Trpasličí planeta Ceres - průměr, hmotnost, doba oběhu a vzdálenost od Slunce a Země

Ceres je první objevená planetka, dnes klasifikována jako trpasličí planeta

Planetka (asteroid) Ceres je prvním objeveným a zároveň svým průměrem asi 975 km největším zástupcem planetek, které obíhají mezi dráhami planet Mars a Jupiter v tzv. hlavním pásmu planetek. Ceres svou hmotností představuje asi 30 % celkové hmotnosti všech dosud známých planetek ve vnitřní části Sluneční soustavy.

Na základě rezoluce XXVI. Generálního zasedání Mezinárodní astronomické unie (IAU) v srpnu roku 2006 v Praze, která definovala pojem planeta, byla planetka Ceres zařazena do nové kategorie těles Sluneční soustavy, mezi tzv. trpasličí planety. Ceres má kulovitý tvar s mírným polárním zploštěním.

Planetku Ceres objevil 1.1.1801 Giuseppe Piazzi z observatoře v Palermu na Sicílii. Nově objevené těleso, které se zřetelně přesouvalo na hvězdném pozadí, pozoroval až do 11.2.1801, kdy se objekt přiblížil ke Slunci natolik, že se stal tehdejší technikou nepozorovatelný.

Čtěte také: Sonda Dawn zásadně změnila naše znalosti o planetce (4) Vesta

Přestože byl Giuseppe Piazzi zdatný matematik, nedisponoval vhodnou výpočetní metodu, aby byl schopen z tak krátkého úseku pozorované dráhy stanovit s dostatečnou přesností parametry oběžné dráhy tohoto tělesa. Této nelehké úlohy se však bravurně zhostil geniální německý matematik C. F. Gauss, který vypracoval v létě roku 1801 matematický postup nazvaný metoda nejmenších čtverců. Díky Gaussově přesnému výpočtu mohla být planetka 7.8.1801 znovu pozorována.

Přestože je Ceres největší planetkou (trpasličí planetou) v hlavním pásu planetek a její albedo (odrazivost povrchu) je poměrně vysoká a činí 0,113, není ani při neoptimálnější opozici, kdy se přibližuje k Zemi na 1,59 AU pozorovatelná pouhým okem. Její jasnost totiž nikdy nepřesáhne 7,0^m.

Pro velkou vzdálenost je tak pozorování planetky Ceres i přes velký pokrok v pozemní pozorovací technice (velké průměry zrcadel dalekohledů, adaptivní optika) dnes stále málo prozkoumanou planetkou. Možná se ale blýská na lepší časy, neboť k Ceresu má startovat sonda Dawn, která po průletu kolem jiné velké planetky Vesta (4) má zamířit právě k Ceresu (Cereře).

Spektroskopický průzkum planetky Ceres prokázal, že povrchová vrstva obsahuje značné množství uhlíku a pravděpodobně i organických látek a podobá se svým chemickým složením tzv. uhlíkatým chondritům. Mělo by se tak jednat o málo přeměněný původní materiál, ze kterého se formovaly i další planety Sluneční soustavy. Řada zjištění nasvědčuje tomu, že při formování tohoto objektu došlo alespoň k částečné diferenciaci materiálu v jeho nitru.

Diferenciaci těla planetky Ceres mělo umožnit teplo vznikajícím při radioaktivním rozpadu některých izotopů prvků zastoupených v původní materii. Kamenné jádro je pravděpodobně obklopeno pláštěm s tloušťkou 60 – 120 km z převážně uhlíkatých látek. Plášť planetky Ceres byl pouze částečně přetvořena impakty menších projektilů. To potvrzují i radiolokační pozorování.

Ceres dostal své jméno po římské bohyni Ceres, která byla ochránkyní zemědělců a úrody a zároveň patronkou Sicílie a sestrou Jupitera. Dnes se počet planetek odhaduje na desetitisíce, přesnou statistiku a informace o pojmenovaných planetkách (zařazují se sem jen planetky s přesně stanovenou dráhou) naleznete na adrese www.lowell.edu.

Ceres, základní údaje o trpasličí planetě

Další související články: