Oravské Beskydy, geomorfologické členění

S Oravskými Beskydami sousedí západně ležící Kysucké Beskydy. Již jejich název napovídá, že je nalezneme na severozápadě Slovenska. Vždyť kdo by neznal Oravu. Nejvyššími vrcholy Oravských Beskyd jsou Babia hora (1 725 m), Pilsko (1 557 m) a Malá Babia hora (1 515 m). Oravské Beskydy se ještě dále dělí na čtyři samostatné podcelky: Ošust, Pilsko, Polhoranská vrchovina a Babia hora.

Zajímavostí je, že Babia hora je nejvyšším vrcholem flyšového pásma Vnějších Západních Karpat a nejvyšší horou všech Beskyd. Díky tomu jsou Oravské Beskydy třetím (resp. pátým) nejvyšším pohořím Slovenska a druhým nejvyšším pohořím Polska. Naprostá většina ostatních vrcholů dosahuje ale mnohem menších výšek než Babia hora. Přesto patří tato oblast k hojně navštěvovaným, zejména z polské strany.

Oravské Beskydy, přírodní poměry

Hory jsou to značně malebné, bohužel ze slovenské strany i poněkud hůře přístupné. Masív těchto Beskyd je tvořen především flyšovými horninami, jen v okrajových partiích se objevují pískovce a slepence. Povrch byl dokonce modelován v posledních glaciálech (dobách ledových), což je dobře patrné zejména na severních svazích Babí hory. Stopy po zalednění nalezneme ale také na svazích Pilska a některých dalších místech.

Srážkově jsou Oravské Beskydy, podobně jako celá Orava, nadprůměrné, teplotně naopak podprůměrné. Vždyť ročně tady spadne 800 až 1 200 mm srážek. Sníh se v nejvyšších partiích udrží i více jak 150 dní v roce. Pokud jde o flóru a faunu, můžeme tady potkat druhy typické pro Západní Karpaty. Z šelem si zmínku zasluhuje určitě medvěd hnědý a vlk. Objevuje se ale i rys a kočka divoká. Pro své výjimečné přírodní hodnoty byly Oravské Beskydy zahrnuty do Chráněné krajinné oblasti Horná Orava (1978).

Klimaticky patří Oravské Beskydy do chladné oblasti. Průměrné teploty v zimních měsících se pohybují v rozmezí -3 °C až -7 °C, v létě pak obvykle v rozmezí 12 °C až 16°C. Počet letních dní nepřesahuje 30, zato dní se souvislou sněhovou pokrývkou je tady 120 až 160 v roce!

Horská panoramata s popisy vrcholů oravských pohoří

Podbeskydská vrchovina

Podbeskydská vrchovina je rozlohou nevelkým geomorfologickým celkem Oravy. Na severu je Podbeskydská vrchovina ohraničena Oravskými Beskydami a Podbeskydskou brázdou, na jihu pak sousedí s Oravskou Magurou a Oravskou kotlinou. Na západě má společnou hranici s Kysuckou vrchovinou.

Podbeskydská vrchovina, geomorfologické členění

Podbeskydská vrchovina patří do oblasti Střední Beskydy subprovincie Vnější Západní Karpaty. Nejvyšším vrcholem tohoto celku je kóta Vráta (1 051 m). Podbeskydská vrchovina je tvořena strmými svahy rozrytými úzkými a strmými dolinami s velkým spádem dravých říček. Velká část Podbeskydské vrchoviny je zalesněna, v lesích převládají smrkové porosty. Podbyskydská vrchovina dosahuje největších výšek v jihozápadní části a naopak nejmenších v části severovýchodní přimykající se k Podbeskydské brázdě a Oravské kotlině.

Podbeskydská brázda

Podbeskydská brázda je poměrně úzkým pásem území, jenž odděluje Oravské Beskydy a Podbeskydskou vrchovinu na území historického regionu Orava. Jedná se o nápadnou sníženinu s řadou známých podhorských obcí, které slouží jako východiště do Oravských Beskyd, zejména na Babí horu a Pilsko. Těmi nejznámějšími obcemi jsou Oravská Polhora, Oravské Veselé, Mútne, Novoť aj.

Podbeskydská brázda je budována převážně měkkými flyšovými horninami jako jsou slínovce, pískovce a jíly, které podléhají erozi a denudaci. Podbeskydská brázda je odvodňována příčně tekoucími říčkami jako Mútňanka, Veselianka a Poľhoranka, které jsou přítoky Bílé Oravy, resp. se vlévají do Oravské přehrady.

Podbeskydská brázda patří do oblasti Střední Beskydy a subprovincie Vnější Západní Karpaty. Nejvyšším bodem Podbeskydské brázdy je kóta Okrúhle (955 m).

Oravská kotlina

Oravská kotlina je výraznou sníženinou připomínající svým tvarem rejnoka. Je jihozápadním výběžkem mnohem rozsáhlejší Novotargské pánve zasahující do Karpatského masívu z Polska.

Plocha Oravské kotliny činí asi 220 km², maximální délka 38 km a šířka se pohybuje v rozmezí 3 - 14 km. Oravská kotlina mající charakter pahorkatiny silně kontrastuje s okolními a mnohem vyššími geomorfologickými celky. Převládají tady louky, pastviny, rozsáhlá rašeliniště a zemědělsky obdělávaná půda. Velkou část území zaplavily vody Oravské přehrady.

Oravská kotlina, geomorfologické členění

Na jihu je Oravská kotlina ohraničena Skorušinskými vrchy, na západě Oravskou vrchovinou, Oravskou Magurou a na severu je ohraničena Podbeskydskou vrchovinou. Oravská kotlina patří do Podhôľno - magurské oblasti a subprovincie Vnější Západní Karpaty. Nejvyšším bodem tohoto geomorfologického celku je vrchol Výr (837 m).