Velká Javořina (970 m n. m.) aneb nejvyšší hora v celých Bílých Karpatech

Velká Javořina, na nejvyšší horu v Bílých Karpatech (1)

Dnes staneme skoro kilometr nad hladinou Baltského moře na moravsko - slovenském pomezí asi 5,5 km jihozápadně od pohraniční obce Strání. Ano, jak název článku jasně napověděl, přímo na majestátné Velké Javorině. Chceme - li být zdravě patetičtí a vyjádřit nějak ten divoký tlukot srdce, který se u drtivé většiny z nás, co jsme na Javorině nejednou stanuli, projeví vždy při pohledu na ni, pak se nebojme horu směle nazvat "spanilou vládkyní jihovýchodní Moravy".

V prvním díle povídání věnovanému Javorině se nejprve krátce a povšechně seznámíme s nejvyšším vrcholem Bílých Karpat, abychom ihned poté mohli detailně zabrousit do tajů a přírodních hodnot Javořinského pralesu chráněného nejvyšším možným způsobem jako národní přírodní rezervace. Mezi stromy se nakonec propleteme až na vrcholovou horskou louku za dechberoucím kruhovým výhledem.

Stručná charakteristika

Velká Javořina (též Velká Javorina, 970 m) představuje nejvyšší bod geomorfologického okrsku jménem Javořinský hřbet, více však je známa jako nejvyšší bod geomorfologického celku Bílé Karpaty a tím i pravděpodobně nejčastější turistický cíl návštěvníků Bílých Karpat.

Značně rozsáhlý masiv je budován flyšovými vrstvami, v nichž převládají pískovce javorinského souvrství vlárského vývoje bělokarpatské jednotky magurského flyše. Jde o strukturně podmíněný vrchol, který se do stran větví více krátkými rozsochami, na vrcholu se nacházejí zbytky zarovnaného povrchu.

Vrcholový hřbet je holý, kryje jej horská louka, jinak je Javorina zalesněna dubovo - bukovými, bukovými a javorovo - bukovými porosty, v malé míře též její prudké svahy kryje smrková monokultura. Nejcennější vrcholové partie listnatých porostů pralesovitého charakteru s cenným bylinným podrostem jsou chráněné jako NPR a PR Javořina (viz níže). Zalesněné stráně v nižších polohách přecházejí do kopaničářské krajiny.

Na vrcholu stojí charakteristická retranslační stanice (viz níže), jejíž silueta vládne kraji široko daleko na obou stranách hranice, vrcholovou louku rozděluje rozbitá silnička stoupající sem lesy od rozcestí nad obcí Strání. Na slovenské straně pod vrcholem v nadmořské výšce 920 m nabízí po více jak 80 let Holubyho chata možnost ubytování i bohatého občerstvení, nedaleko se rozprostírá i areál určený pro sjezdové lyžování. Na některých mapách také můžeme asi 200 m jihozápadně od vrcholu Velké Javořiny zahlédnout 964 m vysoký vrchol jménem Malá Javořina, tuto kótu bychom našli tedy někde na horské louce a nejspíše i na červené značce (viz dále).

Velká Javořina, turistická mapa

NPR a PR Javořina

Vrcholové porosty Javoriny byly majiteli panství, Lichtenštejny, chráněny již od roku 1909. Díky špatné přístupnosti pro těžbu dřeva i této zvláštní péči člověka tak vznikl na severozápadních a severních svazích pralesovitý porost na vápnitém flyši v nadmořské výšce 835 až 970 m, jenž je spolu s částí vrcholové louky od roku 1951 chráněn jako národní přírodní rezervace (NPR) o současné rozloze 79,29 ha.

Na území NPR na severu navazuje od roku 1993 stejnojmenná přírodní rezervace (PR) o výměře 27,7 ha v nadmořské výšce 685 až 875 m. Od 14. března 2008 je navíc plocha vrcholových porostů (NPR spolu s přilehlou PR) o rozloze více jak 150 ha chráněna další poměrně medializovanou dohodou mezi Lesy ČR a Agenturou pro ochranu přírody a krajiny ČR jako prales s (téměř) úplnou výlukou lidské činnosti, NPR Javořina je dokonce nazývána "společnou chloubou lesníků a ochranářů".

Lesní porosty s převahou buku lesního (Fagus sylvatica), s javorem klenem (Acer pseudoplatanus) a jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) představují jednak květnaté bučiny, na prudších svazích pak suťové lesy. Pokroucené tvary mnoha kmenů až 200 let starých stromů jsou důsledkem vlivu drsného horského klimatu. Z chráněných rostlin bylinného podrostu NPR jmenujme kapradinu laločnatou (Polystichum aculeatum), sněženku podsněžník (Galanthus nivalis), dymnivku dutou (Corydalis cava), mléčivec alpský (Cicerbita alpina), měsíčnici vytrvalou (Lunaria rediviva) a vrbovku alpskou (Epilobium alpestre).

V PR kromě většiny uvedených roste také kozlík výběžkatý bezolistý (Valeriana excelsa subsp. sambucifolia) a papratka horská (Athyrium distentifolium). Na kraji PR má své stanoviště, jediné v Bílých Karpatech, zvonek širolistý (Campanula latifolia). Z plžů v NPR a PR Javořina žije třebas karpatský endemit modranka karpatská (Bielzia coerulans), vlahovka karpatská (Monachoides vicinus) a skalnice lepá (Faustina faustina). Pod kůrou padlých kmenů a v listí najdeme horské druhy sekáčů Platybunus bucephalus a Ischyropsalis helwigi, na potočních březích se vyskytuje i náš největší sekáč Gyas titanus. Na území rezervace bylo nalezeno celkem 38 druhů pavouků. Ze vzácné entomofauny jmenujme příslušníky čeledi střevlíkovití jako Pterostichus pilosus, P. foveolatus, Abax schueppeli subsp. rendschmidtii, Carabus obsoletus.

Ve dřevě mrtvých buků se odehrává životní cyklus roháčka bukového (Sinodendron cylindricum), ve starých choroších žije velmi vzácný brouk Mycetoma suturale. V pralese se vyskytují i vzácní nosatci Otiorrhynchus equestris, Donus ovalis, Barynotus moerens a Alophus weber a velmi vzácný, vymírající hnojník Aphodius hoberlandti. V lese hnízdí strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), kos horský (Turdus torquatus), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) a další lesní druhy. Z větších vzácných obratlovců zmiňme i mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) a ještěrku živorodou (Lacerta vivipara).

Vrcholová louka je jediným typem horské smilkové louky v Bílých Karpatech. Vznikla zřejmě vykácením lesa v pozdním středověku při valašské kolonizaci zdejšího kraje. Přírodní hodnoty travnaté plochy byly v nedávné minulosti poškozeny vrcholně nešetrným hnojením, tím vzal za své i někdejší porost prstnatce bezového (Dactylorhiza sambucina) a hořečku žlutavého (Gentianella lutescens). V současné době zde dominuje smilka tuhá (Nardus stricta). Na louce hnízdí skřivan polní (Alauda arvensis), linduška lesní (Anthus pratensis) a bramborníček hnědý (Saxicola rubetra). Na pomezí volné plochy louky a lesa můžeme zastihnout dřepčíka Minota halmae, mandelinky Chrysolina marcasitica a Ch. purpurascens.

Výhledy z Velké Javoriny

Lysina vrcholové louky umožňuje pokud tomu napomáhá i počasí famózní kruhový výhled. Severovýchodně za blízkou rozsochou Javoriny Jelenec (925 m) s ocelovou věží vyčuhuje Velký Lopeník (912 m) ozdobený novou rozhlednou stejně jako nedaleký Machnáč (771 m). Kousek více vpravo se modrají Vršatecká bradla s lesnatou Chmelovou (925 m). Pohoří za Dolnovážskou nivou, řekou Váh a Povážským podolím pak představují především Strážovské vrchy s nejvyšším Strážovem (1 213 m), výhledovým vrchem Vápeč (956 m) i Rokoš (1 010 m). Severněji bývá prý vidět i malofatranský Klak (1 352 m) v jižní části Lúčanské Malé Fatry.

Jižně od Strážovských vrchů z Javoriny krásně přehlédneme valnou část Považského Inovce s nejvyšším Inovcem (1 042 m), Panskou Javorinou (973 m), zříceninou Beckovského hradu, jižněji i Bezovec (743 m) a zdi hradu Tematín. Jižně můžeme pohlédnout na severní část Malých Karpat, jež se zvedá na pravé straně Váhu, zřetelně zahlédneme relativně nedaleký Čachtický hrad. Kus dále se zvedá i známé Bradlo (545 m) nesoucí Štefánikovu Mohylu a další malokarpatské vrcholy: nejvyšší Záruby (768 m) a Vysoká (754 m), na jihozápadě se tyčí hradní vrch Branče (473 m).

Na moravské straně bývá vidět severním směrem kopce Vizovické vrchoviny včetně tzv. hřebene Vizovických vrchů (Komonecká hornatina). Za nimi pak prý i jižní partie Hostýnských vrchů. Severozápadně a západně se na obzoru táhne pás Chřibů s Buchlovem, zahlédnout lze i nejvyšší Brdo (587 m) zdobené poměrně novou rozhlednou.

Jižněji z oparu vystupuje Ždánický les, za dobrých podmínek pak ještě více na jihu i hradba Pavlovských vrchů s nejvyšším Děvínem (549 m). Západním směrem hledíme na vlny bělokarpatských kopců, z těch bližších jmenujme Šibenický vrch (707 m). O něco dále v Žalostinské vrchovině prý bývá vidět i větrný mlýn u Kuželova. Samozřejmostí jsou rovněž patrná sídla v nížinách, jak na slovenské straně podél Váhu (např. Nové Mesto nad Váhom), tak na moravské straně v Dolnomoravském úvalu (Uherský brod, Hluk, Uherské Hradiště, Uherský Ostroh, Hodonín…).

Budu vděčný za všechna doplnění a upřesnění tohoto nepochybně nepodrobného popisu jednoho z nejkrásnějších výhledů moravsko-slovenského pomezí v diskusi pod článkem.

• Dokončení článku

Literatura:

• Mackovčin P., Jatiová M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek II., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.