Žibrid. Je vidět zcela vlevo i pohoří Vtáčnik a Žiar s Vyšehradem. Trasa po hřebeni pak pokračuje na Veterné (1 470 m) a Horní Lúku. Odtud je možno uzavřít okruh po zelené značce do vesničky Bystrička a přes řeku Turiec zpět do Martina. Při dobré viditelnosti to stojí určitě za to, výhledy jsou odměnou na všechny světové strany Martinské hole jsou zkrátka holé nad Martinem a je to bomba!

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.