Velký Roudný (780 m n. m.), dávno vyhaslá sopka (stratovulkán) v Nízkém Jeseníku

Velký Roudný - nejvyšší vyhaslý stratovulkán Nízkého Jeseníku a jedna z nejmladších sopek ČR

Přibližně 12 km jihovýchodně od Bruntálu a 9 km severovýchodně od nejvyššího bodu Nízkého Jeseníku, hory Slunečné (800 m), se z ploché krajiny tohoto pohoří zvedá jeho nejvyšší a nejmohutnější vrchol sopečného původu: Velký Roudný (780 m).

Vulkán

Velký Roudný patří k vrstevnatým sopkám (stratovulkánům), v jeho stavbě se střídají vrstvy vzniklé výlevnou činností - čedičové lávové proudy a explozivní sopečnou činností - sypké sopečné vyvrženiny (tzv. pyroklastický materiál, též pyroklastika, tefra; dle velikosti se rozlišuje sopečný popel, písek, škvára, pumy a balvany). Vulkán byl aktivní před 2,5 miliony až 1,4 miliony let. Láva ze sopky vytékala a tuhla převážně v olivinický čedič ve čtyřech proudech.

K severu tekl proud Mlýna Roudná (dlouhý 0,7 km, s mocností 15 m), severovýchodním směrem zamířil proud Heroldova Mlýna (dlouhý 1,3 km, s mocností 30 m), největším je východní proud Chřibského lesa (délka 5 km, mocnost až 50 m) a jihovýchodním směrem se pustil proud Černého lesa, považovaný i za možné starší vulkanické centrum sopky.

Sopečný popel a písek vyvržený a utuhlý na souši dal vzniknout hornině zvané tuf. Největší lávový proud Chřibského lesa přehradil původní koryto řeky Moravice, čímž vzniklo jezero v místech dnešní vodní nádrže Slezské Harty. Do vod jezera padaly sopečné vyvrženiny, přemisťováním a míšením jemného pyroklastického materiálu se sedimenty vznikaly pórovité tufity.

Přírodní památka a Čertův kámen

Nízkojesenické sopky, s Velkým Roudným v čele, náleží k našim nejmladším vulkánům, vznikly na konci třetihor a počátku čtvrtohor, kdy si zde prorazily cestu k povrchu spodnokarbonskými hlinitými, jílovitými a písčitými usazeninami. Velký Roudný je považován za nejzachovalejší sopku nejen Nízkého Jeseníku, ale i jednu z nejzachovalejších sopek Českého masivu, na čemž má největší podíl odolná výplň jeho sopouchu (sopečného komínu, kterým magma stoupalo k povrchu).

A tak bylo roku 1966 přistoupeno k vyhlášení 81 hektarů plochy kopce národní přírodní památkou chránící vzácně zachovalý doklad vulkanické činnosti v oblasti Nízkého Jeseníku. Při vrcholu kuželu nalezneme odolné čedičové horniny sopouchu, zvláště pórovitou šedofialovou lávu. Na severu a západě se zachovaly počátky lávových proudů, tvoří je celistvý čedič, který dále přechází v porézní lávu s balvanitým rozpadem.

Tufy pokrývají úbočí vulkánu a byly těženy v několika lomech. Svahy Velkého Roudného navíc z velké části porůstají vysoce ceněné, druhově bohaté mezofilní louky s charakteristickými pásy stromů a keřů, které vyrostly na kamenitých mezích a haldách mezi někdejšími políčky. Je zde také monitorován výskyt řady ohrožených rostlinných druhů (orchidej vstavač mužský, rmen barvířský…), včetně teplomilných rostlin vázaných na hnědočervené tufy v jižní části území.

Nedaleko vrcholu nalezneme velký stolový kámen ze sopečné horniny, zvaný Čertův nebo také Boží kámen. Byl rozlomen ve dvě části nárazem sopečné pumy po erupci vulkánu. Památkou na dopad pumy má být miskovitá prohlubeň na povrchu kamene. Lidová slovesnost dodává však své vysvětlení. V dávných dobách tu prý hospodařili čerti a velmi škodili lidem v okolí. Do křížku se s pekelníky pustil sám Bůh, který je zahnal zpět do pekla, zůstaly jen stopy po zápase: větší prohlubeň po noze Boha, menší prohlubeň po čertově drápu.

Přístup

Na vrchol výrazného, kuželovitého kopce nás přivede po téměř 1,5 km z Roudna orientačně nenáročná významová odbočka zelené TZ spojující Lomnici nad Bystřicí s Valšovem. Nejprve stoupá asi půl kilometru po silničce ve směru na Křišťanovice.

U informační cedule se značka odpojuje od cesty, aby po ploše panelové komunikace za dalších 200 m vstoupila za hranici přírodní rezervace, po loukách pak stoupá až k vrcholovému lesíku, jenž ukrývá malou mýtinu temene. Zde, na samém vrcholu Velkého Roudného, nás čeká ve schránce vrcholová kniha u rozcestníku a konec křížové cesty z Roudna - kaplička z roku 1933. Opodál zarůstají ruiny někdejší výletní hospody.

Rozhledna

Od minulého roku vrchol nese konstrukci dřevěné rozhledny, slavnostně otevřené 27.10. 2007. Má šest pater usazených na betonových základech a celkovou výšku 20 metrů. Nevím, zda mimo možnost krásného výhledu, bylo dalším záměrem doplnit nadmořskou výšku Velkého Roudného do nadmořské výšky Slunečné o chybějící dvě desítky metrů.

Výhled z vršku rozhledny nabízí po překonání 78 schodů 17 metrů nad zemí krytá plošina. Pokud má hodná žena v poryvech vichřice Emy správně spočítala tyto schody, pak se nabízí i druhá číselná symbolika: co schod, to deset metrů nadmořské výšky kopce.

A co vše kolem vidíme? Bezprostřednímu okolí dominuje na jihozápadě Malý Roudný (771 m) a na severozápadě za vesnicí Roudno část stříbřité hladiny vodní nádrže Slezská Harta. Za příznivých podmínek se odsud jistě nabízí i překrásný výhled západním a severozápadním směrem na blízký hlavní hřeben Hrubého Jeseníku s jeho dominantami, okolní Nízký Jeseník, včetně nejvyšší Slunečné jižně, severně se díváme na Krnovsko, severovýchodně na Opavsko, na jihovýchodě vidíme Oderské vrchy a za nimi za extra příznivých podmínek, za tušenou sníženinou Moravské brány, modrou hradbu Beskyd.

Sopečná činnost v okolí

Dokladů proběhlých vulkanických procesů nalezneme v okolí celou řadu, zmiňme ty nejvýznamnější. Nejbližší vyhaslou sopkou u Velkého Roudného je zmíněný Malý Roudný, jehož plochu taktéž kryjí krajinářsky charakteristické a cenné pásy dřevin na kamenitých mezích. Další vyhaslou sopku představuje přírodní památka Uhlířský vrch (672 m) ležící na zelené TZ asi 3 km jihozápadně od Bruntálu. Dnes nese na svém sopečném temeni jednolodní poutní barokní kostel Panny Marie Pomocné z let 1755 - 1765, k němuž od města vede stejně stará lipová alej.

Uhlířský vrch byl oproti Velkému Roudnému vyhlazen povětrnostními vlivy, jeho stavbu přibližuje horninový profil odkrytý v opuštěném lomu, sledovat můžeme i stavbu tufů, které zde byly od 60. let 19. století hojně těženy a užívány k výrobě tvárnic. Nad přibližně 3 km vzdálenou obcí Mezina ční poslední z vyhaslých vulkánů Bruntálska - Venušina sopka (643 m) nabízející krásný rozhled. Vrcholová prohlubeň vznikla v souvislosti s těžbou tufů. Na sopku nás přivede po skoro 8 km z bruntálského vlakového nádraží odbočka modré TZ, dojít sem můžeme i po zelené a žluté TZ z Uhlířského vrchu.

"Kamenné varhany" – sloupcovitá odlučnost olivinického čediče, vzniklá v důsledku ochlazení lávy v jednom ze dvou lávových proudů na severovýchodním úpatí Venušiny sopky, je chráněna jako přírodní památka Lávový proud u Meziny v prostoru bývalého lomu. Na výše zmíněné usazeniny sopečného původu vzniklé v jezeře pod Velkým Roudným upozorňuje přírodní památka Razovské tufity v bývalém lomu nedaleko obce Razová při březích Slezské Harty. Tufity se zde těžily od středověku a používaly coby stavební materiál.

Velký Roudný, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.