Pohoří Branisko je rozděleno 751 m vysokým průsmykem Branisko na dvě zhruba stejně velké poloviny. Vede jím velice křivolaká silnice, která byla v minulosti jedinou spojnicí mezi městy Levoča a Prešov. Tato cesta byla skutečným postrachem řidičů směřujících z Prešova na západ a nebo opačně. Zejména v zimě byl průjezd průsmykem velice komplikovaný a nebezpečný. Dnes naštěstí vede hlavní tah mezi těmito městy pět kilometrů dlouhým tunelem Branisko.

Branisko, geomorfologické členění

Hřeben Braniska a přiléhající minipohoříčko Bachureň podobající se strmému valu odděluje dva historické regiony - Spiš a Šariš, které jsou bohaté na přírodní a kulturní zajímavosti. Nejvyšším vrcholem Braniska je Smrekovica (1 200 m). Dalšími významnějšími vrcholy jsou Rajtopíky (1 024 m), Príkra (935 m) a Kravcová (1 036 m).

Branisko má velice komplikovanou stavbu, což umožnilo vzniknout řadě zajímavých přírodních útvarů. Z nich si připomeňme Lačnovský kaňon na Lačnovském potoce mezi obcemi Lačnov a Šindliar.

Branisko je pokryto hustými a obvykle smíšenými lesy. Nalezneme tady i krajinu luk, ze kterých se otevírají nádherné rozhledy po okolních pohořích. Zejména v době inverzí bývají rozhledy úchvatné. No a když je inverzní oblačnost tak akorát, v té správné výšce, pak se na západě objevuje Spišský hrad jako přízračný objekt zvedající se nad oblačným mořem. Jen škoda, že jsem při této příležitosti měl u sebe pouze digitál s vybitými baterkami …

Bachureň

Bachureň je ještě nižším pohořím než sousední Branisko. Nejvyšší vrchol Bachureň měří pouhých 1 081 m. Dalšími významnějšími vrcholy jsou Mindžová (920 m), Javor (931 m), Dlhé diely (823 m) a Marduňa (874 m).

Ačkoliv Bachureň se těsně přimyká k Branisku od nějž je oddělena Lačnovským sedlem (859 m), není součástí Tatransko - fatranské oblasti, ale náleží do tzv. Podhôľno - magurské oblasti. Narozdíl od Braniska je pohoří budováno především pískovci, jíly a slepenci. Rovněž je součástí flyšového pásma Západních Karpat.

Z turisticky nejatraktivnějších cílů na Bachurni je krom nejvyššího vrcholu zcela určitě jeskyně Zla diera poblíž obce Lipovce, která se nachází v dolomitové trosce na pomezí pohoří Bachureň a Branisko. Jeskyně Zla diera je místními obvykle nazývána Lipovecká jeskyně. Zlou díru si dnes můžete prohlédnout v doprovodu speleologů, podobně jako jeskyni Mŕtvych netopierov v Nízkých Tatrách.

Bachureň, geomorfologické členění

I Bachureň je zalesněným pohořím s množstvím luk a pastvin. Nedaleko vrcholu Mindžová (920 m) se nachází pískovcová soutěska Parkaň, která patří k nejzajímavějším soutěskám svého typu na Slovensku. Její délka činí dobrých 200 metrů a výška stěn až 10 m. V sousedství této soutěsky se nachází i několik menších ledových jeskyní jako Dymiaca diera, Ľadová jaskyňa, Priechodná jaskyňa, Pivniva a Vianočná jaskyňa. Nejdelší z nich měří 120 metrů a nejhlubší má hloubku 27 metrů, jejíž dno je celoročně zaledněné. Ostatní jeskyně si udrží ledovou nadílku po téměř celý rok.

Hornádska kotlina

Hornádska kotlina je poměrně komplikovaným geomorfologickým celkem Slovenska. Patří do Fatransko - tatranské oblasti o dělí se na čtyři poměrně odlišné podcelky. Jsou to Vikartovská priekopa, Hornádske podolie, Medvedie chrbty, Podhradská kotlina.

Z jihu je Hornádska kotlina ohraničena Spišsko - gemerským krasem (turistům známější Slovenský ráj a Muránska planina), Volovskými vrchy, Nízkými Tatrami a málo známými Kozími chrbty s Podtatranskou kotlinou od západu. Ze severu Hornádskou kotlinu ohraničují Levočské vrchy a nakonec na východě Branisko a Čierna hora.

Hornádska kotlina, geomorfologické členění

Přestože není Hornádska kotlina nijak zajímavá, co se týče výšek (nejvyšší vrchol Kačelák dosahuje pouze 677 m), zcela určitě patří k turisticky velice atraktivním oblastem. Vzpomeňme jen Spišský hrad, skalní město Dreveník, travertinovou kupu Sivá brada s četnými minerálními prameny, ale i Spišskou Kapitulu, město Levoča, Spišská Nová Ves aj.

Hornádska kotlina je budována převážně flyšovými horninami, vápenci a krystalickými břidlicemi. Reliéf Hornádské kotliny je poměrně pestrý, střídají se tady táhlé hřebeny s širokými údolími. Hornádska kotlina je silně zalesněna, převažují lesy jehličnaté se smrky a méně zastoupenou borovicí. Z listnatých stromů se hojně objevují buky a habr.

Prakticky celá Hornádská kotlina je odvodňována řekou Hornád. Podnebně patří Hornádska kotlina do mírně teplé oblasti s průměrnými letními teplotami 16 až 18 °C a průměrnými zimními teplotami -2 až - 5 °C. Sněhová pokrývka se obvykle udrží 60 až 100 dní, letních dní bývá v průměru 20 až 40.