Polonina Piškoňa, středně těžká túra malebným horským hřebenem na Zakarpatské Ukrajině

Přechod hřebene poloniny Piškoňa na Zakarpatské Ukrajině

Polonina Piškoňa je rozlohou poměrně nevelkou poloninou, která patří do pohoří Gorgany. Je součástí nejznámějšího podkarpatského národního parku - Siněvirského národního parku. Přestože je to polonina poměrně malá, výškou a charakterem silně připomíná Malou Fatru.

Hřebenovka poloniny Piškoňa patří k vděčným turistickým cílům. Přestože její přechod patří k poměrně dlouhým trasám, dá se při dobré kondici zvládnout za jeden den. Trasa je dnes navíc zjednodušená a oproštěná o orientační problémy, neboť během předposledního značkařského tábora v Koločavě v roce 2008 jsme celou hřebenovku proznačili červenou turistickou značkou a modrou TZ, která končí (zatím) na Nehrovci (1 709 m).

Na túru lze vyrazit od pily na Ostrikách (kousek od obce Siněvir a kousek od sídla Správy NP Siněvir. Z pily začneme stoupat serpentinami lesní cestou vzhůru. V serpentinách cesty jsou v létě krásně rozkvetlé louky a četná posezení pro turisty.

Čtěte také: Ťapeš aneb koločavská Lysá hora

Široká lesní cesta poměrně pohodlně vede stále výše. Po hodině a kousek mineme odbočku s modrou značkou (směřuje sem od bývalého muzea Lisu i splavu - neboli muzea lesa a vorařství) a po další asi čtvrthodině odbočku na jezírko Ozirce. K jezírku doporučuji odbočit. Zacházka to není velká a jezírko je opravdu kouzelné.

Po návratu na rozcestí následuje prudká serpentina do kopce. Následuje několik rovnějších úseků a to se již ve vzrostlém smrkovém lese začínáme blížit k jeho horní hranici. K salaším pod hřebenem Piškoně je to asi 3 hodiny. Zde jsou vhodné louky na táboření a dále v lese upravený pramen vody.

Nad loukou s vodou se dáme vpravo a širokým chodníkem dojdeme na poloninský hřeben, kde zahneme prudce vlevo. Zde je nově postaven kříž. Určitě bych se tady na chvíli zastavil a vychutnal si úžasné výhledy. K západu koukáme na kamenitou horu Kamjonka, pod kterou se schovává Siněvirské jezero, na jihu se táhnou travnaté a oblé hřebeny poloniny Boržava, na východě pak máme celou Piškoňu i poloninu Krásna a konečně na severu se táhnou rozervané hřebeny kamenných Gorgan.

Krásným travnatým hřebenem vystoupáme na první vrchol Malá Gropa, za kterým následuje ostrá špice s kamennou hromadou na vrcholku - Jasenovec (1 628 m). Přes strmý travnatý vrchol Velká Gropa (1 667 m) pokračujeme pozvolným stoupáním na Něhrovec (1 709 m), nejvyšší horu poloniny Piškoňa. Souhrou náhod je Nehrovec (či Něgrovec) na metr stejně vysoké jako Velký Kriváň, nejvyšší hora Malé Fatry. To ještě více podtrhuje podobnost obou hřebenů. Pouze ten Velký Rozsutec tady nenalezneme.

Jižní svahy poloniny jsou až neskutečně rovné, zcela holé a les začíná hodně nízko. Naopak sever je více zarostlý a existuje zde i pásmo jalovčí. Polonina Piškoňa je neobyčejně malebná a fotogenická. Prošel jsem ji již asi 5× nebo 6×, v různých ročních dobách a pokaždé mě něčím novým a zajímavým příjemně překvapila.

Z Nehrovce se otevírají prakticky ničím nerušené výhledy. Jako na dlani tady máme Koločavu a řadu dalších obcí, horu Ťapeš, poloninu Boržava, kamennou Kamjonku, Gorgany, blízkou horu Jasnovec a o něco vzdálenější Strimbu (rovněž vyznačena modrá TZ z Koločavy), poloniny Svidovec a Krásna. Vidíme téměř celé ukrajinské Karpaty…

Z Něhrovce (Něgrovce) následuje strmý sestup do hlubokého sedýlka, pod kterým je malé pleso v ledovcovém karu v SV svazích hory. Ze severu do sedla přichází stezka z údolí Čorné riky. Pokud chceme sestoupit do Koločavy, pokračujeme po vyšlapaném chodníku v úbočí následující hory Horb (1 687 m) napravo.

Dojdeme na lučnatou rozsochu končící vrcholem Barvinok. Hřbetem této rozsochy vede chodník a po obou stranách nalezneme v úžlabinách příhodná místa na stan. Voda je vždy na začátku lesa (15 minut svahem dolů do koryt potoků).

Na vrcholu Barvinok se stezka rozdvojuje, výhodnější je pokračovat vpravo. I když se někdy zdá, že chodník mizí, je třeba držet se stále linie klesajícího hřebínku. Značka je tady relativně špatně dohledatelná, značkařské kůly jsme tady nenatloukli. Je potřeba hledat "volavku" na okraji lesa, která vás spolehlivě navede na další pokračování chodníku.

Nejprve jdeme jehličnatým, později listnatým lesem, kde je již chodník lehce sledovatelný. Po necelé hodině sestupu dojdeme na začátek luk, odkud všechny polní cesty vedou do Koločavy. Pokud se vydáme po úzkém hřebínku mírně vlevo, dojdeme přímo k dřevěnému kostelíku v Horbu. Celý přechod je možné nalehko udělat za jeden den.

• Výchozí místo: pila a polesí Ostriky
• Cílové místo: vesnice Koločava
• Převýšení: 1 250 m
• Délka túry: 9 - 12 h

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.