Treking > Treky, turistika > Japeň, Krížna a Majerova skala aneb indiánské léto "planoucích" javorů v pohoří Velká Fatra
Japeň, Krížna a Majerova skala aneb indiánské léto "planoucích" javorů v pohoří Velká FatraZapomenutými chodníky Velké Fatry a Starohorských vrchů7.10.2014 | Otakar Brandos
Na Japeň na Velké Fatře během babího léta jsem měl cestu naplánovánu již řadu let. Chtěl jsem si užít "indiánského" babího léta a plamenně žhnoucích javorů, které se v této části Velké Fatry nacházejí. A také jsem si chtěl užít klidu a samoty na zapomenutých chodnících Velké Fatry a Starohorských vrchů. Možná, že vhodnější podtitul článku by byl "jižními boky Velké Fatry a Starohorských vrchů", neboť celá trasa vede jižními okraji zmíněných pohoří a některé části trasy nejsou zapomenuty, ale naopak nahuštěny turisty. Například v okolí Královy studně či Španí Doliny v závěru tohoto dvoudenního treku. Ale na podtitulu tento článek snad nestojí. Ráno jsem zaspal. Jako zabitý. Na trasu v Dolním Harmanci (486 m) nastupuji až o půl desáté. Nevadí. Je jasno, pěkně mrazivo. Promeškaný čas snadno doženu. Navíc mám dnes před sebou jen asi 14 kilometrů. Naplánovaná trasa by se dala tak zvládnout i během jednoho dne. Proč se ale honit a neužít si fantastických výhledů, která tato skvělá trasa nabízí. Směr Zadný Japeň a JapeňPo široké lesní cestě se kolem hájovny Bystrica posouvám strmě vzhůru. Za krásných výhledů na protější hřebeny Kremnických vrchů a později na mohutná vápencová skaliska v lokalitě Krpcovo svírající od západu hlubokou a lesnatou dolinu Bystrica. Čtěte také: Túra na Smrekov a Drieňok, dvoudenní trek bradlovou Velkou Fatrou Míjím parádní seník, který by se dal v případě nouze využít k bivaku. Za pohledů shora míjím ústí jednoho z tunelů železniční trati do Banské Bystrice a hustým bukovým lesem se probojovávám na první louky pod horou Zadný Japeň (1 064 m). Sluníčko hřeje, výhledy jsou fantastické. Vidím až do sedla Malý Šturec (890 m), na nejvyšší horu Kremnických vrchů Flochovou (1 317 m) a na řadu dalších vrchů v okolí. Usedám na kládu u chodníku a kochám se výhledy. V okolí je mnoho vzrostlých javorů a líp, bohužel pravé "indiánské" babí léto ještě nenastalo. Stromy se sice začínají barvit, ale ještě to není úplně ono. Chlorofyl má nad antokyany jasnou převahu. Ještě nepřišly ty správné nízké teploty. Nevadí, alespoň mám důvod se sem vrátit příště. Krajinářsky opravdu úžasné místo. Mohu jen a jen doporučit. Kolem nevzhledného stožáru vysílače některého z mobilních operátorů mířím výše. Ti operátoři snad musejí mít stejné školení jako synci z ČEZu. Postavit sloup na opravdu "nejdebilnější" místo. Aby člověk nemohl fotit bez těch jejich okras. A nesmolí je pouze na krásné vrcholy. Ale i před hrady, zámky, k alejím. Přitom by je šlo stavět rozumněji, aby tolik nehyzdily (či snad nekrášlily?) krajinu. Svižné stoupání vede až na poměrně ostrý hřebínek hory Zadný Japeň (1 064 m), ze které se otevírají další nádherné výhledy. Tentokráte dohlédnu až na Krížnou (1 574 m), Majerovu skalu (1 283 m) i na řadu dalších vrchů Velké Fatry i Malé Fatry, pohoří Žiar, Nízkých Tater. Asi i proto si tady myslivci postavili pěkný posed. I s postelí a matracemi. Další skvělý tip na nouzový bivak. Další cesta po hřebenových loukách ubíhá pěkně svižně. Krásné výhledy, krásné solitérní stromy, modrá obloha nad hlavou. Nádhera. Člověk se ani nenaděje a již je málem nabrán na parohy. Jelena. Pěkný macek si to mručí sotva 50 metrů po mé levici. Zdatně mu z protějšího svahu sekunduje další paroháč. Bodejť by ne, když vrcholí jelení říje a paroháči se perou o vyčkávající laně… Za tohoto zvukového doprovodu docházím okolo hřebenového brouzdaliště pro zvěř (kaluže) až na Japeň (1 154 m), na kterém se zprava připojuje zelená turistická značka ze Starých Hor. Dlužno ale dodat (pro úplnost), že v terénu je Japeň označen vrcholovou tabulkou jako Predný Japeň. Další skvělé panoráma, ke kterému se přidal i nesměly vykukující vrchol Velkého Choče, nejvyšší hory Chočských vrchů. Kráľova studňaPo opuštěném lesnatém hřebeni s mnohými padlými velikány se probíjím dále. Doslova probíjím, neboť chodník je zavalen množstvím stromů, které je nutné obcházet a nebo přelézat. Taková větší opičí dráha. Jako na vojně. Jen s krapet větším batohem… Krásný úsek s obrovskými stromisky. Buky, javory, jasany, smrky i jedlemi. Pěkná směska. Rychlost postupu se notně snížila. Nevadí, však nikam nespěchám. A ty výhledy. A to ticho! A naprosto bez lidí. Zatím jsem nepotkal ani živáčka. Tedy kromě jednoho jelena, pár veverek, orla, sojky a tak podobně. Královu studni mám již na dohled. Pouze musím obejít závěr doliny Bystrica. Nač tedy spěchat. Ještě není ani půldruhé… Uléhám na hřebeni a užívám si sluníčka, modré oblohy a samoty. Trochu to kalí poryvy ledového vichru, před kterými se schovávám za hřebínek. Přicházím tak ale o polovinu výhledů… No nic. Je třeba vyrazit. Přes sedlo Úplaz (1 290 m), ve kterém se připojuje zelená TZ z obce Turecká mířím vstříc traverzu vrchu Malá Krížna (1 319 m). Parádní výhledy, teplo… Jo, to se již opakuji… A klid. Ne, tentokrát kecám. Je po klidu. Potkávám totiž první výletníky z Královy studně. Poláky. A znáte Poláky. Ti hubu nezavřou. Jako pavlačové drbny… Kolem známých pramenů a skály na Králove studni scházím ke stejnojmennému horskému hotelu. Je tu pár lidí a aut. Dávám polévku a pivo, když tu vidím známou postavičku s batohem. Lukáše G., kterého znáte z řady článků na tomto webu. Přiobjednávám tedy hned druhé pivo… Sluníčko urazilo po obloze sotva 25° a my se zvedáme. Máme plánován bivak na salaši pod Smrekovem. Jenže ouvej. Je plno. Chalani nás sice zvou dále, ale salaš je příliš malá na nějakou nesardinkovou družbu. Proto bereme zavděk útulnou výše. Je zima, fouká ledový vichr a obloha se kaboní. Předpověď meteorologům tentokráte asi vyjde, zítra má být spíše pod mrakem. Ještě před tím však fotím večerní oblohu, panorama s Lyscem i Borišovem, s Ostredkom i s Frčkovem a Krížnou. Dáváme hlt pravé slovácké slivovice, která nádherně řetízkuje. Na nějaké vysedávání to ale není, škvírami ve zdech pěkně fičí. Proto do spacáků a na kutě. Ještě za šera. Takto brzy jsem za posledních pár let spát ještě nešel. A nebo si to jen nepamatuji?… Krížna, Majerova skála, Staré HoryPo ránu je pěkně pošmourno. Ostredok i Krížna se skrývají v mracích. Není nač čekat, hybaj směr Krížna. Tam jsme za chvíli, v mlze cesta opravdu ubíhá. Na Krížné (1 574 m) se loučíme, každý jdeme svou trasou. Na cestu fasuji zbytek pravé slovácké. Ne cestu. A na Týden VHT v příštím týdnu. Vydržela, dorazili jsme ji jako vrcholovku na vrcholu Kriváně (2 494 m). Přes rozcestí Pod Krížnou (1 530 m) pokračuji na Líšku (1 445 m), pod kterou mě vítají trosky spálené vrcholové stanice lanovky. Ta dlouhá léta sloužila lyžařům. Za výhledů na Majerovu skálu (1 283 m) scházím do širokého travnatého sedla a přes vrch Majerové skály sestupuji na krásnou vyhlídku na jižním úbočí. Z té výšky se až točí hlava, opravdu impozantní skaliska. Svatý Petr má se mnou opravdu slitování. I přes zakaboněno se nakonec na chvílí vyjasní, takže si tady užívám sluníčka. A výhledů na Krížnou. Lukáš na hlavním hřebeni takové štěstí nemá… Z Majarove skály následuje nekonečný sestup do Starých Hor. Bohužel nepotkávám ani jednoho huňáče druhu Ursus arctos. Přitom internetové diskuse týkající se této oblasti se těmito huňáči doslova hemží. Asi jako mraveniště mravenci… Mám pech. Ani huňáč, ba dokonce ani stopa v blátě či hovínko na chodníku… Špania DolinaVe Starých Horách (480 m) dávám česnečku a kofolu. A dobré preso. Hospoda je prázdná a obsluha pohodová. Pokračuji kousek podél frekventované silnice mířící z Donoval do Banské Bystrice. Ale jen necelý kilák. Pak přes rozcestí Pod Richtárovou (520 m) mířím do nitra Starohorských vrchů, které prosluly především svou hornickou historií. Kolem zbytků šachty Therézia a odvalů v Richtárovej nabírám výšku. Kolem kapličky s výhledem ke skaliskům na Jelenské skále (1 153 m) přicházím na rozcestí, na kterém je nutno zabočit prudce vlevo. Kolem pěkného bíle zářícího stavení hlídaného zvědavým 8měsíčním hafanem. Přes stromy vidím Majerovu skálu, která se koupe na sluníčku. Jeho bělostná zářící skaliska ostře kontrastují se šedí oblohy a potemnělým hřebenem Velké Fatry. A je tu sedlo Dolný Šturec (920 m), ve kterém jsme dva roky nazpět dělali oheň a opékali buřty s největším slovenským trekerem. Ten nakonec měl být na tomto přechodu se mnou, avšak nedalo sa mu ísť. No a odsud je to do Španí Doliny (710 m) již co by kamenem dohodil. A zbytek došel. Pěkně z kopce a stále po červené turistické značce, která vede od Jelenské skály. Ve Španí Dolině dokonce chytám poslední autobus do Banské Bystrice, ze které jsem se hodlal přesunout na další dvoudenku v Nízkých Tatrách. Avšak Svatý Petr usoudil, že "flákání" se bylo dosti a je třeba vyrazit do práce… Takže o tomto plánovaném a hodně netypickém přechodu zase někdy příště.
Další související články:+ Přes Lysec a Javorinu na Borišov aneb kolem Belianské doliny na sněžnicích+ Deštivý trek Malou a Velkou Fatrou + Výstup na Ostredok (1 592 m), nejvyšší vrchol Velké Fatry + Přechod hlavního hřebene Velké Fatry + Veľká Fatra je len jedna! + Nejsou jenom Tatry – krásné jsou i Fatry! + Výstup na Šíp (1 170 m), Šípska Fatra + Výstup na vrcholy Ostrá (1 247 m) a Tlstá (1 373 m); Velká Fatra a turistika + Za bradly Velké Fatry + Veľká Fatra a Šípska Fatra, turistický průvodce Líbil se vám tento článek? |
|