Malá Fatra, hřebenovka úžasného pohoří na Slovensku aneb trek ze Zázrivé až do Fačkovského sedla

Přechod hřebene Malé Fatry

Přechod hřebene Malé Fatry patří k jedněm z nejoblíbenějších treků na Slovensku. Mimo nepatrných technických "obtíží" na Velkém Rozsutci je celá hřebenovka prakticky chodeckým terénem. Díky svým velkým výškovým rozdílům a nevyzpytatelnému počasí však tato hřebenovka nepatří k nijak snadným trekům.

Upozorňuji, že uvedené časy jsou zprůměrovanými čistými časy chůze za optimálních podmínek. Nejsou v nich započteny žádné pauzy, tudíž je nutné k uvedeným časům připočíst zhruba 25 % i více navíc.

Doporučená místa bivaků a místa s pitnou vodou spolu s plným zněním popisu přechodu hřebene naleznete v tištěné verzi tohoto průvodce, samozřejmě ale také na našem webu na stránce Malá Fatra. Přechod hřebene v zimě na sněžnicích je v následujícím článku.

Zázrivá, sedlo Príslop nad Bielou, sedlo Medzirozsutce (0 h; 55 minut; 2 h 25 minut)

Na přechod hřebene nastoupíme v severovýchodním cípu Malé Fatry – v obci Zázrivá. Tady se dopravíme autobusem z Kraľovan a nebo z vlakové zastávky v Párnici. Z rozcestí pokračujeme po červené značce kolem kapličky (zůstane po levé ruce) doleva mezi zahradami a následně do prudkého svahu s loukami. Následuje úsek lesem a remízky s horším značením. Dostáváme se do sedla Príslop nad Bielou (810 m).

Další výstup vede lesem a je značně prudký. Zejména po dešti je to klouzačka. Jinudy se do sedla Zákres nedostaneme. Během prudkého stoupání se objevuje řada skalních útvarů, občas i nějaká ta vyhlídka. Asi po hodině se dostaneme k malému skalnímu výšvihu, který některým turistům dělá menší potíže.

Za dalších 15 až 20 minut následuje větší skalka, z níž se otevírají fantastické pohledy na Velký Rozsutec a travnatý masív Osnice. Za touto vyhlídkou cesta již stoupá mnohem povlovněji až do sedla Zákres a Medzirozsutce.

Veľký Rozsutec, sedlo Medziholie, Stoh, Poludňový grúň (3 h 40 minut; 4 h 15 minut; 5 h 15 minut; 6 h)

Ze sedla následuje poměrně prudké stoupání na Velký Rozsutec. Nejprve lesem, později se objevuje kosodřevina. Právě v místech, kde se objeví souvislejší porosty kosodřeviny (větší skalka) se cesta rozdvojuje. Obě sice vedou na vrchol Velkého Rozsutce, ale více po hřebeni vede ta vedoucí mírně nalevo a nahoru. Ta vpravo je pak poněkud schůdnější, ale traverzuje zajímavý vrcholový hřebínek Rozsutce.

Malá Fatra je velice rozlehlým a turisticky značně navštěvovaným a oblíbeným pohořím Slovenska. Malou Fatru můžeme směle zařadit po bok takových pohoří jako jsou Vysoké, Západní či Nízké
Tatry. Ať již svou malebností, turistickou atraktivitou a nebo právě návštěvností. Navíc jde o pohoří náležející do Fatransko - tatranské oblasti, takže spolu úzce souvisí i vývojově «

Konečně se objevuje rozcestník (rozcestí červených značek), od kterého je to na samotný vrcholek již jen několik minut (po cestě ještě dva kratší řetězy). Z vrcholu se vrátíme na rozcestí, odkud pokračujeme vpravo dolů. Hned na začátku sestupu je první z řetězů, ale následují další. Po sestupu se ocitneme v sedle Medziholie.

Ze sedla (jak jinak) opět stoupáme. Tentokráte na Stoh. Výstup vede nejprve lesem v četných serpentinách, ale již po půlhodině výstupu les ustupuje a objevují se vrcholové louky.

Postupujeme po hřebínku sparádními výhledy do kotle na východním úbočí Stohu, následně rovnějším úsekem a nakonec opět prudším výšvihem až na samotný značně plochý a travnatý vrchol Stohu. Následuje prudký sestup. Tady ale pozor na značení, výstupová i sestupová cesta svírají úhel pouhých asi 45°. Tak pozor ať nejdete zpět či cestou na Žobrák.

Sestup do Stohového sedla (1 230 m) je prudký. Ze sedla cesta opět poměrně mírně stoupá k jihozápadu na vrchol Poludňového grúně. Odsud se dá v případě nepříznivého počasí poměrně rychle sestoupit na Chatu na Grúni.

Steny, Chleb, Snilovské sedlo (7 h; 7 h 20 minut; 7 h 35 minut)

Z vrcholu Poludňového grúně dále stoupáme (opravdu zajímavé stoupat z vrcholu) k jihovýchodu. Hřeben zde vytváří jakousi smyčku kolem jedné z horních větví Šútovské doliny. Za pouhých 20 minut se dá vystoupit na jižní vrchol masívu Steny.

Následuje sestup do Sedla v Stenách (1 480 m), kde je to dalších asi 10 minut. Sedlo je poměrně hluboké. Následný výstup je prvních 10 minut poměrně prudký, pak se ale sklon zmírňuje a kolem zbytků dřevěných protilavinových zábran (po pravé ruce) přicházíme na jižní a rovněž travnatý vrchol Steny (1 572 m). Jako na dlani tady máme Velkou Fatru a na jejím severním úpatí ležící vodní nádrž Krpeľany.

Ze Sedla za Hromovým (1 550 m) pokračujeme na Hromové (1 636 m) a nebo můžeme tuto nepříliš významnou kótu podejít traverzem na jejím jižním úbočí do Hromového sedla (1 530 m), odkud je to na vrchol Chlebu již jen slabých 10 minut a vede odsud silně vyšlapaný chodník do Snilovského sedla (1 524 m). Dlužno ale dodat, že je v této části hřebene největší množství lidí. V případě potřeby můžeme sestoupit buď k lanovce a následně do Vrátné doliny a nebo na druhou stranu na Chatu pod Chlebom.

Veľký Kriváň, Malý Kriváň, Suchý (8 h; 9 h 10 minut; 10 h 30 minut)

Tato část hřebene patří k nejkrásnějším partiím celé Malé Fatry. Na rozcestí Hrana Velkého Kriváně chodník odbočuje prudce vlevo k jihu a po dalších asi 10 minutách nás přivádí na vrchol nejvyšší hory celé Malé Fatry – Veľký Kriváň (1 709 m). Z vrcholu se musíme vrátit nazpátek na rozcestí a odsud pokračovat dále k severozápadu.

Následuje vrchol Pekelník (1 609 m) s pekelně prudkými jižními svahy. Z tohoto neoznačeného vrcholu sestoupíme během šesti minut do Sedla Bublen (1 510 m). Ze sedla dále klesáme do dalšího sedélka mezi vrcholy Hole a Malý Kriváň. Před ním ještě narazíme na vydatný pramen vody, v podstatě jediný pramen vody, který je přímo na hřebeni Malé Fatry a k němuž není nutné nikam scházet. Chodník se tady otáčí doleva a začíná poměrně prudce stoupat. Rychlejší turisté zvládnou toto stoupání asi za 15 minut.

Dále pokračuje pěkný vápencový hřebínek s porosty kosodřeviny. Krajinářsky velice nádherný úsek. Vrchol Malého Kriváněm "ozdobený" asi třímetrovou betonovou pyramidou. Z vrcholu Malého Kriváně (1 671 m) se naskýtají neopakovatelné pohledy na všechny světové strany. Následuje poměrně prudký sestup po částečně sutí zasypaném chodníku do sedla Priehyb, do kterého to z vrcholu trvá asi 20 minut. Tady se na hřebenovku napojuje modrá značka z doliny Kúr. Z tohoto plochého a širokého sedla cesta mírně stoupá v hustých porostech kosodřeviny na vápencový vrchol Stratenec (1 513 m).

Další sestup je poměrně prudký, ale krátký. Vede do sedla Vráta (1 462 m) a výstup na vrchol Bielych skal. Odsud je to již jen něco málo přes 20 minut na vrchol Suchého (1 468 m). Chodník vede po hřebeni (místy poměrně ostrém) mezi hustými porosty kosodřeviny, která zčásti ustupuje loukám až vblízkosti vrcholu Suchého. Na něm se můžeme zapsat do vrcholové knihy ukryté ve schránce zde umístěné.

Chata pod Suchým, Strečno (11 h 10 minut; 13 h)

Z vrcholu Suchého vede poměrně prudká cesta do sedla Príslop pod Suchým. V sedle pod Suchým je rozcestník a napojují se tady žlutě značené chodníky jak ze Sedla pod Suchým tak ze sedla Vráta. Cesta pokračuje po louce a záhy se vnořuje do bukového lesa. Opět se objevuje louka. Z ní se otevírá krásný pohled nazpět na masív Suchého. Další rozcestník nám oznamuje Sedlo Javorie (v mapách z Harmance je chybně uvedeno Javorina). Tady se chodník prudce stáčí doleva dolů a vede po příkré lyžařské sjezdovce s vlekem.

U Chaty pod Suchým jsme asi za 5 minut. Tady lze doplnit vodu či dopřát si něco k snědku. Od chaty pak vede chodník opět dolů k vozové cestě. Tu musíme přejít a pokračovat po vozové cestě nořící se do lesa a mírně stoupající vzhůru na masív Plešelu. Za necelých 25 minut se v hustém lese objeví po pravé ruce uzamčený srub. Kousek za ním následuje velice prudké klesání a objevuje se docela ostrý hřebínek porostlý zakrslými duby.

Krajinově velice nádherný úsek, troufal bych si tvrdit, že i vůbec nejromantičtější úsek hřebene Malé Fatry s velice omezenými průhledy na koryto Váhu v Domašínském meandru. Brzy jsme na Starhradě. Od hradu sejdeme dolů na vozovou cestu, po které budeme pokračovat až do obce Nezbudská Lúčka.

Sedlo Javorina, Minčol, Veľká lúka (14 h 35 minut; 15 h 50 minut; 16 h 50 minut)

V Nezbudské Lúčce musíme přejít po mostě přes Váh a za ním pokračovat vlevo k hradu Strečno. Tady přejdeme hlavní cestu a jsme naproti schodům vedoucím na hrad, který je během letních měsíců otevřen i pro veřejnost. Kdo nezamíří na hrad musí pokračovat po cestě vzhůru kolem restaurace pod hradem (vlevo). Za dalších šest minut přicházíme na rozcestí, kde stává obvykle unimobuňka.

Tady je potřeba odbočit doleva do lesa. Chodník strměji stoupá. Za chvíli procházíme pod elektrickým vedením. Tady se otevírají průhledy na západ na skalky Kojšové (743 m) a na lom ve Stráňavách. Pokračujeme po rozbité kamenité cestě. Zhruba půl hodiny chůze od výše zmíněné restaurace se dostáváme do sedla Rakytie (712 m). Do dalšího sedla – sedla Javorina se dostaneme za dalších 35 minut chůze po vcelku mírně stoupající, ale fádní vozové cestě.

Ze sedla lze po "asfaltce odskočit k památníku I. Československého armádního sboru (vpravo). Ten sem byl přemístěn z původní lokality letech 1979-1985 a každého určitě překvapí svou velikostí a upraveností). Je zajímaví, že sem nevede ani významová odbočka! Od rozcestníku pokračujeme dále lesem. Následuje rovný úsek s řadou skalek a zakrslých buků. Po čase dorazíme na vyhlídku, odkud je velice dobře vidět památník na Polomu a lom ve Stráňavách. Konečně dostáváme na první významnější kótu v hřebeni Lúčanské Fatry – Úplaz (1 301 m). Z něj se odkrývají jen zčásti nerušené pohledy na okolní fantastickou scenérii.

Pokračujeme dále po hřebeni s většími porosty borůvčí. Krajina svým charakterem připomíná Jeseníky či Králický Sněžník u nás na Moravě. Pokračujeme kolem dnes již téměř nepatrných zbytků salaše se dostaneme do sedla pod Minčolem, ve kterém je instalován kanón, němý pomník a svědek osvobozovacích bojů v roce 1945.

Další děla a minomety jsou umístěny na svahu Minčolu na nějž je to odsud něco málo přes 10 minut. Minčol (1 364 m) je poměrně výrazným vrcholem homolovitého tvaru s prakticky nerušenými výhledy do všech stran. Vrchol je navíc důležitou křižovatkou turistických cest. Následuje sestup do plochého sedýlka (asi 8 minut). Pokračujeme po lesní cestě, která je poměrně fádní, občas se objevují menší mýtiny. Přitom přecházíme přes kótu Dlhá lúka (1 305 m) a po dalších necelých 25 minutách se dostáváme na vrchol Zázrivá (1 394 m).

Jde o plochý travnatý vrchol s pěknými pohledy k jihu, které připomínají krajinu Jeseníků v okolí Pradědu. Včetně typického podmáčeného terénu se zakrslými smrky. A za dalších asi 10 minut jsme na rozcestí Krížava (1 353 m). Pokračujeme k vysílači obehnanému panelovým plotem. Naa nejvyšší vrchol Lúčanské Fatry to máme ještě asi 10 minut po široké vozové cestě.

Veľká lúka (1 476 m) je "ozdobena" anténou vysílače radiokomunikací. Vrchol poskytuje sice ničím nerušené pohledy na všechny strany, ale vzhledem k tomu, že hřeben je v této části velice plochý stojí za něco pohledy jen na východ či na západ.

Veterné, Horná lúka, sedlo Maríková (17 h 15 minut; 17 h 55 minut; 18 h 40 minut)

Z vrcholu Velké lúky s velkým rozcestníkem pokračujeme po široké vozové, dosti často značně rozježděné, cestě. A pokud je po dešti, pak jsou zdejší velice hluboké výmoly vyplněné vodou a my se musíme prodírat v okolních hustých porostech kosodřeviny. Deset minut a jsme na rozcestí Podkova (1 436 m). Tady musíme pokračovat vpravo po pěšině na jihozápad na vrchol Veterné (1 442 m).

Z Veterného sestoupíme a vesměs lesem přicházíme na Hornú lúku, plochý, ale travnatý vrchol s rozcestníkem. Vlevo dolů (asi 200 metrů) je pramen vody a malá bivakovací bouda zvaná Hotel Partizán s možností přespání. Pec, který tady je, ale příliš netáhne, takže topit moc nedoporučuji. Kousek nad se nachází uzamčený srub. Dále přecházíme vrchol Kopy (1 232 m) a po hřebínku s následným sešupem se dostáváme do Sedla Maríková (990 m).

Hnilická Kýčera, Úplaz, Skalky (20 h 10 minut; 20 h 25 minut; 21 h 40 minut)

Za zalesněným Sedlem Maríková následuje poměrně prudké stoupání. Po jeho skončení chodník uhýbá prudce vpravo a pokračuje po ostrém hřebínku s mohutnými buky. Krajinářsky velice krásný úsek. Navíc se odsud otevírají poměrně krásné rozhledy. Na jaře tady můžeme nalézt kvést petrklíče a sasanky, o kousek dále dokonce lýkovec.

Další cesta vede lesem a je poměrně komplikovaného profilu, neustále nahoru a dolů. Takto to pokračuje až na vrchol Hnilické Kýčery (1 218 m, GPS 4) s rozcestníkem. Severní okraj je porostlý lesem, takže rozhledy jsou částečně omezené. Nejkrásnější jsou směrem k jihu k vápencovému a nápadně špičatému vrcholu Kľak.

Následuje velice prudký sešup do sedla pod Hnilickou Kýčerou (1 028 m), které je široké a poměrně ploché. Kousek pod sedlem je voda, v sedle je rozcestník a boží muka. Navíc se tady poměrně často bivakuje během přechodu hlavního hřebene. Ze sedla pokračujeme táhlým stoupáním po loukách na Úplaz a dále do Sedla pod Úplazom (988 m). Tudy prochází modře značený turistický chodník spojující Rajeckolesnianskou a Slovianskou dolinu.

Následuje kóta Janová (1 163 m). Pozor, na mapách z Harmance je uvedeno Janková. Hřeben se obloukovitě stáčí a brzy opět mírně stoupá. Procházíme kolem menších skalek a vstupujeme opět do lesa. V něm se objevují i větší skalní útvary. V jarních měsících kvete v bylinném patře neobyčejné množství kytek. Dosti značně to připomíná Pavlovské vrchy na jižní Moravě.

Vycházíme z lesa na větší louky. Na nich se vedle keřů hlohu objevují i jalovce. To již chodník stoupá docela znatelně kolem roztroušených skalek a přes škrapová pole až na vrchol Skalky (1 190 m), na němž je postaven mohutný kříž. Porosty kosodřeviny a krásné rozhledy.

Vrícke sedlo, Kľak, Fačkovské sedlo (22 h 25 minut; 24 h; 25 h 15 minut)

Ze Skalek, které jsou poměrně výrazným vrcholem (především díky vrcholovým skaliskům) opět sestupujeme. Procházíme hustým především bukovým a nebo smrkovým lesem. Několik "houpaček" a následuje závěrečný táhlý obloukovitě se stáčející sestup do Vríckeho sedla (950 m). Vpravo po žluté je pramen vody, v sedle je ohniště, svědek časté přítomnosti bivakujících turistů. Rozcestník. Ze sedla cesta vede prudce vzhůru.

Asi po 35 minutách překonáváme vrchol Ostrá skala (1 220 m). Cesta dále stoupá. Objevují se různé skalní útvary a skalní vyhlídky. Následuje rovnější úsek a závěrečné strmé stoupání na vrchol Kľaku (1 352 m). Nejprve rozcestí s modrou, pak se zelenou a již se objevuje skalnatý kosodřevinou porostlý vrchol Kľaku. Zejména od západu a z jihu lze obdivovat stěny a skalní římsy tohoto vrcholu, na němž je nejen kříž, ale i rozcestník a schránka s vrcholovou knihou. Rozhledy jsou odsud přímo fantastické.

Následuje závěrečný sestup nejprve do Revánskeho sedla, do kterého se dostaneme asi po půlhodině, a pak do Fačkovského sedla k Salaši Kľak, která bývá otevřena do 20.00. V salaši si lze dát díky výborné kuchyni dobré jídlo i pití…

Hřebenovka Malé Fatry, základní info

• Délka trasy 75 km
• Celkové převýšení 5 200 m

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.