Treking > Treky, turistika > Drbákov a Albertovy skály v Benešovské pahorkatině turisticky
Drbákov a Albertovy skály v Benešovské pahorkatině turistickyParádní túra a stezka21.1.2016 | Bohumír Bouška
V jihozápadní části Benešovské pahorkatiny se nad pravým břehem řeky Vltavy nachází jedno z nejzajímavějších míst této oblasti. Tím je národní přírodní rezervace Drbákov - Albertovy skály. Popisy této rezervace se ve velké většině shodují v tom, že se jedná o nejzachovalejší ukázku přirozeného ekosystému na celém středním toku Vltavy. S ochranou tohoto území se začalo již v roce 1933 a tehdy neslo název Drbákovské tisy. V roce 1977 byla rezervace rozšířena směrem k severu o Albertovy (původně Bílé) skály. Jak bývá v Česku zvykem, dospělo se až v roce 2008 k tomu, že se jedná o něco zcela výjimečného a skály i s okolím byly prohlášeny za národní přírodní památku. V současné době má rozlohu okolo 60 hektarů a na severní straně je 3 hektarové ochranné pásmo. V rezervaci je především chráněn les s tisy, kterých tu roste okolo 1 000 stromů. Zajímavá a chráněná je i zdejší květena a zástupci zvířecí a ptačí říše. Čtěte také: Kaňonem Otavy, túra po přírodních krásách jižních Čech Krásné zářijové ráno nás vítá modrou oblohou bez jediného mráčku. Projíždíme okreskami od západu k řece Vltavě a u vísky Cholín přejíždíme na její pravý břeh. Za mostem pokračujeme přes Křepenice k východu a v obci Chlum odbočujeme vlevo k severu. Odtud je jen kousek osada Nalžovické Podhájí, kterou jsme si vybrali za výchozí místo této cesty. FotogalerieZobrazit fotogaleriiJe po deváté hodině když vycházíme silničkou po žluté z osady. Po levé straně se nám ukazují vrcholy Stříbrného vrchu (476 m n. m.) a Drbákova (490 m n. m.). Východně je pásmo lesů, kterými protéká k Vltavě potok Musík. Po několika minutách jsme na malém parkovišti při okraji lesa a pročítáme údaje o naučné stezce, která prochází rezervací. U jejího zrodu stál Karel Bartůněk a následně František Robin Veselý. Délka stezky je 7,3 km a je jednou z mála, která má vysokohorský charakter při řece Vltavě. Některá místa mají být zajištěna řetězy a je na ní několik hezkých vyhlídek na řeku a její okolí. Vypadá to tak na dvě a půl hodinky, no necháme se překvapit. Z parkoviště jdeme lesem po modré, která se po chvilce stáčí prudce k jihu. Okolní les je směsí smrků a borovic s příměsí několika druhů listnatých stromů. Dostáváme první varování v podobě stále stoupající teploty. Po několika minutách jsme u odbočky se směrovkou na Bartůňkovu vyhlídku. První výhled na stříbrnou hladinu Vltavy hluboko pod námi je přímo pohádkový. Řeka tu protéká několika oblouky a její břehy jsou pokryté stromovím. Vracíme se na stezku a stoupáme na vrchol Drbákova. Les v okolí se mění na porost habrů a dubů. Z vrcholu Drbákova nic vidět není a po sestupu k rozcestí nás stezka vede k severovýchodu, kde vstupujeme do skalního terénu. Ještě v těchto místech vypadá zmínka o vysokohorské stezce jako dobrý vtip pro dnešní den. Několik hřibů kovářů dává prostor otázce, jak v tomhle suchu mohly vyrůst. Před námi jsou suťové lesy, kde začíná říše možná i tisíciletých tisů. Některé z nich jsou skutečnými obry, nad kterými se tají dech. Svahy v okolí jsou pokryté kameny a strmě klesají k hladině řeky. Nad námi jsou stále větší skalní útvary a ubývá zeleného porostu. FotogalerieZobrazit fotogaleriiTeplota již překročila třicítku a stezka si s námi začíná pohrávat. Šplháme nahoru, abychom opět sestoupili dolů. Po čtvrtém či pátém, možná i šestém výstupu a sestupu se začíná plnit předzvěst o vysokohorském šplhání. V okolí ubylo stromů a přibylo ostrého kamení a skal. Síly se ztrácejí rychleji než by člověk potřeboval. Okolí připomíná spálenou zem. Porosty vřesů jsou zcela suché a letošnímu horkému létu dokonce neodolaly ani jalovce. Jen pokroucené kmeny jeřábu muku se svými červenými plody jsou dokladem o úžasné odolnosti tohoto druhu. Zelená ještěrka je prvním a jediným živým tvorem, se kterým se setkáváme. Vystupujeme na vyhlídku Bílé skály. Pohledy jsou opět nádherné a díky koruně starého dubu si je můžeme vychutnat ze stínu. Pohled na hodinky oznamuje, že se stezkou hrabeme už tři a půl hodiny. A zase nahoru a dolů. Setkání s turistou, který jde z protisměru není moc povzbudivé. Máme před sebou další houpačky a zastávka u informační tabule číslo 7 nám dává naději, že jsme za polovinou. Následuje několik míst s pohledy na řeku a skály nad námi. Sluníčko o sobě dává stále víc vědět a voda v lahvi je skoro u dna. Konečně pěšinka jen a jen klesá a vstup do lesa je příjemnou a vítanou změnou. Lehám do trávy a vzpomínám na výstupy v horách, kde to je jen a jen nahoru. Propocené svršky měníme za nové a vystupujeme k Albertově vyhlídce. Posledním pohledem se loučíme s řekou a stezkou a po loukách se vracíme k Nalžovickému Podhájí. Po pěti hodinách a třiceti pěti minutách to máme za sebou. Se zdejší přírodou jsme se seznámili jen na informačních tabulích. Jaro tu musí být nádherné. Rezervace se najde na mapě KČT č. 38 Hřebeny a Slapská přehrada. Albertovy skály, turistická mapaDalší související články:+ Do srdce VVP Boletice k pramenům Blanice+ Stezkami starých Keltů na Šumavě + Vzhůru na Knížecí stolec + K prameništi říčky Řezné + Pohodová Vydra, dramatická Křemelná + Toulky Šumavou, Plechý a Třístoličník + Novými turistickými přechody na Roklan a Luzný + Šumava - zelená střecha Evropy; bytování a turistické chaty na Šumavě, nouzová nocoviště + Poledník (1 315 m) neboli Mittagsberg + Výstup na zakázanou horu Líbil se vám tento článek? |
|