Hřebenovka Nízkých Tater, přechod hřebene; Fatransko-tatranský Karpattrek (9)

Hřebenovka (přechod) Nízkých Tater: První letní noc na útulně Ramža trávím o samotě; hřebenovka ze Strečna do Telgártu

Ranní probuzení bylo jiné než v předchozích dnech. Poprvé mě nevítá sluníčko, ale mlha hustá tak, že by se dala krájet. Viditelnost je sotva 20 metrů a nevypadá to, že by se sluneční paprsky tímto příkrovem měly probít dříve, než někdy před polednem. Nakonec stejně nikam nespěchám, dnešní etapa je krátká a nenáročná.

Dávám snídani (která je v ceně ubytování). Z nabízených jídel jsem si vybral míchaná vajíčka, na jedlé párky jsem v posledních letech nějak nenarazil. Na ty "laskominy" fakt nemám chuť i když na druhou stranu je pravda, že na Slovensku je kvalita párků přece jen vyšší, než v České banánové republice…

Po snídani balím věci, loučím se spolubydlícími, kteří mají snídani o hodinu později a opouštím Štefáničku, která byla příjemným útočištěm během poslední noci. Střechu nad hlavou jsem kvitoval o to více, když se v noci strhla prudká bouřka a do střechy bubnovaly kapky pořádného lijáku.

Čtěte také: Fatransko-tatranský Karpattrek (9), hřebenovka ze Strečna do Telgártu

Přes Lajštroch na Čertovici

Mlha je pořádně hustá, nevidím na druhý konec chaty. Další část hřebene je však značena dobře a chodník je zřetelný. Kupodivu je teplo, takže jdu jen v termotriku. Nezdvořile se "neloučím" s chataři, kteří mají plné ruce práce s přípravou druhého kola snídaně, doženu to na podzim, kdy do těchto končin chci zavítat znovu.

Kolem pomníku upomínajícího dobu SNP mířím k prvnímu dnešnímu stoupáku na krásný hřebínek Králička. Výhledy jsou však nulové. Trochu mě to mrzí, neboť z tohoto hřebene se otevírají krásné pohledy na Ďumbier. Nu což, příště.

V sedle Králička (1 682 m) jsou hromady kamení, které tady zůstaly po odkryvech a pokusech o těžbu rud. V mlze se hromady kamení zjevují jako přízračné bytosti z jiného světa a krajina připomíná sopečný terén někde na Islandu.

V neřídnoucí mlze se přes Panskou holi (1 635 m) dostávám do Kumštového sedla (1 549 m), za kterým se poprvé na velmi krátkou chvíli objeví sluníčko. Již hodnou chvíli čekám, že narazím na největšího slovenského trekera od Banské Bystrice, jenž slíbil přijít naproti z Čertovice. A stále nic. Buď nejel autobus a nebo došly síly…

Krásným traverzovým chodníkem ve vysoké a sytě zelené trávě mířím na východ. Tráva je střídána hustými porosty kosodřeviny a největší treker stále nikde. A to měli z Čertovice vyjít dříve než já ze Štefáničky. A navíc mě přepadla, i přes tu hustou mlhu, žízeň na pivo…

Jsem těsně pod vrcholem Lajštrochu (1 602 m), jenž je v mapách označován jako Rovienky, přičemž jméno Lajštroch se používá pro hřebínek ubíhající dále k východu. Slyším známý hlas, Miro nezklamal. Přijel na návštěvu i s kolegou z Riečky. Dokonce přinesl tekutinu nutnou k potlačení pivního dluhu a především chleba, s jehož zásobami mám krapet problém. Na Donovalech jsem totiž koupil chleba, jenž se ukázal býti s bramborového těsta. O to nic, i tento chleba je dobrý. Tedy až na tu plíseň, kterou v panujících vedrech intenzivně chytal… Už aby člověk studoval i popisky u chleba…

Krátké přivítání, přípitek a docházíme na Lajštroch. Dáváme pauzu, během které se začíná o svá práva hlásit sluníčko. Brzy je dokonce i co fotografovat, objevují se protější hřebeny vrcholů Beňuška (1 542 m), Končisté (1 474 m) aj. Mlha se drží již jen v oblasti nejvyšších vrcholů Nízkých Tater a další parný den hlásí svůj nástup.

Již za pořádného horka sestupujeme na Čertovici (1 238 m) a jdeme se podívat na horský hotel Totem. Prý tady mají ubytovávat i trekaře ve spacáku. Teoreticky, neboť hotel je zavřený a nikde ani noha. Nabíráme tedy kurz k motorestu, kde usedáme pod slunečníky. Jelikož si nás ale stále nikdo nevšímá, využíváme vlastních přinesených zdrojů…

Směr Ramža

Kolegové se brzy loučí a stopem odjíždějí směr Banská Bystrica. Já ještě chvíli posedím a pak se také zvedám k další cestě. Naposledy se ohlížím k sedlu, v němž stojí řada nových objektů, ale i starých a chátrajících staveb. Včetně chaty Čertovica, která asi za pár let spadne. Stupeň zchátralosti je na stupnici od 1 do 10 tak někde kolem sedmičky…

Po široké lesní cestě se za opravdu pořádného tepla dostávám kolem vrcholu Čertova svadba (1 463 m) do Sedla za Lenivou (1 378 m), ze kterého se otevírají pěkné pohledy západním směrem. Je vidět i Ďumbier (2 043 m), který se již opět koupe ve slunečních paprscích. V sedle je mapa, informační tabule a posezení pro turisty.

Další cesta oproti minulosti nevede lesem. Ten zmizel během větrné smrště, která poničila i severněji ležící Tatry. Geomorfologové samozřejmě namítnou, že větrnou kalamitou nebyly postiženy Tatry, nýbrž Podtatranská kotlina s podcelkem (především) Tatranské podhorie. Ono nakonec ani Město Vysoké Tatry ve skutečnosti neleží v Tatrách, ale v Podtatranské kotlině a nikdo to "neřeší"…

Chodník je místy slabě zřetelný, je vidět, že Královoholské Nízké Tatry chodí mnohem méně lidí než západněji ležící část. Trasa je však vcelku označena docela dobře. Ať již s pomocí klasických značek (kde je to možné) a nebo vysokých dřevěných tyčí, jejichž konce jsou natřeny červenou barvou.

Naposledy jsem tady byl asi před čtyřmi roky na jaře, kdy ještě nebyly odklizeny popadané stromy. Dnes však těžba postoupila i zde a objevily se holé pláně s pahýly stromů. Jediným pomyslným plusem současného stavu jsou výhledy, na které jste v minulosti pro hustý les mohli zapomenout.

Na některých místech se objevuje nová výsadba, na jiných si příroda pomáhá sama a objevují se náletové dřeviny. V první vlně se obvykle objevují jeřabiny, kterých je v některých úsecích opravdu neúrekom… Nakonec aktuální stav nejlépe přiblíží připojené fotografie.

Přes několik brdků a pod vrcholem Končité (1 474 m) se dostávám do Bacúšského sedla (1 319 m), za kterým potkávám prvního turistu. Ten mi sděluje, že po 24 hodinách jsem první člověk, kterého potkává. A že hřeben snad nikdo nechodí. Vycházím další odlesněný kopec a užívám si nezvyklých výhledů. Pohledy jsou takovou podivnou směsicí krásna a stísněnosti. Mrtvý les v člověku vždy navozuje krajně smíšené pocity.

Konečně přicházím k turistické útulně Ramža. Okolí je však změněno k nepoznání. Těsně nad útulnou prochází těžkou mechanizací rozježděná cesta, samotná útulna je na téměř holé pláni chráněna pouze od severu a východu vzrostlými smrky. Jinak holá pláň. A nikde nikdo.

Chystám pozdní oběd, vybaluji věci a suším je na sluníčku. Dokonce si dopřávám poledního šlofíka. Proč ne, když jsem na Ramžu přišel tak brzy. Dojít na Andrejcovou bych dnes již nestihl a spát někde cestou se mi nechce. Navíc je hezky a času mám docela dost. Pozdě odpoledne docházejí dvě skupinky turistů. S jedním z nich se pouštím do řeči, druhá skupinka pouze prochází a ptá se na vodu.

Zejména ženská část výpravy ale nevypadá vůbec dobře, jedna z účastnic již dokonce není schopna nést ani batoh. A to mají před sebou dobré dvě až tři hodiny na Čertovici… Nakonec zůstávám na Ramži opět úplně sám a vychutnávám si klidu a pohody pozdního odpoledne a večera. Chystám dřevo na oheň, který v podvečer zapaluji. Vítám první letní noc, kterou na Ramži trávím o samotě a za svitu Měsíce necelé dva dny před úplňkem. Dokonce ani žádný medvěd nepřišel na návštěvu…

• Pokračování článku

Karpattrek pas, Fatransko-tatranský Karpattrek
Fatransko-tatranský Karpattrek a pas vás zavede na hřebeny Malé Fatry, Chočských vrchů, Velké Fatry, Starohorských vrchů a Nízkých Tater. Fatransko-tatranský Karpattrek osobně považuji za vůbec nejkrásnější a nejvelkolepější holní hřebenový přechod, který na Slovensku můžete absolvovat. Podotýkám ale, že se jedná o subjektivní hodnocení.

Co to vlastně je Karpattrek? Jedná se o náročnou vícedenní hřebenovou túru, kterou lze absolvovat buď na těžko a nebo také s poměrně lehkým batohem. Na trase každého plánovaného Karpattreku je totiž relativní dostatek turistických chat a…

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.