Pohoří Žiar, turistika a horská příroda

Přírodní poměry a geomorfologické členění pohoří Žiar, turistika a turistické trasy, tipy na výlet a ubytování

Pohoří Žiar je turisticky poměrně málo navštěvované. Z mých známých pohoří Žiar navštívil jen málokdo. Tento geomorfologický celek náleží do Fatransko - tatranské geomorfologické oblasti a nachází se přibližně severovýchodním směrem od průmyslového města Prievidza. Nejvyšším vrcholem tohoto jádrového pohoří je vrch Chlieviská (1 024 m). Dalšími významnými vrcholy jsou Sokol (1 013 m), Závozy (912 m), Vyšehrad (829 m) či Horeňovo (892 m).

Žiar, vymezení pohoří

Žiar je rozlohou nevelkým pohořím (přibližně 146 km²). Tento horský celek představuje výrazný skalní práh oddělující Turčianskou kotlinu od kotliny Hornonitranské. Na jihu a jihovýchodě hraničí Žiar s Kremnickými vrchy, na jihu a západě s Hornitrianskou kotlinou, na severu s Malou Fatrou a na severovýchodě a východě s Turčianskou kotlinou. Hlavní hřeben Žiaru je protažen severojižním směrem navazujíc na Malou Fatru na severu a Kunešovskou hornatinu v Kremnických vrších na jihu.

Žiar, geomorfologické členění a geologie

Pohoří Žiar se dělí na čtyři podcelky, které se odlišují nejen charakterem, ale i geologickou stavbou. Jižní části pohoří jsou budovány krystalickými horninami, na severu naopak vystupují druhohorní sedimenty. Tyto sedimenty se objevují i v malé oblasti v JV výběžku pohoří.

V krystaliniku pohoří Žiar převládají granity a granodiority, v menší míře vystupují na povrch břidlice, biotické ruly, svory, migmatity aj. V těchto horninách se objevuje velké množství granátů. Krystalické jádro pohoří tvoří horniny staré asi 350 mil. let. Toto původní krystaliniku vystupuje na povrch v oblasti Vyšehradu.

Druhohorní krystalické sedimenty, přestože vystupují v menší části území, jsou velice pestré, neboť náležejí do tří izolovaných jednotek - krížňanského příkrovu, chočského příkrovu a obalové série. Objevují se tady křemence, arkózové pískovce, písčité břidlice, ale především vápence a dolomity.

Dneší podobu získal Žiar asi až před 5 miliony lety, kdy vyzdvižením masívu došlo k přerušení spojení Turčanské kotliny s kotlinou Hornonitranskou. Při výzdvihu Žiaru došlo ke vzniku příčných teras a na tektonických zlomech k vývěru četných minerálních pramenů.

Žiar, přírodní podmínky

Pohoří Žiar má charakter vrchoviny až hornatiny. Na vápencích a dolomitech se objevují krasové formy reliéfu s bradly a skalními hranami. Velká část povrchu pohoří je pokryta smíšenými lesy. V nejnižších polohách pohoří převládají lesy listnaté s převahu buku a habru. Ve středních polohách převládají smíšené lesy a v nejvyšších polohách pak lesy jehličnaté s převahou smrku. Horská úbočí nad Turčianskou kotlinou jsou lučnatá a dodnes hospodářsky využívána jako pastviny.

Pohoří Žiar patří do mírně teplé klimatické oblasti, nejvyšší partie pak do chladné klimatické oblasti. Žiar je odvodňována řekami Turiec (Váh) a menší, jihozápadní, část řekou Nitra. Nejvýznamnějšími přítoky Turce a Nitry jsou říčky Polerieka, Briešťanka, Besná Voda, Hájsky potok, Lubená aj.