Přechod Oravských Beskyd, dechberoucí slovenská hřebenovka; Beskydský Karpattrek (7)

Přechod Oravských Beskyd: Hřebenem Oravských Beskyd na Babí horu

Po opravdu teplé noci, kdy jsem musel spát jen ve spodním prádle na spacáku, se opět rozednívá. Podobně teplou noc v horách jsem mockrát nezažil, naposledy snad na Kavkaze v oblasti Uzunkol, kdy jsme ve výšce 2 700 m měli v noci neuvěřitelných +15 °C, a kdy se také nedalo spát…

Přesto jsem docela čerstvý, navíc natěšený na poslední etapu, která vede na nejvyšší vrchol celé této přes 200 km dlouhé trasy - Babí horu. Po opravdu lehké snídani uklízím na salaši, pořizuji poslední foto a provoněnou ranní krajinou se vydávám k východu.

Čtěte také: Beskydský Karpattrek (6), hřebenovka Oravských Beskyd

Opět navštěvuji nejsevernější bod Slovenska na vršku Modralová (Modrálová, 1 150 m) a přes rozcestí se značkou vedoucí na Schronisko Opaczne pod Jalowcem (2 a ? h) sestupuji do Jaloveckého sedla (995 m), ve kterém se ze slovenské strany připojuje žlutá TZ od hájenky Borsučia. Z Jaloveckého sedla mě čeká již jen stoupání.

Směr Schronisko Markowe Szczawiny

Přes Tabakowe Siodlo (998 m) a návrší Jalowiecki Garb (1 017 m), přičemž míjím pěkný nový turistický přístřešek, jenž by mohl v případě nouze posloužit jako dobrý bivak, se dostávám na rozcestí, na kterém se zatím souběžné zelená a červená TZ rozdělují. Zelená míří přímo po hranicích k vrcholu Malá Babia hora (1 517 m), červená si to směřuje k chatě pod Babí horou - na Markowe Szczawiny, kde jsem byl někdy před patnácti lety.

To rozhoduje. Hřebenovku jsem již několikrát absolvoval, proto opouštím hřebenovou linii (a hřeben zvaný Źywiecki Grzbiet) a mířím k chatě, která má být zcela nová a která nahradila původní dřevěnou chatu. Jsem opravdu zvědav. Přes Źywieckie Rozstaje a Czarnou Halu s množstvím pramenů a pěknými loukami (bývalými pastvinami) s porosty borůvek a dalším turistickým přístřeškem traverzuji severní úbočí Malé Babí hory.

Cestou se místy otevírají fantastické pohledy do údolí na polskou část Oravy. Cesta vede nitrem jednoho z nejmenších národních parků v Polsku, jenž se jmenuje Babiogorski Park Narodowy. Dnešní rozloha tohoto národního parku, jenž byl vyhlášen již v roce 1954, činí 1 045 ha. Procházím lesem s ohromnými staletými buky, habry a dalšími dřevinami, podrost se zelená nekonečnými porosty kapradin. Opravdu krása.

O kus dále, kde začínají převažovat smrky, je vidět mrtvý les. Buď zde řádil kůrovec a nebo emise. Tak či tak, výsledek je stejný. Po cestě je řada informačních tabulí se zajímavostmi o místní přírodě. Stále čekám, že některá tabule mě navede k plesu Markow Stawek, u kterého jsem ještě nikdy nebyl, místo toho se za zákrutou objevuje chata. Vůbec ji nepoznávám, se starou chatou nemá mnoho podobného. Moderní prosklená budova budí spíše dojem drahého hotelu než horské chaty. Přesto je tady možnost, v případě obsazení všech lůžek, přespat na zemi ve vlastním spacáku.

V masívu Babí hory má být ples, či spíše plísek, více. Jestli dobře počítám, tak celkem 11 - Marków Stawek, Maly Stawek, Suchy Stawek, Czarne Oko, Mokry Stawek, Zimny Stawek, Morskie Oko, Buczynowy Stawek, Orawski Duźy Stawek, Mulowy Stawek a Orawski Maly Stawek. Cíl pro některou z budoucích návštěv Babí hory…

Vzhůru na Babí horu

Protože je ještě brzy a na chatě ticho (opět jsem vyrážel před sednou ranní), zastavuji se jen krátce. Pak nabírám jižní směr a strmým stoupáním po kamenitém chodníku mířím opět k hlavnímu hřebeni Oravských Beskyd.

Do sedla Brona (Brána, 1 408 m) je to asi půlhodina. Ještě kousek pod sedlem, pod posledním strmým výšvihem, je slabý pramínek vody, takže je možno v případě potřeby doplnit láhve. Já již vystačím s tím, co mám v batohu, pod Babí horou na cestě na Slanou vodu je vydatný zdroj vody.

Konečně jsem v travnatém sedle mezi vrcholy Malá Babia hora a Babia hora. Nikde nikdo, hory jsou neobyčejně tiché. Dnes jsem ještě nepotkal jediného turistu. To ale není ztěžování, naopak, po včerejším Pilsku jsem vděčný za chvíli klidu. Shazuji batoh, pořizuji pár fotografií a mířím kus nazpět, nemohu minout druhý nejvyšší vrchol pohoří i celé své trasy - Malou Babí horu (1 517 m), ze které se otevírají nádherné výhledy na Babí horu. Jenže nyní je, bohužel v protisvětle…

Vracím se do sedla Brána a dávám pořádnou snídani, ráno při východu to byl jen takový pišingr. Babí horu mám jako na dlani, konečně mám možnost si ji vychutnat i ze sedla, ve kterém jsem stále sám. Po relaxu opět nahazuji na záda batoh a vydávám se na poslední stoupání tohoto treku. K vrcholu Babí hory je to asi hodina.

Táhlým stoupáním se dostávám na kótu Kościolki (1 580 m). Během stoupání je krásně vidět ledovci rozervané severní stráně Babí hory, které jsou názornou ukázkou glaciálního reliéfu této části Oravských Beskyd. V době ledové se tady rozkládalo 8 ledovců (7 na polské straně a jeden na straně slovenské) s celkovou rozlohou asi 10,5 km². Ledovce dosahovaly tloušťky až 300 m.

Přes ploché zatravněné sedlo Zimna Przelecz (1 611 m) s množstvím vystupujících skalek se dostávám pod kamenitou pyramidu Babí hory. Ještě kousek a již je tady samotný vrchol Babí hory (1 725 m), nejvyššího vrcholu Oravských Beskyd, třetího nejvyššího pohoří Slovenska.

Sestup směr Slaná voda

Na vrcholku Babí hory dnes potkávám první turisty. Je jich tady do deseti, čekal jsem, že vrchol bude obsypán. Asi krize dorazila i do Polska a i polští turisté chodí do hor méně. Tomu by nasvědčovala zkušenost z polských chat v předchozích dnech…

V duchu přemítám, že možná i turistický ruch je důkazem toho, že se dnes finance distribuují stále nerovnoměrněji a nespravedlivěji. Stále větší objemy produkce končí v rukou stále užšího okruhu lidí. Takovýto systém ale nemůže dlouho fungovat a nutně spěje ke kolapsu. Ať již samovolnému a nebo násilnému. Taková koncentrace korporátní moci, které jsme dnes svědky, nemůže fungovat ani v ekonomii, ve společnosti. Nefunguje (na ekvivalentech) ani v přírodě, ani ve fyzice… Ale pojďme raději zpět k horám.

Konečně uléhám do trávy, zouvám pohorky a vytahuji svačinu a vodu. Hodilo by se i vrcholové pivo, to jsem ale s sebou netáhl. Beztak by "nepřežilo" bez úhony. Konečně mám čas bilancovat. Jsem spokojen, že se trek vyvedl, že jsem dospěl téměř do cíle. Zpočátku jsem si totiž úspěšností nebyl tolik jist. Trek se obešel bez otlaků, bez kolapsů i opruzenin, bez střetů s blbci a politikou. Nepotkal jsem ale žádného medvěda, jsem narážel na stopy vlků. Ale ani ty jsem nepotkal… Celou dobu mi přálo počasí a sluníčko, propršel jen jeden den v oblasti Jablunkovského mezihoří. Co více si přát!

Navštívil jsem celkem čtyři chráněné krajinné oblasti - CHKO Beskydy, CHKO Kysuce, Źywiecki Park Kajobrazowy a CHKO Horná Orava, jeden národní park - Babiogorski Park Narodowy a nespočet přírodních rezervací. Přespal jsem na čtyřech horských chatách, navštívil jsem jich ale více. Míjel jsem řadu salaší a bud či turistických přístřešků vhodných k bivaku. A ve výčtu dalších zajímavostí by se určitě dalo pokračovat dále.

Výhledy jsou dobré, ale díky silnému oparu jen tuším hřeben Tater, vrchol Velkého Choče a dalších vrcholů a pohoří. Dobře je vidět jen Oravská Magura, Oravská přehrada a polská Orava.

Po odpočinku na vrcholu se konečně vydávám do civilizace směr Slaná voda a Oravská Polhora. Po upravené cestě sestupuji nejprve po krásných vysokohorských loukách k jihu. U turistického přístřešku pod Babí horou se chodník lomí k západu. Těšil jsem na tu cestu k dalšímu přístřešku, u nějž je příjemné posezení a především vydatný pramen vody. Jenže…

Jenže pěkný chodník vzal za své a místo toho je tady vyskládána autostráda kamením. Kosodřevina je vysokána, po kamenech se kráčí "výborně". Tento zločin spáchaný na původním turistickém chodníku se táhne dokonce až dolů do lesa!! Tuším, že za tímto úchylným projektem budou stát evropské fondy. A nemýlím se. Doma nacházím stránku o tomto "úžasném" projektu - www.sopsr.sk. I zdůvodnění je praštěné. Proč se nemohu zbavit pocitu, že šlo jen o to se napakovat na zbytečném projektu, jenž přírodě, turistům a dokonce ani domorodcům nic nepřinese?

Ta šílená cesta nemá snad konce. Ta kamenná nepatřičnost se dokonce táhne po louce na Polaně Hučiska a pokračuje i do lesa! Na Babí hoře jsem byl naposledy v roce 2009, kdy to tady ještě vypadalo O.K. Asi šlo o to, aby ten hrůzný chodník byl vidět až z Oravské Polhory (odkud je opravdu jasně vidět).

"Neuvěřitelná" cesta domů

Přes Šťaviny (1 275 m) s dalším přístřeškem sestupuji dolů k Hviezdoslavově hájovně (ten spodek by opravdu neškodilo lépe proznačit, hory neznalý návštěvník bude mít s orientací problémy) a dále přes rozcestí Paseky (868 m) kolem dalšího přístřešku po pěkných loukách (lesní cestě) až k chatě Slaná voda. Nezdržuji se, spěchám do Oravské Polhory na autobus.

Krátké stoupání, pár zatáček, ohlédnutí se za Babí horou a finální táhlý sestup do Oravské Polhory. Z rozcestí Oravská Polhora, jednota (676 m) odbočím doleva k autobusové zastávce. Tam ale zjišťuji, že mám téměř dvě hodiny času, autobus do Námestova jede až ve čtvrt na čtyři.

V Námestove mě opět čeká další hoďka. Dopravit se někam dále je opravdu problém. Do Trstené (Tvrdošína) jak na potvoru nic nejede. Autobus do Dolného Kubína jede chvíli před tím, než sem dorazí autobus do Žiliny. Dálkačem směr Banská Bystrica nechci, musel bych jet do Ružomberka, je to zajížďka.

No, v Žilině, kam jsme se linkou spolu s několika dalšími nešťastníky v podvečer konečně doplazili zjišťuji, že do Ostravy žádný autobus již nejede a vlak až za tři hodiny. Dokonce není možnost se dopravit ani do Čadce, kde by snad byl nějaký přípoj… Navštěvuji místní "picerku", dávám obědovečeři a pár piv s kofolou a vlakem se konečně dopravuji do ocelového srdce naší republiky, kde stíhám dokonce poslední tramvaj, takže doma jsem krátce po půlnoci…

Tímto "děkuji" všem veřejným, regionálním a soukromým dopravcům za "příjemnou" devítihodinovou projížďku. Příště půjdu nazpět asi pěšky a nebo si do báglu přibalím kolo, na kterém to zvládnu rychleji. Doufám, že vašich služeb již letos nebudu muset využít. Ledaže byste se konečně navzájem domluvili a spoje předělali tak, že budou na sebe alespoň trochu navazovat. Ale co, na závěr cesty jsem již zapomněl a ten Beskydský Karpattrek stal, i přes tuto nepříjemnost, skutečně za to.

Závěr

Beskydský Karpattrek je náročným trekem, na nějž je potřeba mít něco našlapáno. Potřebná není jen fyzická zdatnost, ale také psychická odolnost. Trasa vede po značných turistických cestách, pár krátkých úseků po asfaltových komunikacích. Orientační problémy na trase nečekejte, obejdete se i bez satelitu, postačí dobrá mapa. Na trase je dostatek turistických chat i nouzových bivaků (přístřešků).

Celková délka trasy je 227 km, převýšení činí solidních 11,25 km. Optimální délka treku je 10 dní, dá se samozřejmě zvládnout i za kratší čas. Stejně tak i za čas delší. Já trasu absolvoval za týden, ale neměl jsem tolik času si vychutnat okolní přírodu. Příště bych (v případě dostatku času) asi volil kratší etapy. Zajímavé body na trase tohoto Karpattreku si můžete prohlédnout a proklikat na MAPĚ KARPATTREKU.

Karpattrek pas, Beskydský Karpattrek
Beskydský Karpattrek a pas vás zavedou na hřebeny Moravskoslezských Beskyd, Jablunkovského mezihoří, Kysuckých Beskyd a Oravských Beskyd. Beskydský Karpattrek vás tak protáhne beskydskými hřebeny z Hostašovic až po Babí horu resp. Oravskou Polhoru takovými vrcholy jako je Radhošť, Smrk, Lysá hora, Gírová, Velká Rača, Úšust, Pilsko či Babí hora.

Co to vlastně je Karpattrek? Jedná se o náročnou vícedenní hřebenovou túru, kterou lze absolvovat buď na těžko a nebo také s poměrně lehkým batohem. Na trase každého plánovaného Karpattreku je totiž relativní dostatek turistických chat a…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.