Pohoří Velká Fatra, zimní přechod nádherných slovenských hor na sněžnicích

Staré Hory, Krížna, Borišov, Rakytov, Teplá dolina

Po roční odmlce, kdy jsem absolvoval rekonvalescenci po úrazu, přišel opět čas na zimní akci na sněžnicích a jako ideální variantu na otestování těla jsem si zvolil přechod části Velkofatranského hřebene.

Nechtěl jsem zátěž srostlých kostí přehánět a tak jsem si naplánoval, že dvě noci strávím na Chatě pod Borišovem s tím, že první den na ní dojdu ze Starých Hor, druhý den se budu "poflakovat" v okolí chaty a třetí den se vydám po Liptovském hřebenu a z něj sejdu na autobus někam do údolí. Byl jsem rád, že se ke mně přidal Pivoš, kterému se podařilo akcičku úspěšně zpropagovat, takže jsme na Velkou Fatru nakonec vyrazili ve čtyřech.

Čtvrtek, 5. března, 2015

Před jedenáctou večer se scházíme na Hlaváku s Pivošem, Ondřej doráží na perón za minutu odjezd a Marek jede do Ružomberku busem, protože se přidal na poslední chvíli a už si nestihl koupit jízdenku. Po jedenácté vlak odjíždí, docela narvaný, pivo pijeme v uličce u WC, kde nám nervózní průvodčí několikrát káže, že už je noční klid a máme jít spát. Dopíjíme lahváče a šplháme na horní palandy.

Čtěte také: Velká Fatra na sněžnicích, trek přes Lysec a Javorinu na Borišov aneb…

Spánek pro načerpání energie na druhý den moc nefunguje, snažím se usnout, ale na každém nádraží mi do uší proniká hlášení z ampliónů a tak to jde až do Žiliny. Tam nám průvodčí klepe na dveře a za dvacet minut už na nás piští, že jsme neodevzdali povlečení na vantůchy a že bude volat policii, lebo sme ho dozaista ukradli, vraj na topánky. Kdo si chce podobný druh konfrontace ušetřit, ať si při fasování ložního prádla dává pozor na to co dostal, nám to určitě nedal.

Pátek, 6. března, 2015

Před nádražím už čeká Marek i autobus, rychle házíme bagáž do úložného prostoru a vyrážíme do Starých Hor. Projíždíme Donovaly, kde jsme skoro na den přesně před dvěma roky začínali s Pivošem přechod Nízkých Tater, ale při jízdě do údolí nám příjemné vzpomínky střídají úvahy o tom, že ztracených 500 metrů nadmořské výšky budeme muset vlastními silami získat zpátky.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Z autobusu nás vylézají asi tři skupinky a za dvacet minut z dalšího spoje přibývají další. Zdá se, že sněžnicování je opravdu v kurzu. Na zastávce rozbalujeme snídani, převlékáme se a od kostela se vydáváme po modré do svahu ke hřbitovu. Tímto směrem jdeme naštěstí jenom my, zbytek razí asi do Turecké nebo někam do okolních kopců.

Na Majerovu skálu nás čeká skoro 800 metrů převýšení, je to lesem pořád do kopce, ale sněhu je zatím málo a obloha s ranním sluncem je dokonalé azůro. Sněžnice a návleky si nandaváme až těsně pod vrcholem Majerovy skály, kde se už po pravé straně rýsují horní partie hřebenu. Výhled ze skály je impozantní, když stojíme na jejím okraji, pod námi je opravdu hluboko.

Nádherné pohledy na skálu se nabízejí hlavně při zpětném pohledu cestou na Lišku. Na jejím svahu pod vrcholem končí stará nefunkční lanovka, kterou míjíme a přes vrchol pokračujeme ke stožárům vojenské stanice na Krížne, kde se napojujeme na Velkofatranskou magistrálu. Tady máme za sebou 1 100 metrů převýšení a jsme konečně na hlavním hřebenu.

Čas máme pomalejší, než uvádí mapy, ale před sebou už vidíme Ostredok i Ploskou a tak víme, že nemusíme nikam spěchat. Vítr pořádně fičí, schováváme se do závětří jižně od vrcholu a kocháme se výhledem do údolí Turecké a na západní hřebínek stoupající ke Krížne od Králove studně. Doplňujeme kalorie a za chvíli se vydáváme dál.

Před námi se rozprostírá zvlněný hřeben, vůbec není patrné, že se blížíme k nejvyššímu vrcholu pohoří, Ostredku, výškou jenom nepatrně zaostávajícím za Sněžkou. Odtud už jsou Ploská a Borišov jako na dlani, na severu se proti modré obloze vypíná zasněžený masiv Malé Fatry, směrem na druhou stranu kloužeme očima po vrcholech Nízkých Tater a na vzdáleném horizontu se tyčí štíty Tater Západních.

Za Ploskou na sever rozeznáváme Rakytov, Velký Choč a v oparu nezřetelnou Babí horu. Z dalšího vrcholu, Suchého vrchu, odkud cesta do sedla pod Ploskou klesá střídavě přes les a louky, je už ve východním svahu Borišova vidět cíl naší cesty, Chatu pod Borišovom.

Na křížení cest na Chýžkách odpočíváme, napravo ve svahu jsou vidět dvě salaše, zjistit jestli jsou použitelné na přespání ale nejdeme. Místo toho se vydáváme do táhlého stoupání na Ploskou, na levé straně se ve slunci leskne Borišov a dává záminku k vítaným zastávkám na focení.

Na vrcholu je nám odměnou úžasný panoramatický pohled, před námi se otevírá zatím skrytá Lubochňanská dolina a začátek Turčianského hřebenu s nízkými, ale fotogenickými vrcholy Šoproně a Javoriny, trochu stranou od hřebenu je posazený mohutný Lysec, charakteristický úzkými žlaby spadajícími z holého hřebenu do zalesněných svahů. Z Ploské je to na chatu už jen půl hodiny, nejdřív ostrým sešupem a pak mírným výstupem. Dnes už toho máme dost, výšlap na Borišov počká do rána.

Na ubytování na Chatě pod Borišovem je nutná rezervace, kontakt a ceník je uveden na stránkách chaty. V době našeho pobytu byla chata plná, pozdní příchozí bez rezervace mohli přespat v jídelně za stejnou cenu jako v pokoji se spacákem. Několik lidí dokonce zabivakovalo v přístřešku před chatou.

Na chatu se doporučuje donést si svůj spacák a nutností je čelovka, solární panely napájí jenom světla na schodišti, v jídelně se svítí petrolejkami, pokoje jsou bez světla. Suchý záchod je uvnitř chaty, když umývárna v zimě zamrzne, nefunguje.

Nabídka jídel je adekvátní tomu, že se na chatu všechno vynáší na zádech, celkově je výběr dostatečný, pivo Steiger v plechovce za 2 eura, ešus horké vody je za 50 centů, takže je možné si přinést vlastní instantní jídlo a je dovoleno vařit si svoje věci, ale jenom venku před chatou. Studenou vodu dávají v bufetu zdarma, po tom, kde je pramen vody jsem se nepídil.

Na chatě údajně funguje rozvod tepla od krbu potrubím, na pokojích bylo příjemně celou noc. Na postelích je povlečená matrace, polštář a čistá nepovlečená deka, kdo si nechce brát spacák, nemusí, já jsem spal pod dekou v termoprádle a zima mi nebyla. Na chatě se musí chodit v přezůvkách, které jsou k dispozici, u krbu je dostatek místa na schnutí prádla, které uschlo i na pokoji.

Na chatu jsme dorazili v půl páté, celkový čas Staré Hory, Majerova skála, Krížná, Ostredok, Ploská, Chata pod Borišovem - 9 1/2 hodiny.

Sobota, 7. března, 2015

Ráno vstávám brzy, večer jsem šel spát už kolem sedmé. Beru foťák, nad Ploskou se obloha začíná barvit do nachova, obcházím okolí chaty a fotím. Potom se jdu ještě chvíli válet, ostatní ještě spí. Kolem osmé vstáváme, není kam spěchat, se snídaní se začíná až v osm a v jídelně je plno. Dneska stejně nejdeme nikam daleko, necháme ostatní odejít a teprve kolem deváté vyrážíme nalehko na Borišov.

Slunce už ho krásně ozařuje, jsme první na svahu a na cestě na vrchol. Stopa je prošlápnutá od skialpinistů, zdá se, že na sněžnicích zde už několik dnů nikdo nešel. Svah od chaty se zvolna traverzuje, střední část je prudká a šněruji jí krátkými cikcaky, pak už se svah narovnává a západním směrem se za Borišovem objevují Martinské hole a vedle nich Malá Fatra. Rozhled je nádherný, co se mě týká, mám dojem, že jde zatím o nejhezčí horu našeho přechodu.

Směrem k severu jsou pohledy podobné jako včera z Ploské, ale Západní Tatry s Velkým Chočem se zdají být zřetelnější. Šoproň a Javorina jsou teď více pod námi a z opačného úhlu než včera a ranní slunce dává přírodě jiný nádech než když se večer sklánělo k západu. Sestup je rychlovka, i s pohodičkou na vrcholu jsme zpátky za hodinu a čtvrt.

Balíme vodu, termosky s čajem a svačinu a scházíme k rozcestníku pod chatou. Tam je křížení několika cest, jedna z nich, červená, vede po Turčianském hřebenu až do Lubochně, což je asi 30 km, ale my máme v plánu krátkou variantu. Na Malý Lysec je to z rozcestníku 3 hodiny, z něho se odbočuje na již zmiňovaný Velký Lysec. Na tom, kam až dojdeme, nám nezáleží.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po hřebenu se vycházkovým tempem vydáváme směrem k Šoproni, za jeho vrcholem následuje protáhlé a otevřené sedýlko na Javorinu. Tam jsme za hodinu, usedáme na batohy a nastavujeme tváře hřejícímu slunci. Fotíme, kocháme se, čas příjemně plyne a my tušíme, že nádherné počasí a krásné výhledy už rozhodly za nás.

Bílé svahy Nízkých Tater vykukují nad Liptovským hřebenem, napravo Ploská, nalevo Rakytov, takovou kulisu za zalesněný Turčianský hřeben měnit nechceme a tak se na sluníčku vyvalujeme další hodinu. Když cítíme, že se nám už obličeje dostatečně osmahly, vydáváme se zpět.

Za Šoproněm ale odbočujeme doleva a sbíháme ze svahu ke dvěma salaším, které jsou dobře vidět při sestupu z Ploské a my chceme vědět, jestli jsou obyvatelné. Běh ze svahu bohužel nevydržela jedna z mých sněžnic, po 15 letech dobré služby už měla nárok, u čepu vázání se mi rozlomilo ocelové chodidlo, stahovací popruhy problém naštěstí vyřešily a důkladné svaření počká na jarní údržbu.

Salaše se nacházejí v těsné blízkosti žluté sestupovky do Lubochňanské doliny, na louce nedaleko rozcestí pod chatou pod Borišovem, cestou od chaty nejsou vidět a zjeví se na poslední chvíli v malé prohlubni. Zachovalejší salaš je zamknutá, druhá, nahlodaná zubem času je otevřená celoročně a nabízí nouzové přespání na sešlých palandách nebo v podkroví. Jsou v ní i polorozpadlá kamna. Podle stop na nafoukaném sněhu je vidět, že v ní přezimují myši ze širokého okolí. Nápis na venkovní zdi říká, že se jedná o salaše Sestričky.

Velká Fatra (slov. Veľká Fatra, pol. Wielka Fatra) je značně rozsáhlým jádrovým pohořím Slovenska, které se táhne zhruba v severojižním směru. Na východě Velká Fatra hraničí
s Nízkými Tatrami, na severovýchodě s Chočskými vrchy a Liptovskou kotlinou, na severu s Oravskou vrchovinou a Malou Fatrou. Na západě je Velká Fatra výraznou zlomovou linií oddělena od Turčianske kotliny a konečně na jihu sousedí s Kremnickými vrchy a Starohorskými vrchy …více

Od salaší stoupáme po široké louce zpět do sedla mezi Ploskou a Borišovem, hned vedle cesty tam stojí další salaš, ta je ale zamřížovaná. Nabízí se od ní hezký výhled na Borišov, zrovna ho sjíždí parta na lyžích a postavičky kmitající na hraně bílého svahu a modré oblohy nabízejí efektní podívanou.

Dostáváme chuť na pivo a signál je tedy jasný, vracíme se na chatu. Jsou čtyři hodiny odpoledne, na vzduchu jsme si užili přes sedm hodin. Marek se trhá, stoupá podruhé za den na Borišov, je to lovec fotek západů slunce. Já s Pivošem a Ondřejem zatím na chatě lovíme Steigery, ke kterým dost netradičně volíme dnešní tahák jídelního lístku, meruňkové knedlíky.

S přibývajícím večerem se chata zase zaplňuje, jídelna šumí hovorem, občas ho překřikne pár hlasů a smích, když se vzpomíná na společné zážitky z hor, krb hřeje, pivo chutná, kluci ho prokládají horcem a borovičkou, rozezní se kytara a opilecké popěvky, večer pod Borišovem nemá chybu.

Některé příspěvky na diskuzi Trekingu chatu nehodnotily zrovna lichotivě, ale já mám dojem pozitivní. Kritiku by zasloužila jen dvě eura za termosku horké vody, pokud chlapík v bufetu nebyl jen záskok, který neměl ánunk o cenách, je to přehnaně hodně. Zůstáváme asi do desíti a pak na kutě.

Z chaty na vrchol Borišova a zpět okolo hodiny, z chaty na Javorinu a zpět zhruba 2 hodiny.

8. března, neděle, 2015

Ráno hned po snídani nás čeká slušná rozcvička, výstup na Ploskou. Odtud přecházíme na Liptovský hřeben, podle jeho nejvyššího vrcholu, Rakytova (1 567 metrů), zvaného také Rakytovský. Z Ploské scházíme východním směrem do sedla pod Černým kamenem, tam se napojujeme na zelenou značku, která vede po hřebenu na sever přes Rakytov a Smrekovicu až do Ružomberku.

Za sedlem se vchází do lesa a vychází se z něj až před Minčolem. Následuje delší otevřený úsek, před jižním Rakytovským sedlem se cesta zase noří do lesa. Při výstupu z něj už se otvírá Rakytov v plné nádheře. V sedle chvíli odpočíváme, obhlížíme obrysy majestátného kopce, v jeho jižním svahu poutají pozornost dva bílé skalní útesy, Skalní brána, kterou hřebenovka prochází.

Limba je nová horská útulna, která se nachází na východním úbočí dominantního vrcholu Rakytov na Velké Fatře. Turistická útulna Limba je tak vítanou posilou v této části hřebene Velké Fatry, kde dosud nebylo žádné vhodné útočiště pro případ nepohody a určitě přijde vhod řadě turistů, kteří plánuje přechod hřebene Velké Fatry …více

Nad ní začíná být svah vyfoukaný a pod náporem sluníčka se objevují trsy trávy, vystupujeme bez sněžnic a je to pohodlnější. Nahoře pořádně fouká, u vrcholového kříže se moc nezdržujeme a ve vyšlapaném sněhu sbíháme do severního sedla. Je jedna hodina a protože v pět chceme stihnout rychlík z Ružomberka, rozhodujeme se sestoupit Teplou dolinou do Liptovské Osady.

Ze sedla traverzujeme trochu lavinózním svahem asi 20 minut k okraji lesa. Tam nás překvapuje šipka k útulně, musí být blízko, protože ve vzduchu je cítit štiplavý dým z komína. Za chvíli se dostáváme na louku, na jejím horním okraji stojí u lesa malá pěkná chata. Chatár na nás mává, ale bohužel nemáme čas. Později na netu zjišťuji, že to je útulna Limba, protože však stojí mimo hřeben pod severním sedlem Rakytova, není tolik známá. Když někoho v blízkosti Rakytova zastihne špatné počasí, tato útulna může být příjemným útočištěm.

Scházíme loukou opět do lesa, žlutá značka nás vede až na začátek údolí, odtud už jdeme podél potoka. Míjíme hájovnu a několik krmelců, kde by se dalo nouzově přespat. Na svazích a podél potoka vykukují skály, dolině dodávají na malebnosti a romantice. Jdeme svižným tempem, ze sedla do ústí Teplé doliny to zvládáme za hodinu a půl.

Vycházíme u nějaké usedlosti, kousek od ní je zastávka a zjišťujeme, že autobus do Ružomberka nám jede za 40 minut. Sedáme si na louku u rybníka, převlékáme se, děláme pořádek v batozích. Autobus je plný známých tváří z předešlé noci na chatě, z Ploské sešli kratší cestou do Liptovské Revůce.

V Ružomberku máme hodinu čas, chceme jít na pivo, ale hospoda na nádraží je zavřená. Naproti přes most je supermarket, kde je aspoň možné nakoupit pivo do vlaku. Jediné volné jízdenky jsou do první třídy, welcome drinky, kafe, noviny zdarma. Z vlaku jsou krásné výhledy do údolí Váhu a na zasněžené vrcholy Malé Fatry. Stmívá se, za okny tma, už se není čím kochat, jen čerstvými dojmy z podařené akce, je čas otevřít první lahváče a začít přemýšlet, kam příště.

Další užitečné informace

Za nocleh s vlastním spacákem jsme platili 9 euro za noc. Stačí lehký spacák, na pokojích bylo teplo. Plná termoska čaje je za 2 eura, polévka, normální bufetová jídla 2-4 eura.

Cena vlakem z Prahy do Ružomberka je za 680, když se koupí s předstihem. Koupena 5 dní předem stojí už 1 300, autobus kolem 600. Bus do Starých Hor 3 1 eura s batohem, z Teplé doliny do Ružomberka 1 1 eura. Jízdenka do Prahy Pendolínem první třídou 42 eur.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.