Túra na Ďumbier (2 043 m n. m.) v zimě, zdařilý výstup na mrazivý vrchol a nezapomenutelný západ Slunce

Z obce Bystré ležící na tahu Brezno - Čertovica - Liptovský Hrádok odbočujeme směr Tále a Trangoška. Jedeme proti proudu bystřiny Bystrianka, která odvodňuje Bystrou dolinu.

A tady si nemohu nerýpnout. Z osady Tále byl až po Trangošku z grantu vybudován nový turistický chodník (budete přesměrování). Netuším ale pro koho, protože po něm stejně prakticky nikdo nechodí (nehledě na to, že na něm leží popadané stromy). Kdo by se Bystrou dolinou třepal přes 10 km pěšky kolem asfaltky, když se k Trangošce a na Srdiečko dá dojet a pokračovat do mnohem zajímavějších končin. Kdyby byly peníze využity smysluplněji, dal by se třeba upravit chodník na Ďumbier přímo od Štefáničky…

Na Trangošce parkujeme a dáváme červený šariš. Aj do párnej nohy. Do hory je totiž potřeba nabrat sílu, které, jak zjišťuji záhy, mým parťákům trošku chybí. Po poledni startujeme v nadmořské výšce 1 130 m. Na nejvyšší vrchol Nízkých Tater to tak máme pouhých 900 výškových metrů. Za tři hodiny tam musíme být i se zastávkou na Štefáničce. Času je dost, protože z vrcholu chci fotografovat západ Slunce.

Po zelené turistické značce stoupáme do "Trangošské" doliny k chatě M. R. Štefánika pod Ďumbierom. Podle rozcestníku je to na chatu 1 h 50 min. Což stíháme vcelku v pohodě i přes dole zledovatělý chodník a výše skialpinisty uježděnou pěšinu, na které to dosti klouže. Nezkušeným turistům bych tady doporučil mačky a nebo alespoň nesmeky.

Vcelku rychle přecházím přes lokalitu zvanou Laviniště (1 225 m), která je významnou ponornou a vývěrovou lokalitou trangošské synklinály. Pokračuji výše k odbočce k Jeskyni Mŕtvych netopierov u tzv. Halašovy jámy (1 425 m, směrová tabulka udává 1 450 m), vydatného krasového ponoru v tzv. Ďumbierském krasu s průměrnou absorpcí 5 l/s. Na chatu je to již jen slabá hodinka, byť stále strmě nahoru. Počasí je skvělé a výhledy rovněž, fotoaparát tak nezahálí.

Konečně jsem u Štefáničky (1 740 m). Ta je téměř bez lidí, posedávají tady jen dva mládežníci a v dáli se mihnul osamocený skialpinista. Dědko, jeden z chatařů, využívá sluníčka a sluní se před chatou. Něco nafotím, počkám na chvost výpravy a zamíříme do chaty na fazolovou polévku a pivko. Hned se i ubytováváme, co kdyby se nahrnula nějaká velká výprava. Jsme ale ujištěni, že to nehrozí, že je to s návštěvností slabé i o víkendech. Marně přemýšlím, kdeže se zdržují oni slovenští turisté, kteří se tak aktivně zapojují do diskusí pod články na tomto webu, které se týkající slovenského cestovního ruchu…

Ďumbier začíná nějak "fajčiť". Od vrcholku se odloupl mrak, což mne trochu zneklidňuje. Již od rána jsou na obloze cirry, které určitě věští brzkou změnu počasí. Doufám, že to do večera ještě vydrží! Balím proto rychle věci a vyrážím na vrchol Ďumbieru po zimní a tyčemi značené cestě. Je to jen 300 výškových metrů. Miro má již na svahu docela náskok, ale celkem snadno jej doháním a využívám jej jako kompars pro několik náladových fotografií.

Další cesta vzhůru ubíhá rychle, chata je dole pod námi a na obzoru defilují zasněžené hřebeny okolních pohoří. Na východě se na nás směje Kráľova hoľa s celým hřebenem Královoholských Nízkých Tater, na jihovýchodě a jihu vykukují Stolické vrchy a Veporské vrchy s vrcholy Stolica a Klenovský Vepor. V oparu se schovává Muránska planina a na jihozápadě se táhne hřeben Kremnických vrchů s nápadnou Skalkou. Navíc zpoza masívu Štiavnice začíná vycházet nádherný Měsíc, čehož využívám k nejedné fotografii.

Konečně dorážím na nejvyšší vrcholek Ďumbieru (2 043 m). Vítá mě vrcholový kříž, jenž byl obnoven tuším že v roce 1990. Dělám pár fotografií (pro jistotu) a jsu se podívat dále na hřeben. Konečně vidím, odkud se berou ty občasné mraky. Hřeben Nízkých Tater ve své západní části s vypětím všech sil odolává náporu husté oblačnosti. Proto Ďumbier "fajčil"! Zatím však odolává. To takové protější vrcholy jako Chopok a nebo Dereše svůj marný boj s frontou již prohrály, přes jejich vrcholky se převaluje moře oblačnosti.

Na vrcholu jsem sám a další více než hodinu na něm sám zůstávám. Což mě v tomto krásném počasí docela překvapuje. Miro s Kamilem další výstup vzdali, asi se báli sestupu po umrzlém sněhu…

Sluníčko se začíná klonit k obzoru. Občas se přes vršek Ďumbieru převalí mrak, což přidává fotografiím na dramatičnosti. Přesně takto jsem si ten dnešní západ Slunce představoval! Opravdu. Fotím a fotím a nemohu přestat. Mám již hodně přes stovku snímků.

Schovávám foťák do brašny asi jen proto, abych jej záhy opět vytáhl a dále fotil opravdu dramatický západ Slunce. Pár fotografií připojuji k tomuto článku, ať se také můžete tou krásou pokochat. Na jižním obzoru dokonce pozoruji zubaté ostří Alp. Jen se dohaduji, šlo-li o Julské Alpy, nejsem si jist. Slunce konečně zapadá a na potemnělé obloze začínají probleskovat první hvězdy. Je poměrně světlo, neboť na východním obzoru září Měsíc těsně před úplňkem. Není proto kam spěchat, chci si té krásy kolem vychutnat na maximum.

Mrazivé ticho je přerušovány jen poryvy severáku. Duje opravdu pořádně. Přemýšlím jak to na vrcholu Ďumbieru vypadalo v minulosti, když se tady nacházela tzv. Karlova útulna, malá stavba postavená z poskládaných kamenů. Možná že téměř jako dnes, možná ale, že člověk tady býval při západech Slunce a v noci častějším hostem…

Obloha potemněla ještě více a hluboko dole mezi Srdiečkom a Kosodrevinou jezdí po lyžařské sjezdovce rolba chystajíc svah pro příští den. Je asi nejvyšší čas vyrazit nazpět. Cestou ještě fotím okolní krajinu a Měsíc, ale brzy toho zanechávám. Bez stativu to není ono, nedaří se mi pořídit dostatečně ostré snímky. Dole jsem za chvíli, potkávám jen tři "zbloudilé" skialpinisty, kteří se ale také po chvíli vracejí na Štefáničku, na které dnes nocujeme.

Pokud nechcete na Štefáničce nocovat, na Trangošku to také stihnete. Ovšem atmosféra na této chatě je již jiná. K vrcholu Ďumbieru také vede mnohem více výstupových tras, ne jen ta výše popsaná. Zamířit sem můžete například z Čertovice přes Lajštroch a Králičku, z Chopku, na nějž se dostanete nejsnáze od severu ze stanice lanovky Luková či z doliny Štiavnica, což však vzhledem k lavinovým terénům nemusí být vždy bezpečné. Tras je ještě více, ostatní však bývají v zimě již vícedenními záležitostmi.

• Trasa: Trangoška (1 130 m) - Štefánička (1 740 m) - Ďumbier (2 043 m) a zpět
• Délka túry: 5 - 6 h podle sněhových podmínek
• Převýšení: 913 m
• Obtížnost: lehká až středně těžká túra

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.