Třetihory (terciér), se čtvrtohorami útvar éry nazývané jako kenozoikum

Změna stratigrafické tabulky se u odborné veřejností nesetkala vždy jen s pochopením, proto již v roce 2005 byly třetihory rehabilitovány a opět zařazeny mezi, byť pouze pomocné, stratigrafické jednotky. Přesto se lze i v nejnovější literatuře setkat s pojmem třetihory a dělením na starší třetihory (paleogén) a mladší třetihory (neogén). Pojem éry kenozoikum je složeninou dvou řeckých slov - kainos a zóé, což značí nový život. Je to geologická éra, která započala po velkém vymírání na konci křídy před asi 65,5 milióny lety a trvá do současnosti.

V samotném závěru druhohor dochází k masivními vymírání živočišných i rostlinných druhů. To je dáváno do souvislosti s pádem obrovského meteoritu, který vyhloubil obří kráter nalezený v oblasti dnešního Yucatánu. Za koncem (nejen) obřích dinosaurů měly stát obrovské vlny tsunami a nepředstavitelná kvanta prachu, která se dostala do atmosféry. Ta po dlouhé roky bránila průniku slunečních paprsků a fotosyntéze a stála za prudkým ochlazením zemského povrchu.

V třetihorách (kenozoiku) dochází k dalšímu dělení kontinentů, které se pomalu posouvají do dnešních pozic. Části prakontinentu Gondwana se posouvají k severu a dochází ke kontaktu s částmi prakontinentu Laurasie. Od Evropy a Afriky se vzdalují obě Ameriky, takže dochází k rozšiřování Atlantského oceánu. Indický subkontinent se sráží s Asií, čehož důsledkem je výzdvih Himalájí, Hindukúše a Pamíru.

Africká tektonická deska se přibližuje k desce evropské, což má za následek zánik oceánu Tethys, po kterém zbyly Středozemní moře a Černé moře. Při následné srážce těchto tektonických desek dochází k výzdvihu Alp a Karpat i balkánských pohoří. Antarktida, která se oddělila od Austrálie, postupně doputovala do oblasti jižního pólu. Pevnina tak v období třetihor (kenozoika) doznala ohromných změn.

Třetihorní klima bylo zpočátku stejně teplé a příjemné, jako v druhohorách. Tyto podmínky však vrcholí a pomalu končí ve středním eocénu. S počátkem neogénu se začíná prudce ochlazovat. Ještě výraznější ochlazování pokračuje v pleistocénu (čtvrtohory), jehož důsledkem je příchod několika dob ledových (glaciálů), které jsou přerušovány teplejšími periodami zvanými doby meziledové (interglaciály). Dochází ke kolísání hladiny světového oceánu a tudíž i ke změnám obrysů kontinentů.

Rostlinstvo třetihor se již podobá tomu dnešnímu. Převládají krytosemenné rostliny, v našich geografických šířkách především rostliny teplomilné jako jsou magnólie, palmy, ale i borovice, fíkovníky, skořicovníky, tisovce či sekvoje. Právě tyto rostliny stojí za vznikem hnědého uhlí v dnešních severočeských uhelných pánvích.

Stejně jako rostlinstvo prochází bouřlivými změnami i fauna. Překotně se vyvíjí hmyz (především díky nástupu kvetoucích rostlin), obojživelníci, objevují se obří druhy ptáků a savců. Proto jsou třetihory (kenozoikum) nazývány také jako období savců.

Na scéně se objevují nelétavá ptačí monstra jako Diatryma, Phorusrhacos inflatus (jeho lebka je dlouhá až 70 cm!). Později se objevují ptáci moa (Dinomis giganteus), kteří dorůstají výšky až 3,7 metru a hmotnosti okolo 250 kg, nebo pštrosům podobní ptáci, např. Aepyornis maximus.

Z obratlovců největšího třetihorního rozmachu dosahují savci. Z primitivních savců (Panototheria) se vyvíjejí nejen dnešní vačnatci a hmyzožravci, ale i hlodavci, lichokopytníci a sudokopytníci. Objevují se chobotnatci (Proboscidae) jako jsou mamuti, mastodonti a sloni, ale i velké šelmy (Carnivora). Například šavlozubý tygr (Epimachairodus moravicus), jehož kosti byly objeveny v Moravském krasu. Významně se proměňuje i mořská fauna, což je však již nad rámec tohoto příspěvku.

Stratigrafické dělení terciéru

• Stratigrafická tabulka (geologická)