Treking > Karpattreky > Beskydy, přechod beskydského hřebene aneb Beskydský Karpattrek (3) z Hostašovic do Oravské Polhory
Beskydy, přechod beskydského hřebene aneb Beskydský Karpattrek (3) z Hostašovic do Oravské PolhoryHřebenovka Beskyd26.6.2012 | Otakar Brandos
Po náročné úvodní části Moravskoslezských Beskyd a relaxu na Ostravici (418 m) se konečně dostávám k pokračování přechodu. I počasí se umoudřilo a po dešti, jež svlažoval beskydská úbočí, není ani památky. 3. den: Lysohorská hornatinaHned z úvodu je dnešní etapa poměrně ostrá a začíná výstupem na Lysou horu (1 323 m), nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd. Za řekou Ostravice se cesta začíná zvedat a nenarovná se dříve, až na vrcholu Lysé hory. Proti proudu říčky Sepetný stoupám vzhůru. Šel i jel jsem tudy mnohokrát, nejen na Lysou horu, ale i na oddílový srub, jenž máme kousek za hotelem Sepetná (dříve Montér). S těžkým báglem tudy jdu ale poprvé. V tom davu (je neděle), jenž se valí k vrcholu, vypadám jako exot. Ostatní jdou v sukýnkách a s malými baťůžky (či bez), jen já se táhnu s takovouto "mrchou" na zádech. Ale co, tyto davy za vrcholem Lysé zmizí a já si opět užiji ticha. Čtěte také: Beskydský Karpattrek (2), hřebenovka Moravskoslezských Beskyd Mezi vrcholy Tribulka (691 m) a Smrčina (810 m) cesta na Lysou odbočuje doprava a kolem známé "Opičárny" míří dále. Sluníčko peče již od rána, takže se snažím držet spíše ve stínu. Moc to ale zatím nejde… Asfaltka vede až k rozcestí Butořanka (730 m), ze kterého se již pokračuje po nezpevněné cestě a po loukách. Nad několika chatami na Butořance se konečně otevírá fantastický výhled. Jako na dlani mám svou předchozí trasu s dominantním vrcholem Smrk (1 276 m), krásný Ondřejník (964 m) a řadu dalších vrcholů. Dohlednost je skvělá, vzduch se po dešti opravdu pročistil. Kolem bývalé Ostravské chaty stoupám na další rozcestí zvané Lukšinec (953 m). Štrúdl lidí se roztáhl, někteří jsou vepředu, jiní vzadu. Na rozcestí je přístřešek a klády, na jedné z nich se na chvíli uvelebuji a dávám lehkou svačinu. Další cesta vede po širokém kamenitém chodníku. A pěkně svižně vzhůru. Námaha je ale eliminována pěknými výhledy, které se stále častěji z cesty otevírají. Konečně se dostávám na dohled vrcholu. Dávám další pauzu. Jednak proto, abych se zbavil dvou užvaněných bosorek, které se za mnou táhnou od Lukšince a nezvřou hubu a jednak proto, že na Lysé bude určitě narváno. A davy já opravdu nemusím. Lysá hora, VisalajeKdyž je konečně klid, dorážím poslední výškové metry na vrchol Lysé hory (1 323 m). A je tady opravdu plno. Slezská chata je rozestavěná, Bezručka se snad ještě ani nezačala stavět, každopádně je vrchol Lysé hory pěkně rozrýpaný. Z vyhlídky na vrcholu dělám pár foto, pokochám se skvělými rozhledy směrem k Nízkému Jeseníku a Podbeskydské pahorkatině i na Ostravsko a mířím na pivo. V Šantánu je ale fronta, stejně tak v Kameňáku. Zase až tak velkou žízeň, abych stál půlhodinovou frontu na pivo, nemám. Beru bágl a "utíkám" z vrcholu. Ještě proletím hřebeny Malé Fatry a Kysuckých Beskyd, jako na dlani je celý pás hor od Strážova ve Strážovských vrších, přes Kľak na Malé Fatře až po Velký Rozsutec. Tatry ale nevidím, zase až tak dobrá dohlednost není. Nevidím ani Babí horu, můj cíl. Scházím po sjezdovkách dolů a mířím na Visalaje. Navíc řeším technický problém GPS versus reál. GPS, podobně jako elektronické mapy asi neumějí počítat trasu se započtením koef. Převýšení, ale počítají pouze přímou vzdálenost. Registroval jsem to již dříve, ale teprve nyní sleduji podrobněji. Podle GPS je to z Ostravice na Lysou necelého 7,5 km, podle značkařů (a směrových tabulí) 8,5 km. To dořeším po skončení treku, ale tuším, že naměřenou vzdálenost cirka 210 km budu muset poopravit na nějakých 230 km. Uvidíme. Lysá hora je z této strany k turistům poněkud přívětivější. Sestup (výstup) je znatelně povlovnější než ze směru od Ostravice. Nazpět se otevírají pěkné pohledy k vrcholu Lysé hory, hned si ji fotoaparátem zvěčňuji. Tak dobré počasí tady vždy nebývá, Lysá hora patří k místům s vysokým ročním úhrnem srážek. Přes rozcestí Zimný (1 080 m) sestupuji smíšeným lesem s velkým zastoupením buku a za pěkných výhledů k vrcholu Travný (1 203 m) k rozcestí Pasička (851 m), kde definitivně opouštím cestu vedoucí vzhůru na Lysou horu a po svažujícím se lesním chodníku kráčím vstříc krásným loukám v okolí osady Vyšní Mohelnice. Osobně považuji tuto část beskydské hřebenovky za nejkrásnější krajinářský úsek. Snad mi dáte za pravdu po shlédnutí připojených fotografií. Vyšní Mohelnice a Bílý KřížPřes pastviny a kolem řady krásných roubených chat míří červená turistická značka na rozcestí Vyšní Mohelnice (750 m) a dále po krásných loukách s výhledem nazpět k masívu Lysé hory k dalšímu rozcestí Ježánky (750 m). Tady červenou značku, která míří na Visalaje (asi 1/2 km), opouštím a modré TZ stoupám na Bílý Kříž. Chodník se opět prudčeji zvedá, ale po překonání necelých 160 výškových metrů jsem na Bílém Kříži. K výčepu na chatě Sůlov či Baron - Kysuca je to opravdu již jen kousek. Dávám přednost slovenské chatě (došel jsem přesně na hranici ČR a Slovenska), od venkovního posezení před chatou se totiž otevírají krásné výhledy na Malou Fatru, které si nemohu nechat ujít. Dnes mám za sebou cirka 18 kilometrů a hodně přes tisíc výškových metrů. A to jsem teprve v polovině dnešní plánované etapy. V případě potřeby lze na Bílém Kříži trek přerušit a přespat za levné peníz. Hlady ani žízní tady také nezemřete. Pokud vás nohy ještě dostatečně nebolí, můžete klidně pokračovat se mnou dále na hřeben Polomu. Hraniční hřeben PolomuDávám kofolu a pivo, polaskám se pohledy na hřebeny Malé Fatry, Javorníků i Beskyd a pokračuji dále. Kolem kaple nad chatou Baron - Kysuca se vydávám po červené TZ a po státní hranici na hřeben Polomu. Hřebenovka je to krásná, ale dnes je tady chodník ne tak skvělý. Slovinci pro to mají krásný výraz "puť zajebana". K tomu se ale dostanu dále. Kolem řady soukromých chat se dostávám k pěkné vyhlídce na hřebeni Polomky (983 m) do údolí Morávky. Opravdu krásné scenérie, kterou nelze nevyfotit. Vlevo se dokonce ukazuje Lysá hora, ani se nechce věřit, že je již tak vzdálená. Přes rozcestí nad Klokočovem (960 m) mířím po kamenitém lesním chodníku do Sedla pod Malým Polomem (990 m). Chodník tady traverzuje severní úbočí Malého Polomu (1 060 m), jenž není přístupný. To kvůli stejnojmenné přírodní rezervaci. Další cesta je sice bez velkých stoupáků, zato si ale zaslouží označení "puť zajebana". Na chodníku totiž leží velké množství popadaných stromů po nějaké nedávné vichřici a překonávání těchto překážek připomíná spíše opičí dráhu. Navíc se můj postup výrazně zpomaluje, takže to odhaduji na chatu Skalka tak okolo půldeváté večer. Za rozcestím Čuboňov dávám lehkou sváču a mašíruji dále. Času opravdu není nazbyt. Na rozcestí pod Burkovým vrchem (1 031 m) je to sice asi půlhodina, ale díky opičí dráze to jde znatelně pomaleji. Již chápu, proč trojice cyklistů, které jsem potkal za Polomkou, byla tolik znavena a konsternována. Na rozcestí pod Bůrkovým vrchem (970 m) je znát, že se Slunce kloní k obzoru. Navíc fouká vítr a ženou se husté cirry, které hlásí blížící se frontu. Proto zavrhuji alternativní bivak na Muřinkovém vrchu a chci dojít na chatu Skalka. Muřinkový vrch (975 m) podcházím a dostávám se na pěknou louku s pramenem vody a kamennou kapličkou na rozcestí Muřinkový vrch, kaple (940 m). Před sebou mám rozlehlý vrch Velkého Polomu (1 067 m) s řadami skal pod vrcholem. Celé jeho západní i jižní úbočí je odlesněno, takže působí poněkud zvláštně, že turistická značka se z této strany vrcholu vyhýbá, ale míří si to pěkně po vrstevnici po jižním úbočí. Až na rozcestí Pod Velkým Polomem (1 005 m), odkud míří k vrcholu Velkého Polomu modře značená odbočka. Po rozježděné cestě scházím ke Kamenné chatě. Ta je ale zavřená, v neděli mají otevřeno jen do 17.00… Naopak rozhledna Tetřev je ještě otevřená. Trochu těžko pochopitelné. Od Kamenné chaty (950 m) po široké lesní cestě kráčím vstříc rozcestí Kostelky (936 m), chatě Severka a konečně chatě Skalka, kde zastihují chataře v dobré náladě. Přestože chatu nemají po víkendové firemní akci uklizenou, nechávají mě přespat. Dokonce i nějaké to pivo se najde. Nezbývá než chatařům na Skalce poděkovat a vychutnat si přístřeší a teplé sprchy. Dnešní etapa byla totiž opravdu náročná a den byl horký. A v noci skutečně pršelo, takže jsem dvojnásob rád za poskytnuté přístřeší. Zítřejší den, kdy mě čeká již další geomorfologický celek - Jablunkovské mezihoří, bude také náročný. Ne ani toliko převýšením, ale deštivým počasím. O tom ale zase až v příštím pokračování.
Karpattrek pas, Beskydský Karpattrek Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názorDalší související články:+ Beskydský Karpattrek (2), hřebenovka Moravskoslezských Beskyd+ Beskydský Karpattrek (1), přechod Moravskoslezských Beskyd + Krásná túra hřebenem Veřovických vrchů z Mořkova do Veřovic + Túra přes posvátný Radhošť, turistické trasy v Beskydech + Válení se po beskydské Kněhyni + Vzhůru na Smrk - beskydskou Monte Rosu + Smrk v zimním hávu + Beskydy Moravskoslezské, horské chaty a ubytování v Beskydech + Výstup na Lysou horu (1 323 m) severozápadní cestou + Lysá hora v Beskydech – královna horských výhledů v Česku? + Z Pinduly na Radhošť a Pustevny, turistika v Beskydech |
|