Liška obecná (Vulpes vulpes), slovensky líška hrdzavá, psovitá šelma a mimořádně mazaný i dovedný lovec

Liška obecná se vyznačuje vysokou mírou inteligence a přizpůsobivostí. Přestože se jen u nás ročně uloví téměř 100 000 lišek, jejich počty se nijak nesnižují. Spíše naopak. Však i v lidovém bájesloví vystupuje kmotra liška obvykle jako symbol lstivosti i moudrosti.

Jídelníček (potrava) lišky obecné

Největším trnem v oku je liška obecná myslivcům, kteří mají neoprávněný pocit, že jim ujídá z "jejich" stolu. Jednak nechápu, proč si většina našich lovců myslí, že vše co se v přírodě hýbe mohou sníst jen oni sami, jednak proto, že hlavní složkou jídelníčku lišky jsou myši a hraboši. Však také ji lze nejčastěji spatřit právě při "myškování", lovu na myši. Zajíci, koroptve či kolouši a další "lovná" zvěř tvoří jen malou část liščího jídelníčku. Také chápu, že v kurnících je liška nevítaným hostem, kam občas zamíří za potravou.

Čtěte také: Ježek, populární zástupce řádu hmyzožravců

Potrava lišek je však mnohem pestřejší. Vedle myší a menších savců loví také divoké kachny, potápky, žere rovněž ještěrky, žáby a leklé ryby. Nepohrdne ale ani dešťovkami, lučními kobylkami, brouky a larvami hmyzu. V letních měsících si liška ráda smlsne na zralých borůvkách a dalších bobulích či ovoci. Je pěkně mlsná. To pak lze v lesích spatřit modrá "hovínka", neklamný pobytový znak lišek. Lišku lze také spatřit v blízkosti silnic, kde odklízí sraženou zvěř. Liška tak plní rovněž významnou úlohu zdravotní policie.

Při lovu na myši (nejčastěji) lišky trpělivě vysedávají u vyhlédnutého otvoru a čekají, až jejich kořist vystrčí hlavu. Nebo se neustále pohybují a tiše našlapují. Svou kořist loví rychlým skokem. Při tom jako by tančila na zadních a po ostrém výpadu svým špičatým čenichem dovedně chňapne po kořisti.

I samotná liška se ale může stát kořistí. V Karpatech a v některých horských oblastech ČR mezi její přirozené nepřátele patří rys a vlk, medvěd. Mladé lišky se musejí mít na pozoru i před výrem a nebo orlem.

Rozšíření lišky obecné

Liška obecná je rozšířena po celé Evropě. I po největších ostrovech ve Středozemním moři jako Sicílie, Korsika, Sardínie aj. Objevuje se ale i v Severní Americe, severní Africe a v Asii. Přitom v Asii, Africe a v Severní Americe má liška obecná dalších 12 blízkých příbuzných druhů.

V Evropě má liška obecná konkurenta jen v podobě lišky polární (Alopex lagopus) a lišky stepní (Alopex corsac). Ty však osídlily pouze nejsevernější okraje Skandinávie a polárních oblastí Ruska. A také Island, Špicberky aj. Liška stepní se objevuje nejen ve střední Asii, ale také v jihoruských stepích a je tak nutné ji započítat do evropské fauny. Na severu Afriky v pouštních a polopouštních oblastech žije fenek berberský (Fennecus zerda).

Liška obecná osídlila celé naše území. Vystupuje i do nejvyšších horských poloh. Na Slovensku jsem ji potkal i na hřebeni Velké Fatry, tedy ve výšce okolo 1 500 metrů nad mořem. V Západních Tatrách i kolem 1 800 m. Podle některých zdrojů liška vystupuje až do 3 000 metrů nad mořem. Což je nejspíše reálné, neboť v italském Národním parku Gran Paradiso jsem lišku pozoroval ve výšce okolo 2 600 metrů nad mořem. Tady pravděpodobně vycházela na lov malých svišťů.

Způsob života šelmy

Liška obecná žije obvykle samotářsky. Pouze v případě vysokých stavů lišek dochází k častějším vzájemným kontaktům a žijí v jakýchsi "koloniích". Jejich sociální chování se proto odlišuje od jiných volně žijících psovitých šelem (vlk, šakal). U nás byla liška symbolem přenašeče vztekliny. Díky kooperaci evropských států a plošné vakcinaci byla tato nemoc u nás snad definitivně potlačena.

Lišky obecné přebývají v norách, ze kterých vycházejí na své lovecké výpravy. Buď zaberou noru např. po jezevci (občas s nimi mohou žít společně) a nebo si jí v případě nutnosti vyhrabou samy. Podle hustoty osídlení a hojnosti potravy má lovecký revír lišek rozlohu od 2,5 km² do 50 km². Ten si pečlivě značkují. Nory mají nejen hlavní vchod, ale také několik únikových otvorů.

Liška obecná dává přednost hustým lesním porostům, kde nachází dostatek úkrytů. Spokojí se ale i s remízky a křovinatými stráněmi, kde dává přednost k jihu obráceným lokalitám. Objevit se může i na březích velkých rybníků a vodních ploch. Liška ale proniká i do parků a lidských sídlišť.

Dospělé lišky žijí v trvalých svazcích. K páření dochází v lednu a v únoru. Mláďata se rodí po 50 až 52 dnech březosti obvykle v počtu 3 až 6 kusů, v dobách hojnosti i 10 kusů. Po 14 dnech mladá liščata otevírají oči a již po dvou měsících vycházejí z nory a začínají se učit dovednostem od dospělých. Doslova příkladná je péče rodičů o potomstvo.

Vzpomínám si jako dnes, když jsem lišku fotografoval při myškování prvně. Bylo to na polích u Liptovské Kokavy na středním Slovensku. Liška při lovu nebyla příliš ostražitá, takže jsem se dostal poměrně blízko. Pak mě ale uviděla a odběhla. V nepřehledném terénu jsem ji pak potkal znovu. Byl jsem od ní asi 15 metrů a ona si mě nevšimla. Zalehl jsem, popotáhl závěrku fotoaparátu a… A došel mi film. Fotil jsem tehdy ještě na diapozitivy. Málem mě klepla pepka… Trvalo dalších pár let, než jsem dostal další takovouto fotografickou příležitost.

Liška obecná, charakteristika šelmy

Liška obecná dorůstá délky 60 až 90 cm, ocas dalších 35 až 40 cm. Výška v kohoutku činí v průměru 40 cm. Průměrná hmotnost lišky činí 7 kg, některé zdroje však uvádějí až 15 kg. Tato psovitá šelma má charakteristicky zrzavou srst s bílými plochami na břiše, hrudi, krku i čenichu. Krátké nohy jsou zbarveny tmavěji, špička huňatého ocasu může být černá. Zimní srst lišek je mnohem hustší a kvalitnější než srst letní.

Další související články: