Železná hůrka (588 m n. m.), nejmladší sopka v Česku leží v Českém lese přímo na hranicích

Železná hůrka, atraktivní turistický cíl v Českém lese

Přestože Železná hůrka je sopka strombolského typu, sopku na Liparském ostrově Stromboli nepřipomíná ani náhodou. Železná hůrka představuje nenápadnou travnatou vyvýšeninu v širokém a plochém údolí pouhých asi 200 m od hranic s Německem, 13 km od Chebu, resp. asi 2 km od obce Mýtina na dohled hory Dyleň v severozápadním výběžku Českého lesa.

Železná hůrka (německy Eisenbühl) je považována za jednu z nejmladších sopek České republiky. Geologové uvádějí, že sopka Železná hůrka je vůbec nejmladší sopkou České republiky, za níž hned následuje blízká Komorní hůrka u Františkových Lázní, která soptila o něco později.

Radiometrická měření udávají, že Železná hůrka soptila někdy v období před 400 000 až 170 000 lety, tedy ještě ve čtvrtohorách. Tedy soptila, asi si spíše jen tak trochu odfukovala s nějakým tím sopečným popelem, sopečnými pumami a malým výlevem lávy.

Čtěte také: Sopky a vulkanismus, ohnivé divadlo

Železnou hůrku navštívil a jako vulkán identifikoval světově proslulý básník, nadšený přírodovědec a mineralog Johann Wolfgang von Goethe již v roce 1823. Název této malé a nenápadné sopky je pravděpodobně odvozen od nálezů konglomerátů čistého železa, které měly vzniknout při průchodu žhavého magmatu hlouběji ležícími uhelnými slojemi díky redukčním chemickým procesům.

Na stavbě Železné hůrky se podílely nejméně dva sopečné výbuchy. Starší erupce strombolského typu vyvrhla až 15 metrů silné polohy pyroklastických hornin, na kterých leží diskordantně (vrstvy se navzájem protínají) nevýrazné vrstvy tufů (především olivinicko-sodalitický nefelinit), které se na povrch vylily během pozdější erupce havajského typu.

Diskordantní uložení vrstev je jasným důkazem přerušení vulkanické aktivity a eroze původního struskového tělesa Železné hůrky mezi dvěma obdobími vulkanické aktivity. Jemnozrnné produkty mladší fáze sopečné aktivity mají zřetelně načervenalou barvu, kdežto hrubozrnné strusky mají černou barvu a nejsou tak zřetelně zvrstvené.

Železná hůrka je národní přírodní památka o výměře 1,58 ha, jedna z nejvýznamnějších na území západních Čech. Vyhlášena byla již v roce 1961. Tehdy však byla nepřístupná, neboť ležela uvnitř ostře střeženého hraničního pásma. Kolem sopky vede z obce Mýtina turistická značka k turistickému přechodu Neualbenreuth vedoucímu do Německa, ke kterému vede asfaltová cesta (možný příjezd autem). Odbočka k samotné sopce však značena není, označuje ji pouze velká směrová tabule. K sopce se dostanete po vyšlapané stezce přes pole a nebo po okraji remízku na dně nevýrazného údolí.

Laik by sopku dokázal v terénu identifikovat opravdu těžko, neboť sopka představuje při pohledu z české strany nenápadnou travnatou kupu uprostřed polí a remízků. Při pohledu z německé strany by byla vidět hluboká lomová stěna, která vznikla v dobách, kdy místní obyvatelé odsud odváželi škváru pro stavební účely.

Železná hůrka, turistická mapa

Použité zdroje

• Geologické zajímavosti České republiky, H. Motyčková, K. Š. Motyčková, Vladimír Motyčka, Jiří Šír; Academia 2012
• Místní informační zdroje a tabule

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.