Nízké Tatry - přechod hlavního hřebene, Fatransko-tatranský Karpattrek (8)

Hřebenovka Nízké Tatry: Hřebenem Nízkých Tater z Ďurkové přes Ďumbier na Štefáničku,

Včera jsem na Ďurkovou přišel poslední a dnes ráno stejně tak poslední odcházím. Čekal jsem, že se bude na hřebeni válet mlha, protože Chabenec je fakt "zakletý", proto nikam nespěchám. Navíc mám před sebou pouhých 18 km s asi 1 300 výškovými metry. Taková procházka na dopoledne a trochu přes oběd.

Původně jsem uvažoval dojít až na Ramžu, to by bylo ale asi 33 km při více 2 000metrovém převýšení. A to při teplotách, které kralují těmto dnům, by mohl být problém. Za chladného počasí by to bylo v pohodě, však vloni na Beskydském Karpattreku jsem šel i delší etapy. Se stínem lesa směrem na Ramžu se počítat nedá, neboť tamní hustý les vzal za své při větrných smrštích…

Zakletý Chabenec

Loučím se s chataři a plně naložen mířím nazpět na hlavní hřeben. Kolikrát jsem to byl na Chabenci? 10×? 15×? Fakt si již nepamatuji. Přesto jsem na jeho vrcholu nikdy neměl ažúro… I když jsem psal turistického průvodce Nízké Tatry a Starohorské vrchy, tak mi panorama s popisy z tohoto vrcholu jednoduše chybělo…

Čtěte také: Fatransko-tatranský Karpattrek (7), hřebenovka ze Strečna do Telgártu

Nejinak je tomu dnes. Opět se tady válí mlha. V Sedle Ďurkovej (1 730 m) je již totální mlíko. Zima moc není, skvěle s dýchá, špatně, velice špatně se fotografuje. Či spíše se nefotografuje téměř vůbec… Na Chabenec je to ze sedla prý hodina, nějakým zázrakem se mi ale na vršek podařilo dostat za asi půlhodinu. Chabenec (1 955 m) je klasicky v mlze, výhledy jsou prakticky nulové. Klasika. Sluníčko sice trochu prosvítá, ale k rozehnání mraků to nestačí.

Přes Kotliská na Chopok

Na Chabenci se proto dlouho nezdržuji a mířím k vrcholu Kotliská (1 937 m). Okolní vrcholy jsou rovněž v mracích, jediné výhledy jsou možné do Lomnisté doliny. I monumentální Skalka (1 980 m) je dnes v mlze. Cestou potkávám první dnešní kamzíky, nerušeně se pasou v bezprostřední blízkosti turistického chodníku.

Na vrcholu Kotliská se hřeben prudce otáčí k severu. Podobně prudce obrací počasí. Pošmourno se mění v příjemný jarní, či spíše letní den. Obloha se vyjasňuje a otevírají se konečně nějaké výhledy. Ovšem Chabenec je i nadále v mracích. Fakt je začarovaný…

Do Krížského sedla (1 775 m) je to kousek. Již tam ne mě čekají další dva kamzíci. Dokonce nic nenamítají proto focení a ochotně pózují. Když oboustranně usoudíme, že jsem již udělal dostatek snímků, vydáváme se každý svou cestou. Kamzíci se dále věnují pastvě, já pak výstupu na následující vrchol zvaný Poľana (1 890 m). Ve žlabech ještě leží sníh, letošní zima byla opravdu dlouhá.

Na Poľaně se nezdržuji a společně s k východu se stáčejícím hřebenem postupuji do Sedla Poľany (1 837 m). Potkávám další turisty, úděl to okolí Chopku. Tito alespoň poctivě vyšlapali z Jasné. O kousek dále potkávám další kamzíky a opět fotografuji. Do doby, než přijdou další pěšáci, před nimiž se kamzíci klidí. Jak po chvíli zjišťuji, ulehli na sněhové pole, na němž se v parném dni (již je opět vedro jako v pekle, na Slovensku padají stoleté teplotní rekordy) chladí.

Přes Dereše (2 004 m) postupuji vcelku rychle po dlážděném chodníku směr Chopok (2 024 m), jenž se od mé poslední návštěvy hodně změnil. Lanovka je již v provozu, vrcholová stanice ale ještě stále není, soudě podle lešení, hotová. Udělám pár fotek a pokračuji dále. Je tady bordel jako v Hiadeľském sedle. Míjím i Kamennou chatu, na jejíž verandě sedí fůra lanovkových "turistů". Obloha se navíc totiž začíná opět zatahovat a hrozí bouřky z tepla. A já bych ještě rád stihl Ďumbier za slunečního svitu.

Na Ďumbier

V Demänovském sedle (1 756 m) jsem za chvíli. Následuje obligátní táhlé stoupání do Krúpového sedla, ze kterého míří k vrcholu Ďumbieru krátká odbočka. Obloha se zatahuje, sluníčko ještě svítí, přesto mi bleskne hlavou vrchol obejít. Nakonec si říká, Brandos nebuď línej a marš nahoru. Je to přece jen nejvyšší bod celého Fatransko-tatranského Karpattreku!

Poslušen toho mířím vzhůru. A opravdu to ani nebolelo. Ani s tím batohem na zádech, jenž občas táhne k zemi. Na vrchu poskakují nějaké postavičky, každý se chce vyfotit u vrcholového kříže. Naposledy jsem tady byl v zimě, bude to dobré dva roky. Rozdíl mezi zimou a létem je radikální. Nejen v délce dne…

Konečně vrchol. Dávám vrcholovou (vodu se šťávou), lehkou svačku a jdu se kochat výhledy. Věrnou přítelkyni zrcadlovku samozřejmě beru s sebou, musí přece tu okolní nádheru zdokumentovat. Hřeben Nízkých Tater se již ztrácí v mracích, Kráľova hoľa vidět není, zato pohledy k Tatrám a Chočským vrchům jsou nerušené. Až se mi nechce věřit, že tam někde v dáli jsem před pár dny šlapal…

Medvědi

Focení je u konce, stejně jako můj pobyt na vrcholu nejvyšší hory Nízkých Tater. Mířím nazpět na rozcestí v Krúpovém sedle, na němž se vydávám doleva vstříc Chatě M. R. Štefánika (1 728 m), která bude mým útočištěm pro dnešní noc. Po příchodu dávám gulášovou polévku a zasloužené pivo. Vždyť celý den jsem byl na pramenité vodě se sirupem…

Bez problémů se ubytovávám, na chatě mají vcelku volno. Jen mě trochu zaskočí cena noclehu - ve vlastním spacáku za 16 EUR mi nepřijde tak zcela adekvátní. Na Alpenverein již slevu neposkytují (koštovalo by jinak 10 EUR)… Nu což, příště bude člověk vědět. Na pokoji jsem se třemi Brňáky, kteří jdou Ďumbierské Nízké Tatry v opačném směru.

Večer je vidět nejen pěkný, ale "krvavý" západ Slunce, ale je okořeněn o jedinečnou podívanou. V dolině Zelenská Mlynná pozorujeme najednou sedm medvědů! Dvě medvědice se dvěma a třemi mladými medvídky. Opravdu úchvatná podívaná. Ještě že ochotný chatař vytáhl dva dalekohledy, neboť tuto proprietu jsem z důvodů úspory hmotnosti batohu s sebou netáhl…

• Pokračování článku

Karpattrek pas, Fatransko-tatranský Karpattrek
Fatransko-tatranský Karpattrek a pas vás zavede na hřebeny Malé Fatry, Chočských vrchů, Velké Fatry, Starohorských vrchů a Nízkých Tater. Fatransko-tatranský Karpattrek osobně považuji za vůbec nejkrásnější a nejvelkolepější holní hřebenový přechod, který na Slovensku můžete absolvovat. Podotýkám ale, že se jedná o subjektivní hodnocení.

Co to vlastně je Karpattrek? Jedná se o náročnou vícedenní hřebenovou túru, kterou lze absolvovat buď na těžko a nebo také s poměrně lehkým batohem. Na trase každého plánovaného Karpattreku je totiž relativní dostatek turistických chat a…

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.