Letní výprava na severní pól Slovenska, polana Modralová (1 150 m n. m.), polsky Mędralowa, v Oravských Beskydech

Třídenní trek v Oravských Beskydech (1)

V polovině srpna míříme k severnímu pólu Slovenska. Ten najdeme nedaleko Babí hory, nejvyšší hory Oravských Beskyd. Na Babí hoře jsem byl před měsícem sám, nyní se do oblasti vydáváme ve třech. Dcera Míša je zvyklá na takovéto výpravy, ale brácha jede s námi na "přespávačku" pod širákem prvně.

I tentokráte je start i cíl u chaty na Slané Vodě (755 m). A i tentokráte je cílem Babí hora. A to hned dvakrát. Mezi tím si dáme severní pól Slovenska, jak se někdy říká nejsevernějšímu místu u našich východních sousedů - Modralové, polsky Mędralowa a nebo Hala Mędralowa. Avšak před tím si dáme startovní pivo v kiosku u chaty a Míša, jak jinak, hranolky se startovní kofolou.

Původně jsem plánoval delší trasu přes dvě horské chaty severozápadně od Babí hory. Protože ale nemáme "otestovaného" Aleše, volím raději kratší okruh přes Gluchačky. I tak máme před sebou asi 45 km při převýšení přes 2 300 metrů. A to v podstatě je trasa na dva dny, protože první den vyrážíme až pozdě odpoledne. To máme před sebou jen asi 7 km, výstup pod vrchol Babí hory do bivaku. Takže času je dost.

Výstup na Babí horu a bivak

Vše snědeno a vypito, můžeme se vydat do lůna Oravských Beskyd, třetího nejvyššího pohoří na Slovensku. Okolo obůrky si to mašírujeme po žluté turistické značce, které se budeme držet až na Babí horu. Hviezdoslavovou alejí, která alejí již dávno není, a přes rozcestí Paseky (868 m) s přístřeškem a přes lokalitu Rovnie, kde kdysi stával mlýn, míříme k Hviezdoslavově hájovně. Ta je ale zavřená, neboť otevírací hodiny (út - pá 9.30 - 16.30, so a ne 10.00 - 17.00) jsme již propásli.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Přes rozcestí Hájovňa na Rovniach (885 m) pokračujeme k rozhledně u Hviezdoslavovy hájovny a dále vzhůru po strmém a kamenitém chodníku. Okolo to bouří, doufám, že se bouřky nesrazí a obejdou nás. A opravdu, nezmokneme. Bouřky nás hezky obejdou, takže nemusíme předčasně bivakovat u rozhledny Šťaviny, kde se zastavíme jen krátce. Vychutnat si hezkých pohledů na Chočské vrchy a Tatry. Výhledy jsou dnes ale slabé, vidíme jen siluety vzdálených hor.

Po levici necháváme vrch zvaný Bukovský grúň (1 230 m) a dále stoupáme. Míjíme přístřešek Šťaviny (1 275 m) a již je tady posezení s mapou a informační tabuli v lokalitě zvané na některých mapách Diablov stôl. Zřejmě podle stolových skalisek na zdejších horských loukách, starých pastvinách. Tady stoupání konečně polevuje.

Vyrážím napřed k bivaku. Míša se drží v závěsu, ale brzy zůstává vzadu. Medvěd na ni určitě nevybafne, toho bych zaplašil já. Uzobávám sladké borůvky, kterých jsou okolo doslova mraky. Hotové borůvkové moře. A už je tady bivak, bouda u vydatného pramene pod Ledovým sedlem, polsky przełęcz Lodowa (1 611 m). Přístřešek s pěknou půdou stojí ve výšce asi 1 539 metrů nad mořem.

Převlékám termotriko, když přicházejí dvě Polky se psem. Ajaj, to bude asi brzy řev, Míša se psů hrozně bojí. Drbu hafana za uchem, je přátelský, ale řev se zakrátko přesto ozve. Hafan Míšu usadil do borůvčí… Polky ale Michalku se smíchem vysvobodily, jak mi zakrátko líčí. A že jsem ji prý nepřišel zachránit a nechal ji napospas "lidožravému šakalovi"…

Babia hora, Malá Babia hora a Jalovecké sedlo

Fotíme úžasný západ Slunce. Na obloze se to ale nebezpečně honí, počasí zítra asi bude všelijaké. Na potemnělé obloze krásně svítí Měsíc i hvězdy, ale ten silný zákal asi zítra nadělá dost neplechy. To zjistíme ale až ráno, po předčasném budíčku, o který se nám postará ukecaná čtveřice při čelovkách. Už se neudržím a dosti nahlas říkám, čo to tam trepe za somariny.

Najednou se ozve zoufalé pískání na píšťalku, ten nejvíce ukecaný něco zaslechl. Medvěda… A píská, a píská. No hm. Jedna z holčin je ale bystřejší a říká, že to asi šlo shora. Na otázku, je-li někdo nahoře odpovídám, že nikdo, jenom medvěd… Hoši se omlouvali za předčasný budíček a šli si povídat k horní boudě. My jsme stejně už neusnuli, protože jsme se ještě dlouho tomu nečekanému setkání "s medvědem" smáli…

Ráno docela brzy vyrážíme vzhůru. K vrcholu nám zbývá necelých 200 výškových metrů. Míjíme horní přístřešek, který ale není vůbec tak komfortní jako ten "náš", a již jsme na hranicích s Polskem, u jednoho z hraničních kamenů, a zakrátko i na vrcholu Babí hory (1 725 m), která nás vítá hustou mlhou. Viditelnost tak 20 metrů. Je pořádně chladno i větrno. Takže se moc nezdržujeme a po lehké svačině (snídani) míříme západním směrem po hřebeni a po státní hranici.

Scházíme po kluzkých kamenech na travnatý hřeben. Přes Ledové sedlo (przełęcz Lodowa) a kótu Zlotnica se dostáváme do sedla Brána, przełęcz Brona (1 408 m). V mlze jsme si prohlédli neobyčejně strmé severní srázy Babí hory, které budeme zítra křižovat také. Nyní je ale našim dalším cílem Malá Babia hora (1 517 m, na slovenském rozcestníku 1 515 m) zvaná také Cyl. Dokonce nám konečně svítí sluníčko. I vršek Babí hory se na chvíli ukáže. Fotím koniklec bílý a velké trsy hořce tolitovitého. Ty nemohu minout bez povšimnutí. Samozřejmě fotím i okolní malebnou krajinu, která je nyní zalitá sluncem.

Nyní nás čeká táhlý sestup do Jaloveckého sedla. Hustým kapradím a borůvčím se bývalým hraničním průsekem spouštíme dolů. Za četných zastávek na borůvkovou dobrotu. Míjíme rozcestí Żywieckie Rozstaje a velký turistický přístřešek před Tabákovým sedlem. Na sedlo zvané Przełęcz Jałowiecka Północna (998 m) a nebo také Tabakowe Siodło (dříve tady vedly tabákové pašerácké chodníčky) je to již jen skok po krásném zalesněném hřebínku, s vrškem Jalowcowy Garb (1 017 m), na Jalovecké sedlo (995 m).

Baza namiotowa Głuchaczki

V Jaloveckém sedle opouštíme hřeben Oravských Beskyd a zamíříme doleva a dolů. Ani ne před měsícem jsem tudy scházel také, při treku na Babí horu a k chatě (schronisku PTTK) na Hali Krupowej. Dole nacházíme krásné hříbky, hotové bejky. Jenže je nemáme jak připravit, takže je necháváme na místě. S těžkým srdcem. Houbaři jistě chápou. A cestou vidíme další a další hlavy a maxihlavy…

Přes rozcestí (na cyklostezce) Pod Jaloveckým sedlem a Jalovec pokračujeme dolinou na rozcestí Vyšný tajch (850 m). Tajch tady ale již nenajdeme. Stále klesáme. Míříme k hájovně (horárni) Borsučie (790 m), ke které ale nedojdeme. Asi v půli cesty odbočíme doprava na neznačenou lesní stezku (zřetelně označeno malými směrovými tabulkami). Našim cílem je totiž baza namiotowa Głuchaczki, zvaná také baza namiotowa na przełęczy Głuchaczki SKPB Katowice (asi 830 m).

Zakrátko jsme nazpět na hřebeni a na slovensko-polské hranici. A na základnu je to jen skok. Už se těším na pivo, které se ale nakonec nekoná… K dispozici je pouze voda. Horká i studená, káva anebo herbata (čaj)… Nu což, i voda je fajn…

Severní pól Slovenska a bivak na Modralové

No, alespoň nebudeme mít žádné zbytečné zpoždění. Fotím perleťovce stříbropáska, ohniváčka celíkového a další motýly, kteří poletují po okolních loukách. Po krátkém relaxu v přístřešku se vydáváme na další cestu. Po hřebeni Oravských Beskyd, který spojuje Babí horu a Pilsko.

Míjíme rozcestí Horné Gluchačky (920 m) a po řádně strmém a kamenitém chodníku svižně stoupáme k vršku zvanému Mędralowa Zachodnia (1 024 m). Slunce do nás pere jako zběsilé, je pořádné vedro. Vybrali jsme si zase to nejteplejší období měsíce srpen… Po cestě potkáváme spoustu vyvrácených hraničních kamenů. Že by se Poláci chystali anektovat sever Slovenska a nebo naopak Slováci jih Polska? Vyvrácením hraničních kamenů to vždy začíná. Dnes je to již snad desátý patník válející se na zemi…

Náš cíl se pomalu blíží. Objevují se známé výhledy do Polska, zbývá nám poslední stoupání. Během něj se ukáže i Babí hora s Malou Babí horou. A v plné parádě proti modré obloze. Po blátivé cestě se dostáváme k vršku Modralová (1 150 m) a střecha staré salaše, kterou lze využít k pohodlnému bivaku, je již na dohled.

Scházíme k boudě, salaši a s radostí shazujeme bágly. Ještě to ale není konec. Musíme pro vodu. Necháváme Aleše hlídat a s Michalkou pokračujeme na Halu Kamieńskiego (1 100 m). Tam trochu laborujeme, kam zamířit. Zda-li přes vršek Magurka (1 114 m) a nebo směrem na sedlo Przyslop. Nakonec zvítězí druhá varianta, jen musím u pramene vykopat prohlubeň, založit novou studánku, ať lze nabrat vodu do petek. No však se brzy k nové studánce začaly slétávat "pipuše" z okolního lesa. Jen nádherná sova, puštík obecný (Strix aluco) sedící na větvi statné borovice, stále na nás hází nevšimáky. Tak alespoň díky za super foto.

Vracíme se na salaš. Stíny se prodlužují, sluníčko klesá k obzoru. Fotíme další nádherný západ Slunce a rozděláváme oheň. Brzy se ztrácí Aleš, má toho dnes dost. I Míša jde zakrátko spát. Já si chci ale ještě užít noční oblohy a zářící Mléčné dráhy. A také bych chtěl vidět nějaké ty opozdilé Perseidy, přestože maximum tohoto význačného meteorického roje bylo již před pár dny. A rád posedím i u ohně. A ano, Perseidy jsem viděl. I jsem si stačil něco přát.

• Trasa celého treku na turistické mapě
• Dokončení článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.