Hřebenovka Nízkých Tater, Starohorských vrchů a Velké Fatry na středním Slovensku

Treking ve slovenských horách (2)

Po sestupu z vrcholu se na chvíli zastavíme na Kamenné chatě a posilníme se polévkou. Další naše kroky vedou po asi nejznámější části Nízkých Tater. Čekají nás nejprve Děreše. Do sedla Poľana musíme místy jít opatrně, protože chodník je namrzlý. Pak už jen vystoupíme na vrchol Poľana a opět se uloženi v trávě kocháme krásnými výhledy. Impozantní je zejména pohled na sněhem pocukrovanou Skalku.

• Předchozí část článku

Ležet na vrcholu a dívat se do dáli by se dalo celé hodiny. My se však musíme zvednout a začít stoupat přes Křížkovské sedlo na Kotliska. Tady nám dělá společnost početné stádo kamzíků. Jsou docela zvědaví a neustále po nás pokukují. Je vidět, že jsou na lidi zvyklí, protože se od nás drží na velmi krátkou vzdálenost. Můžeme se tak vzájemně pozorovat.

Stíny se začínají prodlužovat, což je signál, že musíme jít dál. Čeká nás nenápadné Chabenecké sedlo a dnešní poslední vrchol Chabenec. Opět máme možnost pozorovat z vrcholu svět, který se pomalu chystá ponořit do tmy. A podívaná je to opět úchvatná. Se zapadajícím Sluncem se začíná prudce ochlazovat a tak pohled na kouř, který se valí z komína útulny Ďurková, nás naláká na teplíčko. Kromě chataře a jeho přítelkyně tu opět nikdo není. Venku si uvaříme večeři a pak si chvíli u piva povídáme. Večer přichází dvojice Čechů, kteří absolvují přechod Nízkých Tater opačným směrem.

Ďurková - Latiborská hoľa - Veľká Chochuľa - Donovaly

Dnes nás čeká asi nejnáročnější úsek celého přechodu. Je hodně dlouhý a budeme klesat. A to nemáme ani jeden rádi. Vstáváme hodně brzy. Venku je ještě tma jak v pytli. Na dnešek máme navíc naplánovanou zdravou snídani. Zdenda si na ovesné kaši docela pochutnává, já ani moc ne.

Čtěte také: Nízké Tatry nonstop

I když jsem normálně schopna po ránu sníst půl prasete, tady po třech lžících končím. "Jsem úplně přecpaná," hlásím a odkládám lžíci. Zdenda mi sice nevěří, ale sní i zbytek mojí porce. Já potají vytáhnu z batohu ledové kaštany. Věděla jsem, proč si v batohu dělám zásoby na horší časy. Ale i tak už se těším na svačinku. V plánu je opět klobása a to je podle mě pořádné jídlo.

Sluníčko se ještě nevyhouplo nad obzor a my už kráčí rovnou nahoru do sedla Ďurkovej a dál na stejnojmenný vrchol, kde nás východ slunce zastihne. Jako na dlani máme před sebou hřeben Velké Fatry, který nás čeká v následujících dnech. Rozeznáváme Križnou, Ostredok, Ploskou, Borišov, Rakytov a zahlédneme i Smrekovicu.

Cesta vede nahoru a dolů a my postupně přecházíme přes Zámostskou hoľu, Ľatiborskou hoľu, Skalku na Košarisko. Zbývá nám už jen vylézt na Velkou Chochuľu a její menší sestřičku Maľou Chochuľu a je před námi najednou poslední vrchol Nízkých Tater Prašivá a pak už začíná dlouhý sestup do Hiadelského sedla. Jedná se o úmorný sestup, a když se konečně ocitneme v sedle, s radostí sundáváme batoh a odpočíváme.

Tímto se také loučíme s Nízkými Tatrami. Před námi jsou Starohorské vrchy. Stoupání na Kozí chrbát je docela prudké, ale na druhou stranu výškové metry krásně přibývají a než se nadějeme, stojíme na vrcholu. V zádech máme hřeben Nízkých Tater a před námi Donovaly. Ještě ale musíme přejít v příjemném travnatém terénu přes Handliarku na Kečky a pak už se zanoříme do lesa a kráčíme do civilizace.

V Donovalech se chvíli motáme, stihneme si nakoupit snídani a natáhnout se na ledovici i s celým svým nákladem. Ubytování v Chatě pod Magurou je opět příjemné a jak už je naším zvykem na této akci, máme celou chatu jen a jen pro sebe. Využíváme vymožeností civilizace, takže nepohrdneme sprchou v teplé vodě a vyhřátým pokojíčkem. Po všech těch instantních jídlech a klobásách máme chuť na pořádné jídlo, tak si zajdeme na kus masa a pivko do restaurace.

Donovaly - Staré Hory - Ostriedok - Borišov

Ranní pohled z okna nás zmate. Všude bílo - bílé stromy, bílé střechy, bílý chodník. "Venku je sníh," jásám. Úplně jsem zapomněla, že chata stojí přímo u sjezdovky, kterou celou noc zasněžovali.

Musíme se přepravit do Starých Hor, odkud chceme do Velké Fatry nastoupit. S velkým batohem se nasoukáme do úzké uličky autobusu a necháváme se zavést do Starých Hor. V místním malém obchůdku nakoupíme kupodivu všechno jídlo, které jsme chtěli. Zásobeni jídlem se můžeme vydat na cestu.

První dvě hodiny nás čeká stoupání mlhou, lesem, takže žádná záživná turistika. Ale od Majerovy skály už se zase ocitáme na hřebeni a v pohádce nad mraky. Je dokonce i tak teplo, že si z kalhot děláme kraťasy a jdeme jen v tričku. To se ovšem změní na Križné, kde se do nás opře silný vítr. Zatímco Nízké Tatry byly liduprázdné, tady je situace úplně opačná. Vypadá to, že se všichni rozhodli vyrazit na prodloužený víkend na Velkou Fatru.

Sedáme si do závětří kosodřeviny a kocháme se výhledem na hřeben Nízkých Tater a naparujeme se, jaký kuse cesty máme za sebou. Výhodou celé této akce jes, že si ji užíváme na pohodu. Naplánovali jsme si kratší úseky, abychom se nemuseli nikam hnát a tak si můžeme užívat krás přírody.

Opustíme Križnou a poslušně se zařadíme do zástupu turistů, kteří míří na Borišov. Přelezeme Frčkov a pokračujeme na nejvyšší vrchol Velké Fatry Ostredok. Na chatu to už není daleko. Zbývá nám obejít Suchý vrch. Salaš pod Suchým je stejně jako všechny ostatní, které jsou otevřené, beznadějně narvaná. V okolí stojí pár stanů a všude posedává spousta lidí. Plno bude i na Borišově. Sice nás netíží, že bychom se tam nevyspali, protože tam máme rezervaci, ale vypadá to, že si se Štefanem, Stanem a Dankou moc nepokecáme.

V traverzu Ploské dobíráme vodu a napadá nás, že když se přestaneme loudat, tak můžeme stihnout vyběhnout na vrchol Borišova a stihnout tam západ slunce. K chatě dojdeme raz dva, jen se personálu ukážeme, že jsme tady, batohy zanecháme venku na lavičkách a v rekordním čase jsme na vrcholu Borišova. Je až s podivem, že jsme na vrcholu opět úplně sami. Chata Borišov je narvaná k prasknutí, kolem chajdy se také motá spousta turistů. Neuvěřitelné, že nikdo z nich si na západ Slunce nahoru nevyběhne. Na vrchol je to přitom jen pár minut.

Tenhle západ Slunce je asi ten nejkrásnější, jaký jsme v posledních dnech viděli. A že ty ostatní taky stály za to. Poté, co se sluníčko odporoučí do své postele, začneme sestupovat dolů. Cestou potkáváme turisty, kteří letí nahoru. Vzpomněli si "brzy". Naší odpovědi na jejich dotazy, jestli západ ještě stihnou, je příliš nepotěšíme. My zatím dojdeme zpět na chatu, ubytujeme se, navaříme si večeři a pak v teple chaty popíjíme pivo. Už v osm hodin jsme ale oba unavení, tak jdeme spát.

Borišov - Ploská - Rakytov - Smrekovica

Jsme sedmý den na cestě a síly pomalu dochází. Výstup na Ploskou mi dává zabrat. Ale naštěstí jen na Ploskou, ostatní kopce zdoláme již bez problémů. V sedle pod Ploskou se od naší poslední návštěvy objevil nový přístřešek. Je ale obsazený. Ostatně jako všechny možné přístřešky a salaše. Hory mají tento víkend do opuštěnosti opravdu daleko.

V sedle pod Ploskou zahneme doleva a po zelené značce pokračujeme kolem Čierneho kameňa až do Južného Rakytovského sedla. Tady odpočíváme a nabíráme síly na výstup. Nakonec se ukáže, že výstup na vrchol nebyl vůbec tak náročný, jak se zespodu zdálo. Nahoře na vrcholu se vyvaluje docela dost turistů a my nemáme touhy zasednout mezi dav. Uděláme jen vrcholové fotky a sejdeme níž. Na pauzu si najdeme po pár kilometrech klidnější místo. Mineme Tanečnicu a za Skalnou Alpou k odpočinku vyzývá louka s výhledem na Smrekovicu.

Po malé přestávce se zvedneme a pokračujeme dál. Neujdeme ani kilometr a ocitáme se u horského hotelu Smrekovica, ten jen mineme. Ubytovat se chceme ve Vojenské zotavovně a ta se nachází asi o kilometr dál.

Čtěte také: Přechod hlavního hřebene Velké Fatry, Turčanský i Liptovský hřeben

Areál zotavovny je opuštěný a v rekonstrukci. Trošku nás to zklame, protože v první chvíli nevíme, kam složíme hlavy. Nakonec nás nějaký dělník vyvede z omylu. Zotavovna funguje v omezeném režimu. Není tedy problém se ubytovat. Od recepční vyfasujeme rychlovarnou konvici, přímotop a dokonce nám domluví s kuchařem, že nám připraví na pátou hodinu večeři. Jeho nabídka je široká - smažák nebo pirožky z polotovaru. Volíme smažák a musíme říct, že se mu povedl.

Vojenská zotavovna je skutečně zařízena ve vojenském stylu. Spíme na klasických bidlech. Usínáme trošku smutní, je to naše poslední noc.

Smrekovica - Ružomberok

Ráno vrátíme přímotop, konvici, nahodíme na záda naposledy batohy a pokračujeme zase za doprovodu sluníčka přes Malou Smrekovicu do Nižného a o kousek vzdáleného Vyšného Šipruňského sedla. Na vrchol Šipruň ale nejdeme. Síly skutečně dochází. Na cestě nejsme nijak dlouho, a přesto se nám hýbat nožičkama moc nechce. Možná je to únavou, možná také tím, že v podvědomí víme, že každým krokem jsme blíže konci našeho putování.

Opouštíme červenou značku a naše kroky vedou dál po zelené. Pomalu ale jistě ztrácíme výškové metry a dostáváme se ze sluníčka do mlhy. Po tolika dnech krásného počasí se najednou ocitáme v jiném světě. Tady dole už děda mráz maloval svou čarovnou hůlkou a dal si záležet. Každá větvička i stéblo trávy jsou pokryté bílou třpytivou jinovatkou.

U pramene dobíráme poslední vodu a pokračujeme stále po zelené značce kolem kapličky do Ružomberku. Jsme pod mraky, je tu šedivo, pošmourno a lidé chodí zababušeni v bundách, šálách a s naraženou čepící skrývající jejich rozmrzelou náladu z mnoho dní trvající inverze.

Přicházíme k autu, které jsme tu před více než týdnem zanechali, shazujeme batohy ze zad a zjišťujeme, že nám ho někdo kompletně vykradl. Tato černá kaňka za úžasným trekem okamžitě posílá naši náladu hluboko pod bod mrazu. Domů se ta nevracíme se skvělou náladou, ale naopak. Zklamaní světem, zklamaní lidmi. Nebylo nám tam nahoře na horách a bez lidí krásně?

• Více fotek na horalezhane.rajce.idnes.cz

1. etapa: Telgárt - Andrejcová

• nastoupáno 1 246 m
• sklesáno 707 m
• délka 16,2 km

2. etapa: Andrejcová - Ramža

• nastoupáno 1 100 m
• sklesáno 1 260 m
• délka 20,5 km

3. etapa: Ramža - Chata M. R. Štefánika

• nastoupáno 1 385 m
• sklesáno 915 m
• délka 17,8 km

4. etapa: Chata M. R. Štefánika - Útulna Ďurková

• nastoupáno 940 m
• sklesáno 1 050 m
• délka 18,0 km

5. etapa: Útulna Ďurková - Donovaly

• nastoupáno 1 140 m
• sklesáno 1 880 m
• délka 30,2 km

6. etapa: Donovaly - Borišov

• nastoupáno 1 810 m
• sklesáno 922 m
• délka 20,5 km

7. etapa: Borišov - Voj. zotavovna Smrekovica

• nastoupáno 869 m
• sklesáno 809 m
• délka 13,3 km

8. etapa: Voj. zotavovna Smrekovica - Ružomberok

• nastoupáno 350 m
• sklesáno 1 205 m
• délka 17,7 km

Celkem

• nastoupáno 8 840 m
• sklesáno 8 748 m
• délka 154,2 km

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.