Oblast Uzunkol, Západní Kavkaz a vysokohorská turistika v ruských horách

Uzunkol aneb reportáž psaná na Kavkaze (3)

Uzunkol. Nádherná část Kavkazu na pomezí Centrálního a Západního Kavkazu. Zaledněné štíty, travnatá úbočí, hebké alpínské louky s volně se pasoucími koníčky. A klid. Téměř žádní turisté a horolezci, ničím nerušený klid.

Uzunkol. U českých a slovenských horolezců a turistů oblast prakticky neznámá, která se "krčí" západně od kavkazského magnetu - hory Elbrus. Poměrně nevelká a také relativně nevysoká oblast na pomezí Centrálního a Západního Kavkazu je však opomíjena neprávem, neboť velké množství mohutných a ledovcových štítů si pozornost určitě zasluhuje. Pokud jste již na Kavkaze párkrát byli a máte pocit, že v oblasti Elbrusu nemáte co nového nalézt, vydejte se na Uzunkol, který vás určitě nezklame.

Přestože se jednotlivé oblasti Kavkazu dají jen velice těžko srovnávat, nejen co do výšek a rozlehlosti, přesto si troufám tvrdit, že Uzunkol je neskonale krásný, alespoň na mne tato oblast udělala hluboký dojem. A to dokonce takový, že považuji Uzunkol za zatím nejkrásnější oblast Kavkazu, kterou jsem dosud navštívil. Dombaj byl krásný, monumentální Elbrus fascinující a Bezingská stěna se Šcharou dech zarážející, ale Uzunkol byl krásný, takový milý a domácký.

Cestu na Kavkaz popisovat nebudu, tomu jsem se relativně podrobně věnoval v předchozích článcích a v publikaci "Centrální a Západní Kavkaz, horolezecký a turistický průvodce". Po přesunu přes Slovensko, Ukrajinu a jihozápadní Rusko se vlakem dostáváme do města Pjatigorsk, tradičního výchozího místa na Kavkaz.

Z tohoto lázeňského města se autobusem přesouváme přes vysokohorské sedlo Gumbaši (2 313 m) s četnými lyžařskými vleky do Karačajevska, kde měníme peníze a dokupujeme proviant. Pak přes obce Elbrusskij, Kart - Džurt, Učkulan, Churzuk a Aktjube se proti toku dravé horské řeky Kubáň obklopené horskými pastvinami s neskutečným množstvím syslů, kteří nás provázeli dobrou půlhodinu jízdy, "probíjíme" dále.

Následně jedeme po značně rozbité lesní cestě proti proudu horské řeky Uzunkol obklopené stále strmějšími štíty. Přesouváme se do námi vybrané oblasti - do alplágru Uzunkol, který se schovává v příjemném borovicovém háji na břehu horské řeky Uzunkol. Ubytování poskytují patrové chatky, které jsou sice v obvyklém a poněkud dezolátním stavu, ale v případě nepříznivého počasí postačí.

Při obsazení kapacity chat se na volné ploše rozrůstá stanové městečko. Stravovat se je možno v místní "restauraci", jídlo je ovšem potřeba objednat předem. Poněkud nám tady chyběl alespoň malý obchůdek, který je obvyklý v alplágrech v navštěvovanějších částech Kavkazu. Přesto zdejší objednávkový systém docela klapal. Jen bylo potřeba počítat s denním až dvoudenním zpožděním. Tábor je otevřen jen v době školních prázdnin, tedy v červenci a v srpnu.

Popis oblasti

Na 320 stranách tohoto horolezeckého a trekového bedekru naleznete popisy těch nejatraktivnějších turistických, trekových a horolezeckých túr Západního Kavkazu a Centrálního Kavkazu, který má velehorský ráz. Vedle popisů túr a velkého množství praktických informací naleznete v knize velké množství fotografií (220), nákresy výstupových cest, ale také výřezy map popisovaných oblastí v měřítku 1:100.000… «

Předem musím upozornit, že zdejší oblast není příliš vhodná pro treking. Přesněji řečeno, možnosti treků dolinami či do přístupných sedel v této oblasti vyčerpáte za týden. Pokud byste tady plánovali trávit delší dobu a nemáte zájem o rekreační opalování, chce to mít alespoň základní znalosti s pohybem ve skalním terénu 2. až 3. st. UIAA, po ledovcích, a také základní znalosti jištění. Rovněž byste měli umět slaňovat a samozřejmě mít i tomu odpovídající vybavení. V oblasti totiž neexistuje žádná pořádná hora, která by se bez těchto základních dovedností a vybavení dala bezpečně zdolat.

Oblast Uzunkol (v Rusku častěji zvaná Gvandra), která je, zjednodušeně napsáno, ohraničena z východu masívem Elbrusu, z jihu Hlavním kavkazským hřbetem a na západě známou oblastí Dombaj, nemá žádnou pětitisícovku ani čtyřtisícovku. Nejvyšší vrcholem je totiž Gvandra Glavnaja (3 985 m), která se čtyřtisícové výškové hranici jen velice těsně blíží.

Z dalších významnějších vrcholů si uveďme skutečně monumentální a nezaměnitelný vrchol Pyramida (3 650 m), který dominuje dolině Myrdy (v některých mapách Morde), Džalpakol (3 640 m), Trapecija (3 743 m), Uzunkol (3 650 m), Dvojňaška (3 743 m), Zamok (3 871 m), Talyčat (3 520 m), hřeben Dolomitů s nejvyšším vrcholem 3 760 m. Vrcholů tady ovšem nalezneme více, jejich výčet by byl ale zbytečně obsáhlý.

Flóra a fauna

Uzunkolské lesy jsou tvořeny obvykle směsí borovice, jedle a listnáčů. Na horní hranici lesa pak dominuje bříza případně borovice, které dodávají údolím Myrda a Kičkiněkol těžko opakovatelný ráz. Myslím, že připojené fotografie jsou toho názorným příkladem.

Nad horní hranicí lesa se táhnou nedozírné hebké alpínské louky. Právě v červenci, kdy jsme v této oblasti pobývali, se alpínské louky pyšnily záplavou květů, z nichž některé jsme jen horko těžko byli schopni určit alespoň přibližně. I přes nebývalou rozmanitost zdejší flóry se v dolinách poměrně intenzivně pase. Ale jak vidno, na druhovou skladbu flóry a její bohatství to podstatný vliv nemá. Možná právě naopak.

Ve srovnání se západněji ležícím Dombajem - Teberdinských zapovednikem (kde je pastva dávno zastavena z důvodů ochrany přírody) tady nenaleznete neprůstupné "pralesy" buřiny a bolševníků, volně se pasoucí dobytek jim nedá šanci. Možná důvod na zamyšlení pro ruské ochranáře…

Pokud jde o místní faunu, pak je obdobná jako v jiných částech Centrálního a Západního Kavkazu. Kozorožci, medvědi, orli, tetřevi, v dolině Daut, kde je množství buků, ořechů aj. se ve vyskytuje prase divoké. Jen sysli, kterých bylo níže v údolí obrovské množství, byli novinkou. V takovém množství jsem je tady na Uzunkole viděl poprvé v životě.

Klima a počasí

Klimaticky je Uzunkol na tom podobně jako sousedící horské oblasti Prielbrusí a Dombaje. Silně se tady projevuje subtropický ráz počasí. Množství srážek klesá od východu k západu, částečně v závislosti na nadmořské výšce této oblasti. Průměrný roční úhrn srážek tady činí 2 200 mm, přičemž většina z nich vypadává v zimním období.

Výjimečná nejsou ani dlouhodobá sněžení, která pokryjí krajinu až třímetrovou vrstvou sněhu. Tyto srážky jsou pak doprovázeny obrovskými sněhovými lavinami, z nichž některé zasahují i přístupovou komunikaci k alplágru Uzunkol. Sníh se ve výšce 2 000 metrů, ve které právě zmíněný tábor Uzunkol leží, udrží do konce května.

Jaro nastupuje neobyčejně bouřlivě a rychle rozpouští sníh na východních svazích. To vede k poměrně častým povodním. Letní období je charakteristické vysokým počtem slunečných dnů. Červen bývá ještě poměrně chladný, ale slunečný. V horách se přesto objevují sněhové přeháňky.

Červenec a srpen bývá teplý a velmi slunečný. Počátkem září se obvykle dostavuje chladná a deštivá perioda, během které v horách padá sníh a přicházejí silné větry. Koncem měsíce nastává babí léto, perioda krásného počasí, která se obvykle protahuje daleko do října. V listopadu se pak opět ochlazuje. Ve druhé polovině měsíce pak padá sníh, který již netaje a obvykle se udrží až do jarních měsíců.

Na Východní Gvandru, dolina Myrda

Z nabídky uzunkolských vrcholů mě lákala skupina masívu Gvandra, nejvyššího vrcholu této oblasti. Protože mí kolegové byli trekaři, na Gvandru (3 983 m) jsem si s nimi netroufal a vybral jsem poněkud nižší vrchol - Východní Gvandru (Gvandra Vostočnaja), která leží v hřebeni hlavního vrcholu. Podle horolezeckého průvodce Uzunkol od P. P. Zacharova mělo jít o relativně snadný výstup klasifikovaný za 1B.

Balíme na tři dny a vyrážíme z tábora. Po mostě přejdeme na druhou stranu řeky a proti proudu pokračujeme vzhůru. Procházíme krásným borovým lesem s temně hučící řekou řítící se dolů v četných peřejích. Míjíme pohraniční stráž, poprvé nás nikdo nekontroluje. Narozdíl od jiných oblastí, které jsme navštívili v předchozích letech. Vlevo odbočuje druhé z údolí - Kičkiněkol se stejnojmennou řekou, která po soutoku s Myrdou vytváří řeku Uzunkol.

Pokračujeme proti proudu řeky Myrda smolou vonícím borovým lesem, který nás alespoň trochu chrání před spalujícím žárem Slunce. Když zavřu oči, cítím vůni, která je stejná jako někde ve středomoří…

Konečně se otevírají výhledy a my přicházíme k viklavému můstku přes řeku. Spadnout do řeky, tak nám nepomohou ani všichni svatí… Sevřenému obzoru dominuje nezaměnitelný vrchol Pyramida (3 650 m), který se blahosklonně sklání nad nádherným údolím Myrdy. Před tím ještě míjíme masívy vrcholů Džalpakol (3 640 m). Výstup poněkud zvolňuje a my se dostáváme na krásné rozkvetlé louky plné vstavačů, zvonků, netřesků skrytých v sutinách, rododendronů. Keře rododendronů však již odkvetly, léto tady přišlo časněji než v jiných letech.

Údolí se rozšiřuje a my přicházíme k salaším, kde nám bačové nabízejí sýry a ajran, zkvašené mléko. To ovšem s díky odmítám... Stačí ten vynikající sýr. Řeka Myrda se tady rozlévá a klikatí v četných meandrujících ramenech. Přecházíme další dva můstky a po širokých loukách, po kterých se volně prohánějí krávy, býci a koně postupujeme údolím, které osobně považuji za nejkrásnější, jenž jsem na Kavkaze dosud spatřil. Volné plochy se střídají s hustými březovými porosty, které celému údolí dodávají těžko opakovatelný charakter.

Neodpustím si koupel v ledové vodě říčky s krásným písčitým korytem. Vlézt do vody, ponořit a honem ven, voda je teplá tak asi tři "centimetry". No možná měla i kolem čtyř stupňů, ale to na dlouhý wellness rozhodně není. Následuje brod a obědová siesta ve stínu březového háje. To ovšem jen do doby, než "zaútočí" místní velice společenští bejčci, kteří si naše místečko usmysleli vypást. Nevadí, stejně je potřeba pokračovat dále údolím.

Před námi se objevuje zřetelná pěšina vedoucí vysoko do stráně. Za zády necháváme horu Aktur (3 674 m) a po široké pěšině nabíráme výšku. Okolí stezky je doslova obklopeno květy, květy a květy. Nacházíme žlutě kvetoucí koniklece, mnoho druhů zvonků, hořce, rdesna, kamzičníky. Vlevo se otevírá letecký pohled do vedlejší větve údolí Myrdy pod vrcholy Dalar, Pik Šokoladnyj a Trapecija. Pohledy na ně si ale ještě vychutnáme z bivaku (nočevok). Na jihu, na Hlavním kavkazském hřebeni se objevuje výrazný dvojvrchol Myrda (3 433 m) se zřetelnými lavinovými dráhami.

Odporná zrada!

Po příchodu do bivaku stavíme stany, fotíme a pouštíme se do nezbytného vaření. Já nakoupil dobrý hostinec, jakési nudle v pikantní omáčce s kuřecím masem. Tedy hlásal nápis na sáčku. Uvnitř po kuřecím mase či něčem dobrém nebylo ani vidu ani slechu. Odporná zrada! A ještě odpornější obsah! Podobný humus jsem již dlouho nejedl. Výrobce lže, stejně jako naši politici. Přirovnal bych to ke koupi auta na leasing, při níž by vám zatajili, že kupované auto nemá motor, kola ani volant, které si musíte dokoupit samostatně… Byť na smlouvě by bylo uvedeno auto a ne karoserie!

Po ledovci na Gvandru Vastočnuju

Sluníčko se sklonilo k obzoru a barví protilehlé špice dozlatova. Fotím a fotím, na kartu digitálu se toho vejde. Spát se mi vůbec nechce, je neobyčejné teplo a to jsme ve výšce asi 2 700 metrů. Ani v noci se to moc nezlepšilo, bylo neuvěřitelných +13 °C. Vylézám ze stanu a v němém úžasu koukám na temnou oblohu plnou hvězd. Mléčná dráha jako z pohádky. V souhvězdí Střelce vidím pouhým okem rudě svítící mračna mlhoviny Omega…

Sahám po fotoaparátu a drátěné spoušti. Spát se stejně nedá, a tak alespoň něco nafotím. Ale kde mám drátěnou spoušť? Já sklerotik ji nechal dole v táboře ve druhém batohu. No nic, za chyby se musí platit a tak se jen dívám a dívám. Fantazie. Mihotající se hvězdy, tam kdesi dokonce proletěl meteor. Jinak hluboké ticho, které umocňuje černočerná tma. To se nedá sdělit, to se musí zažít.

Ráno vstáváme poměrně brzy a ještě za šera pokračujeme přes nepříjemné suťové osypy k čelu ledovce. Ten je poměrně rozpukaný a zasutěný. Naštěstí je bez sněhu, takže případné trhliny bude vidět. Po navázání se na lano nabíráme výšku. Konečně se objevuje Gvandra. Skutečně monumentální. Z Myrdy padá další kamenná lavina, po levé ruce se objevují obrovské séraky. Stáčíme se doprava a přes dva velké prahy se dostáváme pod sedlo Aktjube (asi 3 200 m), ze kterého chceme pokračovat po ostrém hřebeni. Ovšem brzy se ukazuje, že není 1B jako 1B. Zdejší je nějak těžší.

Pokračuji po hřebeni dál sám podívat se, jak vypadá další cesta. Nic moc, pevná skála "pocukrovaná" neuvěřitelným množstvím volného kamení, bez přileb to určitě nepůjde. Ono i když vás do šišky trefí malý kamínek, může to být trefa fatální… Jak se ukazuje, skupina není zcela vybavena, přilby nemá…

Rozhoduji, že bez nich to nepůjde. Předchází nás jedna naše lezecká skupina, která však končí o kousek výše také. Cestu jim přehradil čistý vodní led... Z výstupu na Gvandru, byť vrcholu jsme nedosáhli, jsem si odnesl jedno ponaučení. I na lehké cesty klasifikované za 1B si příště vezmu ledovcové šrouby…

Návrat do tábora dolinou Myrda

Sestup do bivaku proběhl rychle. Vaříme, balíme a samostatně sestupujeme údolím Myrdy zpět do tábora. Nějak ale přibylo vody. Cestou nahoru jsem nic tak rozbouřeného překonávat nemusel. Jak bude vypadat Myrda dole? Brodu asi použít nepůjde. Kamarád Péťa přichází se svou trasou a úzkým potůčkem. Potůček jsme sice nenašli, ale zato jsme se pořádně nachodili. Večer to v táboře pořádně oslavíme.

Změna počasí

Další den dáváme volno. Večer se ale odkudsi přivalí mraky a překazí další plánovanou túru. Prší, teplota klesá na nějakých +7 °C až +9 °C, všude vlhko. Stoupající voda vyhání lidi ze stanů. My se zahříváme vodkou a dobrým jídlem místní kuchyně. Po tři dny. V dešti se vydáváme jen na krátké dopolední procházky. Až třetího dne se počasí lepší a my balíme na následující túru.

Dolomitová jezírka

Údolím Uzunkol a následně Kičkiněkol se vydáváme k Dolomitovým jezírkům. Dolomity nejsou jen v Alpách, ale i na Kavkaze. Ty zdejší jsou sice mnohem menší, ale rovněž krásné. Výstup k jezírkům ležícím ve výšce 3 100 metrů byl ve slunečním žáru dlouhý a namáhavý. V závěru doliny Kičkiněkol defilují strmé zaledněné srázy vrcholu Zamok (3 871 m), Filtr (3 690 m), Kičkiněkol (3 610 m). Během výstupu strmým travnatým svahem k Dolomitovým jezírkům se pak ještě objevuje hřeben Dolomitů.

Výhledy od jezer však stály za to. Trapecija (3 743 m) s obrovskou kolmou skalní stěnou, Dvojňaška (3 743 m), Dalar (3 979 m) a hlavně rozeklaný hřeben Dolomitů s ostrými skalními věžemi. Jezera jsou sice v mapě zakreslena dvě, ve skutečnosti jsou ale tři. První dvě mléčně zbarvena ledovcovou vodou. Z jejich druhého břehu se otevírají nádherné pohledy na štíty obklopující z východu doliny Myrdy. Neobyčejně fotogenické.

Na Dolomity vedou jen těžké cesty, obvykle mezi 3A až 4B ruské klasifikace. Vybíráme proto Pik sorokoletija TASSR (Štít 40. výročí Tatarské sovětské socialistické republiky). Taková nevýrazná hromada suti a skal za 1B. Ovšem i tady to chce mít přilbu, úvazek, lano, pár smyc a slaňovací osmu, neboť je tady několik úseků, které je nutno slanit. Nejdelší je tzv. Sportivnyj spusk, asi 20 metrová stěnka.

Výstupů za 1B, tedy pro zkušené vysokohorské turisty se základními lezeckými dovednostmi je tady o něco více - Aj Petri z doliny Uzunkol, Uzlovaja ze sedla Beljajeva, Ak Tur se sedla Ak, Kirpič ze sedla Dalar. Všechny ostatní výstupy jsou již za 2A a více, nezřídka dosahují 5B či dokonce 6A. Upozorňuji, že i v cestě za 1B se mohou objevit úseky obtížnosti 2 - 3 UIAA, neboť Rusové zohledňují i délku a obtížnost nástupu.

Návrat

Po sestupu do základního tábora pomalu balíme a vydáváme se do alplágru. Poslední večer, poslední večeře a poslední stakan vodky. Uzunkol se nám vryl hluboko do paměti, tato část Kavkazu nás skutečně příjemně překvapila.

Ráno vyjíždíme brzy, ještě za tmy, takže svítání nás zastihuje daleko na cestě. Opět přejíždíme přes sedlo Gumbaši (2 313 m), ze kterého, stejně jako při příjezdu na Kavkaz, vyrůstá jako mystický přízrak zaledněný masív Elbrusu. Nádhera. Pak nás již čeká jen cesta vlakem přes Kyjev a Lvov, který objíždíme s menším zpožděním, neboť v jeho blízkosti vybuchl vlak s fosforem. Pak již jen unijní hranice a jsme téměř doma. Nashledanou Kavkaze.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.