Teplota a koncentrace CO₂ v dějinách modré planety Země

Podíváme-li se však na globální teplotu a koncentraci CO₂ v zemské atmosféře na delší, mnohem delší, časové ose, řekněme ne 100 či 200 let, ani 500 000 let, ale nějakých 500 až 600 miliónů let a zasadíme data do širšího kontextu, pak bublina hysterie kolem změny klimatu splaskne. Názorně to dokládá i připojený graf z dílny Trekingu zhotovený podle podkladů studií uvedených na konci tohoto článku.

Před asi 540 milióny let, tedy někdy v době kambria (v prvohorách) dosahovala koncentrace atmosférického CO₂ asi 7 000 ppm. Což je oproti dnešnímu stavu asi 17× více. Podle dnešních bouřlivých reakcí nad pouhými 410 ppm oxidu uhličitého a řady studií o vlivu CO2 na globální teplotu musela být planeta Země v kambriu prakticky neobyvatelná. Opravdu tomu tak bylo?

Naopak. Nic není pravdě vzdálenější, než výše uvedený výrok. V době, kdy koncentrace CO₂ byla oproti dnešku 17× větší a průměrná globální teplota byla vyšší o 8 až 10 °C, dochází naopak doslova k evoluční explozi, nazýváné také kambrijská evoluční exploze. V této době se objevují všechny hlavní živočišné kmeny, přestože pozemskému životu dominují dobře známí trilobiti představující asi 50 až 60 % všech tehdejších živočišných druhů.

Koncentrace oxidu uhličitého pak postupně klesají a před koncem prvohor, v kambriu a permu, dosahuje zhruba dnešních hodnot. Pak ovšem koncentrace CO₂ naopak roste až někde nad 2 000 ppm (patrně z důvodu zvýšené sopečné činnosti), přičemž je opět doprovázena druhohorní jurskou evoluční explozí. Světu tehdy kralovali dinosauři, kteří byli nejúspěšnější živočišnou třídou, jakou kdy Země nosila.

Od období jury pak koncentrace CO2 v zemské atmosféře neustále klesala. Až na posledních asi 200 let, kdy opět koncentrace oxidu uhličitého začala stoupat. Především v důsledku průmyslové činnosti člověka. Tato nepatrná změna v tak krátkém časovém období není v připojeném grafu vůbec patrná.

Je nárůst koncentrace CO2 v atmosféře planety Země opravdu tak život ohrožující? Nikoliv, podle řady studií renomovaných vědců právě naopak. Biologové prokázali, že jakmile klesne koncentrace CO₂ v atmosféře pod 500 ppm, začínají rostliny trpět. Pokud by koncentrace CO₂ klesla pod 170 až 150 ppm, došlo by naopak k masivnímu vymírání rostlin z důvodu nemožnosti fotosyntézy.

Pierre Gosselin ve svém sloupku No Tricks Zone vtipně dodává, cituji: "Opravdu chceme žít na pokraji vyhynutí?" Srovnávací studie, kdy jsou pěstovány různé zemědělské plodiny v normální atmosféře a ve sklenících se zvýšeným podílem CO₂ dokazují, že se více daří plodinám pěstovaným v atmosféře s vyšším podílem oxidu uhličité. Nejenže rostou rychleji a dosahují většího vzrůstu, ale také roste jejich nutriční hodnota… Kdo chce, srovnávací studie snadno dohledá na webu.

A co je ještě významnější. Na dlouhé časové ose nevykazují koncentrace CO₂ a průměrná globální teplota ani korelaci, ani kauzalitu. Globální doba ledová stihla Zemi jak v ordoviku a siluru, kdy byla koncentrace CO2 někde mezi 3 000 a 4 000 ppm, tak v karbonu a permu, kdy koncentrace tohoto skleníkového plynu klesla někde k dnešním hodnotám. Podobně jako ve čtvrtohorách, kde se vystřídalo až 16 dob ledových (podle rozborů vzorků z vrtů mořských sedimentů) trvajících 50 000 až 100 000 let, kdy život ve vyšších geografických šířkách doslova zamrzl, oddělených teplými periodami v trvání 10 000 až 20 000 let…

Vliv koncentrace CO₂ na globální teplotu tak z dlouhodobého hlediska nelze považovat za prokázaný. Naopak pro vývoj života na Zemi je žádoucí pravý opak - růst koncentrace oxidu uhličitého. Klimatičtí alarmisté budou sice tvrdit opak a apelovat na rostoucí výšku hladiny moří. Ta však v geologických dějinách Země kolísala vždy v závislosti na průměrné globální teplotě, kterou ovlivňují spíše Milankovičovy cykly, pohyby kontinentů a změny v proudění globálního termohalinního systému. A zřejmě i změny, byť asi nepatrné, svítivosti Slunce. A určitě i další faktory, z nichž některé vědci dnes vůbec neznají a nebo je neberou v potaz. Přesně v duchu jednoho z pravidel poznání: Problémy se zdají tím jednodušší, čím méně o nich víme.

V horizontu desítek či stovek let to města jako Londýn, Benátky, New York a další mohou mít spočítané a jejich obyvatelé se budou stěhovat do vyšších poloh. Podobně jako obyvatelé Bangladéše, Nizozemí či ostrovů v Pacifiku. Změní se i obrysy kontinentů. "Boj s klimatem", resp. s růstem koncentrace CO2 budou vědci v budoucnu, s pravděpodobností vyšší než velkou, považovat za směšné a nebudou chápat, proč lidstvo nereagovalo na neodvratné změny klimatu praktickými kroky, které by vliv těchto proměn na technickou civilizaci zmírnily.

Doporučené zdroje

• Ekologie, M. Begon, J. L. Harper, C. R. Townsend; Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc 1997
• ISCCP Cloud Data Products
• Carbon Dioxide through Geologic Time
• Historic CO2 image277
• Carbon dioxide in Earth's atmosphere
• Mid-century CO2 levels might be as high as they've ever been in 50 million years
• CO2 Levels In Air Dangerously Low for Life on Earth
• Graphic: The relentless rise of carbon dioxide

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.