Treking > Treky, turistika > Túra na Ťapeš (1 324 m) aneb Koločavskou Lysou horu na Zakarpatské Ukrajině
Túra na Ťapeš (1 324 m) aneb Koločavskou Lysou horu na Zakarpatské UkrajiněTúra na koločavskou Lysou horu8.11.2008 | Otakar Brandos
Ťapeš je pro horu poměrně neobvyklé jméno. Ťapeš se snad jmenuje Ťapeš proto, že na jeho vrchol se pěkně "naťapeš", rozuměj projdeš. Bodejť by ne, když všechna stoupání k vrcholu vedou prakticky po spádnici. Horu Ťapeš nalezneme ve Východních Karpatech nad velkou podhorskou obcí Koločava, kterou dosti neprávem proslavil Ivan Olbracht svým dílem Nikola Šuhaj loupežník. Ale zamiřme od místního agresivního gaunera nazpět do hor na hřeben ohraničen hlubokými dolinami řek Říká a Terebla. Vrchol Ťapeš je nejvyšším vrcholem celého tohoto hřebene, který je opomíjen poměrně neprávem. Pod vrchol vede z Koločavy nová zelená turistická značka, kterou jsme vyznačili v rámci našeho letošního letního tábora. K samotnému vrcholu zbývají doznačit asi dva kilometry. Z Koločavy se tedy vydáme po zelené turistické značce. Nejprve po cestě podél řeky Terebla směr Vilšany (Chust). Po asi 3/4 kilometru cesta u osamoceného domu odbočuje prudce doprava a začíná strmě stoupat. Nejprve korytem potoka, na první odbočce si to ale zamíří doprava po lesní cestě. Té se značka drží až na první louky s malým domkem sloužícím jako sklad sena, kde si na chvíli vydechneme a pokocháme první výhledy. Dále stoupáme stále po spádnici po dobře patrné pěšině. Za našimi zády, směrem k východu, se začíná otevírat fantastické panorama. Výhledům dominuje kamenná Strimba (1 719 m) a polonina Krásna s vrcholem Topas (1 548 m), jenž je díky obrovskému stožáru na jeho vrcholu naprosto nezaměnitelný. Projdeme kolem seníku a opět se vnoříme do lesa. Stále se držíme hřebene a zelené turistické značky. Vyjdeme na další louku se seníkem. Tady dnes značka končí. Dále se musíme vydat kolem seníku po louce strmě vzhůru. Přejdeme brdek před námi kolem pravého okraje lesa a po hřebínku a špatně viditelném chodníku sestoupíme do dalšího sedla, kde se objevuje chodník, jenž nás naprosto spolehlivě vede po hřebeni dále. Konečně se otevírají první nerušené pohledy na Ťapeš (1 324 m). Skrz statné buky se jeví jako nepatrný brdek s nevysokými bučinami. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by vrchol poskytoval doslova velkolepé výhledy. Brzy se dostaneme na další příčný hřeben s lesní cestou. Tady se vydáme doleva po hřebeni. Chodník nejprve stoupá povlovně, po chvíli o něco strměji. Opět se dostáváme na louku. Tu přejdeme nalevo napříč po dobře patrném chodníčku, který nás opět přivádí do lesa. Překonáme popadané buky a po lesní pěšině obcházíme vrchol Ťapeše po jeho východním a jihovýchodním úbočí. Konečně se les rozestoupí a předá vládu horským loukám. Panoramata, která se otevřou, doslova vyrážejí dech. Po dobře viditelném zarostlém chodníku pokračujeme vzhůru po hřebeni na Ťapeš, z nějž se otevírají nerušené kruhové výhledy. A proč jsem Ťapeš přirovnal k Lysé hoře v Moravskoslezských Beskydech? Protože stojí také tak trochu osamoceně a poskytuje velkolepé výhledy, kterým v tomto kraji rovno není. Výhledy jsou podobně velkolepé jako z oné Lysé hory, jak se před časem ve svém článku rozplýval Ivan Zajíček. Navíc je Ťapeš téměř stejně vysoký jako Lysá hora (1 323 m, v některých mapách 1 326 m). Výhledy si určitě zaslouží samostatný odstavec. Na jihovýchodě se leskne hladina přehrady Vilšany, jejichž vod se využívá k výrobě elektrické energie. Na jihu je polonina Kuk, která dosahuje výšky Ťapeše. Dále na jihozápad se hřeben táhne na známější část poloniny Boržava s nejvyšším vrcholem Stoj (1 681 m). Na jihozápadě se táhne částečně lučnatý hřbet Měrša s nejvyšším vrcholem Měrša (1 318 m) a s o něco nižším vrchem Trichutary (1 264 m). Jako němá stráž nad nimi stojí mohutný masív vrcholu Kamjonka (1 576 m). K severu se táhne údolí řeky Terebla s vesnicemi Siněvir, Něhrovec a Koločava, jejichž domky odsud vypadají jako titěrné krabičky rozházené rukou obra. Na severu se táhne hřeben poloniny Piškoňa s nejvyšším vrcholem Něhrovec (1 709 m), jenž je stejně vysoký jako Veľký Kriváň na Malé Fatře na Slovensku. I svým tvarem připomíná dvojníka tohoto slovenského vrcholu. Na jeho vrchol dnes vede červená turistická značka z Koločavy, která pokračuje po hřebeni a táhne se k bývalému Muzeu vorařství, jenž je v současnosti v rekonstrukci. Druhá značka, modrá, vede na vrchol Něhrovce od Siněviru. Na severovýchodní obzor zůstaly vrcholy Jasnovec (1 607 m) a Strimba (1 719 m), které s poloninou Piškoňa náležejí do Vnitřních Horhan. No a na východě se táhne hřeben poloniny Krásna s dominantním Topasem (1 548 m). Z vrcholu se můžeme buď vrátit po výstupové cestě a nebo z rozcestí pod Ťapešem pokračovat po hřebeni k severu a následně přes dva brdky oddělené plochým sedlem s božími muky k západu na Kosovskij Věrch (956 m), od nějž však vedou jen strmé sestupy doslova po spádnici (ta horší cesta uhýbá doprava na úrovni elektrického vedení, které je tudy vedeno). Nebo můžeme pokračovat po vozové cestě na jižním úbočí hřebene podél osamocených domků a ohrad, napojit se na cestu spojující obce Něhrovec a Vučkove a po ní doprava přes sedlo na Něhrovecké blata nazpět do Něhrovce a Koločavy. Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názorDalší související články:+ Na Hoverlu (2 061 m) nejkratší cestou; Zakarpatská Ukrajina+ Přechod hlavního hřebene Černé hory, Zakarpatská Ukrajina + Výstup na Popaďu, Horhany + Turistický průvodce Ukrajinské Karpaty, objednávky on-line + Polonina Boržava, Tilak Treking 2006, soutěžní článek č. 3 + Dovolená s "Brandosem", Zakarpatská Ukrajina + Na Vyškovský Horhan a k Siněvirskému jezeru + Srdcem Horhan, hory Ukrajiny |
|