Treking > Treky, turistika > Trek přes Turčiansky hřeben Velké Fatry, přechod ve slovenských horách
Trek přes Turčiansky hřeben Velké Fatry, přechod ve slovenských horáchNepříliš vydařený přechod turčianské části hřebene Velké Fatry23.3.2016 | Martin Szwejda
Velká Fatra. Neznám snad turistu, který by ji neznal alespoň z doslechu. Mnoho z nich nejednou navštívilo některý z jejich vrcholů, mnoho se jich občerstvilo v proslavené chatě pod Borišovom. Na hřebenovce Malou Fatrou jsem se ne vrcholu Kľak dozvěděl, že Velká Fatra je poslední divočina na Slovensku, že široko daleko není žádná civilizace a že její obdobu budu hledat ve střední Evropě a jejím okolí jen ztěžka. Nebudu zde popisovat všeobecné informace o přírodě a horách Velké Fatry. To není mým účelem. Ostatně pěkné okénko každému pohoří věnuje Ota Brandos na těchto stránkách. A kdo chce, jistě si k další informace najde jinde. Vždyť internet, to je studnice téměř bezedná. Zaměřím se na naši, zčásti zpackanou, výpravu. První víkend března 2016 jsem s přítelkyní věnoval výletu na velkofatranskou Kopu (1 167 m), na druhý víkend jsme pak byli spolu domluvení, že podnikneme přechod celého hřebene Velké Fatry. Zarezervovali jsme si nocleh na chatě pod Borišovom, další noc pak na chatě Limba. V plánu bylo dojet do Krpeľan, odtud přes Ľubochnianske sedlo po hřebeni dojít na Borišov a přespat zde. Další den jít na Krížnu (1 574 m) a poté zpět přes Ploskou (1 532 m) na chatu Limbu. Poslední den jsme měli v plánu po hřebeni dojít na Tlstú horu (1 208 m) a z ní sejít do Ružomberoku na vlak. Výstup na KopuJak jsem zmínil výše - první březnový víkend jsme se rozhodli, že vystoupáme na Kopu (1 167 m). Byla relativně pěkná sobota, co se týče počasí. Proto jsem se s přítelkyní rozhodl, že nebudeme sedět doma za pecí a vyrazíme do přírody. Z Žiliny do Krpeľan to máme co by kamenem dohodil a navíc jsme si řekli, že otestujeme stav hřebene na začátku Velké Fatry, když už tu o následujícím víkendu chceme jít na tak velkou túru. Čtěte také: Trek hřebenem Velké Fatry na Malou Fatru, Fatransko-turčanský… I když se může zdát, že se jedná o náročný výstup - nadmořská výška Krpeľan 418 m a Kopy - 1 167 m, tudíž rozdíl 749 m, nenechte se mýlit. Z Krpeľanského nádraží totiž jdeme po žluté značce nejprve po asfaltce přes vesnici a kolem zdejší všeobecně známé přehrady. Kousek za ní chodník odbočuje doleva a štěrkovkou pokračuje nejprve kolem stavení a posléze lesem. Štěrkovka takto mírně stoupá až do výšky 750 m. Poté se od ní turistická značka oddělí a začne stoupat lesním chodníkem nejprve mírněji, aby mohla po překřížení štěrkovky začít stoupat prudce. Jenže se ani nenadáte, projdete kolem pramene, po loučce s výhledem na turčiankou větev hřebene Velké Fatry a pak vás krátký výšvih dostane k rozcestníku Kopa (1 167 m). Samotný vrchol se nachází ještě o trochu západněji. Většinou se člověk všude dočte, že vrchol je bez výhledů. Což je většinou pravda. Ovšem v tomto časném předjaří, kdy jsou stromy ještě neolistěné (vrchol je pokryt převážně buky), se dá mezi stromy krásně pozorovat Malý Kriváň, Veľký Kriváň, Chleb i Veľký Rozsutec v Malé Fatře. Alespoň my jsme to štěstí měli. Dolů se vydáváme po červené značce, již po hřebeni Fatry. Prudce klesáme až na lesáckou štěrkovku, ze které jsme dříve odbočili do lesa po žluté značce. Kousek po ní jdeme, až přicházíme na jakési rozcestí těžařských lesních cest. Marně hledáme značku… ona si to, mrška, hoví v keřích, přesně když se vydáte mezi cesty, tam kde byste chodník rozhodně nečekali. Ony ani náletové keříky, kterými zarůstá, jej nijak neodkrývají. Jakmile se vyškrábete nahoru na kótu 1 002 m, cesta se srovná a je již jasná. Za zády necháte mohutnou Kopu a jednoznačně pokračujete až na vrchol Fatra (938 m), ten je nepřehlédnutelný, protože je na něm skála, která jej jednoznačně určuje. Odtud cesta klesá místy prudce, místy pozvolna do Ľubochnianskeho sedla. My z něj po modré značce upalujeme na vlak do Krpeľan. Cesta je jasná. Místy se z louček otevírají pěkné pohledy na Velký Kriváň. Níže stezka prochází údolíčkem kolem potoka po naučné stezce. Mezi prvním stavením ve vesnici a asfaltkou na kterou dojdete, je dost možné, že vás doprovodí salašnický pes, velký jako medvěd. Je z místního stavení a je hodný. Ještě než dojdeme na nádraží, jdeme se podívat na hráz přehrady, ze které se otevírají krásné pohledy na prudce spadající stěny Sokola (783 m) do Váhu a také na Malou Fatru. My jsme tento okruh zvládli asi za 4 hodiny a 15 minut. Strastiplná cesta na chatu pod BorišovomVýlet na Kopu nás velmi optimisticky naladil do dalšího týdne, kdy jsme měli v plánu přejít celý hřeben Velké Fatry. Takže jsme si zarezervovali ubytování na chatě pod Borišovom a na chatě Limba. Poinformovali jsme se o stavu sněhu a těšili jsme se na krásy Velké Fatry. Takže druhý březnový víkend 2016, máme v pátek ráno sraz v Žilině na nádraží. Odsud se courákem osobákem přesunujeme do Krpeľan. Na místě startu jsme v 9:15. Po modré značce se vydáváme zpět do Lubochnianskeho sedla. Po cestě potkáváme medvědovitého salašnického psa z minulého týdne. Je přítulný, proto jsem jej zmínil. Vypadá to, že počasí nám přát nebude jelikož je zataženo. V sedle na nás čekají, stejně jako minulý týden, boží muka a vedení vysokého napětí. Tušíme, že dostat se pod Borišov nebude jen tak, proto se nijak nezdržujeme a makáme dál. Chodník prudce stoupá až na Tlstý diel (990 m). Dostáváme se do mlhy a objevuje se první sněhová pokrývka na hřebeni. Z Tlstého dielu se pozvalna dostáváme na rozcestí Výšné Rudno a poté opět pozvolna na Príslop (1 067 m). Vrchol Nižná Lipová (1 161 m) značka obchází. Z Príslopu prudce klesáme až do stejnojmenného sedla, ve kterém jsem si všiml jakýchsi chatek, ale blíže jsem je bohužel neprozkoumával. Cesta ze sedla se nejprve jeví velmi mírumilovně, jelikož vede po lesnické cestě. Po krátké chvíli ovšem prudce uhýbá do lesa, kde prudce stoupá až na vrchol Chládkovo (1 240 m). Odsud to podle map vypadá již jen kousek na Kľak (1 394 m). V konečném důsledku možná ani není daleko. Ale z hlediska naší situace - souvislá sněhová pokrývka, mlha, špatné značení a popadané stromy, se na něj dosti stěží škrábeme a jsme rádi, jakmile se ocitáme na vrcholu. Následuje vrchol Výšná Lipová (1 220 m), ten ještě zvládáme hravě, i když se nám zpočátku, v prudkém klesání z Kľaku, ztrácí značka. Ovšem cesta na Jarabinou (1 314 m) se nám už neuvěřitelně táhne. On to taky je, nepříliš prudký, zato táhlý stoupák. Mně osobně už to začíná psychicky lámat. Cestou dolů z Jarabiné začínám v každém kopci vidět Malý Lysec a vždy jsem zklamaný, že to není on. Navíc značení je tu ohromně blbé a v podstatě tuto větev hřebene nikdo nechodí, tudíž zde není ani vyšlapaný chodník. Naštěstí alespoň lesní zvěř chodí po značkách. Na Malý Lysec (1 298 m) již přicházíme za tmy, proto přicházejí na řadu čelovky a má zlomená psychika. Z Malého Lysce je to na chatu pod Borišovom již jen asi necelých 7 km a nějakých 500 m celkové převýšení. Normálně bych řekl takovou 1,5 hodiny chůze. Já se ovšem cítím fyzicky i psychicky tak zdeptaný, že každá sebemenší kóta přede mnou se mění v nekonečná muka a na každém vypláznutém vrcholu vidím svou potupnou smrt. Aspoň, že nám začal měsíček a hvězdičky svítit na cestu. Nakonec Štefanovou (1 300 m), Javorinu (1 328 m) i Šoproň (1 370 m) dáváme. Já teda s vypětím sil. Šoproň je relativně holý vrch. Aspoň ve tmě tak rozhodně působí. A když se vám do toho připlete mlha, máte o zábavu postaráno. To se stalo nám… tma, mlha, neprošlapaný sníh a ejhle… ztratili jsme cestu. A když se takto člověk párkrát otočí, ani neví, ze kterého směru přišel. Nebudu to natahovat. Bloudili jsme dobrou hodinu na loučce pod Šoproněm, kousek od chaty pod Borišovom. Nakonec jsme se pomocí map v mobilu zorientovali a našli - naštěstí - cestu. Chata pod BorišovomJakmile jsme spatřili světýlka této legendární chaty, věděli jsme, že již máme vyhráno. Dorazili jsme značně pozdě, takže jsme byli velmi vděční za čočkovou polévku s chlebem. Byla to ta nejlepší čočkovka, jakou jsem kdy jedl. V hospodě seděli dva borci, skialpinisti, kteří ještě popíjeli, takže nám bylo i pivko dopřáno. Chvilku jsme s nimi kecali, potom jsme se již odebrali na náš pokojík. Přespání ve vlastním spacáku za 9 eur je podle mě přijatelná cena. Stejně jako 3 eura za polévku a 2 za pivo, z hlediska donášky zásob na chatu na zádech. Dohodli jsme se, že na další den rapidně změníme plán. Půjdeme jen na Limbu, což je asi 10 km daleko a tam v pohodě a v poklidu posedíme, pokecáme, odpočneme. V noci jsem spal jako zabitý, spalo se mi vyloženě výborně. Ráno jsem se cítil úplně odpočatý a svěží. Ovšem ne už tak chudák má přítelkyně, která si bohužel z práce donesla střevní chřipku. Tudíž celou noc moc nepospala, a na chatě bez vody byla dehydrovaná a bez sil. V tomto směru musím vychválit personál chaty a zároveň i poděkovat. Bez problémů poskytli léky a nic za to nechtěli. Snažili se maximálně pomoci. Celkově jsem četl spoustu negativní kritiky na chatu pod Borišovom, ale absolutně jsem nepochopil opodstatnění. Já mám jen chválu - přijali nás po desáté v noci, dali nám najíst, napít, přespat nás nechali, nemocné přítelkyni pomohli, jak to jen šlo. A tak to má na horách být… Pokud chce někdo v polních podmínkách několik druhů jídel, splachovací záchod a absolutní čistotu, tak to opravdu musí jít někde jinde. Na Ploskou a domůPo přehodnocení situace se rozhodujeme, že bude nejlepší se stáhnout domů, že v takovémto stavu nemá cenu pokračovat a že zbytek hřebene si doděláme někdy jindy. Z chaty tedy po červené značce jdeme na Ploskou (1 532 m). On ten kopec je sice ploský nahoře, ale odspoda na něj vede solidní stoupání. Já osobně vytahuji i sněžnice, abych je otestoval a musím uznat, že se mi jde mnohem lépe. Ženuška, ta se mi chudák do toho kopce úplně trápí, ale když už zdolá Ploskou, bude mít vyhráno a to si uvědomuje. Po strastiplném stoupání jsme nahoře, jelikož je mlha, tak si můžeme myslet, že nalevo vidíme Kilimandžáro a napravo Mt. Everest, prostě opravdu nevidíme zhola nic, alespoň, že tyče zimního značení jsou viditelné. Po předchozí domluvě pokračujeme po žluté značce dolů do sedla Ploskej a poté už mírným klesáním až do Výšné Revúce. Závěr a přehodnoceníKdyž si zpětně tento trek zhodnotím a shrnu ho do nějakého závěru:
Turistika v Krkonoších, túra na Výrovku a do Modrého dolu
V Krkonoších jsou turistické trasy notoricky známé, trasy známé poněkud méně a pak trasy téměř neznámé…
Sopky na Slovensku, přehled pohoří vulkanického původu
Aktivní sopky na Slovensku, stejně jako v České republice dnes nenalezneme. Avšak na rozdíl od sopek v…
Turistika na Šumavě: Křemelná, Sněžné jámy a bývalé Paště a…
Když se v souvislosti se Šumavou mluví o Křemelné, většině lidí se vybaví jedna ze zdejších…
Jak jsem nechtěla na Králický Sněžník, zimní výšlap z polské strany
Protože loňská zima byla na sníh přece jen bohatší než ta letošní, vyvstalo přede mnou jednu únorovou sobotu… Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názorDalší související články:+ Přechod hlavního hřebene Velké Fatry+ Přes Lysec a Javorinu na Borišov aneb kolem Belianské doliny na sněžnicích, Velká Fatra + Přes Rakytov pod Ploskou, Velká Fatra + Veľká Fatra, prodloužený víkend + Veľká Fatra je len jedna!, přejezd na skialpech + Možnosti táboření na Velké Fatře + Velká Fatra, Šípska Fatra; ubytování, chaty a útulny na Velké Fatře + Výstup na Šíp, Šípska Fatra + Sestřičky, salaše Velké Fatry + Belanská salaš, Velká Fatra + Salaš pod Ploskou, Velká Fatra + Chata Borišov, Velká Fatra + Výstup na Ostredok, nejvyšší vrchol Velké Fatry + Výstup na vrchol Ploská + Turistický průvodce Velká Fatra a Šípska Fatra + S medvědy v zádech, setkání s medvědy ve volné přírodě |
|