Nízké Tatry, hřebenovka aneb přechod hlavního hřebene úžasného pohoří na středním Slovensku

Hřebenovka Nízké Tatry - přechod hlavního hřebene Nízkých Tater + bivaky a prameny (studánky)

Hřebenovka Nízkých Tater je jedním z nejnáročnějších a možná vůbec nejdelším hřebenovým přechodem na Slovensku vedoucím ve vysokohorských polohách. K jejímu zdolání potřebuje středně trénovaný turista uvyklý chůze se zátěží 4 - 5 dnů. Řada extrémních turistů je však schopných přejít asi 90 km dlouhý hřeben do 24 hodin.

Tyto výkony však není nutné následovat. Naopak. Poseďte na některém z vrcholů, užijte si krásného západu Slunce z některé z chat či útulen, kochejte se nádhernými výhledy a fantastickou okolní krajinou. Odměněni budete těžko opakovatelnými zážitky a vjemy, které ve vás zůstanou navždy.

Upozorňuji, že všechny v textu uvedené časy jsou čistými časy pochodu. Samozřejmě, že jejich délka je dána nejen stavem terénu, ale zejména vaší fyzickou kondicí. Takže vaše časy se nakonec mohou od námi uvedených poněkud lišit. Časy přechodů vznikly zprůměrováním dob jednotlivých kontrolních přechodů, které jsme podnikli vždy s "plnou polní".

Jelikož tady jde jen o čisté časy, je nutné k nim vždy připočíst časy na odpočinek. Jeho optimální délka je tak asi 10 až 15 minut za hodinu, pokud např. fotíte, tak i více. Zároveň je vždy rozumné počítat i s časovou rezervou pro případ nepředvídaných okolností. Na konci jednotlivých denních etap jsou uváděny optimální časy potřebné k jejich zdolání, v textu průběžně polohy vybraných bodů podle tabulky.

Donovaly, Kečka, Kozí chrbát, Hiadeľské sedlo (0 h; 1 h 05 min; 1 h 50 min; 2 h 10 min)

Na hřeben nastoupíme v osadě Donovaly, kde nás bez větších problémů dopraví některý z četných autobusů z Ružomberka. U zastávky autobusu přejdeme přes cestu a dostaneme se k prvnímu rozcestníku. Odsud až do Telgártu půjdeme neustále po červené značce.

První úsek vede po asfaltové cestě kolem lyžařských sjezdovek zhruba k jihu. Po čtvrthodině se dostáváme na "křižovatku", na které se vydáme doleva k božím mukám schovaným pod mohutnými stromy. Odsud pokračujeme po asfaltu ještě pět minut, než odbočíme doleva do lesa na sypanou lesní cestu, po které budeme pokračovat dále.

Cesta nejprve mírně stoupá, pak se ale napřimuje. Po necelých 10 minutách se objevuje malá lesní mýtina, na které budeme odbočovat vlevo na další lesní cestu. Pokračujeme lesem s hustým porostem až na širší vozovou a značně kamenitou cestu, která se objeví po dalších asi 20 minutách.

Následuje krátký, ale strmý výstup a pak rovinka. Vlevo od cesty se objevují kamenná moře pod vrcholem Štrosy a my se dostáváme po dalších deseti minutách chůze na větší louky, kde se cesta stáčí doprava a hned zase vlevo vzhůru. Je tady otevřená bouda pod Štrosy a stopy po dřívější intenzivní pastvě.

Pustíme se po chodníku do protějšího svahu. Vpravo u cesty se objeví hadice, ze které teče voda. Její průtok je ale obvykle dosti nízký. Následujících asi 7 minut stoupáme lesem, než se dostaneme na louky pod vrcholem Kečka (GPS 18).

Z vrcholu pokračujeme mírným sestupem do sedla Hadlanka. Tady se dostáváme po dalších 25 minutách. Pokračujeme strmě vzhůru na vrchol Kozí chrbát (GPS 19). Vyvřelé horniny jsou tady nahrazeny horninami usazenými. Díky nim se na tomto vrcholu objevuje chráněná vápnomilná flóra. Vrchol poskytuje krásné výhledy na okolní kopce, k východu je však výhled stíněn masívem Prašivé.

Na podzim jsou krásné výhledy umocněny rudou barvou zrajících jeřabin, které tady rostou. Z vrcholu již následuje prudký sestup do Hiadelského sedla, do kterého se dostáváme po 20 minutách. Zároveň se dostáváme na hranice Starohorských vrchů a Nízkých Tater.

Sedlem vede vn elektrické vedení, pod sedlem je pramen vody a vlevo u cesty směřující do Korytnice je uzavřená bouda. Od roku 2008 je v sedle postaven turistický přístřešek (útulna), jenž lze legálně využít k jednorázovému přespání. V sedle se dále sbíhají žlutá značka ze sedla Hadlanka a modrá značka z Hiadelské doliny.

Prašivá, Veľká Chochuľa, Sedlo pod Skalkou (3 h 15 min; 3 h 50 min; 4 h 50 min)

Z Hiadelského sedla (GPS 10) pokračujeme po červené směrem na Prašivou. Po prvních deseti minutách stoupání lesem přijdeme k lesnímu výseku, který umožňuje omezené pohledy do Hiadelské doliny. Tady se cesta stáčí vlevo a začíná stoupat ještě strměji. Za další asi tři minuty narazíme na významovou odbočku k nedalekému vodnímu prameni (chodník je hůře patrný). Les pomalu ustupuje, až se konečně rozevřou úchvatné pohledy zejména k jihu.

Cesta pokračuje kosodřevinou. Konečně následuje vrchol Prašivé, který však není označen žádným rozcestníkem. Podle mapy jde o nižší ze dvou přiléhajících vrcholů. Vyšší vrchol má ale pěknější rozhledy. Lze odsud přehlédnout polovinu Nízkých Tater, Velkou i Malou Fatru, Slovenské rudohorie, Chočské vrchy, Západní a zčásti i Vysoké Tatry. Skutečně fantastické rozhledy, za kterými se tady vyplatí "plahočit".

Z Prašivé pokračujeme po mírném sestupu táhlejším mírným stoupáním na Malou Chochulu, na kterou se dostaneme za 15 minut. Další více jak čtvrthodinku nám trvá zdolání Velké Chochule (GPS 46). Tady se můžeme zvěčnit do vrcholové knihy. Výhledy jsou odsud rovněž fantastické. Kousek pod vrcholem se na hřeben napojuje zeleně značená cesta ze Sopotnické doliny. Pokračujeme dále. Z Velké Chochule následuje sestup po travnatém hřebeni.

Asi po čtvrthodině míjíme kříž, který stojí na místě neštěstí českého sportovce. Kousek pod vrcholem se také nachází pomník z období SNP, kdy zde 9.1.1945 zahynulo pět lidí z Liptovské Lúžne, kteří pomáhali partyzánům. Následuje sestup. Překonáváme porosty kosodřeviny na rovnějším úseku a traverzujeme kosodřevinou porostlý vrchol Skalka. Chodník tady kličkuje v porostech kosodřeviny. Vycházíme na rozlehlé louky a dostáváme se k rozcestníku v Sedle pod Skalkou (GPS 40). V případě potíží můžeme odsud sestoupit po žlutě značeném chodníku do Liptovské Lúžne.

Latiborská hoľa, Ďurková, turistická útulna Ďurková (5 h 35 min; 6 h 35 min; 6 h 50 min)

Veľká hoľa se traverzuje po jihovýchodním převážně travnatém úbočí. Následuje sestup a po asi 10 minutách se ocitáme na rozcestí s modrou značkou vedoucí do osady Magurka přes Mestskou horu na severním úpatí této části hřebene. Na sousední vrchol – Zámostskou holi to pak trvá ještě dalších asi 15 minut a na rozcestí (GPS 50) pod ní necelých 20 minut. Nachází se tady další z pomníků SNP (jehož text je ale dnes již prakticky nečitelný) a spojka se žlutou značkou od Magurky a z Jasenianske doliny.

Pod tímto sedlem (na jih, z našeho pohledu vpravo) je pramen vody a salaš. My ale pokračujeme na Ďurkovou, na jejíž kamenitý vrchol nám to zabere dalších 30 minut. Výhledy jsou odsud krásné, podobně jako z okolních vrcholů. Zejména masív Skalky tady dominuje.

Sestoupíme do Sedla Ďurkovej (GPS 38), kde bych doporučil opustit červenou značku a zamířit si to doprava po zelené a modré značce (směrem do Lomnisté doliny) k turistické útulně Ďurková (GPS 8), na kterou je to odsud pět minut a nikoliv 15, jak udává značka na rozcestníku v sedle. Na dnes obhospodařované Ďurkové bych doporučil ukončit první den přechodu a přespat.

Na tuto první etapu je dobré počítat s celkovým časem asi 10 hodin, pomalejší až 11 či 12 hodin. Tuto etapu lze zkrátit přímým nástupem do Hiadelského sedla z Korytnice.

Chabenec, Poľana, Dereše (7 h 40 min; 8 h 45 min; 9 h 25 min)

Druhý den musíme vystoupat nazpět na hřeben. To nám zabere necelou čtvrthodinku. Pak již pokračujeme po červené směrem na Chabenec (GPS 13) táhlým stoupáním po travnatém hřebeni. Zhruba 15 minut za rozcestím se po levé ruce objeví velké kameny, předzvěst toho, že na vrchol to již máme jen asi 20 minut. Na vrcholu se pak můžeme pokochat fantastickými rozhledy (je-li viditelnost) a nahlédnout do vrcholové knihy.

Následuje prudký asi desetiminutový sestup do Chabeneckého sedla (GPS 14). Cesta na Kotliská je bez většího převýšení. Po pravé ruce pak můžeme pozorovat prudké lavinové žlaby závěru Lomnisté doliny na svazích masívu Skalky.

Na Kotliskách se cesta prudce stáčí doleva (a vyúsťuje zde žlutá značka ze Skalky) a klesá do Krížského sedla (GPS 22), které je významnou křižovatkou turistických chodníků. Výstup na Poľanu je již jen procházkou, která bývá často odměněna možností spatřit kamzíky. Na Polaně se pro změnu napojuje na hřeben žlutá značka z Bôru a Siné.

Na Polaně se chodník opět stáčí, tentokráte doprava a pokračuje po travnatoskalnatém hřebeni zbrázděném širokými a rozdupanými chodníky na Dereše. Nejprve sestoupíme do Sedla Poľany, kde je rozcestí se žlutou značkou vedoucí z Jasné. Tady nám to bude trvat necelou čtvrthodinu. Další necelou čtvrthodinu po opuštění sedla narazíme na první úsek "kachliček" – dlážděného chodníku. Po dalších pěti minutách se objeví již souvislý pás vedoucí v podstatě až na Ďumbier. Tam je ještě ale cesta daleká. Před tím musíme vystoupit na Dereše (GPS 6).

Chopok, Chata M. R. Štefánika (9 h 50 min; 11 h 10 min, resp. 12 h)

Z Dereší pokračujeme dlážděným chodníkem dolů na rozcestí značek. Objevují se první lyžařské vleky. Po 20 minutách přicházíme na rozcestí na Chopku, kde je umístěna kovová tabule s panoramatem Slovenského rudohoří. Ke Kamenné chatě (GPS 16) je to již jen skok. Tady se můžeme občerstvit a nebo doplnit zásoby vody (za poplatek – voda tady není, musí se dovážet).

Na tomto úseku se opět na červeně značenou hřebenovku napojilo několik žlutě a modře značených chodníků ze Srdiečka a z Jasné. Pak sestoupíme do Demänovského sedla (35 min, GPS 5), ale hned vzápětí stoupáme do Krúpova sedla (15 min), které je jedním nejvýznamnějších rozcestí značených cest v Nízkých Tatrách.

Během této cesty se otevírají krásné pohledy do Bystré doliny, kde se nacházejí známá střediska a chaty jako Kosodrevina, Srdiečko či Trangoška. Odsud pak můžeme ještě vyjít na nejvyšší vrchol Nízkých Tater – Ďumbier (GPS 7).

Do sedla se pak musíme vrátit, neboť další cesta k Chatě M. R. Štefánika je dočasně uzavřena. Čistého času nám to zabere asi 45 minut. Z Krúpova sedla, ze kterého se mimo jiné můžeme vydat na Krakovou holi pak již jen sestupujeme po jižním a jihozápadním úbočí Ďumbieru k chatě M. R. Štefánika.

Nejprve přes kamenná moře na Rozcestí na Krúpovo sedlo (20 min), kolem pramene vody těsně nad chatou až do Ďumbierského sedla (15 min). Chata M. R. Štefánika leží na důležité křižovatce turistických cest. Od chaty se lze například vydat dolinou Štiavnica do Jánské doliny a následně na nádherný vyhlídkový vrchol Ohniště se známým Skalním oknem na Ohništi.

Přestože jsme toho dnes moc neušli, doporučuji tady ukončit druhou etapu přechodu hřebene a přespat na chatě. Přece jen sprcha může po dvou dnech přijít vhod. I s poposedáváním zabere tato etapa kolem 6 až 7, maximálně 8 hodin. Pokud tady nebudete chtít skončit, můžete pokračovat na Ramžu (viz dále).

Lajštroch, Čertovica, Ramža (13 h 20 min; 13 h 50 min; 15 h 20 min)

Tuto část přechodu hlavního hřebene bych naplánoval na celý den. Jde sice o krátký úsek, ale vzhledem k tomu, že na Andrejcovou je to příliš daleko, zdá se mi toto rozložení docela vhodným. Navíc třetí den by měl být i dnem odpočinkovým. Nakonec tedy opouštíme Chatu M.R. Štefánika a pokračujeme dále po červené značce. Obcházíme pomník SNP a začínáme stoupat v několika serpentinách na hřeben Králička. Následuje rovný úsek. Asi po 25 minutách přicházíme na rozcestí Králička. Pokračujeme po červené značce vzhůru.

Následuje rovný úsek s nádhernými výhledy na masív Ďumbieru a do doliny Štiavnica. Přes vrchol Pánska hoľa se po další půlhodině dostáváme hustými porosty kosodřeviny do Kumštového sedla (GPS 23). V něm se napojuje na hřeben zelená turistická značka z Bocského sedla a Rovné hole.

V Bocském (někdy se uvádí ve tvaru Bocinské) sedle se napojuje žlutá turistická značka z Kumštové doliny. Je tady také lavička, od které se otevírají krásné rozhledy směrem na jih. Z Kumštového sedla pokračuje chodník rovnějším úsekem, ale po chvíli začne stejně mírně stoupat. Pak klesá a opět stoupá.

Čeká nás poslední strmější stoupání na vrchol Lajštroch (GPS 24), který je však v mapách většinou označován jako Rovienky. Následuje sestup. Asi po 15 minutách narazíme na turistický přístřešek (po levé ruce), pak na lyžařský vlek a po dalších asi 10 minutách konečně přicházíme na Čertovici (GPS 4).

Od motorestu Čertovica pokračujeme po zpevněné silnici doprava mírným stoupáním lesem. Obcházíme závoru a asi po 25 minutách se dostáváme do Sedla za Lenivou. Přitom procházíme kolem zalesněného vrcholu zvaného Čertova svadba. V sedle odbočíme doleva a noříme se do lesa (pozorně sleduji značku). Další cesta vede hned vpravo polomy, které tady zůstaly po vichřici. Je to poměrně špatně značeno, proto dáváme velice dobrý pozor.

Po 10 minutách přicházíme na lesní mýtinu. Tady musíme odbočit vpravo a po pravém okraji lesa pokračovat mírným sestupem dále. Také se odsud otevírají krásné pohledy na Královu holi, která je naším cílem.

Procházíme kolem bývalých lesních školek a rozsáhlými polomy, kde je orientace značně ztížená. Vyvrácené stromy jsou ale dnes již odklizeny. Pokud budeme mít štěstí, můžeme tady spatřit tetřevy, kteří tady mají docela vhodné podmínky ke svému životu. No a konečně po dalších 15 minutách přicházíme do Bacúšskeho sedla.

Prakticky celý tento úsek kdysi vedl lesem, dnes procházíme velkými polomy po vichřici, která zdevastovala velkou část Tater. Z Bacúšskeho sedla pokračujeme přes Jánov grúň směrem na Ramžu, na kterou se dostaneme asi po 35 minutách. I tento úsek vede lesem s menšími výškovými rozdíly. Výhledy jsou tady minimální. Když narazíme na ceduli Poľana Ramža, musíme odbočit vlevo do lesa po pěšině, která nás asi po 70 metrech přivede k turistické útulně Ramža (GPS 34).

Tady doporučuji ukončit třetí etapu přechodu hlavního hřebene Nízkých Tater. Tato etapa zabere i s přestávkami asi 5 až 5 a 1/2 hodiny.

Havrania poľana, Homôľka, Oravcová (16 h 30 min; 17 h 15 min; 18 h 05 min)

Další cesta vede opět lesem (a polomy). Z počátku má les až pralesovitý charakter, ten se však zčásti mění asi po 15 minutách, kdy se dostáváme na vozovou cestu. Tady přejdeme úhlopříčně menší mýtinu. Za deset minut přecházíme malinkatý potůček. Pokud nemáte vodu počkejte ještě chvíli, neboť za dalších 35 minut narazíte na malý upravený pramen vody. Ten se objeví asi pět minut po tom, co se v lese ukáží větší skalky.

Opět nás čeká strmější stoupání a po 10 minutách se konečně les rozestupuje a přenechává místo loukám. To se ale již dostáváme na místo zvané Havrania poľana (GPS 9), od které se otevírají krásné pohledy zejména severním směrem k vrcholu Veľký bok.

Následuje delší stoupání. Dále traverzujeme vrchol Homôľka, na který však chodník nevede. Nedoporučuji pokoušet se vyjít až na samotný vrchol, neboť pokud netrefíte na správnou pěšinu, můžete se docela nepříjemně zamotat v kosodřevině.

Následuje táhlý, ale mírný sestup k rozcestníku Homôľka – sedlo (GPS 12). Tady se zprava napojuje zeleně značený chodník z Polomky. Z následujícího vrcholu Zadná hoľa budeme opět sestupovat. Přejdeme vrchol Oravcové a sestupujeme k rozcestníku Oravcová – rázcestie, ke kterému se také váže poslední výše uvedený časový údaj.

Sedlo Priehyba, Veľká Vápenica, Andrejcová (19 h 10 min; 20 h 20 min; 21 h 10 min)

Z rozcestí pod Oravcovou pokračujeme dále obdobným terénem jako dosud, takže ještě nemáme vyhráno. Pokračujeme i nadále hustými porosty kosodřeviny. Asi po 12 minutách se sice objeví louka s jalovci, ale ani její průchod není o nic více pohodový. Po dalších asi šesti minutách mírného stoupání míjíme skalku, která při pohledu z boku připomíná hlavu nosorožce. Odsud je to již jen 10 minut na vrchol Kolesárová. Tady jsou četné suché stromy, vývraty a také další skalky.

Po mírném sestupu se objevuje mýtina, ze které se otevírají vcelku pěkné výhledy na vrchol Veľká Vápenica. Následuje docela pohodový asi 12 minutový úsek lesem, který je vystřídán podmáčeným terénem, jenž místy připomíná vrchoviště. Zejména po dešti je průchod v některých místech dosti problematický. Objevuje se kapradí a další podobná vegetace, okolní hustý les má pralesovitý charakter.

Další cesta pak začíná velice prudce klesat a suťovitý chodník nezmírní dříve než v sedle Priehyba. Prudký sestup trvá asi 15 minut. Sedlem Priehyba prochází asfaltová cesta. My ji přejdeme a pokračujeme ve stoupání na vrchol Velké Vápenice. Ještě před tím ale můžeme v sedle doplnit zásoby vody v potoce, který stéká po SZ svahu Velké Vápenice. Jeho hukot uslyší každý, takže přístup k němu není nutno nijak podrobně popisovat.

Po 35 minutách velice strmého stoupání lesem se po pravé ruce objeví malá skalka, ze které se otevírá omezený pohled k jihu směrem na Heľpu. Tady se objevuje první kosodřevina, která po chvíli přechází v louky. Výstup je neustále značně prudký a nepoleví až po západní vrchol Velké Vápenice. Na ten se dostáváme hodinu poté, co jsme opustili Priehybu. Jsou tady větší skalky, další nalezneme na svazích Velké Vápenice. Na hlavní vrchol je to odsud ještě asi 10 minut.

Z hlavního vrcholu následuje prudký asi desetiminutový sestup po značně suťovém chodníku do sedla Priehybka (GPS 33), kterým také prochází modrá značka z Heľpy a doliny Dikula. Ze sedla si můžeme odskočit k prameni vody (vpravo – asi 5 minut) a nebo rovnou pokračovat mírným stoupáním po červené na Heľpiansky vrch.

Z něj pak sestupujeme kamenitým chodníkem s hustými porosty smrků až na rovný úsek hřebene, který nás přivede k rozcestníku u turistické útulny Andrejcová. Od něj je to k útulně, která se nachází vlevo pod hřebenem, asi dvě minuty.

Na Andrejcovej (GPS 1) pak doporučuji ukončit čtvrtou, předposlední etapu přechodu Nízkých Tater. Na tuto etapu je nutno počítat s optimálním časem okolo 9 hodin.

Ždiarske sedlo, Bartková, Orlová (21 h 40 min; 22 h 15 min; 22 h 45 min)

Poslední den před odchodem z Andrejcovej doporučuji doplnit vodu, neboť další bude až při sestupu z Královej hole (mimo Ždiarskeho sedla, kde je nutné kus sejít doleva směrem do Ždiarske doliny). Od útulny cesta stoupá až na vrchol Andrejcová. Pak prochází pastvinami a okrajem mladého lesa. Následuje kóta 1 510 metrů a sestup do Ždiarskeho sedla (GPS 51), kterým prochází modrá značka z Pohorelé a Liptovské Tepličky. V sedle také nalezneme polorozpadlou salaš, kterou lze v případě nouze využít k bivaku.

Ze sedla chodník opět prudce stoupá. Nejprve prochází vysokou trávou a maliním, pak hustým lesem. To ovšem netrvá příliš dlouho. Brzy se objevují alpínské louky, kosodřevina a samozřejmě nezbytné skalky, které zkrášlují celou následující část hřebene. Asi po 35 minutách strmějšího stoupání se dostáváme na skalnatý vrchol Bartková (GPS 2).

Ze sedla pak prudce stoupáme na vrchol Orlové. Nejprve se objeví západní vrchol s mohutným křížem (GPS 30) a balvanovými poli a teprve po dalších asi šesti minutách se dostáváme na hlavní vrchol s rozcestníkem. Z Bartkové je to tady něco málo přes 30 minut. Na vrcholu se nacházejí četná skaliska, která krásně dokreslují zdejší alpínské louky.

Stredná hoľa, Kráľova hoľa, Telgárt (23 h 15 min; 23 h 55 min; 25 h 30 min)

Z Orlové krátce klesáme do plytkého a travnatého sedla, brzy však podobně táhlým stoupáním vystupujeme na vrchol Stredná hoľa (30 min, GPS 44), kde jsou rovněž četná skaliska. Odsud se otevírají velice krásné pohledy směrem na východ ke Královej holi. Odsud mírně sestoupíme a pak táhlým hřebenem vystupujeme kolem mohutných skalisek až na vrchol Královej hole (GPS 21). Kráľova hoľa je značně rozložitým masívem, který je "ozdoben" mohutným stožárem televizního vysílače. Ze Stredné hole je to tady již jen 40 minut.

Po té, co jsme se již dostatečně nasytili rozhledů z Královej hole, následuje již jen strmý sestup do Telgártu. Pokračujeme po asfaltové obslužné komunikaci. Mineme rozcestník na jižním rozcestí a pokračujeme dále. Asi po sedmi minutách narazíme na značku na svodidlech. Tady je přelezeme a scházíme po louce k dalšímu rozcestníku na východním rozcestí (10 min).

Následuje velice strmý sestup travnatým terénem, během kterého výškové metry ubývají velice rychle. Po 10 minutách přecházíme asfaltovou cestu v blízkosti sedla Snehová jama a po necelých dvou minutách jsme u upraveného Pramene Zubrovice s dobrou pitnou vodou.

To jsme se již dostali do výšky 1 650 metrů. Po dalších sedmi minutách sestupu narážíme na velký buben od elektrického káblu. Chvíli na to míjíme trafostanici, od které pokračujeme dále podél sloupů elektrického vedení. Po dalších 25 minutách vcelku strmého sestupu narážíme na další rozcestník, u kterého je mohutný balvan. Po šesti minutách pak následuje rozcestník Údolné Pasienky (1 236 m).

Procházíme lesem s velkým množstvím modřínů a po dalších asi 10 minutách jsme při dalším rozcestníku Údolné pasienky (1 046 m). V tomto úseku cesta velice prudce klesá. Přecházíme mýtinu a po lesní cestě se dostáváme až na okraj Telgártu (920 m). Odsud je to na zastávku autobusu posledních 10 minut. Tato poslední etapa vyžaduje přibližně 7 hodin.

Hřebenovka Nízkých Tater, základní informace

• Délka trasy 92 km, z toho Ďumbierské Tatry a Starohorské vrchy 49 km
• Celkové převýšení 5 500 m, z toho Ďumbierské Tatry a Starohorské vrchy 3 200 m

Prameny a zdroje vody na hlavním hřebeni Nízkých Tater

• Moštenický príslop (1 127 m), lučnaté sedlo pod vrcholem Kečka. Pramen je vydatný, asi 100 m J od turistické značky, zásobuje stará napajedla pro pasoucí se dobytek
• Hiadeľské sedlo (1 099 m), nepříliš vydatný pramen (odhadem 0,1 l/s) je asi 100 m pod sedlem, od útulny v sedle bylo vyznačeno
• Sedlo pod Košariskom. Pramen nalezneme po asi 800 m sestupu od rozcestí značek, pramen je 50 m vlevo od značky na okraji kosodřeviny ve strmém travnatém žlabu, orientačně poněkud obtížné
• Zámostská hoľa (1 645 m), od památné tabule SNP se k prameni sestupuje asi 100 m po žluté TZ k jihu, vydatný pramen (asi 1 l/s) je u bývalé salaše. Nalezení pramene nečiní žádných problémů
• Útulna Ďurková, vydatný upravený pramen se nachází kousek od útulny
• Útulna Ramža, poměrně vydatný pramen se nachází kousek od turistické útulny
• Kolesárová, vydatný pramen (asi 0,5 l/s) vody se nachází na východním okraji malé polany, asi 200 m od červené značky ve výšce zhruba 1 450 m
• Sedlo Priehyba (1 190 m), malý pramen vody se nachází asi 10 m severně od prostoru vyhrazeného pro táboření
• Priehybka (1 555 m), vydatný pramen vody se nachází asi 5 minut chůze vlevo od rozcestníku značek v SV svahu Vápenice
• Útulna Andrejcová, vydatný pramen vody se nachází kousek od turistické útulny
• Ždiarske sedlo (1 475 m), asi 400 m jižně pod sedlem v kosodřevině při modré značce se nachází vydatný pramen vody, nadmořská výška asi 1 420 m
• Pramen Zubrovice, vydatný pramen vody se nachází na východním úbočí Královy hole kousek pod asfaltovou obslužnou komunikací

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.