Polonina Ploská, krásný trek po bývalé hranici na Zakarpatské Ukrajině

Trek přes Ploskou poloninu a údolím Černé Tisy do Jasině - dva dny sám v horách Zakarpatí

Tato krásná túra, která poskytuje fantastické pohledy na okolní kamenité vrcholy Gorgan jako je Dobošanka, Vědměžik, Chomjak aj. Provede nás po krásných lučnatých partiích hřebene Ploská - Dovga, které v letních měsících znějí cinkotem nesčetných zvonců kraviček, které se tady pasou, na pomezí Zakarpatí (Zakarpatské oblasti) a bývalé Haliče.

Trasa vede z velké části po bývalé československo - polské hranici, což dokazují četné staré hraniční kameny, které se naštěstí zachovaly do dnešní doby. Píši naštěstí, neboť bez těchto starých hraničníků by byl popis této túry snad nemožný a orientace v terénu velice složitá. Takto jsem mohl precizně popsat všechny důležité orientační body a významná rozcestí a odbočky.

Jde o nejkrásnější a nejpohodlnější túru vedoucí fantastickým lučnatým hřebenem z Bystrice do Jasině na pomezí pohoří Gorgany, Svidovec a Černá hora. Všechny další trasy jsou delší a mnohem náročnější. Do blízkosti vrcholu Dovhe vede červená turistická značka a síť značek se postupně rozšiřuje.

Čtěte také: Výstup na gorganský Matterhorn - Dobošanka v pohoří Gorgany

Po třídenním, sluncem prosvíceném, treku v Gorganech a dopoledním relaxu v obci Bystrica v penzionu Vodohraj, který je jedinou vhodnou základnou v této oblasti, vyrážíme dále na východ. Zatím v pěti míříme po červené TZ, která se tady nově objevila, do centra obce a dáváme se k jihovýchodu po vozové cestě. Procházíme nekonečnou vsí mezi pěknými dřevěnými domky a ohradami pro dobytek. Stále proti proudu bystřiny Dovžiněc. Na obloze se honí mraky, stále není jasné, na kterou stranu se počasí hodlá překlopit.

Po cestě narážíme na malý obchůdek, vítaná možnost občerstvení. Konečně jsme na konci Bystrice. Kousek za posledními domy a ohradami se dostáváme na rozcestí lesních cest u "mostu" - rozuměj zahrnutou rourou, jíž protéká potok (1 h - 1 h 10 min). Kousek za ní musíme sejít doprava k bystřině Dovžiněc, kterou překonáme po jednom z mohutných padlých stromů (levý je bezpečnější). Pokud si na to netroufáte, pak nezbude než brodit v ledové vodě a poměrně silném proudu, lávku přes bystřinu tady totiž nenajdeme.

Na poloninu Ploská

Za potokem pokračujeme kousek proti proudu až k doleva ubíhající lesní cestě. Ta se již od samého počátku zvedá poměrně strmě vzhůru, příliš odpočinku neposkytuje. Po této lesní cestě značené červenou značkou budeme pokračovat k vrcholu Ploská, stále se držíme hrany svažujícího se hřebene.

Za další asi hodinu strmého stoupání se v pravotočivé zákrutě dostáváme na rozcestí lesních cest, na němž opustíme tu výraznější cestu a vydáme se nalevo po další z cest (pokud rozcestí minete, i druhá z cest, byť oklikou, vás na Ploskou přivede). Následuje opět strmé stoupání až ke kolibě, která se dá využít v případě potřeby k přespání (pryčny, kamna, která nečadí, dřevo všude kolem). U této salaše se konečně krajina alespoň z části otevírá a objevují se krásné podvrcholové louky Ploské.

Počasí se opravdu zlomilo a začíná foukat silný vítr, jenž brzy přihání déšť. Využíváme přístřeší zmíněné salaše a vaříme pozdní oběd. Kolegové stále chtějí pokračovat směr Černá Kleva, vždyť jsou teprve čtyři hodiny odpoledne. Koukám na počasí a říkám, že v tomto nečase nemá cenu pokračovat. Hory jsou v mracích a Černá Kleva je porostlá kosodřevinou. Prodírání se mokrou kosodřevinou je masochismus, v tomto nemá cenu se nikam hnát. Nedají si to rozmluvit, takže se nakonec loučíme a já zůstávám na salaši sám. Nejsme na pionýrském táboře ani zájezdu, máme demokracii, takže každý si činí, co jemu libo jest…

Topím v kamnech, studuji mapu, počtu si v časopise Karpaty, jenž jsem dostal v penzionu Vodohraj od kolegy Babjuka a večer se kochám tušově černou oblohou, která se asi na půl hodiny také ukázala.

Ráno se počasí nelepší

Vstávám brzy. Vítr stále lomcuje střechou salaše, noční hvězdná obloha tedy lepší počasí nepřilákala. Občas prosvítá vycházející Slunce, které do žil vlévá novou naději. Avšak brzy jsou tady opět temné mraky. Pak zase zasvítí Slunce a stále dokola. Vítr sílí a vhání do obličeje déšť. Ten však nepadá shora, nýbrž zespod. Vítr je tak silný, že prší z údolí. No skvělé… Nic se nedá dělat, musím pokračovat i v tomto počasí.

Loučím se se salaší, která mi poskytla příjemný nocleh, pěkně v teple a suchu. Zavírám dveře a pokračuji dále. Asi za 10 - 15 minut jsme na samotném vrcholu Ploské (1 353 m), ze které se otevírají neopakovatelné rozhledy. Tedy otevíraly by se, kdyby bylo hezké počasí. Dnes mnou lomcuje vítr a větrem hnané kapky deště velice ztěžují fotografování. Za pěkného počasí z Ploské přehlédneme prakticky celé Horhany. Těšil jsem se, že si odsud pěkně v klidu vychutnám pohledy na Dobošanku, na které jsem byl před rokem. No nic, povede se příště…

Pod vrcholem Ploské odbočuji vlevo a kolem ohrad pokračuji jihovýchodním směrem. O správnosti postupu mě ujišťuje mohutný žulový hraničník s číslem 26 a starý čs. znak s letopočtem 1920. Stále pokračuji po hřebeni po nádherných loukách podél ohrady, kterou je potřeba na konci přelézt a pokračovat nalevo k lesu. Před tím si vlevo všímám jedné ze salaší a vpravo v dolíku na jihovýchodní rozsoše Ploské vybíhající do doliny říčky Beskid celý shluk salaší.

Po bývalé československo - polské hranici

Stále jdu po lesní cestě po bývalé československo - polské hranici. Společnost mi dělají husté smrkové porosty, lopuchy a kontryhel. Orientace je v tomto úseku bez problémů, stále míjím četné hraniční kameny, které jsou naprosto spolehlivým vodítkem. Většina kamenů dodnes stojí, některé, jako třeba hraničník číslo 25, již však někdo stačil povalit. Ale díky velké hmotnosti naštěstí zůstaly i tyto povalené patníky na svých místech a slouží tak k orientaci na tomto hřebeni.

Pokračuji lesem. Cesta je poměrně fádní a vede nahoru a dolů, nahoru a dolů. Ovšem bez výraznějších převýšení. Míjím řadu dalších hraničníků a brzy narážím na hraničník nesoucí číslo 23. V tomto úseku jsem narazil na tři staré, ještě relativně dobře znatelné turistické značky. Asi po hodině až 1 a 1/4 hodině se dostávám z lesa a vycházíme na louky před vrcholem Dovga.

Polonina Dovga

Stále se držím hřebene a jihovýchodního směru. Následuje mírnější stoupání kolem smrkové "aleje", ve které se skrývá další hraniční kámen, tentokráte s číslem 22/2. Následuje vcelku mírné stoupání na kótu 1 370 m a přes kótu 1 355 m opět sestup do plochého travnatého sedýlka. Polonina není sice rozlehlá jako její jmenovkyně dále na jih a západ, přesto je tento hřeben velice krásný a fotogenický. Jsem rád, že jsem se vydal po této zajímavé trase.

Hřeben této táhlé poloniny se obloukovitě stáčí a jedná z cest svádí sejít k uskupení salaší po pravé ruce. Ty však pouze míjím a opět se vydávám vzhůru podél hustého porostu mladých smrků po levé ruce (zde se ukrývá několik dalších hraničních kamenů).

Konečně vycházím na kótu 1 371 m (30 - 40 min) s ohradou a mohutným žulovým hraničníkem nesoucím číslo 19. Právě toto místo je orientačně dosti problematické, neboť cesta svádí pokračovat po hřebeni k vrcholu Dovga (1 371 m), jehož vrchol je zkrášlen konečnou stanicí jedné z lanovek nedalekého lyžařského střediska Bukovel. Dole napravo se schovává další skupina salaší.

Pokud chcete udržet správný směr, je nutné tady odbočit před ohradou doprava dolů po nevýrazné lesní cestě. O správnosti rozhodnutí vás brzy přesvědčí další řada hraničních kamenů, které se po sestupu do lesa objeví po levé ruce.

Sestup do údolí Černé Tisy, Jasiňa

Sestup je neustále poměrně strmý, cesta je na řadě míst zarostlá a nepříliš zřetelná. Za rok tudy projde asi jen pár lidí. Stále se ale držím hřebene, který je spolehlivým vodítkem. Asi po 40 - 50 minutách sestupu se lesní cesta poněkud napřímí, nalevo na okamžik probleskne cesta, kterou se zásobují výše ležící salaše. To již však přicházím na nezřetelné rozcestí, na kterém se nachází starý hraniční kámen s číslem 17.

Jen díky tomuto starému hraničníku mohu přesně popsat další postup a tuto význačnou odbočku. Pokud tento hraniční kámen minete (je dobře viditelný po pravé ruce), cesta vás přivede až na Jablonické sedlo, ze kterého není problém se dostat do Jasině.

U zmíněného starého hraničníku č. 17 prudce odbočuji doprava na nezřetelnou a poměrně zarostlou lesní cestu. Jen nepatrně vyšlapaná pěšinka mě ujišťuje, že cestu občas někdo využívá. Možná tak dvakrát do roka. O to větší šance potkat medvěda. Naposledy jsem se s ním zvítal na polonině Piškoňa pod Nehrovcem (1 709 m).

Cesta míří neustále dolů, do údolí Černé Tisy. Z této cesty nikde neodbočuji, stále se držím spádnice. Starosti mi ale dělá déšť. Pokud se Černá Tisa stačila již rozvodnit a můstek přes řeku bude stržen, dostat se na druhý břeh bude velkým problémem. Uvidím, snad se nic nejí tak horké, jak se uvaří…

Po asi 3/4 h až hodině se konečně dostávám do vytoužené doliny k vydatnému toku Černé Tisy. Vycházím na hlavní lesní cestu vlevo a přes můstek přes říčku, který je naštěstí stále na svém místě, pokračuji do Jasině. Brodění jsem tedy ušetřen, Tisa již přece jen nabyla na síle. Do cíle je to odsud 3 až 4 hodiny pochodu! Pokud ovšem nebudu mít štěstí a z obce Černá Tisa (do které je to z tohoto rozcestí asi 1 a 1/2 h kolem pěkného vodopádu a přes závoru parku) nepojede autobus a nebo nějaký náklaďák se dřevem.

Došlo na má slova…

No, nebudu vás napínat, nepovedlo se. Nejelo vůbec nic a já si těch posledních asi 17 km poctivě odšlapal až do Jasině k turbáze Edelvajs, kde mám s kolegy sraz. Ti tady, přesně podle mého předpokladu, ještě nejsou. Přicházejí až pozdě večer, když jsem vyrážel do města na večeři. Totálně od bláta, mokří, s mokrými spacáky a stany, bez Černé Klevy, na kterou se v tomto počasí a vichru opravdu nedalo jít a jak se dozvídám později, i rozhádání, protože každý měl z hřebene tu svou správnou cestu do civilizace…

Polonina Ploská na mapě

• Výchozí místo: Bystrica
• Cílové místo: Jasiňa
• Převýšení: 900 m
• Délka túry: Bystrica - Ploská (2,5 - 3 h) - kóta 1 370 m (5 h) - údolí Černé Tisy (6 - 6,5 h) - Jasiňa (10 - 11 h)
• Bivaky: salaš pod vrcholem Ploské, koliby na severním či jižním úbočí Ploské, kdekoliv na hřebeni Ploská - Dovga

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.