Králický Sněžník, přechod přes Kladské sedlo: Jesenicko-králický sudetský trek (2)

Trek na Králický Sněžník

Slunce vychází brzy a hned hřeje. Již po sedmé mám sbaleno a po borůvkové snídani vyrážím vstříc vrcholu Králického Sněžníku, nejvyššímu vrcholu stejnojmenného pohoří. To je s výškou 1 424 m třetím nejvyšším pohořím České republiky.

Nyní si možná řeknete, pche, co je to za hory, na Slovensku jsou vyšší. Pche, trochu jste zanedbali geografii ve škole. Ani v rámci bývalého Československa si Králický Sněžník nevedl až tak špatně, neboť byl 12. nejvyšším pohořím…

Z Klepáče (1 144 m) od rozhledny cesta ubíhá vcelku rychle, převýšení není velké. Přes horu Hleďsebe (1 190 m) polsky zvanou Puchacz sestupuji za fantastických výhledů na zalesněný masív vrchů Hraniční skály (1 319 m) a Malý Sněžník (1 326 m) do sedla Puchača (1 108 m). Je příjemný chládek, kolem spousta malin a borůvek a především božský klid. Zatím jsem nepotkal jediného turistu. V sedle je turistický přístřešek a orientační mapa.

Malý Sněžník

Po asi 2,5 kilometrech opouštím v sedle Puchača ležícího v závěru Hlubokého dolu červenou turistickou značku, která podchází hřeben a využívám polské zelené turistické značky, která pokračuje po hranicích a tudíž po hřebeni.

Čtěte také: Přes Jeřáb a Králíky na Klepý, Jesenicko-králický sudetský trek (1)

Stoupání je konečně výživnější, musím překonat přes 200 výškových metrů. Borůvky rostoucí všude vůkol ale dodají dostatek síly. Cestou se při pohledu nazpět otevírají parádní výhledy na jižní části Králického Sněžníku i na vzdálenější Hanušovickou vrchovinou s nápadným masívem hory Jeřáb (1 003 m). Objevuje se kosodřevina. Hádám, že tady byla vysazena uměle. Podobně jako v Hrubém Jeseníku.

Objevuje se rozcestí, na kterém se kříží hřebenová zelená trasa s modře značenou trasou vedoucí sem z obce Jodlów pod hlavním hřebenem. Potkávám také první turisty, neklamný znak blížící se chaty. Stezka vede po hranici přírodní rezervace (Rezerwat przyrody) Śnieżnik Kłodzki, což je i polský ekvivalent českému názvu hory Králický Sněžník.

Chata je opravdu na dosah, po nějakých 20 minutách chůze (téměř po vrstevnici) se vylupuje uprostřed krásných a voňavých horských luk. Schronisko na Śnieżniku je jednou z mnoha turistických chat, které patří polskému PTTK (obdoba našeho KČT).

Blízko chaty se zvedá nápadná hora Średniak (1 210 m) a více k severu pak trčí opravdu špičatý vršek Czarna Góra (1 205 m) se stavbou vysílače na vrcholu. Jeho červené "světýlko" bylo v noci dobře vidět i z rozhledny na Klepáči.

Využívám pohostinnosti chaty a dávám dopolední pivo. Místo snídaně, s rohlíky se mně nechce dělat… Navíc je potřeba se ochladit, sluníčko i dnes pořádně připaluje. Dopíjím a loučím se s chatou, která od mé poslední návštěvy prošla větší rekonstrukcí. Nová fasáda i střecha září ještě novotou.

Králický Sněžník

Napojuji se na zelenou značku, která mě přivede nazpět k červené TZ, kterou jsem opustil v sedle Puchača. Společně pak zdoláváme poslední výškové metry. Za úchvatných výhledů na Malý Sněžník, Klepáč, na Hanušovickou vrchovinu i do polského Kladska (Klodzko).

Brzy se objevuje důvěrně známý vrchol s hromadou sutin, které tady zůstaly po bývalé rozhledně. Byla to parádní stavba připomínající hradní věž. Škoda, že se z jejího ochozu již nerozhlédneme.

Výhledy jsou z Králického Sněžníku (1 424 m) sice parádní, ale z rozhledny by byly ještě lepší. Třeba se jednou dočkáme, vždyť tolik rozhleden se postavilo na tak nevhodných a zbytečných místech. Tak proč by se nenašly peníze na stavbu rozhledny na Králickém Sněžníku?…

K velkému překvapení jsem na vrcholu zcela sám. Dobrých 10 minut. Tak to se mi ještě nikdy nepoštěstilo! Škoda, že ten rajský klid nevydržel déle a že ti ukecaní Poláci přišli tak brzy. Fakt nesnáším chlapy, kterým jede papula rychleji než ženské nebo Eržice uja Andera z Košíc…

Pramen Moravy a Kladské sedlo

No nic, je definitivně po klidu. Beru saky paky a mířím k blízkému prameni Moravy (1 380 m), nejvýznamnější to moravské řeky dlouhé 335 km. Tady je pro změnu zdatný telefonista, takže se přesouvám ke slůněti, které stojí u torza původní Lichtensteinovy chaty. Také velká škoda. Sežrala ji dřevomorka…

Vychutnávám si pohledů do hlubokého údolí Moravy a na hřebeny Králického Sněžníku. Pak přes rozcestí Franciska (1 220 m) přecházím na polskou turistickou značku, která vede dále kolem Stříbrnického sedla přímo po hranici. Terén je trochu podmáčený, okolo roste obrovské množství borůvek. Možná by se Králický Sněžník a sousední Rychlebské hory daly nazvat "Borůvkové hory".

Horská smrčina místy padla za oběť motorovým pilám, přesto je okolní krajina kouzelná. A okořeněna krásnými výhledy k Rychlebským horám a Hrubému Jeseníku. A nazpět samozřejmě k vrcholu Králického Sněžníku. Krajinářsky opravdu velice hodnotný úsek.

Někde za Hraniční horou (968 m) potkávám borce s barvičkami. Dáváme se do řeči a zjišťuji, že se jedná o partu geodetů, kteří udržují hraniční kameny. Očistit, přetřít, okřížkovat… Prý to budou dělat dokud budou peníze. Na údržbu jednotlivých úseků prý dojde v průměru jednou za 10 let, častěji se to v 10 lidech nedá zvládnout.

Poslední úsek do Kladského sedla (817 m) je poměrně fádní, ještě že měli ty slaďoučké borůvky. V Kladském sedle (polsky Przełęcz Płoszczyna) mě překvapuje příjemná chata Kladské sedlo. Je vedro, takže využívám pohostinnosti, piva i místní kuchyně. Nakonec to dopadne tak, že tady trávím příjemné odpoledne i večer u kytary.

Na pokračování přechodu mohu pomyslet až další den. To mě čeká přes 30 km a následně dokonce přes 40 km. O tom však zase příště…

Kilometráž druhé etapy

• Pokračování článku

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.