Přechod Nízkých Tater v zimě, trek hřebenem kouzelných slovenských hor

Zimní přechod hlavního hřebene Nízkých Tater

Letošní únor přinesl týden nádherného slunečného počasí, i když noční teploty se pohybovaly okolo –25 °C a ty denní byly sotva o 10° vyšší. Pro přechod jsme zvolili kombinaci pěšího pochodu a chůze ve sněžnicích. Ještě je možné přejet hřeben na skialpech. Rozhodně zapomeňte na běžky, nejste-li sebevrahy. Západní část hřebene od Chabence až po Ďumbier, respektive i Lajštroch je pro pohyb na běžkách naprosto nevhodná a na některých místech (Polana, Krížske sedlo) i životu nebezpečná.

Použili jsme sněžnice francouzské firmy TSL a sice typy 810 Discover a 225 Rando. Jako nezbytné se ukázaly teleskopické hůlky, bez kterých by byly prudké výstupy, ale hlavně prudké sestupy skoro nemožné, nehledě na stabilitu v exponovaných místech.

Z Hiadeľského sedla

Z vlaku jsme vystoupili v Ružomberoku, kde staví většina rychlíků a odtud jsme se autobusem přepravili do Donoval. Bylo okolo 18. hodiny a protože bylo jasno a úplněk, rozhodli jsme se k nočnímu pochodu. Trochu nám dalo práci trefit hřeben Starohoských vrchů, neboť v Donovalech právě skončilo mistrovství Evropy psích spřežení a všude bylo plno perfektně upravených a označených tras, mezi kterými se špatně hledala správná cesta. Nicméně po dvou zablouděních jsme se konečně vymotali a začali stoupat na Kozí chrbát.

Úplněk postříbřil okolní krajinu a oděl ji do pohádkového hávu. Nádherná noční cesta byla zakončena prudkým sestupem v hlubokém sněhu do Hiadeľského sedla. Sněžnice se nehodí pro prudké sestupy nad 40°, ale sněhu bylo po zadek. Chvílemi se sněžnice chovaly jako lyže a my občas skončili na zádech. V sedle jsme okolo půlnoci a brzy zalézáme do spacáků na otevřené verandě jinak pečlivě uzamčené chaty. Ráno se nám moc nechce z relativního teplíčka do dvacetistupňového mrazu, ale modrá obloha slibuje krásný den.

Čeká nás dlouhé stoupání na Prašivou a dále po hřebeni. Nahoře nás čekají nádherné výhledy na celé Slovensko. Vidíme celou Velkou Fatru, Malou Fatru i Martinské hoľe, Slovenské rudohorie, Velký Choč, Celé Západní Tatry i Kriváň a hlavně daleko na východě poslední vrchol v hřebeni Nízkých Tater – Kraľovu hoľu.

Ďurková

Náš dnešní cíl je útulna v sedle Ďurkovej. Houpeme se jak na vlnách - Malá Chochuľa, Veľká Chochuľa, Košarisko, Skalka, Veľká hoľa, Latiborská hoľa, Zámostská hoľa a konečně Ďurková. I v létě je to pořádný kus cesty, takže do útulny přicházíme za tmy, okolo šesté.

Kromě sympatického chatára je zde jeden slovenský skialpinista a dva mladé maďarské páry z Miškolce, kteří také jdou hřebenovku. S Maďary se domlouváme chatrnou angličtinou, zato slovenština nám, střední generaci, jde na jedničku. S nostalgií vzpomínáme, jak pro naše děti již je slovenština cizím jazykem, kterému rozumí asi stejně jako ruštině.

Opíjíme se čajem a probíráme českou a slovenskou politiku, kulturu a poměry. Přenocování je za lidovku, 50 SK na osobu na matracích ve vlastním spacáku. Ráno nás čeká krpál na Chabenec, který má už 1 955 metrů. Je jasno, ale vítr 70 – 80 km/h. Sníh je ubičovaný větrem a tak kde to jde chodíme bez sněžnic, je to přeci jenom rychlejší.

Ve znamení traverzů

Navíc sněžnice nejsou vhodné ani na traverzy prudších svahů, já jsem při traverzu den předtím natáhl podkolenní šlachy a dnešní den je ve znamení traverzů. Šťastně překonáváme těžký úsek z Kotlisek na Krížské sedlo a Poľanu. Další část hřebene přes Dereše, první dvoutisícovku a dále na Chopok vede právě traverzem po jižních svazích, poněvadž na sever jsou vyfoukány nebezpečné sněhové převěje. Jsme rádi, že je sníh tak tvrdý, že můžeme jít bez sněžnic.

Dnešní den zakončujeme na Kamenné chatě, nejvýše položené v těchto horách. Tady už noc vyjde na 130 SK ve společné noclehárně, ale zespodu sem vede lanovka pro zásobování, tak mají i širší nabídku jídel a nápojů, hlavně pivo.

Maďaři dorazili asi dvě hodiny po nás a musí se spokojit již jen s noclehem na zemi. Bohužel z rozhlasu slyšíme, že dnes byl poslední slunný den a žene se fronta. Ráno vyrážíme brzy, abychom došli včas na sedlo Čertovica, odkud se dá případně odjet autobusem. Víme, že to již na Kráľovu hoľu při nejlepší vůli nestihneme, chybí nám jeden den volna.

Při sněhové pokrývce je otevřená cesta z Ďumbieru na Štefáničku (v létě se obchází po jižních svazích), tak dosahujeme nejvyššího bodu hřebene a pak prudce klesáme k chatě. Zastavujeme se na krátké občerstvení a informativně zjišťujeme ceny – tady již je noc za 200 SK. Následuje poslední část hřebene přes Kraličku, Panskú hoľu na klečí zarostlý Lajštroch.

Spásná Čertovica

S ubývající nadmořskou výškou přibývá sněhu a chvílemi se boříme i se sněžnicemi. Podle stop tu nějací zoufalci šli pěšky a bořili se po pás, hrůza. O půl třetí jsme na Čertovici. Autobus jede až v 18.10, tak ještě zkoušíme sejít do Vyšnej Boce, kde máme štěstí. Jezdí sem autobusy z Liptovkého Hrádku a jeden jede za tři minuty. Fyzicky unavení a duševně odpočatí se vracíme domů.

Mít tak více času

Kdybychom měli o dva dny více volna, dal by se přechod hřebene absolvovat celý. Protože jsem to již v zimě šel v minulých letech, dovolím si zde uvést praktické informace. Ze sedla Čertovica bychom asi za 1,5 hodiny došli na Ramžu, kde je otevřená turistická útulna s možností přespání i zatopení ohně v kamnech.

Východní část hřebene je již mírnější, takové vyšší kopce. Hřeben je také daleko více zalesněný. Z Ramži cesta pokračuje na Homôlku, Zadnou hoľu, Oravcovou a Kolesárovou, odkud spadá do nízkého sedla Priehyba. Otdud je prudký výstup asi 500 výškových metrů na Veľkou Vápenicu a sestup do sedla Priehybka.

Vápenica se dá z Priehyby traverzovat po jižním svahu lesní stezkou do sedla Priehybka. Toho mohou využít hlavně lyžaři. Mezi Heľpianským vrchem a Andrejcovou, kde je u cesty turistická útulna. Zde doporučuji přenocovat. Na poslední den pak zbývá závěrečná nejvyšší část východního hřebene s vrcholy Bartková, Orlová, Stredná hoľa, zakončená 1946 m vysokou Kraľovou hoľou. Tady Nízké Tatry končí a sedlem Besník navazují na Slovenské rudohorie.

Toto sedlo není zajímavé jen tím, že jeho výška je přesně 1 000 m n.m., ale také jím prochází železniční trať spirálovým tunelem a pramení zde čtyři slovenské řeky – Váh, Hron, Hnilec a Hornád. Hřebenová cesta schází do osady Telgárt, odkud můžeme odjet autobusem do Popradu na vlak, nebo jet vlakem do Banské Bystrice, odkud také jezdí jednou denně přímý vlak do Prahy.

Máte-li 6 dní volna a chcete si hrábnout na dno, vřele Vám celý přechod hřebene Nízkých Tater doporučuji. Snad kromě zimního přechodu Západních Tater (kde ale musíte použít mačky, cepín a místy jištění horolanem) není na Slovensku obtížnějšího podniku.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.